Nadvýroba právníků ve 21. století? Zdroj: Fotolia

Nadvýroba právníků ve 21. století?

Dokáže současný trh právních služeb pojmout stále se zvyšující počet právníků? Nehrozí jejich „hyperinflace“ bez dostatečné analýzy poptávky trhu, uplatnitelnosti absolventů právnických fakult a vysokoškolského vzdělávání budoucích právníků? Tyto otázky si kladou napříč právnickými profesemi jak absolventi právnických fakult, tak dlouholetí praktici právnických profesí.[1]

JUDr. Zbyněk Drobiš

JUDr. Zbyněk Drobiš

advokát

JUDr. Zbyněk Drobiš

advokát

I.        Těžký úděl právníků

Nadvýroba právníků ve 21. století bude pojednávat o tématu zvyšujícího se počtu právníků, a to poukázáním nejen na současný stav odborné diskuze, která se zaměřuje zejména na následky způsobené vysokým počtem právníků, avšak definováním příčiny problematiky s poukazem na historické paralely.

Cand. jur. Jan Kapras sepsal v roce 1933 sborník s názvem Nadvýroba právníků, kde se zabýval identickou otázkou uplatnitelnosti zvyšujícího se počtu absolventů právnických fakult. Jedná se o vzácné dílo, které se pokouší uchopit tématiku s nalézáním příčin a polemikou nad návrhem řešení. Autor této práce si dovoluje navázat na Jana Kaprase a zaměřit se na téma nadvýroby právníků ve 21. století. „Nestačí pouhé registrování několika nejkřiklavějších výkřiků bídy inteligence, nýbrž nutno vyšetřiti její příčiny a jíti pak přímo na její kořeny, aby bylo lze ji léčiti.“[2]

Postavení právníka ve společnosti nebylo nikdy jednoduché. Z pohledu společnosti je právník často „tvorem“ snažící se „uloupiti“ značný zisk citováním paragrafů a pouček, kterým nelze rozumět a osobou, před kterou je nutno se mít na pozoru. Právníci jsou všeobecně citliví na vnímání svého postavení ve společnosti, avšak určité negativní vnímání právnických profesí je již historicky zakořeněno. Tento negativní přístup se někdy promítá ve zpoždění některých klientů s úhradou odměny: „Teď jsem psal židovské kvitance na křesťanské mozoly, pak zas exekuci za boháče na chudáka a tak to jde pořád in infinitivum, ale sine gratia, zůstanouť mi téměř všichni za to dlužni.“[3]

Právník musí vždy trpělivě radit klientovi vhodný postup řešení jeho životní situace ve spleti paragrafů, ať se již jedná o advokáta, podnikového právníka etc., ačkoliv klient mnohdy požaduje odlišný postup veden emocemi, které se po neúspěchu ve věci obracejí vůči samotnému právníkovi. Nelze se tedy divit, že členové právnických profesí mohou být po čase zatíženi vyhořením pod tlakem se zvyšujících požadavků klientů a snižujících odměn v důsledku narůstající konkurence.

Právnické povolání je spíše údělem, kdy mnozí právníci riskovali k prospěchu svých klientů porušujíce zákon a profesní etiku. Takovým příkladem je pražský advokát Antonín Čížek působící v polovině 19. století, který přenášel tajné zprávy od uvězněného vydavatele Národních listů Julia Grégra. Tajné zprávy byly přenášeny díky faktu, že Antonín Čížek a Julius Grégr měli stejné bobrové čepice, které si dovezli z pouti po Rusku a jenž si zaměňovali při návštěvě ve věznici.[4]

S ohledem na vnímání společnosti nelze očekávat politickou poptávku na řešení situace zvyšujícího se počtu právníků. Řešení vnitřních otázek advokacie a ostatních právnických povolání je tedy úkolem jednotlivých právnických profesí prostřednictvím jejich komor a unií.

