Podnikání s propan-butanovými lahvemi

V rámci projednávání novely energetického zákona (zákona č. 458/2000 Sb.) byly poslanci Jiřím Kohoutkem (SPD) a Ivanem Adamcem (ODS) předloženy pozměňovací návrhy mající za cíl zrušení ustanovení energetického zákona stanovící, že je zakázáno plnění propan-butanových lahví bez souhlasu jejich vlastníka. Předkladatelé pozměňovacích návrhů argumentují ochranou spotřebitele a malých plníren, důvod je však zcela jiný. Aktuálně nezaujal hospodářský výbor stanovisko k uvedeným pozměňovacím návrhům, je zřejmé, že snaha o změnu legislativy ve vztahu ke zrušení zákazu plnění propan – butanových lahví pouze se souhlasem vlastníka zde přetrvává. Jaký je k tomu důvod, v čem spočívá riziko umožnění plnění lahví bez souhlasu vlastníka a jaké může přinést následky?

Stávající právní úprava postrádá dostatečná pravidla pro obchodování s tlakovými lahvemi a jejich plnění plynem, úprava v zákoně č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) (dále jen „Energetický zákon“), je kusá. I přesto nastavuje alespoň základní práva a povinnosti, jež musí být ze strany osob, jejichž předmětem podnikání je plnění propanu, butanu a jejich směsí do tlakových lahví, dodržovány. 

Od 60. let minulého století bylo na základě vyhlášky Ministerstva paliv a následně vyhlášky Federálního ministerstva paliv a energetiky stanoveno, že vlastníkem propan – butanových lahví o obsahu 10 kg a více (od roku 1980 dokonce 5 kg a více) je státní podnik, zákazníci si propan – butanové lahve zapůjčují na základě přihlášky a úhrady jistoty a následně si vyměňují prázdnou propan-butanovou lahev za plnou, nedochází však k převodu vlastnického práva k propan – butanové lahvi na zákazníky, vlastníky jsou nadále plnírny, které lahve pořídily. Lahve byl oprávněn plnit pouze dodavatel. Dodavatel měl také povinnost provádět veškeré opravy lahví o obsahu 10 kg (resp. 5 kg) a větším a pečovat o jejich zkoušení.

Dne 1. 1. 1995 pozbyla vyhláška upravující režim půjčování propan – butanových lahví účinnosti, když byla zrušena zákonem č. 222/1994 Sb., Zákonem o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní energetické inspekci s tím, že otázka dodávky zkapalněných topných plynů ve formě dodávky v propan – butanových lahvích nebyla žádným z prováděcích předpisů tohoto nového zákona upravena. Změnu nepřineslo ani přijetí zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), kdy ani na základě Energetického zákona nebyla otázka dodávky zkapalněných topných plynů ve formě dodávky v propan – butanových lahvích žádným z prováděcích předpisů tohoto zákona upravena. 

S účinností od 18. 8. 2011 s drobnou úpravou k 1. 1. 2016 byla do ust. § 3 Energetického zákona začleněna stávající úprava. Aktuálně tak Energetický zákon stanoví následující práva a povinnosti pro fyzické a právnické osoby, jejichž předmětem podnikání je plnění propanu, butanu a jejich směsí do propan - butanových lahví:

1. povinnost zajistit pravidelné provádění tlakových zkoušek, kontrolu a opravy jimi vlastněných lahví; 
2. Zákaz plnit propan, butan a jejich směsi do lahví s nevyhovující periodickou zkouškou,
3. Zákaz plnit do lahví neodpovídajících technickým požadavkům na lahve určené pro plnění propanu, butanu a jejich směsí podle zvláštních předpisů; 
4. Zákaz plnit PB lahve bez souhlasu jejich vlastníka.

V rámci právní diskuze se nyní objevují názory, které tvrdí, že plnírny nejsou schopny určit vlastníka propan-butanové lahve, a proto se vystavují riziku porušení zákona v případě, že propan – butanovou lahev od spotřebitele přijmou a budou ji chtít naplnit. Cílem pozměňovacích návrhů má být pak odstranění této překážky pro podnikání plníren tím, že se zruší zákaz plnit propan – butanové lahve bez souhlasu vlastníka, všechny plnírny budou moci přijmout jakoukoli lahev a tuto naplnit a znovu ji poskytnout zákazníkovi. Tato myšlenka je zcestná, zejména pokud se na problematiku plníren, jejich práv a povinností a s tím související odpovědnosti podíváme ve všech souvislostech. 

