Rozhovor: Štěpán Janků - O právnících coby nejlépe placených spisovatelích (I. část)

Řezník má nůž, zedník cihly či dláto, rozhodčí píšťalku… Co je nástrojem právníka? Ano, je to jazyk, jímž by každý úspěšný právník měl umět vládnout. Zároveň lze říci, že většina výstupů právníkovy práce má písemnou podobu, proto se v následujícím rozhovoru zaměříme mj. na to, v čem právníci při používání svého nástroje nejčastěji chybují.

advokát ve spol. ZVOLSKÝ ADVOKÁTI s.r.o.; spolupracující redaktor
Foto: Fotolia

Zamýšlíme se my právníci dostatečně nad tím, jakou sílu mohou mít naše slova? Nezapomínáme při soustředění se na to, co píšeme, přemýšlet nad tím, jak píšeme? Odpovědi naleznete mezi řádky tohoto rozhovoru, potažmo též na facebookové stránce[1], či twitterovém účtu[2] mého rozhovorového souputníka, kterým je Štěpán Janků. Třebaže jsem letos absolvoval nejeden inspirativní rozhovor, nezdráhám se ten, jenž právě čtete, označit za pomyslné vyvrcholení tohoto obecně poněkud prapodivného roku.[3] Abychom čtenáře nepřehltili záplavou informací, rozdělili jsme příspěvek na tři části, které postupně přinášíme v tomto (před)vánočním čase. 

V této části se dozvíte, co vše se skrývá pod souslovím právní psaní, jakož i kde můžete najít relevantní informace k probíranému tématu. Někteří z vás by na následujících řádcích dokonce mohli nalézt vhodný tip na vánoční dárek.

... Začneme takříkajíc od píky. Co vše si máme představit pod pojmem právní psaní? Čím konkrétně se jakožto specialista na tuto problematiku zabýváte?

S tím specialistou bych byl opatrný. Musím toho ještě spoustu přečíst, zažít a napsat, než se přestanu u podobného označení ošívat. Právní psaní je totiž víc než jen pravopis a správné citování. Naopak jde o ohromně širokou oblast – nejen kvůli tomu, kolika druhy právních textů se zabývá, ale i z kolika zdrojů a odvětví čerpá. Kvalitní nauka o právním psaní by totiž vedle zkušeností a pohledů právních praktiků a laiků měla zohledňovat také poznatky psychologie, stylistiky, typografie či rétoriky.

Vždy má však jediný cíl: psát právní texty lépe. Jak napsat smlouvu, která nebude vytvářet prostor pro zbytečné rozepře? Jak napsat rešerši, která bude užitečná i do budoucna? Jak napsat podání, které bude přesvědčivé? Jak napsat rozhodnutí, které bude přehledné a poutavé? Na tyto otázky nabízí nauka o právním psaní konkrétní a podložené odpovědi. A ty je dobré znát.

Neříkám, že pro právníka není nic důležitějšího než umět dobře psát. Nedostatek této schopnosti však může mít zcela konkrétní a závažné důsledky. Špatně napsaný email či rozhodnutí vytváří výkladové nejasnosti, špatně napsané zákony budou adresáti vědomě či nevědomě porušovat a kvůli špatně napsanému podání může soudce přehlédnout třeba i silnou argumentační pozici. A tomu všemu se snaží nauka o právním psaní předejít. 

Mě teď nejvíc zajímají právě argumentační texty. Poslední měsíce se probírám články zahraničních soudců a snažím se přijít na jednu věc: co podle nich činí podání přesvědčivé. To totiž bude tématem mé diplomové práce. 

A nejde jen o články – z Vašich facebookových stránek je patrné, že Vašima rukama prošla též řada zahraničních publikací, jednu takovou dokonce v současné době pomáháte přeložit. Co Vás při studiích těchto pramenů nejvíce překvapilo až šokovalo? Zažil jste například pocit jakéhosi prozření, kdy jste si řekl: "Aha, tak nad tímto jsem se nikdy nezamýšlel, či toto jsem až dosud dělal zcela špatně."?

V létě by měl vyjít překlad jedné z nejprodávanějších právněpisatelských knih světa: příručky Legal Writing in Plain English od Bryana Garnera. Já v ní překládám dvě kapitoly a onen wow moment jsem pár let zpět zažil právě u ní.

Šlo o kapitolu o pořadí slov ve větě. V knížce stály tři obsahově totožné věty, na nichž Garner ukázal, jak lze pouhým přehozením několika slov učinit celé sdělení důraznější nebo v něm naopak něco potlačit. Tehdy mi došlo, jaký dopad na čtenáře a kvalitu právního psaní mohou i takto drobná rozhodnutí mít. Podobné pocity prozření však zažívám stále – ať již díky poutavému rozhodnutí nebo třeba vynalézavě napsané smlouvě. 