II.        Historická paralela

Zásadní skutečností pro právníky této doby je narůstající počet členů právnických profesí. Pro příklad můžeme uvést narůstající počet advokátů, kterých bylo evidováno v roce 1990 k tisíci, v roce 1995 již k pěti tisícům, v roce 2005 k sedmi a půl tisícům nyní je evidováno přes dvanáct tisíc advokátů. I přes ekonomickou krizi je počet advokátů stále narůstající. Dalším podstatným údajem je počet absolventů veřejných právnických fakult, kdy magisterské obory práva dle statistik Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy absolvovalo:

v roce 2007 - 1.386 absolventů;

v roce 2012 - 1.674 absolventů;

v roce 2013 - 1.482 absolventů;

v roce 2014 - 1.488 absolventů.

Počet absolventů je tedy poměrně stálý před i po ekonomické krizi.

Zájem o studium právních oborů a následný přístup do advokátního stavu lze historicky vysledovat v kontextu dějinného vývoje naší země. Během revolučního roku 1848 působilo v Čechách přibližně osmdesát a na Moravě třicet advokátů. Následně s možností svobodného přístupu do advokacie dochází k dynamickému rozvoji advokacie a růstu počtu advokátů, který způsobil otevření diskuze o omezení jejich počtu, byla však přerušena první světovou válkou.

Období první republiky je vhodnou historickou paralelou současného stavu zájmu o právnické profese. Jan Kapras ve svém sborníku Nadvýroba právníků poukazuje na fakt, že v roce 1918 studovalo na vysokých školách v rámci právních oborů 3.093 studentů a v roce 1930 již 8.118 studentů. Narůstající počet studentů právnických fakult vyvolával legitimní otázky o uplatnitelnosti absolventů, kteří ze značné části zamířili do advokacie. Advokátní stav přirozeně na tuto situaci reagoval diskuzí nad možností zavedení numerus clausus, který však nebyl realizován.

Dr. Placht poukazoval již v roce 1925, že právnické obory studuje třikrát více studentů než je reálná potřeba.[5] Tento stav zapříčinil, že absolventi právnických fakult vyhledávali uplatnění ve státní správě, pojišťovnách, policii nebo zakládali vlastní živnosti, jelikož klasické právní profese advokacie, soudnictví nebo státního zastupitelství byly personálně obsazeny. Obsazování pracovních pozic absolventy práv nemohlo být k prospěchu národního hospodářství, když mohl pracovní pozici obsadit absolvent střední školy. Nebylo taktéž prokázáno, že obsazování pozic státních úředníků právníky zlepšilo fungování státní správy.

Sociálním otázkám absolventů vysokých škol, kteří nemohou nalézt uplatnění ve svých oborech, se rovněž v současné době nevěnuje náležitá pozornost. K tomuto postesk Jana Kaprase z roku 1933: „Jedné z nejdůležitějších sociálních otázek dnešní doby, otázce inteligence, nevěnuje se u nás dosud té pozornosti, jaké by si pro svůj dalekosáhlý význam zasluhovala. O jednotlivých případech dočítá se veřejnost v „Různých zprávách“ denního tisku, kde celkem se ztratí petitová zprávička, že inženýr nebo filosofové, aby se obživili, musí pracovati na kanalisaci a stavbách, či že doktoři práv ucházeli se v X. o místo obecního strážníka.“[6] Nárůst počtu studentů právnických fakult se taktéž odrážel ve zhoršené kvalitě výuky budoucích právníků a produkci absolventů bez praktických znalostí: „Vysoké školy se tak staly úplnými továrnami vyrábějící inteligenci ve velkém. Každému muselo býti již dávno jasno, že jednou přijde doba, kdy bude nadbytek inteligence a kdy se projeví neblahé následky.“[7] Na obdobný nešvar v rámci současných absolventů právnických fakult poukazuje zpráva z výzkumu Znalosti a dovednosti absolventů právnických fakult v ČR, vypracovaná Právnickou fakultou Masarykovy univerzity.

