Novela vysokoškolského zákona
Novela zákona o vysokých školách (zákon č. 137/2016 Sb.) nahrazuje v současné době fungující Akreditační komisi Národním akreditačním úřadem pro vysoké školství („Akreditační úřad“). Tomu jsou oproti Akreditační komisi zpřesněny a rozšířeny pravomoci, především pak v oblasti akreditací. Výkonným orgánem Akreditačního úřadu bude patnáctičlenná Rada Akreditačního úřadu, která bude rozhodovat v prvním stupni o žádostech o akreditace. V čele bude stát Předseda Akreditačního úřadu jmenovaný na návrh ministra školství na dobu šesti let.
Systém akreditací studijních programů je doplněn o tzv. institucionální akreditaci. Ta může být udělena vysoké škole na dobu až deseti let. Tato forma akreditace má umožnit vysoké škole vytvářet a uskutečňovat určené typy studijních programů autonomně a bez nutnosti akreditace prostřednictvím Akreditačního úřadu.
Další novinkou je zavedení řízení o vyslovení neplatnosti vykonání státní zkoušky nebo obhajoby disertační práce. O vyslovení neplatnosti bude rozhodovat rektor vysoké školy, a to v řízení, které může být zahájeno do tří let od (zdánlivého) vykonání státní zkoušky či obhajoby. Proti rozhodnutí rektora bude možné podat v dvouměsíční prekluzivní lhůtě žalobu ve správním soudnictví, které se připisuje odkladný účinek. V následném řízení bude účastníkem pouze osoba, o jejíž věc se jedná.
K méně významným změnám pak náleží možnost zřízení pracovní pozice mimořádného profesora, dále vypuštění titulu Th.D. udíleného absolventům doktorských studijních programů v oblasti teologie či povinnost ministerstva školství vést registr uměleckých výstupů, registr docentů, profesorů a mimořádných profesorů, registr řízení o žádostech o uznání zahraničního vzdělání a veřejný registr vysokých škol a studijních programů.
Zákon nabude účinnosti 1. září 2016, s výjimkou ustanovení o jmenování členů Akreditačního úřadu, které je možné jmenovat již od 1. července 2016. Lhůty pro naplnění některých povinností, jako je například předložení upravených vnitřních předpisů vysokých škol ministerstvu školství či spuštění registrů, jsou zachyceny v přechodných ustanoveních v článku II. novely. Zde je rovněž stanoveno, že akreditace studijních programů akreditovaných k 31. srpnu 2016 budou automaticky prodlouženy na tři roky (nebyla-li akreditace udělena na delší dobu). To však nebrání tomu, aby byla takto prodloužená akreditace omezena či odňata Akreditačním úřadem před uplynutím této doby.
Další články
Rozhodují soudci politicky?
Jsou soudci pouhými neosobními vykonavateli zákonů, nebo svým rozhodováním formují společnost a prosazují vlastní hodnoty? Do jaké míry do soudcovského rozhodování vstupují mimoprávní vlivy a proč s rostoucí instancí soudu sílí i politický rozměr jeho verdiktů?
Zjišťování nemoci z povolání soudem
Článek zkoumá, zda a za jakých podmínek může civilní soud uznat nemoc z povolání bez lékařského posudku střediska nemocí z povolání a zda soud může uznat vznik nemoci z povolání bez ověření výskytu nemoci z povolání ze strany orgánu veřejného zdraví. Za tím účelem se analyzuje legislativní vymezení nemoci z povolání a proces vedoucí ke zjištění nemoci z povolání, a to včetně relevantní judikatury vyšších i nižších soudů.
Firma na prodej: Které právní nedostatky je vhodné odstranit dříve, než se objeví první zájemce
Vlastník se rozhodne firmu prodat, sestaví tým poradců a teprve pak zjistí, že společenská smlouva podmiňuje převod podílu souhlasem valné hromady, který mu nikdo dát nemusí. Předprodejní příprava proto nespočívá jen v úklidu dokumentace. Jejím cílem je odlišit vady právně bránící převodu od překážek dokončení transakce a rizik, která se promítnou především do ceny.
Je finanční arbitr „soudem“ podle nařízení Brusel I bis? Komparativní pohled na autonomní pojem soudu v evropském procesním právu
Lze českého finančního arbitra považovat za „soud“ podle nařízení Brusel I bis a vydávat jeho prostřednictvím evropská osvědčení pro přeshraniční výkon rozhodnutí?
Mlčení není odmítnutí: K prekluzi informačního práva společníka
Právo společníka společnosti s ručením omezeným na informace patří mezi základní práva plynoucí z jeho účasti ve společnosti.




