Prověřování zahraničních investic v České republice

Zákon o prověřování zahraničních investic stanovuje právní rámec prověřování některých zahraničních investic z důvodu ochrany bezpečnosti ČR a vnitřního či veřejného pořádku, a ukládá rovněž některé povinnosti zahraničním investorům.

advokát, Chrenek, Toman, Kotrba advokátní kancelář spol. s r.o.
Příspěvek v době částečné práce
Foto: Fotolia

K 1. 5. 2021  nabyl účinnosti zákon č. 34/2021 Sb., o prověřování zahraničních investic a o změně souvisejících zákonů (zákon o prověřování zahraničních investic; dále jen „zákon“), jenž navazuje na Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/452 ze dne 19. března 2019, kterým se stanoví rámec pro prověřování přímých zahraničních investic směřujících do Unie (dále jen „nařízení“). Zákon stanovuje právní rámec prověřování některých zahraničních investic z důvodu ochrany bezpečnosti České republiky a vnitřního či veřejného pořádku, a ukládá rovněž některé povinnosti zahraničním investorům. Pravidla stanovená zákonem mají směřovat ke sledování potenciálně rizikových kapitálových toků proudících do České republiky, k prověřování podezřelých transakcí a k případnému omezení těch, které budou vyhodnoceny jako rizikové.[1] Zákon následuje rámcovou právní úpravu obsaženou v nařízení, avšak v některých případech volí úpravu detailnější a rozšiřuje úpravu uvedenou v nařízení, což připouští i důvodová zpráva k zákonu.[2] 

Zahrahniční investice

Jak již název zákona napovídá, právní úprava v něm obsažená se vztahuje na zahraniční investice, kterými se pro účely zákona rozumí: „majetková hodnota v jakékoli podobě, kterou zahraniční investor poskytnul nebo poskytne za účelem výkonu hospodářské činnosti v České republice, a která zahraničnímu investorovi umožňuje vykonávat účinnou míru kontroly provádění této hospodářské činnosti.“[3] 

Pro definici zahraniční investice jsou tedy mj. zásadní pojmy zahraniční investor a účinná míra kontroly provádění hospodářské činnosti.

Zahraničním investorem[4] se dle § 2 odst. 1 zákona rozumí každý, kdo uskutečnil nebo hodlá uskutečnit zahraniční investici v České republice a: 

  1. není státním občanem České republiky nebo občanem jiného členského státu Evropské unie, 
  2. nemá sídlo v České republice nebo v jiném členském státě Evropské unie nebo 
  3. je přímo či nepřímo ovládán[5] tím, kdo splňuje požadavky podle písmen a) nebo b).

Pojem zahraničního investora je v zákoně cíleně definován šířeji než v nařízení. Podle nařízení se za zahraničního investora považuje fyzická osoba ze třetí země nebo podnik ze třetí země, který má v úmyslu uskutečnit nebo uskutečnil přímou zahraniční investici. Zákonná definice zahraničního investora sice primárně vychází ze společné definice stanovené v nařízení, ale dále rozšiřuje obsah tohoto pojmu tak, aby zahrnoval jak investory ze třetích zemí, tak investory ze zemí EU kontrolované z třetí země, a to s cílem zachytit všechny (byť i potenciálně) rizikové investice v České republice a omezit tak možnost obcházení účelu zákona.[6] 

Zásadní součástí koncepce zahraničních investic podle zákona je také účinná míra kontroly provádění hospodářské činnosti. Této účinné míry kontroly je dle § 5 zákona dosaženo, je-li splněna některá z následujících podmínek:

  1. možnost zahraničního investora nakládat nejméně s 10 % podílem na hlasovacích právech[7]  nebo možnost uplatnit tomu odpovídající vliv v osobě, jejímž prostřednictvím se hospodářská činnost provádí (dále jen „cílová osoba“),
  2. členství zahraničního investora nebo osoby jemu blízké v orgánu cílové osoby, 
  3. možnost zahraničního investora nakládat s vlastnickými právy k věci, jejímž prostřednictvím se hospodářská činnost provádí (dále jen „cílová věc"), nebo 
  4. jiná míra kontroly, jejímž důsledkem je schopnost zahraničního investora získat přístup k informacím, systémům nebo technologiím, které jsou důležité z hlediska ochrany bezpečnosti České republiky nebo vnitřního či veřejného pořádku. 

