Může ale na tyto sázkové události sázet volič, který přišel k volbám?
Právní úprava zákazu sázení v České republice
Český zákon o hazardních hrách (dále jen „ZHH“) obsahuje v § 38 zákaz sázek pro určité osoby. Zejména se zakazuje sázet těm, kdo jsou přímo zapojeni do sázkové události nebo kdo mohou ovlivnit její výsledek. Konkrétně je v § 38 odst. 3 ZHH uvedeno:
„Osoba, která se přímo podílí na sázkové události, na kterou provozovatel přijímá sázky, nebo osoba, která může ovlivnit výsledek této sázkové události, nesmí sázet na tuto sázkovou událost.“
Co se rozumí přímým podílem na sázkové události nebo jejím ovlivněním zákon přímo nestanoví. Toto ustanovení má primárně zamezit střetu zájmů a manipulaci výsledků. Vychází z dřívější právní úpravy i z evropské politiky boje proti match-fixingu (ovlivňování výsledků zejména ve sportu). Důvodová zpráva k zákonu vysvětluje, že zákaz cílí na osoby, které se na sázkové příležitosti aktivně podílejí – například hráče fotbalového zápasu či jejich trenéry, kteří nesmí sázet na utkání svého týmu. Zahrnuje ale i další osoby, jejichž činnosti mohou ovlivnit průběh či výsledek dané události. V případě sportu do takové kategorie spadnou např. rozhodčí, členové realizačního týmu, lékaři, pořadatelé soutěže apod., tedy kdokoliv, kdo má vliv na sportovní výsledek.
Smyslem je předejít manipulaci: kdo má tzv. „insiderskou“ možnost ovlivnit průběh či výsledek, nemá současně finančně profitovat ze sázek na takovou událost. Typicky fotbalista nesmí sázet na zápas, ve kterém hraje (ani přímo, ani prostřednictvím jiných osob), protože by mohl ovlivnit výsledek (např. úmyslnou chybou) a získat na základě toho neoprávněný prospěch, což v České republice není neznámým fenonénem. Podobně rozhodčí či trenér by mohli výkonem své funkce ovlivnit skóre a současně profitovat ze sázky.
Sázkové kurzy nicméně nejsou vypisovány jen na sportovní události – ale například právě na volby.
Platí zákaz i pro běžného voliče?
Nabízí se otázka, zda je běžný volič (účastník voleb vykonávající aktivní volební právo) také osobou, která „může ovlivnit výsledek sázkové události“ ve smyslu zákona.
U voleb jsou sázkovou událostí například výsledky voleb (vítěz strany, zvolený prezident apod.), na něž sázkové kanceláře vypisují kurzy. Volič sám výsledky voleb ovlivňuje – svým hlasem přispívá ke konečnému součtu hlasů. Z čistě jazykového výkladu tedy i každý volič může do jisté míry ovlivnit výsledek volební sázkové události (byť jen jedním hlasem). Doslovně vzato by tedy zákaz sázení měl platit i pro voliče, kteří se hodlají voleb účastnit.
Jakýkoliv opačný výklad by mohl naznačovat, že výkon volebního práva nic skutečně „nemůže ovlivnit“, což by s ohledem na principy volebního práva jistě dávalo přinejmenším nešťastný signál.
Takový výklad, tj. že volič vykonávající volební právo si nemůže na sázkovou událost vsadit, by však mohl vést i k zajímavému závěru. Znamenal by, že nikdo z milionů oprávněných voličů, nesmí sázet na volby, protože všichni teoreticky „mohou ovlivnit“ výsledek svým hlasem. Sázky na volby by pak byly vyhrazeny jen těm, kdo nepůjdou volit(anebo nemohou volit, například cizincům).
Pro určité sázkové události by bylo možné tentýž závěr aplikovat na vůbec všechny osoby s volebním právem – tedy i na ty, kdo volit nepůjdou. Účast ve volbách není povinností, a i skutečnost, že někdo své volební právo nevyužije, může sázkovou událost jistě ovlivnit – v případě sázkových kurzů na volební účast je dokonce zcela zřejmé jak.
Touto logikou by pak fakticky nebylo možné vypisovat kurzy na sázkové události, případně by nebylo možné, aby se jich účastnily osoby s volebním právem, resp. by sázky na tyto volební události nebyly platné.