Právní řád má zájem jako nejvyšší prioritu zajistit ochranu života, zdraví i majetku, je tedy nutné právně zajistit bezpečné nakládání s propan - butanovými lahvemi, a to zejména těmi, jejichž hmotnost/objem představuje vyšší riziko. Cílem právní úpravy by tak mělo být stoprocentní zajištění dodržování standardů bezpečnosti a kvality plnění propan - butanových lahví a zajištění pravidelného provádění tlakových a jiných periodických zkoušek, kontroly a oprav. Vzhledem k tomu, že povinnost provádět kontroly a opravy je v Energetickém zákoně stanovena pouze pro osoby, jejichž předmětem podnikání je plnění propanu, butanu a jejich směsí do propan-butanových lahví (nikoli odběratelů) pro jimi vlastněné lahve, je zapotřebí, aby vlastnictví propan - butanových lahví (minimálně u lahví o větším objemu) zůstávalo u těchto osob a tím byla zaručena zvýšená péče o propan – butanové lahve těchto podnikatelů jako odborníků. K tomu, aby bylo možné tyto úkony ze strany vlastníka zajistit a učinit, je nutné, aby měl vlastník propan - butanové lahve koloběh příslušné propan - butanové lahve pod kontrolou a měl právo rozhodnout, zda byla provedena dostatečná kontrola a údržba pro to, aby bylo bezpečné tlakovou lahev naplnit a předat zákazníkovi k používání. K zajištění splnění těchto požadavků slouží poslední věta odst. 5 resp. 6 ust § 3 Energetického zákona, dle které je možné plnit propan - butanové lahve pouze se souhlasem jejich vlastníka, tj. vlastníka, který je povinen pravidelně provádět kontrolu a opravy propan - butanové lahve, do které má být zkapalněný plyn naplněn, tuto propan – butanovou lahev sám popř. osobou, o které má jistotu, že dodržuje veškerá bezpečnostní pravidla a standardy, naplní, a který tak může převzít zodpovědnost za stav naplněné lahve. V tomto smyslu též bylo vydáno rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 1. března 2019, spis. zn. OSR-03858/2018-ERU, č. j. 03858-20/2018-ERU, kdy bylo jednoznačně konstatováno, že je „Právě únik plynu v hale společnosti Celo Invest s.r.o. ukazuje, jak je nezbytné, aby za stav lahve, bezpečné naplnění a kvalitu obsahu lahve odpovídal konkrétní subjekt, kterým je vlastník lahve. Je zcela pochopitelné, že vlastník za souhlas s plněním jeho propan-butanových lahví bude žádat finanční kompenzaci, neboť každý, kdo má z jeho vlastnictví nějaký prospěch, např. používáním jeho vlastnictví ke svým obchodním aktivitám, by se měl podílet na nákladech, které vlastníkovi vzniknou plněním jeho povinností. Svým souhlasem s plněním propan-butanových lahví subjektem od něho odlišným zároveň vlastník zaručuje, že ten, komu byl souhlas udělen, při plnění lahví dodržuje standardy bezpečnosti a kvality, které se od něho samotného očekávají. Pokud by nebylo možné určit, kdo za lahev odpovídá, mohlo by to vést k lehkovážnému postupu při plnění lahví. Nekontrolovatelnost plněných lahví by mohla vést k tomu, že si plnírny budou vybírat pouze ty lahve, u kterých nějaký subjekt (podle účastníka řízení možná i nevlastník) nechal provést tlakovou zkoušku, nebo budou plnit i lahve, které mají tlakovou zkoušku neplatnou. Důsledky takového přístupu si lze snadno představit. V daném případě účastník řízení svým jednáním porušil zákaz plnit tlakové lahve jiného vlastníka propan-butanem bez souhlasu tohoto vlastníka. Smyslem zákazu je zajistit spolehlivost a bezpečnost plnění propan-butanových lahví a zejména ochránit zdraví, životy a majetek osob, a to tím, že vlastníka propan-butanové lahve činí odpovědným za stav lahve, bezpečné naplnění a kvalitu obsahu lahve.“  

K otázce určení vlastnického práva k propan – butanovým lahvím, a potažmo tedy k posouzení otázky právního režimu, ve kterém jsou propan - butanové lahve užívány, zda -li se jedná o vlastnictví, zápůjčku, výpůjčku, nájem či jinou formu držby, je nutné, vzhledem k neexistenci speciální právní úpravy, vycházet z obecných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění. (dále jen „NOZ“). Dle ust. § 505 NOZ „Součást věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a co nemůže být od věci odděleno, aniž se tím věc znehodnotí.” Zkapalněný plyn lze bez dalšího od lahve oddělit, aniž by se tím znehodnotil, je tedy možné samostatně určit vlastnictví k obalu – propan – butanové lahvi a ke zkapalněnému plynu, který je v ní prodáván a zákazníkem spotřebováván.