Zákon v zásadě rozlišuje dvě skupiny zahraničních investic. První skupinu tvoří investice do klíčových (nejcitlivějších) oblastí, které pro svou realizaci vyžadují povolení ze strany státu. Druhou skupinu pak představují ostatní investice, které jsou způsobilé ohrozit bezpečnost státu nebo vnitřní či veřejný pořádek, a které bude možné uskutečnit bez předchozího povolení.[8]

Zahraniční investice do nejcitlivějších oblastí jsou vymezeny v § 7 zákona. Zahraniční investoři, kteří chtějí investovat v těchto oblastech, budou před samotnou transakcí od státu potřebovat povolení dle § 14 odst. 1 zákona nebo podmínečné povolení dle § 15 odst. 3 zákona. Jde o investice do cílových osob[9] zabývajících se následujícími činnostmi:

  1. výroba, výzkum, vývoj, inovace nebo zajišťování životního cyklu vojenského materiálu podle zákona č. 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem, 
  2. provozování prvku kritické infrastruktury určeného příslušným ústředním správním úřadem dle zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), 
  3. správa informačního systému kritické informační infrastruktury, komunikačního systému kritické informační infrastruktury, informačního systému základní služby nebo provozování základní služby dle zákona č. 181/2014 Sb., o kybernetické bezpečnosti a o změně souvisejících zákonů (zákon o kybernetické bezpečnosti), nebo 
  4. vývoj nebo výroba zboží dvojího užití (uvedeného v příloze IV nařízení Rady (ES) 428/2009). 

Bez předchozího souhlasu je možná realizace ostatních zahraničních investic, které mohou ohrozit bezpečnost státu nebo vnitřní nebo veřejný pořádek, ale nespadají do kategorií definovaných v § 7 zákona. I v tomto případě však může být zahraniční investice přezkoumána, a to za podmínek uvedených v § 8 zákona. Proces prověření zahraniční investice podle § 8 odst. 1 zákona může Ministerstvo průmyslu a obchodu (dále také jen „ministerstvo“) zahájit z moci úřední buď na základě výsledku konzultace navržené zahraničním investorem dle § 10 odst. 1 zákona (dále také jen „konzultace“), nebo do 5 let ode dne dokončení zahraniční investice, nebyl-li návrh na konzultaci ze strany zahraničního investora podán. 

Je také důležité mít na paměti, že podle § 8 odst. 4 zákona bude proces prověřování z moci úřední zahájen rovněž tehdy, pokud zahraniční investor nepodá žádost o investiční povolení podle § 7 zákona, jakož i v případě, že po uplynutí 5 let od dokončení zahraniční investice vyjde najevo, že zahraniční investor jednal takovým způsobem, aby zakryl skutečnosti, pro něž by jinak bylo možné zahájit prověřování zahraniční investice.

Zákon zavádí též institut tzv. konzultace dle § 10 zákona, o jejíž provedení může zahraniční investor dobrovolně požádat ministerstvo za účelem posouzení možných dopadů transakce na bezpečnost České republiky nebo vnitřní či veřejný pořádek. Zákon rovněž stanovuje několik případů, u nichž zahraničnímu investorovi vzniká povinnost podat ministerstvu návrh na konzultaci – tak tomu je v případě, že cílová osoba, do níž je investováno:

  • je držitelem licence pro celoplošné rozhlasové nebo televizní vysílání, nebo 
  • vydavatelem periodického tisku, jehož souhrnný minimální průměrný tištěný náklad činí 100 000 výtisků za den za poslední kalendářní rok. 

Výsledek konzultace může být v zásadě dvojí:

  • jsou shledány důvody pro zahájení řízení o prověření zahraniční investice – v takovém případě je toto řízení následně zahájeno, 
  • nejsou shledány důvody pro zahájení řízení o prověření zahraniční investice – pak platí, že zahraniční investice nepředstavuje ohrožení bezpečnosti České republiky, vnitřního či veřejného pořádku, a v takovém případě již řízení o prověření zahraniční investice nemůže být vedeno ani v budoucnu.[10] Institut konzultace by tak měl umožnit rychlé potvrzení zcela bezproblémových investic.