Otázkou je, zda je výše uvedené zamýšlený účel zákonodárce, po kterém je třeba vždy pátrat. Zákaz míří především na osoby s významným, přímým vlivem na průběh události, případně s interními informacemi. U sportu jde o hráče a funkcionáře; u jiných typů sázek by šlo analogicky např. o soutěžící či organizátory dané události.
V kontextu voleb by zákaz zřejmě dopadal na kandidáty (ti se „přímo podílejí“ na volební události jako soutěžící) a zřejmě i na osoby, které mohou výsledek ovlivnit nad rámec běžného hlasování – například členy volebních komisí, sčítací orgány, či vlivné členy štábů s přístupem k interním informacím. Běžný volič však není „aktérem“ voleb v tom smyslu, že by měl jedinečný či zásadní vliv; jeho vliv je rozptýlen mezi statisíce dalších hlasů.
Přesto, poslední závěr, že marginální vliv není vlivem dostatečným přináší značné interpretační obtíže, jak bude dále rozvedeno.
Praktická interpretace
V praxi se nezdá, že by úřady či sázkové kanceláře považovaly běžné voliče za osoby, kterým je sázení na volby zapovězeno. Sázky na politické volby jsou v ČR populární a objem sázek roste – například v prezidentských volbách 2023 vsadili lidé rekordních více než půl miliardy korun.[1]
Tyto sázky zřejmě uzavírali převážně občané-voliči z ČR (sázkové firmy uvádějí statisíce sázejících) a nebylo po nich požadováno, aby se zdrželi hlasování. Sázkové kanceláře tedy běžně umožňují voličům sázet na volby.
Ani Ministerstvo financí (regulátor hazardu) veřejně neprezentovalo názor, že by voliči porušovali zákon sázením na volby. Např. když prezidentský kandidát Andrej Babiš v lednu 2023 vyzval své příznivce, aby si na něj vsadili a pak šli volit (kuriózní propojení sázky a volby), ministerstvo financí v tom neshledalo přímé porušení zákona o hazardních hrách.[2]
Mluvčí MF Tomáš Weiss uvedl, že „čistě z pohledu zákona o hazardních hrách obecně nespatřujeme v daném prohlášení porušení zákona, které by mohlo být sankcionováno“. Zákonný zákaz tedy MF v tomto jednání nevidělo – a to přitom adresáty výzvy byli právě voliči-sázkaři).[3]
Naopak jasné porušení § 38 odst. 3 ZHH by nastalo, kdyby sám kandidát vsadil na svou výhru. V téže kauze upozornil zástupce Tipsportu Václav Sochor, že z kandidátova tweetu „vyplývá, že si vsadil sám na sebe. Pokud by to byla pravda, jedná se o nelegální činnost, protože aktér sázky si sám na sebe vsadit nemůže“.[4]
Kandidát (přímý účastník voleb) tedy dle názoru sázkové kanceláře nesmí sázet na svůj vlastní výsledek – to je přesně situace, kterou § 38 odst. 3 ZHH pokrývá. Běžní voliči však v komentářích označováni za „aktéry“ nejsou. Jen těžko si lze představit, že by někdo postihoval statisíce lidí za to, že šli k urnám i k sázkovým kancelářím zároveň – sázkové kanceláře naopak sázky ve volebním období incentivizují.
Ačkoli doslovné znění zákona by mohlo zahrnout i voliče, teleologický výklad (dle smyslu a účelu předpisu) a dosavadní regulatorní praxe svědčí o tom, že běžný volič není považován za zakázanou osobu. Jeho vliv je totiž zanedbatelný a kolektivní, a zákon míří spíše na individuální ovlivnění či zneužití vnitřních informací. Jinými slovy, sázející volič apriori nečiní nic protiprávního, pokud není zároveň v jiné, významnější roli (např. kandidáta či volebního komisaře).
Míra vlivu vs. absolutní zákaz
Popsaný problém ale odráží obecnější otázku: Má se pojem „může ovlivnit výsledek“ vykládat absolutně, bez ohledu na míru vlivu? Zákon sám žádné rozlišení míry neuvádí – formálně vzato stačí možnost jakéhokoli ovlivnění. Takový absolutní přístup je jednoduchý, ale může být příliš široký. V extrému by zahrnul i situace, kdy je vliv dané osoby na výsledek zanedbatelný či zcela v mezích povoleného chování.