Můžete pro nás vybrat jakousi "svatou trojici" právního psaní, tj. tři zlatá pravidla, jimiž by se měl řídit každý pisatel právního textu? Liší se případně tato pravidla v závislosti na povaze připravovaného právního textu (příspěvek do odborné publikace, žaloba, soudní rozhodnutí či právní předpis), nebo jsou tato pravidla univerzálně použitelná?         

Těžká otázka. Jak jste totiž správně naznačil, dost záleží na tom, jaký text píšeme. Každý z nich má totiž jiného čtenáře, jiný účel a autor v něm mluví trochu jiným hlasem. Ale pokusím se. Ona tři pravidla rozdělím do tří fází psaní: před, během a po. 

Ještě před začátkem psaní je dobré se vcítit do kůže toho, kdo bude s naší žalobou, učebnicí nebo rešerší pracovat: soudce, který náš případ vidí poprvé, studenta, který je třeba i na začátku studií, advokáta, který má výsledky naší rešerše použít v žalobě. A pak si položit otázku: Jak by na mě text působil? Nepředpokládal by ode mě víc znalostí, než skutečně mám? Dokázal by splnit svůj účel? Ti nejlepší pisatelé se vyznačují právě tím, že jim záleží na jejich čtenářích.

Při samotném psaní se vyhýbejme slovům a větám, které bychom buď normálně neřekli nebo ani říct nedokázali. Zbavme se slovního plevele, zbytečné odborné terminologie, zjednodušme strukturu vět a usilujme se o co největší přehlednost a přirozenost.                                                            

A poslední tip: buďme vůči sobě kritičtí. Vždy se pokusme najít alespoň chvíli na to, abychom své texty mohli kriticky zhodnotit. Nelze něco napsat srozumitelněji, stručněji nebo poutavěji? A co to raději úplně vypustit? Schopnost si tyto otázky neustále klást je něco, co spojuje většinu dobrých autorů.  Málokdo totiž dokáže napsat vše skvěle na první dobrou. 

Kdo Vám vytane na mysli coby pomyslný král právního psaní? 

Už zmiňovaný Bryan Garner. Bez debat. V mém věku už měl na téma právního psaní rozepsanou první knihu, doposud uspořádal právněpisatelské semináře pro bezmála čtvrt milionu právníků a stojí za těmi nejvýznamnějšími právněpisatelskými publikacemi všech dob – ať už jde o rétoriku či přesvědčování soudců nebo psaní podání a smluv. Významně přispěl také oblasti právní interpretace, precedenčního práva a anglického jazyka a je jedním z nejcitovanějších autorů v rozhodnutích amerických soudů. A dalo by se pokračovat.

Následuje série otázek, jejichž společným jmenovatelem je upozornit čtenáře na inspirativní právně-pisatelské čtivo. Můžete zájemcům doporučit nějaké dílo, jež byste označil za "bibli právního psaní"? 

Tím se vracíme k první otázce. Sestavit knihu, která by se kvalitně a detailně věnovala psaní všech druhů právních textů, je až nadlidský úkon. Nejblíže k tomu má více než sedmisetstránková The Redbook právě od Bryana Garnera, kterou sepsal s pomocí desítek expertů na právní psaní, advokátů a soudců. 

Podstatně levnější, avšak stále kvalitní a shrnující pohled nabízí knížky Legal Writing in Plain English, Making Your Case: The Art of Persuading Judges, Writing to Win nebo Plain English for Lawyers. A pokud by pro vás byly příliš útlé, není problém sáhnout po něčem tlustším a podrobnějším. Knih o právním psaní jsou totiž stovky a článků ještě víc: od teoretických až po praktické, od kvalitních až po mizerné a od těch pro začínající studenty až po ty pro zkušené soudce.

Jsem přesvědčen, že přečtení i jediné z těchto knih dokáže změnit myšlení kteréhokoliv právníka. A schválně říkám jen „myšlení“, a ne „psaní“. Nikdo se nenaučí vařit čtením kuchařek. A stejné je to i s právním psaním. Musí nastoupit i ta druhá, bolestivější část: psaní.

Existují i nějaké tuzemské publikace hodné pozornosti?

Určitě. Zmínky o psaní právních textů jsou u nás však dost rozdrobené. Může jít o pár vět uprostřed článku nebo o několik zapadlých stránek v monografii. Lze tak ale najít cenná doporučení třeba i z per soudců.