Dle ust. § 556 NOZ „Co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.”

Dle ust. § 558 NOZ „V právním styku s podnikatelem se výrazu připouštějícímu různý výklad přisoudí význam, jaký má v takovém styku pravidelně. Není-li však druhá strana podnikatelem, musí ten, kdo se toho dovolává, prokázat, že druhé straně musel být takový význam znám.”

Plnírny vlastnické právo k lahvím ve většině případů dle ustálené praxe nepřevádí. Samotný právní úkon poskytnutí propan – butanové lahve v souladu s praxí zavedenou mezi stranami v právním styku taktéž nelze podřadit pod žádný z pojmenovaných smluvních typů, když znaky tohoto smluvního vztahu jsou v souladu s ustálenou praxí následující:

1. Poskytnutí zastupitelné věci (propan - butanové lahve se mění), dle zálohového listu má zákazník povinnost vrátit propan - butanovou lahev stejného druhu, nikoli propan - butanovou lahev totožnou, kterou oproti uhrazení zálohy obdržel
2. Bezúplatnost (v 90% případů)
3. Není určena doba trvání poskytnutí propan - butanové lahve
4. Nedochází k převodu vlastnického práva – propan - butanové lahev nadále zůstává ve vlastnictví distributora, který je povinen zajistit povinnosti v oblasti bezpečnosti a ochrany života, zdraví i majetku 

Realizovaný smluvní vztah je tak nutno posoudit v souladu s historickými zvyklostmi podle ust. § 1746 odst. 2 NOZ, tj. jedná se o nepojmenovanou smlouvu, která je kombinací smlouvy o výpůjčce a smlouvy o zápůjčce, kdy je oproti záloze bezúplatně zapůjčena (bez převodu vlastnického práva) propan- butanová lahev s tím, že má být vrácena propan- butanová lahev stejného typu, a to na dobu neurčitou. 

