Odnětí azylu v případě spáchání zvlášť závažného zločinu – zásadní rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
V praxi se již objevují rozhodnutí správního orgánu, která upouští od odnětí azylu v případech, kdy trestná činnost azylantů nesměřuje proti bezpečnosti státu či národní bezpečnosti.
Nejvyšší správní soud vydal dne 23. dubna 2020 rozsudek, č. j. 5 Azs 189/2015-127, ve věci řízení o odnětí azylu z důvodu spáchání zvlášť závažného zločinu, který je významný pro budoucí řízení tohoto typu. Jeho hlavním přínosem je vymezení pojmu „nebezpečí pro bezpečnost státu“, který je dle ust. § 17 odst. 1 písm. j) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“) jedním z důvodu pro odnětí azylu.
Zákon o azylu upravuje v ust. § 17 odst. 1 písm. j) možnost odnětí azylu pokud „azylant byl pravomocně odsouzen za zvlášť závažný zločin a představuje tak nebezpečí pro bezpečnost státu.“ Zvlášť závažným zločinem jsou podle trestního zákoníku ty úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let. Pojem „nebezpečí pro bezpečnost státu“ není definován ani v zákoně o azylu, ani ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. 12. 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany (dále jen „kvalifikační směrnice“). Dále nutno zmínit, že odnětí azylu z důvodu nebezpečí pro bezpečnost státu je upraveno rovněž v ust. § 17 odst. 1 písm. i) zákona o azylu, které stanoví, že se azyl odejme, jestliže „existují oprávněné důvody považovat azylanta za nebezpečí pro bezpečnost státu.“ S ohledem na výše uvedené tak byl výklad pojmu „nebezpečí pro bezpečnost státu“ ponechán především na členských státech a vznikaly interpretační nejasnosti při jeho aplikaci.
V posuzovaném případě se jednalo o azylanta, tj. osoby požívající mezinárodní ochrany (dále jen „stěžovatel“), který se na území České republiky dopustil opakovaně zvlášť závažného zločinu loupeže. Z tohoto důvodu bylo správním orgánem rozhodnuto o odnětí azylu podle § 17 odst. 1 písm. j) zákona o azylu, neboť byl stěžovatel pravomocně odsouzen pro zvlášť závažný zločin a představoval tak nebezpečí pro bezpečnost státu a jeho občanů, kdy podle názoru Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra (dále jen „správní orgán“) byla naplněna podmínka pro odnětí azylu podle § 17 odst. 1 písm. j) zákona o azylu, který je implementací čl. 14 odst. 4 kvalifikační směrnice.
Stěžovatel napadl rozhodnutí správního orgánu žalobou podanou k Městskému soudu v Praze, který tuto žalobu zamítl, načež podal stěžovatel kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. V řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud přisvědčil některým argumentům stěžovatele a zrušil jak rozsudek Městského soudu v Praze, tak i rozhodnutí správního orgánu o odnětí azylu. S ohledem na omezení stanovené v § 104a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, Nejvyšší správní soud nejprve posoudil, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a zda je tedy přijatelná, načež dospěl k závěru, že tomu tak v daném případě je, a to z následujících důvodů. Nejvyšší správní soud dosud neřešil otázku platnosti čl. 14 odst. 4 kvalifikační směrnice, o nějž se opírá § 17 odst. 1 písm. i) a j) zákona o azylu, ani otázku transpozice čl. 14 odst. 6 kvalifikační směrnice. Stejně tak se Nejvyšší správní soud do této doby nezabýval výkladem pojmu „zvlášť závažný zločin“ užitého v § 17 odst. 1 písm. j) zákona o azylu. Dále spatřil Nejvyšší správní soud „zásadní pochybení městského soudu v posouzení otázky spáchání zvlášť závažného trestného činu ve smyslu uprchlického práva a nebezpečnosti stěžovatele pro bezpečnost státu, které mělo nepříznivý vliv na hmotněprávní postavení stěžovatele.“
S ohledem na rozsah tohoto příspěvku autor cituje pouze nejdůležitější argumenty Nejvyššího správního soudu v této věci, v níž byla mj. položena předběžná otázka Soudnímu dvoru EU (sp. zn. 5 Azs 189/2015-36).