Ačkoliv vývoj počtu studentů/absolventů právnických fakult byl znatelnější v období první republiky než nyní, musíme si uvědomit, že v současné době dochází k rozvoji soukromých vysokých škol se zaměřením na právní obory. Absolventi těchto právnických fakult budou taktéž vyhledávat uplatnění v právních oborech, přestože některé z nich nejsou absolventům soukromých vysokých škol přístupné, např. advokacie dle rozhodnutí Nejvyššího soudu, které garantovalo advokátní komoře u každé jednotlivé žádosti o zápis do seznamu advokátních koncipientů posuzovat a ověřovat splnění podmínky, zda vzdělání žadatele odpovídá požadované kvalitě: „Žalovaná jako subjekt odpovědný za posuzování žádostí o zápis do seznamu koncipientů má legitimní právo střežit úroveň vzdělání uchazečů o zápis. Z toho vyplývá, že Advokátní komora, která vykonává veřejnou správu na úseku advokacie (§ 40 odst. 3 zákona o advokacii), je povolána v každém jednotlivém případě i k ověření poslední podmínky uvedené v bodě 2, tj. zda takové vzdělání odpovídá obsahem a rozsahem obecnému vzdělání, které lze získat v magisterském studijním programu v oboru právo na vysoké škole v České republice.“[8]

V letech 1948 až 1989 nastala likvidace svobodných povolání, a to rovněž advokacie, včetně jejich zestátnění a zavedení de facto numerus clausus pro advokátní profesi. Po revoluci a od roku 1990 nastává rozvoj svobodných a otevřených právnických profesí.

V období porevolučních a s rozvojem demokracie je tedy spjatý zájem o studium právních věd a vstup do advokacie. Po určité časové období je tento stav vhodný a přínosný, avšak bez řádné analýzy a prognóz dochází k přeplněnosti právnických profesí, která přináší někdy až emotivní diskuze a poptávku po omezení počtu nových právníků.

III.      Definování následku

Zvyšující se počet právníků vyvolává diskuze v odborné právní veřejnosti nad řešením tohoto stavu. Většina odborných debat se však zaměřuje pouze na následek, nikoliv příčinu tohoto jevu.

Absolventi právnických fakult zvažují uplatnění především v právních profesích advokacie, soudnictví, státního zastupitelství, podnikového práva, exekutorství, státní sféry a notářství. Právní obory notářství a exekutorství jsou de facto zatíženy numerus clausus. Přeje-li si absolvent uplatnění v rámci budoucího samostatného výkonu právní profese, zamíří ve většině případů do advokacie. Z ojedinělé studie právní praxe, kterou uskutečnila Právnická fakulta Masarykovy univerzity, vyplývá, že absolventi právnických fakult vyhledávají uplatnění z:

58 % advokacie;

15 % soudnictví;

10 % státní správa;

7 % korporátní sféra;

4 % akademická sféra;

4 % exekutorství;

3 % státní zastupitelství; a

2 % notářství.[9]

Uvedené studie se relevantně účastnilo celkově 2.390 dotazovaných z právní praxe. Ačkoliv procentuální výše nemusí najisto odpovídat skutečnosti, lze uzavřít, že advokacie se musí vypořádat s největším zájmem absolventů právnických fakult. Pro úplnost je vhodné uvést, že ke dni 1. 12. 2015 bylo zapsáno do seznamu advokátních koncipientů 3.500 koncipientů.

Následky zvyšujícího se počtu právníků jsou tedy nejpatrnější v advokacii. „Důsledky toho na trhu práce jsou již delší dobu nepřehlédnutelné a o všem, co s tím souvisí, se často píše na stránkách České advokátní komory. Justice je schopna absorbovat jen nepatrnou část absolventů, právní oddělení má jen pár velkých firem (jinak se všude využívá služeb advokátů) a na jedno inzerované právnické místo se hlásí i stovka zájemců. Je stále obtížnější získat po škole práci a největší šance je uchytit se jako koncipient v advokátní kanceláři. Spousta právníků se nikdy k žádné kvalitní právnické práci ani nedostane. A těch bude stále víc. Charakter a zaměření studia jim přitom uplatnění v jiných oblastech příliš neusnadní.“[10] Otevřenost advokacie pro každého kdo splní zákonné podmínky, byla vždy spojena s postupným přeplněním advokátního stavu a diskuzí o ztížení podmínek pro vstup, či zavedením numerus clausus, jak již vyplývá z uvedených historických paralel.

