Několik poznámek ke změně dodavatele elektrické energie

Právní regulace energetiky patří obecně k velmi sofistikovaným oblastem, vyznat se ve spleti právních předpisů není vůbec jednoduché. Tuto situaci nijak nezlehčuje skutečnost, že ačkoliv je drtivá většina předpisů regulujících energetiku veřejnoprávního charakteru, jsou vztahy jednotlivých subjektů, zejména vztahy odběratelů s dodavateli, soukromoprávního charakteru.

paralegal, bpv Braun Partners s.r.o.
advokát a partner, bpv Braun Partners s.r.o.
Foto: Fotolia

Nutně tak dochází ke střetu veřejného a soukromého práva a veřejného zájmu se zájmem jednotlivce. Vztahy mezi jednotlivými subjekty jsou zpravidla vztahy smluvními. Mezi nejčastější smlouvy, se kterými se mohou odběratelé elektřiny setkat, patří smlouvy o připojení (odběrného místa), smlouvy o distribuci elektřiny, smlouvy o dodávkách elektřiny, jakož i smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny. Zejména poslední dvě smlouvy je nutno zásadně rozlišovat – zatímco obsahem smlouvy o dodávkách elektřiny je pouze závazek dodání elektrické energie na jedné straně a úhrady kupní ceny za elektřinu na straně druhé (bez řešení problematiky distribuce), je smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny komplexním produktem, který řeší nejen dodání elektřiny (komodity) samotné, ale i její distribuci a veškerou související problematiku.

Smlouvy o připojení a o distribuci jsou hodně technického rázu a reagují na jednotlivá specifika distribučních sítí, možnost jejich změny je velmi omezená, neboť obsah smlouvy je často již více méně dán právě charakterem a technickým řešením daného distribučního území, resp. technickými možnostmi daného distributora. Rovněž je zákazník odkázán na jediného konkrétního smluvního partnera – distributora, který obsluhuje dané distribuční území, ve kterém se nachází konkrétní odběrné místo. Odběratel tak má možnost si s tímto distributorem ujasnit nanejvýše některé technické aspekty distribuce, nemá však možnost ovlivnit cenu jednotlivých služeb, už jen proto, že naprostá většina cenových položek souvisejících s připojením a distribucí elektřiny je regulovaná a stanovovaná každoročně nanovo v rámci cenových rozhodnutí ERÚ.

Výše uvedené „prosté“ smlouvy o dodávkách elektřiny nejsou úplně časté, tyto uzavírají většinou větší odběratelé, resp. odběratelé, jejichž odběrná místa vyžadují např. technicky speciální řešení připojení a distribuce. V našem výčtu smluv tak zbývají smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, přičemž tyto smlouvy jsou právě tím základním dokumentem, se kterým se již někdy musel setkat každý odběratel elektřiny a na základě kterého dochází fakticky k realizaci dodávek elektřiny naprosté většině odběratelů.

V tomto článku se proto zaměříme na typickou situaci spojenou s touto smlouvou, a to změnu dodavatele elektrické energie. Pokusíme se vypíchnout některé důležité body, jež se změnou dodavatele elektrické energie souvisí a poskytnout rady, na co si dát při změně dodavatele elektřiny pozor.

Zákazníci začali více počítat a méně se bojí změny

Trh s elektřinou v roce 2018 nabízí desítky dodavatelů a stovky různých energetických tarifů, přičemž se dodavatelé předhánějí v tom, kdo nabízí lepší produkt, kdo je levnější a u koho zákazníci nejvíce ušetří. Necílí přitom jen na domácnosti a maloodběratele, ale čím dál více také na velkoodběratele elektřiny. Domácnosti, ale i malí a velcí podnikatelé, tak houfně mění dodavatele elektřiny. Zatímco v roce 2006 změnilo podle informací OTE, a.s. dodavatele elektřiny jenom kolem třinácti tisíc subjektů (z toho bylo necelých pět tisíc domácností), letos do konce června tak již učinilo více než 280 tisíc subjektů, z toho byly tři čtvrtiny domácností. Vypadá to, že pokud toto tempo vydrží ještě do konce roku, změní tento rok dodavatele více subjektů, než tomu bylo v rekordním roce 2012, kdy jich bylo 473 tisíc.