Je proto na místě uvažovat o rozumném omezení tohoto pojmu. V praxi se nabízí varianta, že zákaz se aplikuje jen na určité role, u nichž je vliv zpravidla významný. Například sportovní svazy běžně stanoví, že hráči, rozhodčí a funkcionáři nesmějí sázet na soutěže, jichž se účastní – ale neplatí to o fanoušcích či běžných divácích. Podobně volební zákony zakazují ovlivňovat výsledky nezákonně (např. podplácení voličů je trestné), ale samozřejmě nezakazují voličům volit ani vyjadřovat podporu kandidátům (což také „ovlivňuje výsledek“, avšak legitimně).
Z hlediska aplikace § 38 ZHH tedy lze říci, že kategorie osob jsou absolutní – buď do ní daná osoba spadá, nebo ne. Pokud ano (je aktérem nebo významně ovlivňující osobou), platí stoprocentní zákaz sázet na danou událost. Není rozhodující, jak velkou měrou může daná osoba danou událost ovlivnit – zákon nepřipouští argument „vsadil jsem, ale stejně můj vliv nic nerozhodne“. Na druhou stranu je otázkou, zda do takové kategorie patří osoby s pouze triviální či běžnou mírou vlivu, i když doslova vzato také „mohou ovlivnit“ výsledek.
Pokud by bylo připuštěno, že je možné uvažovat o kvantifikaci vlivu jako o „rozumném omezení“, začíná podstata problému, a to je relativizace daného zákazu. Pokud bychom u voleb přijali tezi, že „malé ovlivnění“ nevadí, otevřeli bychom tím prostor k relativizaci celé normy. Stejnou logikou by pak bylo možné tvrdit, že ani jiné „okrajové“ ovlivnění v úplně odlišných sázkových událostech není podstatné: hráč, který nastoupí jen na pár minut, trenér, který se vyjádří jen k dílčí taktice, rozhodčí, který ovlivní pouze jednu herní epizodu. Tím by se ovšem postupně narušil smysl ustanovení, protože by vždy existoval argument, že vliv byl „příliš malý“ na to, aby zákaz platil. Taková relativizace by z § 38 ZHH učinila normu, jejíž preventivní síla by se vyprázdnila.
První linie zdůrazňuje účel a praxi, když zákaz se má vztahovat na ty, kdo mají významný a individuální vliv na sázkovou událost (hráči, rozhodčí, kandidáti, členové komisí), zatímco běžní účastníci masové participace (voliči, televizní diváci hlasující prostřednictvím SMS) by z okruhu zakázaných osob vypadávali. Tento přístup je pružnější a lépe odpovídá společenské realitě, protože umožňuje zachovat funkčnost institutu, aniž by vedl k plošné neaplikovatelnosti sázek na politiku.
Druhá linie naopak akcentuje doslovné znění zákona a důraz na integritu hazardu: každé, byť i marginální ovlivnění, spouští zákaz. Právní jistota, předvídatelnost a prevence obcházení si žádají absolutní kategorii, v níž se nelze dovolávat „triviality vlivu“. Tento přístup je přísnější, avšak z hlediska vynutitelnosti jednoznačnější a v souladu s restriktivní logikou hazardní regulace.
Oba pohledy tak odrážejí napětí mezi realistickým a teleologickým výkladem na straně jedné a doslovným a preventivním výkladem na straně druhé. Volba mezi nimi pak určuje, zda česká legislativa připouští, aby běžný volič sázel na výsledek voleb, anebo zda se i on ocitá ve sféře zákazu, a to prostě proto, že „může ovlivnit výsledek“ – byť jen jediným hlasem.
