V § 28 odst. 3 písm. e) zákona o zdravotních službách je jasně stanoveno, že pacient má při poskytování zdravotních služeb právo na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce, popřípadě osoby určené zákonným zástupcem, pěstouna nebo jiné osoby, do jejíž péče byl pacient na základě rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu svěřen, je-li nezletilou osobou, a to v souladu s jinými právními předpisy a vnitřním řádem, a nenaruší-li přítomnost těchto osob poskytování zdravotních služeb. Podle odstavce 4 téhož zákona může nezletilý pacient požadovat, aby při poskytování zdravotních služeb nebyla přítomna osoba podle odstavce 3 písm. e), uvádí-li, že jde o osobu, která ho týrá nebo jinak zneužívá či zanedbává. V takovém případě může poskytovatel při důvodném podezření na zneužívání či týrání, případně jiné ohrožování zdravého vývoje pacienta přítomnost takových osob během poskytování zdravotních služeb vyloučit, pokud jde o vyšetření za účelem vyloučení známek uvedených skutečností.
Otázkou, zda se i v případě nezletilých pacientů a pacientů s omezenou svéprávností uplatní podmínka, že přítomnost dalších osob musí být v souladu s jinými obecně závaznými právními předpisy, vnitřním řádem, a že nesmí narušovat poskytnutí zdravotních služeb, se ve své publikaci Právo pro zdravotnické pracovníky[1] zabývá Lukáš Prudil a dochází k závěru, že ano. Důvody, pro které by mohla přítomnost dané osoby narušit poskytnutí zdravotních služeb, mohou být nejrůznější, počínaje předpisy hygienickými, přes ochranu soukromí dalších pacientů, kdy se nejčastěji bude jednat o případy narušení nebo ohrožení jejich intimity (převlékání, hygiena, apod.) až po nepřijatelné chování přítomné osoby. Zákon nestanovuje podmínku, že by se nutně muselo jednat o narušení poskytnutí zdravotních služeb pacientovi, který uplatňuje právo na přítomnost třetí osoby, může tedy jít i o narušení poskytnutí zdravotních služeb jiným momentálně přítomným pacientům.
Pokud dojde k situaci, kdy je přítomnost třetí osoby odmítána, je velmi důležité, aby byli zdravotničtí pracovníci schopni řádně odůvodnit své rozhodnutí a poskytnout vysvětlení, jak konkrétně v daném případě dochází k porušení obecně závazných právních předpisů, vnitřního řádu nebo čím je narušováno poskytování zdravotních služeb. Rozhodně se tedy nemůže jednat o akt svévole typu „my vás tady prostě nechceme“, ale vždy to musí být spojeno s důrazným a racionálním vysvětlením daného postupu. V prvním případě se přímo nabízí žaloba na ochranu osobnosti ze strany pacienta. Dále je třeba pamatovat na to, že jde o pacientovo právo na přítomnost další osoby a nikoliv o právo třetí osoby být přítomna u pacienta. Pokud si pacient přítomnost třetí osoby z jakéhokoliv důvodu nepřeje, je třeba jeho přání respektovat a třetí osoba si svou přítomnost nemůže vynucovat násilím.
Právo nezletilého pacienta na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce během poskytování zdravotních služeb tedy nelze vykládat absolutně. Pokud tím však nedochází k omezování práv jiných pacientů či narušení běžného chodu zdravotnického zařízení, myslím, že není důvod k násilnému odlučování rodičů od vlastních dětí.
Soutěžní příspěvek v soutěži Ukaž svou kreativitu VII.
[1] PRUDIL, Lukáš. Právo pro zdravotnické pracovníky. 1. vyd. Praha: Linde, 2014. ISBN 978-80-7201-929-8. Převzato z CODEXIS®, doplňku LIBERIS®
Diskuze k článku ()