Přibývající konkurence a snižující se odměny za poskytované právní služby, včetně tlaku na lidský výkon jsou přirozeným následkem zvyšujícího se počtu právníků. Rostoucí počet právníků se projevuje taktéž v jejich sociálním postavení ve společnosti. V případě nenalezení uplatnění v klasických právních oborech, lze očekávat opakování historické paralely z první republiky, kdy právníci vyhledávali uplatnění v mimoprávních oborech na nekvalifikovaných pracovních pozicích.

IV.       Nalézání příčiny

Dokážeme definovat následek, měli bychom nalézt příčiny. Jak jsme si uvedli výše, veřejné právnické fakulty absolvuje ročně téměř 1.500 budoucích právníků. Jsou však tito absolventi dostatečně připraveni pro výkon povolání právníka? Zpráva z výzkumu Znalosti a dovednosti absolventů právnických fakult v ČR poukazuje na nespokojenost absolventů s úrovní výuky na právnických fakultách: „Celkově jsou absolventi k úrovni výuky na právnických fakultách relativně kritičtí – pouze u dvou dovedností tvrdí nadpoloviční většina absolventů, že je škola tyto dovednosti naučila dostatečně. Obecně si absolventi stěžují zejm. na nedostatečnou praktickou orientaci výuky.“[11]

Absolventi právnických fakult uvedli ve studii, že právnické fakulty je naučily orientovat se v základních právních předpisech a znát konkrétní znění zákonů. Právnické fakulty však selhávají v dalších dovednostech potřebných pro výkon povolání právníka a úspěchu v konkurenčním prostředí. Více než polovina absolventů právnických fakult uvedla, že právnická fakulta je nenaučila aplikovat právní teorii, vyhledávat právní informace a provést právní analýzu. Tristní jsou názory absolventů na výuku právnických fakult z hlediska navržení efektivního řešení problému klienta, psaní právních podání a nalezení alternativního řešení sporu, např. u zásadní dovednosti pro výkon povolání právníka psaní právních podání uvedlo pouze 15 % dotazovaných absolventů, že právnická fakulta je této dovednosti naučila dostatečně.[12] Jak bylo uvedeno výše, na nedostatečnou připravenost mladých právníků pro výkon povolání právníka poukazovala taktéž Česká advokátní komora. Nad to je nutné uvést, že právnické fakulty nereflektují potřebu trhu na rozvíjení tzv. soft skills, rovněž potřebných pro výkon povolání právníka. „Z výzkumu jasně vyplývá, že vedle tvrdých právních dovedností by škola měla rozvíjet a upevňovat i „měkké dovednosti“ potřebné k právní profesi, jako je sebeprezentace, vystupování na veřejnosti, jednání s lidmi, jazyková příprava, efektivní práce s počítačem či obecně práce pod tlakem.“[13]

Mnozí mohou oponovat, že uvedené dovednosti absolventů právnických fakult by měla naučit až samotná praxe. S tímto názorem nelze souhlasit, uvědomíme-li si skutečnost, že dotazování absolventi spatřují natolik zásadní nedostatky ve výuce na právnických fakultách způsobující problémy při praktickém výkonu povolání právníka. Právnická fakulta by měla studentům poskytnout maximální připravenost pro uplatnění na trhu právních služeb. Těžko na cvičišti – lehko na bojišti. K tomuto prof. JUDr. Vojtěch Cepl, CSc., bývalý ústavní soudce a pedagog Právnické fakulty Univerzity Karlovy: „Existují právnické kliniky, právnická soudní divadla, rozsáhlé praxe právníků na soudech, ve státní správě, to všechno se v našem systému odsunuje až po ukončení studia. To vzdělání se spíše podobá filosoficko-historické metodě. Dokonce existuje určitý étos vznešenosti akademického studia. Na rozdíl od tréninku, ponižování vysokoškolského studenta na praktické řemeslné dovednosti. To, co třeba nikomu nevadí v medicíně a už po staletí medici musejí pracovat ve fakultních nemocnicích. A všechna tato cvičení jsou součástí profesionálního vysokoškolského vzdělání, protože se vždycky jedná o agregáty různých vědních oborů, kde se lidé naučí tyto věci nejlépe tím, že je také dělají a ne že je jen poslouchají.“[14]

