Prezidentka Soudcovské unie Daniela Zemanová radí, jak se stát soudcem

Dne 21. 4. 2016 pořádal Spolek českých právníků Všehrd v rámci cyklu právnických profesí setkání s prezidentkou Soudcovské unie Mgr. Danielou Zemanovou. Ta většinu setkání věnovala popisu vstupu do povolání soudce. Během krátké neformální přednášky popsala současné problémy, představila model navrhovaný Soudcovskou unií, který by je vyřešil, a zodpověděla řadu studentských dotazů.

Spolek českých právníků Všehrd
Foto: Shutterstock

Už na začátku Daniela Zemanová předeslala, že současný stav vstupu do povolání soudce je netransparentní. Ačkoli o toto prestižní povolání stojí mnoho lidí, což je výborné, vstup je omezen mnoha podmínkami.

Nejjednodušší cestou, jak se stát soudcem, je dnes podle prezidentky Soudcovské unie pozice asistenta soudce. Po třech letech od absolvování právnické fakulty je možné vykonat profesní zkoušku - z pohledu podmínek vstupu do povolání soudce je totiž jedno, zda se bude jednat o justiční zkoušku, advokátní zkoušku nebo třeba notářskou zkoušku. Profesní zkoušky se u nás prozatím navzájem uznávají.

Jeden z problémů současného stavu, který podle Zemanové prohlubuje nejistotu uchazečů, je absence pevných kritérií a jednotných podmínek, které by soudy požadovaly.

V praxi to funguje následovně: pokud jde do důchodu soudce okresního soudu, předseda krajského soudu se rozhodne místo obsadit, přičemž nemá povinnost vypisovat výběrové řízení (přestože to někteří předsedové krajských soudů dělají). V každém kraji jsou podmínky odlišné, navíc každý předseda krajského soudu, který je volen na dobu 7 let, může zvolit jinou strategii obsazování pozic, což může celou situaci ještě zkomplikovat. Pozitivní stránkou zůstává, že i když se může předseda okresního soudu ošidit o řadu kvalitních kandidátů, neboť vybírá z úzké skupiny lidí, spravedlivost návrhů je zachována a o personální korupci nelze téměř vůbec hovořit. 

Naopak v 90. letech, kdy byl dobře zaveden institut justičního čekatele, byl problém sehnat kvalitní uchazeče, protože mnoho lidí ze soudnictví odešlo. Jedinou možností, jak se tehdy stát soudcem, byla právě pozice justičního čekatele. Tato jedinečnost se vytratila. V současné době chybí jistota jednotného systému, kterou pozice justičního čekatele poskytovala. Pro uchazeče je to nepříjemné a pro soudnictví nebezpečné. Hrozí totiž, že sem budou pronikat méně kvalitní zájemci. 

Šance uchazečů uspět ve výběrovém řízení, pokud je vypsáno, se zvyšují praxí na soudě. Absolventi právnické fakulty, kteří se na místo soudce připravují advokátní praxí, mívají mnohem menší naděje. Řada asistentů soudců se jednou soudci skutečně stane, ale co představuje podle Daniely Zemanové problém, je dlouhý časový úsek, který tomu předchází. Z tohoto důvodu mnoho schopných asistentů soudců ze své pozice odchází, k čemuž přispívá i špatné ohodnocení jejich práce, neboť jsou už dávno plnohodnotnými právníky s profesní zkouškou.

Soudcovská unie navrhuje model, ve kterém by se mohl každý rozhodnout, co bude dělat, než vykoná profesní zkoušku. Její absolventi, kteří by měli zájem pracovat na soudě, by se následně přihlásili do výběrového řízení. Jejich praxe by byla dvanáctiměsíční, ve vybraných případech by ji bylo možné i zkrátit. Kandidát by během stanovené doby prošel alespoň třemi soudními odděleními. To by byla podmínka pro přihlášení na výběrové řízení na pozici soudce, což by byl jediný způsob jejího obsazení. Tento systém by přinášel přehledné podmínky, byl transparentnější a umožnil uchazečům si podle nich přizpůsobit svůj život. Na dotaz, zda by zvýšil jistotu uchazečů, že se soudci stanou, prezidentka Soudcovské unie odpověděla, že jistotu uchazeč nemá nikdy a je to dobře, neboť systém musí mít možnost vybrat si ty nejlepší. „Nejdůležitější je znát podmínky, a zda v konkurenci člověk obstojí, je otazník, který nevymizí nikdy,“ dodala. Doba nejistoty by se však zkrátila na rok, kdy se zmíněnou praxí kandidát na výkon povolání přímo připravuje, a to, co bude dělat předtím, nebo v případě neúspěchu i poté, by si mohl stanovit v tomto modelu bez obav sám. 

Studenty dále například zajímalo, zda hraje pro vstup do povolání soudce roli zaměření dosavadní právní praxe. Prezidentka Soudcovské unie Zemanová odpověděla, že by to nemělo hrát roli, ale zmínila, že trestní soudci nejraději sahají “do vlastních řad”. 

Věděli jste, že v současné době v České republice působí zhruba 3 000 soudců, přičemž se ročně obsazuje 40 - 45 míst?

Hodnocení článku
77%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články