Za současný pohyb zákaznických kmenů může souběh hned několika faktorů. Těmi jsou zejména dobíhající platnost současných smluv na dodávku elektřiny z minulých let, lepší právní povědomí zákazníků o jejich právech a povinnostech souvisejících se změnou dodavatele, legislativní opatření a kroky Energetického regulačního úřadu (ERÚ) mající za cíl odstranění „neférových praktik“ některých dodavatelů a v neposlední řadě také zvyšující se ceny elektřiny, které tlačí zákazníky k podrobnějšímu zkoumání jejich faktur. Sečteno a podtrženo – zákazník začal více počítat a méně se bojí změny.

Detailní znalost smlouvy a podmínek dodávek elektrické energie je nutností

Na internetu lze najít nepřeberné množství článků o výhodách změny dodavatele s radami, jak postupovat při výběru nového dodavatele. Značná část z těchto článků ale opomíjí (nebo pouze povrchně zmiňuje) základní krok, kterým má začínat každá úvaha o změně dodavatele elektřiny - tím je obeznámení se se stávající smlouvou, zejména s dobou jejího trvání a cenou, za kterou od svého stávajícího dodavatele nakupuje zákazník elektřinu. Samozřejmě je potřeba se také zaměřit na výpovědní doby, smluvní pokuty a další klasické „nástrahy“ smlouvy – ačkoliv se tento krok může jevit jako banalita, je v praxi často opomíjen.

Důležité je, zda je počátek účinnosti smlouvy navázán na její uzavření, anebo na datum zahájení dodávek elektřiny (což bude případ naprosté většiny smluv) – obě data se totiž mohou lišit o týdny či dokonce měsíce!

Mít povědomí o tom, na jak dlouho je smlouva uzavřena a jaké jsou podmínky jejího ukončení, je v osobním zájmu zákazníka. Dodavatelé elektrické energie totiž nemají zákonnou povinnost tyto informace zákazníkovi na jeho požádání sdělovat. I když ERÚ v roce 2016 inicioval přípravu návrhu vyhlášky, která by zavedla povinnost dodavatelům elektřiny uvádět na vyúčtování za elektřinu u zákazníků připojených do sítě nízkého napětí (typicky domácnosti a drobné společnosti nebo živnostníci) některé údaje o smlouvách (např. číslo smlouvy, datum jejího uzavření a údaj o tom, na jakou dobu je smlouva uzavřena, jakož i datum zahájení dodávky do odběrného místa zákazníka, nebo u smlouvy na dobu určitou informaci o datu, kdy smlouva končí), prozatím tento záměr nebyl prosazen a je tedy pouze na dodavateli, zda Vám tyto informace sám sdělí.

Cena není všechno

Pro mnohé zákazníky je základním a rozhodujícím vodítkem pro výběr dodavatele elektřiny cena elektrické energie. Při výběru dodavatele je ale nutné mít na zřeteli také jiné skutečnosti, které mohou v budoucnu stát zákazníka podstatně více peněz, než ušetřil za zdánlivě výhodnou dodávku silové elektřiny.

Předně je nutné si uvědomit, že celkovou cenu elektrické energie tvoří několik složek, z kterých je část regulovaná Energetickým regulačním úřadem a dodavatel nemá možnost ji ovlivnit - její výše je tedy pro konkrétní odběrné místo (distribuční oblast) stejná, a to bez ohledu na zvoleného dodavatele.

Zbývající část ceny tvoří – kromě daní - cena silové elektřiny, teda cena samotné komodity, která „protéká“ dráty a dále různé paušální poplatky stanovené dodavatelem. U domácností tvoří podíl silové elektřiny na celkové ceně elektřiny kolem 30%, u velkých odběratelů to může být i více jak 50%.

Prvotní nadšení z ušetřených finančních prostředků ale mohou zhatit další položky a nevýhodné obchodní podmínky. Předně je potřeba ověřit si výši stálých měsíčních plateb a dalších poplatků, které bude zákazník kromě ceny silové elektřiny dodavateli hradit. Často se totiž stává, že nabídka jednoho dodavatele je co do ceny za dodanou MWh elektřiny sice nižší, ale zároveň má tento dodavatel podstatně vyšší stálé měsíční platby, čímž se ekonomická výhoda nabídky zcela ztrácí.