Efektivní výuka veškerých potřebných dovedností budoucích právníků je obtížně realizovatelná vzhledem k velkému množství studentů. Počet studujících na právnických fakultách má vliv na možnosti výuky potřebných dovedností právníků. Citace otevřené odpovědi absolventa v uvedené studii: „Na právnických fakultách velice chybí jakákoli možnost vystupování na veřejnosti. Moot courty jsou jen pro omezený počet zájemců, kurz rétoriky se pokud vím občas otevírá jako placený seminář zajišťovaný externími přednášejícími, v seminářích se buď prezentace nedělají vůbec nebo se neklade důraz na jejich kvalitu  a stačí referát přečíst. Vím, že je to do jisté míry způsobeno nadměrným množstvím studentů, nicméně většina právníků musí pak v praxi vystupovat na veřejnosti (ať už před soudem, klientem, v rámci přednáškové činnosti atd.), a proto je nezbytné tyto dovednosti vyučovat.“[15]

Tímto se dostáváme k zásadní otázce, zda právnické fakulty „neprodukují“ nadměrné množství právníků. Mohli bychom předpokládat, že jednotlivé právnické fakulty mají vypracované detailní studie o potřebném počtu právníků na současném trhu právních služeb, včetně střednědobých a dlouhodobých analýz. Taktéž bychom mohli předpokládat, že právnické fakulty disponují daty o výsledné uplatnitelnosti absolventů, a to zejména počtu absolventů, kteří vyhledávají uplatnění v právních oborech a počtu absolventů v mimoprávních oborech, včetně zásadní informace, zda mimoprávní obor byl absolventem vybrán záměrně nebo z důvodu nenalezení pracovní pozice v klasických právních oborech. Tyto zásadní informace však nejsou k dispozici, vyjma informací o procentuální výši zaměstnatelnosti absolventů.

Autor oslovil veřejné právnické fakulty s žádostí o poskytnutí informace, jaká procentuální výše absolventů se věnuje právnickému povolání a neprávnickému povolání. Překvapivé bylo zjištění, že právnické fakulty nedisponují těmito daty. Určitou výjimkou je Masarykova univerzita, která se pokouší zabývat tématem uplatnění všech absolventů, avšak bez důrazu na právnickou fakultu. Autor poté obdržel dopis děkana jedné z právnických fakult se sdělením, že tyto informace jsou pro fakultu stěžejní a do budoucna se bude pracovat na jejich efektivnějším sběru.

Autor nesouhlasí s případným názorem, že tyto data o uplatnitelnosti absolventů právnických fakult nejsou důležitá, jelikož v konečném důsledku rozhodne o osudu absolventa neviditelná ruka trhu: „V tomto případě by byl na omylu ten, kdo by chtěl laisser fair, laisser aller a domníval se, že běh událostí si upraví produkci inteligence sám. Zájem státu však vyžaduje preventivních opatření, jež by zabránila kulturním a finančním ztrátám a podlomení státotvorného ducha právníků a inteligence vůbec dříve, než bída a nadbytek jejich se dostaví v plném svém rozsahu.“[16]

Příčiny zvyšujícího se počtu právníků a spojených negativních následků lze zejména spatřovat v hlubší problematice vysokého školství, jak potvrzují slova prof. JUDr. Vojtěcha Cepla, CSc.: „Já jsem dospěl pevně k názoru, že to, o čem se hovoří - nedostatky našeho soudnictví, naší justice, nedostatky naší legislativy, přebujelosti právního řádu, zastaralost regulací a hlavně pomalost celého systému, má své nejhlubší kořeny právě v zastaralém systému právnického vzdělávání. Nedostatečně transformovaného. Jsem pevně přesvědčen o tom, že je zapotřebí udělat zásadní změny v soustavě výuky právníků.“[17] Tento závěr potvrzuje rovněž historická paralela z období první republiky o nadvýrobě právníků bez ohledu na poptávku trhu. 

Nikoliv pouze právnické fakulty mohou být odpovědné za nedostatečné znalosti absolventů právnických fakult a všeobecný zájem o studium právních věd. Společenská poptávka po titulech tak typická pro naši republiku může často zapříčinit, že student namísto snahy o načerpání znalostí a praktických dovedností během svého studia očekává, že s přijetím na právnickou fakultu bude mít zajištěn úspěch bez větší námahy.