Proces prověřování zahraničních investic

Pokud jde o zahraniční investice dle § 7 zákona, je pro jejich uskutečnění vyžadováno povolení (či podmínečné povolení). Řízení o vydání povolení zahraniční investice je zahájeno na základě žádosti zahraničního investora o povolení zahraniční investice (dále jen „žádost“). Žádost se předkládá na stanoveném formuláři, jehož vzor a podrobnosti stanoví vláda nařízením.[11] U zahraničních investic dle § 8 zákona je řízení o prověření investice zahajováno ex officio.

Ústředním správním orgánem příslušným k prověřování zahraničích investic je Ministerstvo průmyslu a obchodu. Po zahájení řízení o prověření zahraniční investice ministerstvo bez zbytečného odkladu poskytne údaje získané od zahraničního investora (rozsáhlý výčet uveden v § 9 zákona), jakož i další případná zjištění, vždy zapojeným institucím (Ministerstvo vnitra, Ministerstvo obrany, Ministerstvo zahraničních věcí, Ministerstvo financí, Policie České republiky, zpravodajské služby) a dalším orgánům státu, kterých se konkrétní investice věcně týká[12], se žádostí o stanovisko. 

Zúčastněné státní orgány poskytnou ministerstvu svá stanoviska do 60 dnů[13] ode dne doručení žádosti ministerstva. V případě, že v uvedené lhůtě státní orgán neposkytne ministerstvu své stanovisko, ani odůvodněně nepožádá o prodloužení lhůty, platí, že souhlasí s vydáním rozhodnutí o povolení zahraniční investice (v případě zahraniční investice dle § 7 zákona) nebo rozhodnutí o přípustnosti zahraniční investice bez stanovení podmínek (v případě zahraniční investice dle § 8 zákona). Uvedené rozhodnutí vydá ministerstvo ve lhůtě 90 dnů ode dne zahájení řízení o prověření zahraniční investice.

Obdrží-li ministerstvo v rámci řízení o prověření zahraniční investice stanovisko nebo informace, z nichž vyplyne, že by uskutečnění či trvání zahraniční investice mělo být podmínečné, nebo má ministerstvo důvod se tak domnívat, pak zahájí se zahraničním investorem jednání o podmínkách dle § 12 zákona, a to ještě před předložením věci k projednání vládě. V případě, že zahraniční investor dostatečně nespolupracuje, může být toto důvodem pro neudělení povolení, zákaz uskutečnění nebo zákaz dalšího trvání zahraniční investice.

V případě, že z informací zjištěných v průběhu řízení o prověření zahraniční investice vyplyne, že zahraniční investice může představovat ohrožení bezpečnosti České republiky nebo vnitřního či veřejného pořádku, předloží ministerstvo věc před vydáním rozhodnutí k projednání vládě, a to do 90 dnů ode dne zahájení řízení o prověření zahraniční investice.[14] O tom, zda zahraniční investice může představovat bezpečnostní ohrožení rozhodne vláda usnesením ve lhůtě 45 dnů ode dne, kdy jí byla věc předložena.[15]

Usnese-li se vláda, že zahraniční investice nepředstavuje ohrožení bezpečnosti České republiky nebo vnitřního či veřejného pořádku, vydá ministerstvo v řízení bez zbytečného odkladu:

  • rozhodnutí o povolení zahraniční investice (u investice dle § 7 zákona),
  • rozhodnutí o přípustnosti zahraniční investice bez stanovení podmínek (u investice dle § 8 zákona)

Je-li indikováno možné riziko, že zahraniční investice představuje ohrožení, pak ministerstvo v řízení o prověření zahraniční investice bez zbytečného odkladu vydá některé z níže uvedených rozhodnutí, usnese-li se vláda, že je takové rozhodnutí nutné z důvodu ochrany bezpečnosti České republiky nebo vnitřního či veřejného pořádku:

  • rozhodnutí o podmínečném povolení zahraniční investice (u investice dle § 7 zákona),
  • rozhodnutí o nepovolení zahraniční investice (u investice dle § 7 zákona),
  • rozhodnutí o podmínečné přípustnosti zahraniční investice (u investice dle § 8 zákona),
  • rozhodnutí o zákazu uskutečnění zahraniční investice (u investice dle § 8 zákona),
  • rozhodnutí o zákazu dalšího trvání zahraniční investice (u investice dle § 8 zákona). 