Na místě je tedy jak kalkulace, tak pozorné čtení ceníku a smluvních podmínek. Časté jsou také různé skryté poplatky související s převodem, vysoké smluvní pokuty či jiné rafinované sankce. Podrobně je potřeba se zaměřit také na výši různých aktivačních, deaktivačních a sankčních poplatků nebo administrativních nákladů. Všechny výše uvedené nástroje přitom nelze klasifikovat a priori jako součást nekalých obchodních praktik, neboť nejsou zpravidla nijak skrývány, ale jsou součástí smluv, resp. obchodních podmínek. Je tak ryze chybou zákazníka, pokud si relevantní dokumentaci dostatečně nenastuduje.

Skutečností je, že velcí odběratelé mají často lepší vyjednávací pozici s dodavateli a dokáží některé nevýhodné ustanovení ze smluv vytěsnit. Domácnosti nebo malí odběratelé takovou možnost ale zpravidla nemají, o to více tedy platí, že si musí celou smluvní dokumentaci dobře nastudovat.

V případě krachu dodavatele nehrozí black out

Častokrát je výběr dodavatele elektrické energie veden také úvahou, zda menší, ale výhodnější dodavatel v průběhu plnění smlouvy „nezkrachuje“.

Tuto obavu řeší tzv. dodavatel poslední instance (DPI). Podle energetického zákona je totiž v případě, že původní dodavatel již není schopen nadále dodávat elektrickou energii do odběrných míst svých zákazníků, povinen jej zastoupit DPI. Změna na DPI probíhá automaticky a okamžik změny dodavatele odběratel nijak fakticky nepocítí – samozřejmě, pokud zákazník hradí své závazky za dodávky včas a k přerušení, resp. zastavení dodávek nedojde z jiného důvodu či na základně technického problému.

DPI má zákonnou povinnost dodávat odběratelům původního („zkrachovalého“) dodavatele po dobu 6 měsíců elektřinu za ceny stanovené Energetickým regulačním úřadem. Pokud si zákazník v této lhůtě nenajde nového dodavatele elektřiny, služby DPI končí a zákazník se může – pokud si urychleně nenajde dodavatele - dostat do režimu neoprávněného odběru elektrické energie. V praxi se ale jeho vztah s DPI „překlopí“ do klasické smlouvy a DPI se stane klasickým dodavatel elektřiny pro takového zákazníka. V této souvislosti je však v podstatě jisté, že v důsledku změny dodavatele a tarifu dojde ke změně ceny za elektrickou energii.

Institut dodavatele poslední instance byl využit například pro zajištění dodávek zákazníků Česká energie, a.s., ST Energy, s.r.o., Eco Power Energy s.r.o. či využit v případě ukončení činnosti společnosti One Energy. Lze ovšem konstatovat, že k odchodům dodavatelů z trhu dochází spíše sporadicky a v důsledku nástupu DPI jsou zákazníci takových dodavatelů dostatečně chráněni.

Nelze ovšem vyloučit, že se některý dodavatel rozhodne trh opustit v důsledku svého obchodního rozhodnutí a zašle svým zákazníkům „dopis“ kterým jim oznámí, že ukončuje svojí činnost a zároveň tento dopis bude obsahovat výpověď smlouvy o dodávce elektřiny ze strany dodavatele. V takovém případě je na místě zvýšená pozornost, protože v takovém případě bude dodávka ukončena v důsledku ukončení smluvního vztahu, nikoliv neschopnosti dodavatele pokračovat v dodávkách a na takové případy se DPI neaplikuje. Takový zákazník, kterému je vypověděna smlouva ze strany dodavatele a nesjedná si ve stanovené lhůtě novou smlouvu – může zůstat skutečně bez elektřiny. Opět by se mohlo zdát, že toto se v praxi stává jen maloodběratelům, avšak není tomu tak – je skutečností, že se i velkoodběratelé mohou dostat do této nepříjemné situace, např. pokud má česká dceřiná společnost v zahraničí u matky procurement oddělení pro celou skupinu, do které patří.

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články