Realizace výše uvedeného postupu, kdy je vlastnictví propan - butanových lahví ponecháno v případě nejasností distributorovi, a nedochází k převodu vlastnického práva na odběratele bylo jednoznačně potvrzeno v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2016, spis. zn. 2 Cm 64/2012, potvrzeném rozsudkem Vrchního soud v Praze dne 7. listopadu 2017, spis. zn. 3 Cmo 215/2016, dle kterého soud konstatoval: „V řízení bylo prokázáno zálohovými listy a záznamy o periodických zkouškách lahví, že při prodeji propanbutanového plynu zákazníkovi právní předchůdce žalobce, a žalobce při prodeji plynu desetikilových lahví, nebyl tento obal zákazníkovi prodáván, ale byla po poskytnutí obalu vybrána vratná záloha, která po vrácení prázdné lahve se zákazníkovi vrací, při předložení zálohového listu. Toto právní jednání nelze posoudit jako kupní smlouvu, kdy zákazník jako kupující projevuje vůli získat předmětnou propanbutanovou lahev do vlastnictví. Takový postup by byl v rozporu s úpravou v energetickém zákoně, která ukládá povinnost fyzickým a právnickým osobám, jejichž předmětem podnikání je plnění plynu do takových lahví, aby zajišťovaly pravidelné provádění tlakových zkoušek, kontrol a opravy jejich vlastních lahví. Shodné stanovisko lze spatřit též na základě rozhodnutí Úřadu na ochranu hospodářské soutěže ze dne 20.12.2016, č. j. ÚOHS-S041612016/DP-499/2016/820/ŠHI, dle kterého: „Jednotlivé PB lahve byly historicky ve vlastnictví státního podniku Český plynárenský podnik s. p., což přímo vyplývalo z právní úpravy účinné do 31. 12. 1994. Po zaplacení jistoty (zálohy) dostali koncoví zákazníci naplněné PB lahve do bezplatného užívání. Plnění a prodej v PB lahvích potom probíhaly tak, že zákazník přinesl na prodejnu prázdnou lahev (za kterou již zaplatil zálohu dříve) a po zaplacení ceny plynu obdržel obratem (jinou) lahev naplněnou. Plnění a prodej plynu v PB lahvích tedy nebyly přímo spojeny s prodejem samotných PB lahví. Konečný zákazník si kupoval pouze plyn, avšak vždy v jiné lahvi, než kterou přinesl (zálohu přitom zaplatil pouze při prvním nákupu a dále platil pouze cenu plynu). V rámci privatizace Českého plynárenského podniku (1994 - 1996) došlo k převodu vlastnictví PB lahví na společnosti, které se této privatizace účastnily. Na základě následných fúzí a akvizic se vlastníkem většiny těchto PB lahví stala společnost Flaga; dalšími vlastníky tzv. předprivatizačních lahví jsou potom společnosti PRlMAGAS a MOL. V důsledku nedostatečné identifikace jednotlivých PB lahví, jež byly v průběhu privatizace převedeny na nové vlastníky, je ovšem dnes prakticky nemožné vlastníka konkrétní PB lahve uvedené na trh před rokem 1995 s jistotou určit. Z vyjádření členů ČSMPB dále vyplývá, že část PB lahví zakoupili tito soutěžitelé přímo od jejich výrobců v době, kdy vstoupili na trh, a část lahví zakoupili samotní spotřebitelé. Přesto většina PB lahví nacházejících se na trhu nepochybně patří některé z privatizačních společností. K dnešnímu dni se na trhu v České republice nachází zhruba 2,6 milionu PB lahví. Podnikání v oblasti plnění a prodeje plynu v PB lahvích je ze své podstaty přímo závislé na možnosti nakládat s PB lahvemi."…  “Přesto, že v průběhu let docházelo ke změnám ve vlastnictví PB lahví, princip plnění a prodeje plynu v PB lahvích zůstal v převážné většině případů stejný jako před rokem 1995 a koneční spotřebitelé tak i v současnosti vyměňují prázdné PB lahve za plné a prodejcům platí pouze cenu plynu.“ K tomu je nutné doplnit, že privatizující společnosti nabízely již v roce 2013 prodej lahví za 1,- Kč komukoliv tak, aby si mohl vytvořit svoji vlastní značku a pokračovat legálně v podnikání, o což téměř nikdo neprojevil zájem, protože by se následně musel o svoje lahve starat a nést náklady s opravami a revizemi - v případě sporu tak lze jednoznačně určit „nevlastníka" lahve a řeší se jen, který ze tří privatizujících společností je vlastníkem. Dále je nezpochybnitelné, že lahve s embosovaným jménem vlastníka a číslem lahve, jsou považovány za lahve s jednoznačně určeným vlastnictvím.

Nelze akceptovat odlišné právní názory, které se snaží systém koloběhu propan - butanových lahví a jeho prodej s odkazem na ust. § 555 NOZ jako jednání zastřené podřadit pod smluvní typ směnné smlouvy. Jako jeden ze základních prvků tohoto smluvního typu je totiž závazek převést druhé straně vlastnické právo k věci výměnou za závazek druhé strany převést vlastnické právo k jiné věci. K tomu, aby tedy mohlo docházet ke směně, je nutné, aby byly obě smluvní strany směnné smlouvy vlastníky těchto propan – butanových lahví. Dle ust. § 1112 NOZ vlastnického práva ani dobré víry svého předchůdce se nemůže k svému prospěchu dovolat ten, kdo získal movitou věc s vědomím, že vlastnické právo bylo nabyto od neoprávněného. Pokud tedy byly plnírny propan - butanových lahví pro vyloučení veškerých pochybností informovány distributorem o tom, že specifikované propan - butanové lahve (označené embosovaným znakem vlastníka a doplňkově ještě barvou lahve) nejsou převáděny do vlastnictví zákazníků, tj. že vlastnictví je ponecháno distributorovi, není plnírna propan – butanových lahví v dobré víře, že by nabyla vlastnické právo k propan - butanové lahvi a nemůže se tak nikdy stát jejím vlastníkem. 