V.        Informovanost, spolupráce a dlouhodobá řešení

K nalezení řešení problematiky zvyšujícího se počtu právníků a spojených negativních následků bude nutné zajistit dostatek informací o poptávce a uplatnění absolventů právnických fakult. Přestože je míra nezaměstnanosti absolventů právnických fakult prozatím velmi nízká, nejsou k dispozici přesné údaje o konkrétním uplatnění a spokojenosti mladých právníků. Podstatný údaj ke zjištění představuje stanovení celkové míry absolventů právnických fakult, kteří naleznou uplatnění v mimoprávních oborech a určení důvodu k tomuto rozhodnutí, abychom mohli stanovit, zda trh právních služeb je schopen absorbovat každoroční množství absolventů právnických fakult. Samozřejmě bychom mohli v rámci zjištění těchto údajů určit i další zásadní hodnoty, a to měnící se požadavky na právníky, vývoj odměn právníků v čase a místě, celkové změny pracovního trhu v právních profesích a samotné změny přístupu studentů práv ke studiu.

Zajišťování relevantních informací by trvalo zřejmě několik let. Avšak nepřejeme-li si vyčkávat na situaci vyhrocení trhu právních služeb obdobně jakožto za období první republiky, měla by se projevit vůle zejména právnických fakult k systematickému sběru těchto informací. Relevantní informace by měly být následně konzultovány se zástupci jednotlivých právnických profesí k nalezení řešení. Ústav dovednostní výuky a inovace studia Právnické fakulty Masarykovy Univerzity, který vypracoval výzkum Znalosti a dovednosti absolventů právnických fakult v ČR je prvním příkladem sběru těchto cenných informací.

V případě, že by zjištěné informace o detailní uplatnitelnosti absolventů právnických fakult nebyly v konečném stádiu využity pro reformu právnického vzdělávání nebo legislativní změny, staly by se neocenitelným zdrojem informací pro studenty středních škol. Studenti středních škol, potažmo jejich rodiče nemají při výběru budoucího povolání dostatek odpovídajících informací o stavu pracovního trhu jednotlivých povolání, kdy se orientují zejména dle statusu povolání, např. lékař, právník, ekonom. „Až si dnešní a budoucí středoškolští studenti a jejich rodiny uvědomí, že diplom z právnické fakulty není stoprocentní zárukou úspěšné kariéry, počet absolventů právních škol se pravděpodobně v budoucnosti sníží, dost možná ale jen na přechodnou dobu.“[18]

Autor není utopistou, který očekává okamžitou analýzu s návrhem řešení problematiky nadvýroby právníků. Právnické fakulty si již nyní uvědomují potřebu zajištění relevantních informací o absolventech, jak dokazuje uvedená studie a názory některých pedagogů: „Co považujete za aktuální největší problém výuky práv v Česku? Malý zájem právnických fakult o kvalitu studia a o studenty, o to co studentům studium přináší. V zahraničí se v této oblasti provádí seriózní výzkum a monitoring, spolupracuje se se studenty i s praxí, probíhá intenzivní evaluace výuky.“[19] Měla by však zaznít důraznější poptávka po sběru informací, které budou k dispozici pro posouzení jednotlivým právnickým fakultám a právnických profesím. Nalezení dlouhodobého řešení nadvýroby právníků podložených kvalitními analýzami je společným zájmem všech právnických profesí.

 


[1] Srovnatelně Jaroslav Kramer, Petr Poledník: „Při současném počtu advokátů nastává situace, kdy nemusí být dostatek práce. Je třeba si uvědomit, že komora dává především pravidla výkonu advokacie. Nezajišťuje, aby advokát získal práci.“, 15. 8. 2013, epravo.cz (online), dostupný na: http://www.epravo.cz/top/efocus/petr-polednik-pri-soucasnem-poctu-advokatu-nastava-situace-kdy-nemusi-byt-dostatek-prace-je-treba-si-uvedomit-ze-komora-dava-predevsim-pravidla-vykonu-advokacie-nezajistuje-aby-advokat-ziskal-praci-92197.html.