První ucelenější vhled nabídla až nedávná příručka Právní psaní od Jana Vučky. Za zmínku stojí i knížky Moot court ve výuce práva, Strategie civilního procesu nebo Kurz právnických dovedností, diplomová práce Jazyková a literární stránka soudních podání od Hong Chi Tranové[4], videokurz Psaní právních textů od Martina Kopy[5] nebo třeba článek O češtině nejen soudní od Michaely Bejčkové[6]. Hned několik knih se pak zabývá psaním právních předpisů.

Nejen k pobavení doporučuji i tuzemské jazykovědné články z minulého století, které právníky vykreslují jako jazykové barbary, jejichž jedinou touhou je právní jazyk co nejvíce zprotivit běžným lidem. 

Pokud však ovládáte alespoň základy angličtiny, doporučuji sáhnout po něčem zahraničním. České publikace totiž kvalit nebo komplexity těch zahraničních zatím nedosahují. Zatím. 

Napadá Vás nějaké TUZEMSKÉ soudní rozhodnutí, které představuje výkladní skříň toho, jak co nejlépe právně psát? 

Z hlavy mě bohužel žádné konkrétní nenapadá. Zajisté však taková rozhodnutí jsou. Stejně tak je celá řada soudkyň a soudců, od nichž se můžeme inspirovat. Podívejme se kupříkladu na současný Ústavní soud. 

Třeba Ludvík David ukazuje, že i soud může hovořit docela prostým a srozumitelným jazykem. Z rozhodnutí Vojtěcha Šimíčka zas vidíme, jak mohou literární či filmová přirovnání usnadnit pochopení právního problému a přiblížit jej veřejnosti. Kateřina Šimáčková dokazuje, že i složitý případ lze shrnout v několika stručných a srozumitelných větách.  

Podobných soudkyň a soudců je však mnohem víc. A díky jim za to. 

Dobrý (právní) pisatel by měl umět formulovat své myšlenky stručně a výstižně. Krátká sdělení s bohatým obsahem nazýváme citáty. Můžete uvést nějaký citát, nad nímž by se měl zamyslel každý, kdo hodlá právně psát? 

Jeden oblíbený mám. Sice to není ten nejúdernější nebo nejvtipnější výrok, na který jsem kdy narazil, ale skvěle shrnuje důvody, proč se o právní psaní zajímat.  

Pochází z rozhovoru s Johnem Robertsem – předsedou amerického Nejvyššího soudu. Ten v něm odpovídal na otázku, zda lze kvůli špatně napsanému podání prohrát i argumentačně silný případ. Odpověděl jednoznačně: „Určitě ano – protože soudcům vůbec nemusí dojít, že jde o silný případ. (…) Není to tak, že byste prohrál, protože jste podaní napsal špatně. Je to kvůli tomu, že ze špatně napsaného podání nemusí být jasné, jak silné precedenty ve váš prospěch existují, protože jste je nepředal dostatečně stručně a jasně. Nebo je to kvůli tomu, že jste náležitě nepopsal zákonná ustanovení, a my tak nevíme, jak pro vás hovoří.“  Schopnost právního psaní se však podle Robertse hodí nejen v argumentačně silných, ale i slabých případech – tehdy totiž dokáže zamaskovat naše slabiny.

Co si z jeho výroku odnést? Mnoho jiného než slova a věty nemáme a pokud s nimi neumíme dobře pracovat, jako právníci jednoduše selháváme. 

Síla tohoto úryvku však spočívá ještě v jedné věci. John Roberts je považován za jednoho z nejlepších právních pisatelů a advokátů všech dob. Jako špičkový právník se zkušenostmi advokáta i soudce tak dobře ví, o čem mluví.


[1] <https://www.facebook.com/pravnipsani/about/?ref=page_internal>.

[2] <https://twitter.com/StepanJanku>.

[3] Nabízelo by se říci, že se cum grano salis jedná o opus magnum (protagonista tohoto rozhovoru by mě za tuto přemoudřelou formulaci patrně příliš nepochválil, a proto ji schovávám pod čáru). 

[4] Tranová, H. Ch. Jazyková a literární stránka soudních podání. Diplomová práce. Univerzita Karlova, 2013. [Vedoucí práce Kühn, Z.]. Dostupná z: <https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/55559>.

[5] Kopa, M. Psaní právních textů. Videokurz, nostis.org, 2017. Dostupný z: <https://www.nostis.org/psani-pravnich-textu>.

[6] Bejčková, M. O češtině nejen soudní. Bulletin advokacie, č. 9/2006, s. 77-83. Dostupné z: <http://www.bulletin-advokacie.cz/assets/zdroje/casopis/2006/BA0609.pdf>.

Hodnocení článku
100%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články