Zahraniční pohled: přístupy k sázení na volby v USA
Naopak v USA v praxi v důsledku činnosti regulačních orgánů dlouho platil zákaz komerčního sázení na volby. V probíhající debatě, zda politické sázky povolit, zaznívají i hlasy zákonodárců, kteří prosazují úplný zákaz federálního volebního sázení. Argumentují zejména tím, že hazard s výsledky voleb podrývá důvěru v demokracii a může motivovat k nekalému ovlivňování.[5]
Americký senátor Jeff Merkley přednesl názor, že sázení na volby činí z voleb “hru o peníze” místo občanské volbya „je to korupční, protože ti, kdo vsadí, mohou výsledek sami ovlivňovat – jako byste sázeli na baseball, když zároveň určujete rozhodčího“.[6]
Přesto v roce 2024 došlo k faktickému posunu k legalizaci sázek na volební události i ve Spojených státech, v návaznosti na soudní rozhodnutí KalshiEX LLC v. CFTC ze 2. října 2024.[7]
Kalshi je americká fin-tech společnost a obchodní platforma, která se snaží o legalizaci volebního sázení v USA, naopak Commodity Futures Trading Commission je federální regulační úřad vykonávající dohled nad trhem s finančními deriváty – v daném případě CFTC zakázala nabízení ano/ne finančních derivátů na to, která strana bude kontrolovat Sněmovnu nebo Senát po volbách 2024.
CFTC takovou činnost zakázala s odkazem na „veřejný zájem“ a tvrzení, že jde o gambling na volby, který je v mnoha státech nelegální, přičemž její následná argumentace spočívala mimo jiné v obavách z ovlivnění voleb – tuto argumentaci soud nevyslyšel, když ji označil za spekulativní.
Reakcí na dané rozhodnutí je pak návrh zákona „Ban Gambling on Elections Act of 2024“,[8] který by pak volební finanční deriváty zcela zakázal, a který dosud nebyl přijat.
Závěrem
Z hlediska českého práva se tedy nabízí otázka, zda běžný volič smí sázet na výsledek voleb (např. na to, kdo vyhraje volby), aniž by tím porušil zákaz § 38 odst. 3 zákona o hazardních hrách.
Ačkoli každý volič de facto výsledek volby ovlivňuje svým hlasem, je otázkou, zda účel a rozumná interpretace zákona takovou situaci nepovažují za zakázanou. Zákaz sázení míří především na osoby se zásadním či zvláštním vlivem – typicky kandidáty, členy volebních týmů, případně ty, kdo mají pod kontrolou průběh (organizaci) sázkové události. Naproti tomu řadový občan – volič svůj vliv vykonává v rámci zákonného hlasování a míra jeho vlivu je nepřímo úměrná vlivu dalších voličů – praxe sázkových kanceláři nasvědčuje tomu, že taková míra ovlivnění je zpravidla přijatelná.
Závěrem je nicméně potřeba dodat, že základním principem voleb je jejich tajnost. Dokud tajnost voleb jako primární princip funguje, zřejmě voličům-sázejícím nehrozí, že by se jim u soudu někdo snažil dokazovat, že si „neoprávněně ovlivnili“ vlastní tiket. Pokud by k tomu někdy došlo, byl by na stole jistě výraznější problém než jen aplikace § 38 ZHH.
[1] iRozhlas.cz, 29. 1. 2023: Češi v prezidentských volbách vsadili přes půl miliardy korun. Překonali tím rekord z roku 2018 – dostupné zde.
[2] iRozhlas.cz, 31. 1. 2023: Ministerstvo financí prověří Babišovu výzvu k sázení na volby. Policie dostala několik podnětů– dostupné zde.
[3] Ministerstvo pouze poukázalo na možný problém s reklamou na hazard bez varování, což je jiný předpis
[4] iRozhlas.cz, 30. 1. 2023: Babišova výzva k sázkám je eticky sporná, zní z Tipsportu. Bookmaker Fortuny ji považuje za rozkaz– dostupné zde.
[5] Tisková zpráva Jamie Raskin, 18. 12. 2024: Raskin, Salinas Introduce Legislation to Ban Gambling on U.S. Elections – dostupné zde.
[6] Tamtéž
[7] Rozhodnutí United States Court of Appeals for the District of Columbia Circuit - KalshiEX LLC v. CFTC, No. 24-5205 (D.C. Cir. 2024)
[8] Congress.gov: S.5100 – Ban Gambling on Elections Act of 2024 – text návrhu zákona dostupný zde.
Diskuze k článku ()