Podstatou předmětného rozsudku je závěr, že pokud azylant spáchá zvlášť závažný zločin, nemusí to být bez dalšího důvod pro odnětí azylu podle § 17 odst. 1 písm. j) zákona o azylu, neboť nebezpečí pro stát musí být prokázáno, a nemůže být dovozeno bez dalšího s odkazem na spáchání zvlášť závažného zločinu. Jednak je nutno podotknout, že závěr o spáchání zvlášť závažného zločinu ve smyslu uprchlického práva nelze opřít pouze o to, že je čin spáchaný azylantem takto označen vnitrostátním trestním právem, musí se jednat zločin vyznačující se mimořádnou závažností a v úvahu je nutno brát povahu a závažnost konkrétního jednání, výši uloženého trestu či způsobenou újmu. Nejvyšší správní soud dále upozornil, že zatímco čl. 14 odst. 2 písm. b) kvalifikační směrnice uvádí jako důvod odnětí azylu spáchání zvlášť závažného trestného činu a „nebezpečí pro společnost“, azylový zákon pracuje s pojmem „nebezpečí pro bezpečnost státu.“ V této souvislosti bylo konstatováno, že unijní právo je v tomto ohledu k azylantům méně příznivé než vnitrostátní právní úprava. Rozdíl mezi nebezpečím pro společnost a stát pak Nejvyšší správní soud vysvětil odkazem na svou předchozí judikaturu, jmenovitě rozsudek ze dne 9. 2. 2017, č. j. 1 Azs 216/2016-41, č. 3596/2014 Sb. NSS, ve kterém se mj. uvádí, že v případě trestných činů ohrožujících bezpečnost státu se musí jednat o trestnou činnost směřující buď přímo proti České republice (hlava IX trestního zákoníku) nebo proti jiným chráněným zájmům páchanou v takovém rozsahu, z důvodu nebo způsobem, že může představovat ohrožení bezpečnosti České republiky. Jako příklad se uvádí trestná činnost proti životu a zdraví, která by byla trestnou činností proti společnosti, avšak nikoliv takové intenzity, aby ji bylo možno označit jako trestnou činnost proti bezpečnosti státu. Pojmem bezpečnost státu je tedy míněna národní bezpečnost a trestnou činnost páchanou proti ní je nutno odlišovat od jednání kvalifikovaného „pouze“ jako trestná činnost proti společnosti.
V praxi se již objevují rozhodnutí správního orgánu, která s ohledem na toto pro něj závazné stanovisko upouští od odnětí azylu v případech, kdy trestná činnost azylantů nesměřuje proti bezpečnosti státu či národní bezpečnosti, za předpokladu, že takové nebezpečí nelze dovodit ani z jiných okolností případu, zejména za situace, kdy se pachatel osvědčil, před spácháním trestného činu, a stejně tak i po jeho spáchání, vede řádný život apod. Z pohledu správního orgánu se tak jedná o jisté odchýlení od dosavadní praxe, byť z textu samotného rozsudku je patrné, že jde spíše o uvedení na pravou míru soudem dosud neřešené otázky.
Další články
Když si zaměstnanec odnese víc než jen zkušenosti
Odešel Vám dlouholetý zaměstnanec, který perfektně znal Vaši databázi klientů, cenotvorbu nebo interní postupy? Nebo u Vás někdo pracoval jen krátce, třeba ve zkušební době, ale i tak se dostal ke vzorům smluv, obchodním nabídkám, recepturám, technickým podkladům nebo jinému know-how?
Roky to nevadilo. Teď je z toho porušení povinností: Právní význam tolerované praxe na pracovišti
V každé firmě existují pravidla, která se předávají ústně. Co stačí oznámit, na co je třeba souhlas a nad čím vedoucí mávne rukou. Zaměstnanci podle nich fungují celé roky. Pak se vymění vedení a ze zavedeného zvyku se náhle stane důvod k výtce, někdy i k rozvázání pracovního poměru.
Dvojí nájemné ve světle principů soukromého práva
Lze platně uzavřít dvě nájemní smlouvy k témuž předmětu a inkasovat tak dvojí nájemné? Ústavní soud potvrdil dřívější judikaturu.
ČAK udělila první advokátní medaile cti. Ocenila Jiřího a Vladimíra Kloudovy
Česká advokátní komora udělila advokátní medaile cti, a to in memoriam bratrům Jiřímu a Vladimíru Kloudovým. Ocenila tak jejich mimořádnou odvahu, pomoc lidem v době nacistické okupace a neochvějnou věrnost hodnotám práva, svobody a demokracie.
Sdílení údajů o cestujících mezi EU a USA: Proč jsou účinné záruky ochrany osobních údajů v praxi nezbytné
Přeshraniční předávání osobních údajů mezi EU a USA bylo vždy citlivou otázkou vyžadující pečlivé vyvažování různých zájmů. Do popředí se nyní dostává další oblast: kontrola hranic, imigrace a bezpečnostní prověřování.