Právní argumentace, která je obsažena v rozhodnutí Rady ERÚ, č. j. 00804-35/2020-ERU, ze dne 24. 11. 2020, na základě které někteří právníci zastávající oponentní stanovisko, však v podstatě správně konstatuje, že „propan – butanové lahve (bez ohledu na jejich vizuální označení logem jakéhokoliv subjektu) jsou určeny k trvalému koloběhu mezi výrobcem, plnírnou a zákazníkem, a to teoreticky po celou dobu jejich životnosti. Princip plnění a prodeje propan – butanových lahví přitom zůstává již desítky let v zásadě stejný, ať už se jedná o láhve předprivatizační, či lahve „nové“.“  Rada ERÚ však dle našeho názoru nesprávně dovozuje, že dochází ke směně propan – butanových lahví, kdy argumentuje tím, že zákazník se legitimně domnívá, že koupil nejen náplň propan – butanové lahve, ale i propan – butanovou lahev samotnou s odůvodněním, že opačný názor nevyplývá z obsahu žádného právního předpisu občanského práva, ani z obsahu smluvního ujednání v rámci koupě těchto lahví. A contrario je však nutné konstatovat, že z obsahu žádného právního předpisu občanského práva, ani z obsahu smluvního ujednání nevyplývá, že by zákazník koupil propan - butanovou lahev a zároveň její obsah, kdy naopak ze skutečnosti, že při prvním předání zákazníkovi propan - butanové lahve je vydán zálohový list, z tohoto zálohového listu, zajišťujícího, že oproti vrácení propan - butanové lahve bude zákazníkovi vyplacena uhrazená záloha (ve stejné výši jako byla složena), je nutno dovodit, že vlastnické právo nepřechází. 

Pokud použijeme argument Rady ERÚ citovaný v rozhodnutí Rady ERÚ, č.j.  00804-35/2020-ERU, ze dne 24. 11. 2020, desítky let zde fungoval systém, dle kterého propan – butanové lahve zůstávaly ve vlastnictví státu, tj. pokud máme vycházet z desítky let stejného principu, jednoznačně z něj vyplývá, že vlastnické právo v rámci koloběhu propan – butanových lahví nepřechází.      

V rámci trhu je nutné zmínit ještě další jeho segment, který má svá specifická pravidla. Jedná se o kompozitní lahve plněné propanem na pohon vysokozdvižných vozíků (převážně láhve kompozitní či hliníkové nebo láhve se speciálním připojením, či se speciální antikorozní vrstvou uvnitř láhve). Tyto lahve nikdy nebyly prodávány zákazníkovi ani nebyly dávány volně do oběhu mezi zákazníky. Lahve, jednoznačně opatřené označeními identifikujícími vlastníka jednotlivé kompozitní či speciální lahve (mající výrobní číslo, neodstranitelné logo a vyznačenou registrovanou ochrannou známku), jsou dodávány plnírnami v tzv. uzavřeném oběhu, kdy k výměně prázdných lahví za plné dochází přímo v provozu konkrétního zákazníka, kterému byly poskytnuty. Vlastnické právo plnírny poskytující příslušnou kompozitní lahev je tak naprosto jednoznačně identifikovatelné a nezpochybnitelné, když nedochází ke koloběhu lahví. Vlastník lahve (plnírna, která kompozitní či speciální lahve zákazníkovi poskytla) je pak zodpovědný za stav a bezpečnost lahví. Pokud by však došlo k akceptování návrhu požadujícího zrušení ustanovení Energetického zákona o plnění lahví pouze se souhlasem vlastníka, vznikl by zde opět rozpor, zda -li odpovědnost za případné škody má nést vlastník kompozitní či speciální lahve (plnírna, která lahev zákazníkovi poskytla) či plnírna, která bez souhlasu vlastníka (majícího přehled o stavu svých lahví) příslušné kompozitní či speciální lahve naplnila. Vlastník lahve by byl zatížen povinností zajistit důkaz o tom, že lahev byla plněna cizí plnírnou, která by samozřejmě dobrovolně odpovědnost na sebe převzít nechtěla. Plnění kompozitní lahve ze strany cizí plnírny, je dále jednoznačné parazitování na investici plnírny, která zákazníkovi kompozitní či speciální lahve poskytla. Této situace je zapotřebí se vyvarovat.   

