Patří placenta po porodu matce, vědě či spalovně?

V poslední době se čím dál častěji zdravotníci setkávají s požadavkem rodiček odnést si po porodu domů placentu. Důvodem je nejčastěji zájem rodičů využít placentu pro nestandardní a dosud v širším měřítku nezavedené účely, např. pro výrobu různých prostředků ovlivňujících pozitivně laktaci či imunitní systém matek a novorozence.

Žádost o vydání placenty však způsobuje zdravotnickým pracovníkům přinejmenším značné rozpaky. Na otázku, zda to mohou udělat, totiž existují dva právní pohledy. První z nich odkazuje na ustanovení zákona č. 372/2011 Sb., zákona o zdravotních službách. Druhý pak vychází ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a ze základních zásad zakotvených v ústavním pořádku České republiky.

Placenta jako biologický odpad

Zákon o zdravotních službách je základním právním předpisem, kterým se řídí všichni poskytovatelé zdravotních služeb v České republice. Je závazný i pro matky, které se při porodu rozhodnou využít péče poskytovatele zdravotních služeb. Zákon v ustanovení § 81 uvádí taxativní výčet způsobů, jak naložit s odebranými částmi lidského těla. Totéž ustanovení je podle § 82 třeba použít i při nakládání s plodem po potratu, s plodovým vejcem bez obalu, plodovým lůžkem nebo s těhotenskou sliznicí, které byly vypuzeny z těla ženy. Zákonnými způsoby využití placenty po porodu jsou tak pouze její uchování pro potřeby vědy, výzkumu nebo k výukovým účelům ve zdravotnictví, dále použití při léčbě příjemce lidských tkání a buněk a k použití pro výrobu léčiv podle zákona o léčivech (kapsle vyrobené z placent nebyly zaregistrovány podle zákona o léčivech, proto se na ně tato možnost nevztahuje). Poslední možností využití částí těla odebraných pacientovi, tedy i placenty, je použití pro potřeby stanovené jiným právním předpisem. V tomto ohledu se ocitáme v jakémsi právním vakuu. Žádný takový právní předpis, který by upravoval jiné využití placenty než to, které je zakotveno v zákoně o zdravotních službách, neexistuje.

Za předpokladu, že části těla odebrané pacientovi nebyly využity k účelu, stanoveném v § 81, má poskytovatel zdravotních služeb povinnost je spálit ve spalovně či v krematoriu. Pokud tedy bude s placentou nakládat jinak, dopustí se správního deliktu a hrozí mu pokuta ve výši 500 000 Kč (§ 117 odst. 3 písm. k)). Pokuta ve stejné výši hrozí fyzickým osobám, které placentu využijí v rozporu s § 81 a dopustí se tak přestupku.

Placenta jako součást tělesné integrity

Rodičky při svém požadavku o vydání placenty argumentují občanským zákoníkem a ústavním pořádkem České republiky. Tvrdí, že placenta je nesporně částí tělesné integrity matky a i po jejím vypuzení zůstává předmětem osobnostních práv. Poskytovatelé zdravotních služeb se pak obávají, že pokud placentu nevydají, hrozí jim žaloba pro porušení osobnostních práv, která jsou upravena v ustanoveních § 81 a následujících občanského zákoníku. Nelze též vyloučit, že by nevydání placenty mohlo být považováno za zásah do rodinného a soukromého života. Na podporu svých tvrzení matky uvádějí, že zákon o zdravotních službách přece v ustanoveních o nakládání s částmi lidského těla odebranými pacientovi při poskytování zdravotní péče nezakazují použití placenty jinými způsoby než zde uvedenými. Své tvrzení podporují ústavním pořádkem České republiky, z něhož plyne, že každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá (čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR, resp. čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod). Pokud se tedy matka rozhodne nedat souhlas k použití placenty pro potřeby vyjmenované v zákoně o zdravotních službách, nic nebrání tomu, aby o využití placenty rozhodla jinak. V nakládání s placentou je pak omezena jen ustanovením § 111 odst. 1 občanského zákoníku, které zakazuje nakládání způsobem pro člověka nedůstojným nebo ohrožujícím veřejné zdraví.

Je tedy nárok matek oprávněný či nikoli?

Otázka vydávání placent bilancuje na pomezí práva soukromého a veřejného. Střetávají se zde potřeby matky, její právo na osobní integritu a právo rozhodnout o svém těle podle vlastního uvážení a povinnosti poskytovatelů zdravotních služeb stanovené zejména veřejnoprávními normami a převažujícím zájmem ochrany veřejného zdraví. Je zřejmě otázkou budoucnosti, jak se k tomuto poměrně novému, ale stále častějšímu, požadavku rodiček náš právní řád změnou zákonné úpravy, případně rozhodnutím vyššího soudu Českého republiky, vymezí. (V této souvislosti však nelze opomenout stanovení jasných podmínek skladování placenty, jejího odběru, a podobně.) Pro úplnost – možnost matky odnést si placentu je v současnosti právně zakotveno pouze ve třech státech USA. 

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Další články

Právní aspekty škody na zdraví v důsledku epidemiologických opatření omezujících přístup pacientů ke zdravotní péči - část III.
Právní aspekty škody na zdraví v důsledku epidemiologických opatření omezujících přístup pacientů ke zdravotní péči

Právní aspekty škody na zdraví v důsledku epidemiologických opatření omezujících přístup pacientů ke zdravotní péči - část III.

O možných škodách na zdraví vzniklých pacientům v souvislosti s opatřením Ministerstva zdravotnictví, které pozastavilo poskytovatelům zdravotních služeb poskytování preventivní péče.

Tento web využívá cookies pro zajištění funkčnosti webu a získání statistik návštěvnosti webu