[2] Cand. jur. Jan Kapras, Nadvýroba právníků: Studium věd právních a státních hromadným jevem sociálním, Praha vl.n., 1933, str. 3

[3] Stanislav Balík a kolektiv, Dějiny advokacie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Česká advokátní komora, 2009, str. 128, dopis advokáta Ferdinanda Šimáka z Kostelce na Orlicí ze dne 15. října 1883

[4] Stanislav Balík a kolektiv, Dějiny advokacie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Česká advokátní komora, 2009, str. 92

[5] Cand. jur. Jan Kapras, Nadvýroba právníků: Studium věd právních a státních hromadným jevem sociálním, Praha vl.n., 1933, str. 8

[6] Cand. jur. Jan Kapras, Nadvýroba právníků: Studium věd právních a státních hromadným jevem sociálním, Praha vl.n., 1933, str. 3

[7] Cand. jur. Jan Kapras, Nadvýroba právníků: Studium věd právních a státních hromadným jevem sociálním, Praha vl.n., 1933, str. 4

[8] Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1475/2013

[9] Právnická fakulta Masarykovy univerzity ve spolupráci s agenturou NMS Market Research, Znalosti a dovednosti absolventů právnických fakult v ČR, Brno, 20. 1. 2015, str. 3

[10] Aleš Uhlíř, Lesk a bída právnických profesí, 19. 11. 2012, blisty.cz (online), dostupné na: http://www.blisty.cz/art/66151.html

[11] Právnická fakulta Masarykovy univerzity ve spolupráci s agenturou NMS Market Research, Znalosti a dovednosti absolventů právnických fakult v ČR, Brno, 20. 1. 2015, str. 14

[12] Právnická fakulta Masarykovy univerzity ve spolupráci s agenturou NMS Market Research, Znalosti a dovednosti absolventů právnických fakult v ČR, Brno, 20. 1. 2015, str. 15

[13] Právnická fakulta Masarykovy univerzity ve spolupráci s agenturou NMS Market Research, Znalosti a dovednosti absolventů právnických fakult v ČR, Brno, 20. 1. 2015, str. 33

[14] David Kolaja, Vojtěch Cepl: O právnické fakultě UK a jejích třech dcerách, 11. 5. 2004, ejustice.cz (online), přepis rozhovoru s profesorem Vojtěchem Ceplem z pořadu Česká justice ze dne 23. 4. 2004, dostupný na: http://ejustice.cz/vojtech-cepl-o-pravnicke-fakulte-uk-jejich-trech-dcerach.

[15] Právnická fakulta Masarykovy univerzity ve spolupráci s agenturou NMS Market Research, Znalosti a dovednosti absolventů právnických fakult v ČR, Brno, 20. 1. 2015, str. 20

[16] Cand. jur. Jan Kapras, Nadvýroba právníků: Studium věd právních a státních hromadným jevem sociálním, Praha vl.n., 1933, str. 25

[17] David Kolaja, Vojtěch Cepl: O právnické fakultě UK a jejích třech dcerách, 11. 5. 2004, ejustice.cz (online), přepis rozhovoru s profesorem Vojtěchem Ceplem z pořadu Česká justice ze dne 23. 4. 2004, dostupný na: http://ejustice.cz/vojtech-cepl-o-pravnicke-fakulte-uk-jejich-trech-dcerach

[18] Eva Jarešová, Právníci v nesnázích. Méně tučných kostí, více psů, 11. 7. 2011, ceskapozice.lidovky.cz (online), dostupné na: http://ceskapozice.lidovky.cz/pravnici-v-nesnazich-mene-tucnych-kosti-vice-psu-f6r-/tema.aspx?c=A110711_123643_pozice_26424

[19] Jaroslav Kramer, Maxim Tomoszek: „Vlastně vůbec nevíme, jaká je kvalita absolventů právnických fakult.“, 28. 2. 2013, epravo (online) dostupné na: http://www.epravo.cz/top/efocus/maxim-tomoszek-vlastne-vubec-nevime-jaka-je-kvalita-absolventu-pravnickych-fakult-89587.html

vysoká škola vzdělávání právní profese

Líbil se vám náš článek, prosím, ohodnoťte ho

Diskuze k článku 0 komentářů

Všechny komentáře se zobrazí po vstupu do diskuze

Vstoupit do diskuze

Nejoblíbenější články