Pro srovnání jsme zjišťovali, zda se ustálená praxe v České republice liší od ostatních zemí Evropské unie. Téměř v celé Evropské unii platí pravidlo, že lahve s propan – butanem smí plnit a za jejich technický stav odpovídá jejich vlastník. Například v Německu jsou propan – butanové lahve jednoznačně vlastnicky určeny, kdy každá plnírna se stará o své lahve a zároveň je jedinou plnírnou, která je smí naplnit. Vedle toho existuje soubor lahví (šedé barvy), které jsou ve vlastnictví zákazníků (do oběhu se dostaly tak, že si je pořídili sami zákazníci). Tyto lahve smí pak naplnit kdokoli. Obchodní místa zákazníkům vydávají lahve kus za kus a plnírny si lahve následně mezi sebou předávají. Německý systém tak velice odpovídá systému, který je ustálenou praxí v České republice po dobu více jak půl století. Zároveň pak tento systém nijak neomezuje zákazníky, kteří mají právo odevzdat lahve i na obchodním místě konkurenční společnosti, toto konkurenční místo by však mělo vydat zákazníkovi pouze svou naplněnou propan – butanovou lahev a prázdnou propan – butanovou lahev pak v rámci směny předat vlastníkovi propan- butanové lahve, který na ní provede příslušné kontroly a revize, naplní ji a opět uvede do oběhu prostřednictvím svých obchodních míst.  

V jiných zemích Evropské unie je dokonce zaveden takový systém, že zákazní smí vrátit / vyměnit lahev za plnou výlučně u obchodního místa té společnosti (plnírny), od které ji dostal k dispozici oproti záloze. Proto se pak prodejní místa plynu skládají z celé řady klecí různých dodavatelů. Pokud zákazníkovi stávající plnírna nevyhovuje, může si oproti záloze zajistit jinou lahev od jiné plnírny a za stávající lahev mu je vrácena složená záloha. 

 Ustanovení v Energetickém zákoně, které stanoví, že propan – butanovou lahev lze plnit pouze se souhlasem vlastníka, není tedy žádnou výjimkou na evropském trhu. Toto znění pak zajišťuje, že práva a povinnosti a s tím související povinnost váznou na jedné osobě, tj. tato osoba pak nese případnou odpovědnost v případě jejich porušení. Pokud by došlo k odstranění zákazu plnit pouze se souhlasem vlastníka, vznikla by v České republice absurdní situace, kdy vlastníkům lahví by zůstala zachována povinnost se o lahve starat (a nést náklady s tím související), ale jejich lahve by směl používat a mít z toho ekonomický prospěch kdokoli.  Plnírny, které ani dnes neinvestují do opravy a obnovy lahví, by se přestaly pohybovat mimo zákon, kdy by mohly plnit jakoukoli lahev, kterou by jim zákazník přinesl, ale nenesly by případnou odpovědnost, kterou má povinnost zajišťovat vlastník, a kterému by byla odpovědnost v případě nejasností o posledním naplnění, přičítána.  Lze se tak obávat, že by plnírny, (které dosud v 90 – 95 % nesou náklady na obnovy a opravy propan – butanových lahví), by legalizací možnosti parazitovat na provedených investicích do obalového konta plnírnami, které by pouze plnily lahve bez ohledu na to, kdo je vlastníkem lahve, by ztratily jakoukoli motivaci do této činnosti dále investovat a rozvíjet modernější a bezpečnější zařízení. Jako následek by došlo ke zhoršení technického stavu lahví s v důsledku by znamenalo zvýšení ohrožení života a majetku zákazníků.   

Mají-li mít plnírny zájem na rozvoji oboru, jakož i zvyšování funkčnosti a bezpečnosti tlakových lahví, je nutné, aby se jednalo o obor, kde je perspektivní investice do inovací, tj. pouze tam, kde budou mít plnírny zajištěné, že budou mít tlakové lahve na zkapalněný plyn pod vlastní kontrolou, tj. bude bezprecedentně postaveno najisto, že vlastníkem lahve je plnírna, která je povinna lahev kontrolovat, opravovat a plnit, čímž má propan – butanovou lahev pod kontrolou a bere tedy na sebe přiměřenou odpovědnost s jejím provozem související. Stávající ustanovení Energetického zákona o právu plnit propan – butanové lahve jen se souhlasem vlastníka, je tak dle našeho názoru vhodné v právních předpisech ponechat a právní úpravu doplnit o speciální systém založený na kombinaci zápůjčky – výpůjčky, tedy právně zakotvit jako určitý smluvní typ ustálenou mnohaletou praxi realizovanou v případě koloběhu lahví na zkapalněný plyn.