Pravomoc použít odposlech a záznam telekomunikačního provozu příslušným orgánem Celní správy ČR

Historický exkurz

Celní správa, resp. celní úřady se staly policejním orgánem, tedy orgánem činným v trestním řízení, na základě zákona č. 152/1995 Sb., s účinností od 1. 9. 1995, kterým byl novelizován zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád (dále jen „trestní řád“), a to následujícím ustanovením: „Postavení policejních orgánů mají i celní úřady v řízení o trestných činech…“ Nynější podobu však § 12 odst. 2 písm. d) bod 1 – 4 trestního řádu získal až další novelou – zákonem č. 243/2016 Sb., s účinností od 1. 8. 2016: „Policejními orgány se rozumějí pověřené celní orgány v řízení o trestných činech…“

Zákon č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky (dále jen „zákon o Celní správě“), byl naposledy novelizován zákonem č. 243/2016 Sb., s účinností od 1. 8. 2016. Do té doby upravoval zákon o Celní správě postavení orgánů celní správy jako policejního orgánu v § 4 odst. 1 písm. d): „Generální ředitelství cel je orgánem celní správy, který má ve věcech vymezených trestním řádem postavení policejního orgánu (dále jen „pověřený celní orgán“), jde-li o případy celostátního nebo mezinárodního významu.“ A v § 8 odst. 2 písm. b): „Celní úřad je pověřeným celním orgánem, nejde-li o případy celostátního nebo mezinárodního významu.“ To se však s nabytím účinnosti uvedené novely změnilo: „Ustanovení v písmeni b) upravuje působnost celních úřadů jako pověřených celních orgánů. Vzhledem ke koncentraci výkonu dané kompetence na úrovni Generálního ředitelství cel je třeba předmětnou působnost celních úřadů vypustit.“[1] Obdobně je uvedeno ve vztahu k § 4 odst. 1 písm. d) zákona o Celní správě ve znění do nabytí účinnosti rozebírané novely: „Současně pozbývá smyslu členění kompetence podle kritéria celostátního a mezinárodního významu daného případu.“[2]

Právní zakotvení pravomoci

Při zkoumání zakotvení pravomoci Generálního ředitelství cel k použití odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu je potřeba vycházet jak z trestního řádu, tak zákona o Celní správě. Zásadní právní úpravu obsahuje § 88 odst. 1 prvně jmenovaného právního předpisu. Toto ustanovení (ve spojení s relevantní judikaturou českých soudů) stanoví obecné náležitosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, kterými jsou např.:

označení trestného činu nebo vyhlášené mezinárodní smlouvy podle § 88 odst. 2 trestního řádu,
dostatečné zvážení, zda získání významných skutečností pro trestní řízení nelze zajistit a posléze dokazovat i jinými důkaznými prostředky,
uvedení důvodného předpokladu, že odposlechem budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení,
uvedení konkrétních skutkových okolností, které odůvodňují účel odposlechu a proč nešlo účelu odposlechu dosáhnout jinak nebo proč by bylo jinak jeho dosažení podstatně ztížené,
uvedení konkrétních skutkových okolností, které odůvodňují vydání příkazu a
uvedení konkrétních skutkových é okolnosti, které odůvodňují dobu trvání příkazu.[3]

Dále je nutné poukázat na § 63 odst. 1 zákona o Celní správě. Ten stanoví, že „Orgány celní správy (tzn. Generální ředitelství cel – pozn. aut.) mohou při výkonu své působnosti vyplývající z mezinárodních smluv používat operativně pátrací prostředky, odposlech a záznam telekomunikačního provozu stanovené trestním řádem (dále jen „operativně pátrací prostředky“) při provádění dohledu nad osobami, o kterých existují závažné důvody předpokládat, že porušují nebo porušily právní předpisy druhé smluvní strany (druhé smluvní strany mezinárodní smlouvy – pozn. aut.).“[4]

V § 63 odst. 3 zákona o Celní správě je pak zakotven další aspekt, nad rámec ustanovení trestního řádu, podmiňující použití odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu Generálním ředitelstvím cel: „Operativně pátrací prostředky mohou být použity pouze, pokud by porušení právních předpisů druhé smluvní strany, v případě, že by k němu došlo na území České republiky, bylo posuzováno podle trestního zákona jako úmyslný trestný čin.“ Další podmínka je pak stanovena v § 64 odst. 1 zákona o Celní správě: „Používáním operativně pátracích prostředků nesmí být sledován jiný účel, než který je uveden v příslušné mezinárodní smlouvě; práva a svobody osob lze omezit jen v míře nezbytně nutné.“

Závěr

Na základě zmíněných ustanovení trestního řádu a zákona o Celní správě lze shrnout, že Generální ředitelství cel, jakožto pověřený celní orgán, je součástí soustavy orgánů činných v trestním řízení (pouze ale v řízeních o trestných činech spáchaných porušením celních předpisů a předpisů o dovozu, vývozu nebo průvozu zboží, právních předpisů při umístění a pořízení zboží v členských státech Evropské unie, daňových předpisů upravujících daň z přidané hodnoty a daňových předpisů v případech, kdy jsou celní orgány správcem daně podle jiných právních předpisů). Taktéž je možné dovodit, s použitím příslušných paragrafů trestního řádu a zákona o Celní správě, že Generální ředitelství cel je nadáno pravomocí použít v trestním řízení odposlech a záznam telekomunikačního provozu, kterou může využít, pokud naplní požadavky nejen trestního řádu, ale i zákona o Celní správě. I tak ale na základě § 88 odst. 1 trestního řádu „Odposlech a záznam telekomunikačního provozu provádí pro potřeby všech orgánů činných v trestním řízení Policie České republiky“.

Poznámky:

[1] Důvodová zpráva k zákonu č. 243/2016 Sb.

[2] Tamtéž.

[3] Blíže viz TOMAN, Petr. Náležitosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Bulletin advokacie. Praha: Česká advokátní komora, 2017, 12(5), ISSN 1210-6348.

[4] K tomu srov. § 4 odst. 3 písm. b) bod 1.