Řízení o prověření zahraniční investice je jednoinstanční a proti rozhodnutí ministerstva podmíněnému usnesením vlády není možné podat rozklad a nelze jej ani přezkoumat v přezkumném řízení. Je však možné se proti rozhodnutí bránit u správního soudu žalobou, jíž zákon nepřiznává odkladný účinek.[16]

Je důležité říci, že zákon neposkytuje možnost náhrady případné újmy zahraničního investora, protože zahraničnímu investorovi umožňuje obrátit se před uskutečněním zahraniční investice na ministerstvo s návrhem na konzultaci a dává tak zahraničnímu investorovi možnost vyhnout se případnému riziku. Pokud se zahraniční investor rozhodne tuto možnost dobrovolně nevyužít, nese také související riziko.[17]

Pro úplnost je nutno dodat, že zákon obsahuje rovněž úpravu přestupků, jichž se zahraniční investor může dopustit (mezi ně se řadí např. uskutečnění zahraniční investice dle § 7 zákona bez podání žádosti o povolení této investice). Pokuty za přestupky dle zákona jsou drakonické – v závislosti na druhu přestupku mohou dosáhnout až 1% či 2% z celkového čistého obratu zahraničního investora za poslední ukončené účetní období.  

Závěrem je vhodné zmínit, že zákon se nepoužije na zahraniční investice dokončené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. 5. 2021)[18]. Dnem dokončení zahraniční investice se dle § 8 odst. 2 zákona rozumí:

  1. den uzavření smlouvy nebo poslední ze smluv, jejímž či jejichž účelem je uskutečnění zahraniční investice, 
  2. den nabytí účinné míry kontroly provádění hospodářské činnosti, nebo 
  3. den zahájení hospodářské činnosti, podle toho, která z těchto skutečností nastala později. 

Je tady třeba vést v patrnosti, že se právní úprava stanovená zákonem bude vztahovat i na zahraniční investice, jejichž projednávání započalo ještě před účinností zákona, avšak nebyly před nabytím účinnosti zákona dokončeny ve smyslu výše uvedených zákonných pravidel. 


[1] Viz důvodová zpráva k zákonu, s. 23.

[2] Viz např. důvodová zpráva k zákonu, s. 52.

[3] Viz § 3 zákona.

[4] Zahraničním investorem se pro účely zákona rozumí rovněž svěřenský správce svěřenského fondu za podmínek uvedených v ust. § 2 odst. 2 a 3 zákona.

[5] Pojem ovládání je pojímán ve smyslu zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (o obchodních korporacích), kde je pojem ovládající a ovládané osoby definován v § 74 a násl.

[6] Viz důvodová zpráva k zákonu, s. 52.

[7] Do tohoto podílu se započítávají rovněž podíly osob, které jsou se zahraničním investorem podrobeny jednotnému řízení, a podíly osob, které se zahraničním investorem jednají ve shodě.

[8] Viz důvodová zpráva k zákonu, s. 23.

[9] V případě písm. a) a d) níže se sem rovněž řadí i investice do cílové věci, jejímž prostřednictvím se uvedené činnosti provádí.

[10] Tímto není dotčeno ustanovení § 9 odst. 5 zákona – zahájení řízení z důvodu nedoložení dostatečných informací a podkladů nebo zavádějících či nepravdivých informací ze strany zahraničního investora.

[11] Viz § 9 odst. 4 zákona. Ke dni sepisu tohoto článku nařízení vlády nebylo dosud vydáno a není známa ani jeho podoba.

[12] Např. Ministerstvo dopravy, ČNB a další.

[13] Na základě odůvodněné žádosti příslušného orgánu nebo osoby může ministerstvo lhůtu přiměřeně prodloužit.

[14] U zvlášť složitých případů se ke lhůtě připočítává doba až 30 dnů - viz § 13 odst. 1 a 2 zákona.

[15] Při posuzování věci vláda zohlední možný dopad zahraniční investice na principy demokratického právního státu, ochranu života a zdraví obyvatel, obranu státu, zahraničně politické nebo bezpečnostní zájmy státu, ekonomickou bezpečnost státu a případně další skutečnosti důležité z hlediska ochrany bezpečnosti České republiky nebo vnitřního či veřejného pořádku – viz § 13 odst. 4 zákona.

[16] Viz § 15 odst. 7 zákona.

[17] Viz důvodová zpráva k zákonu, s. 24.

[18] Viz § 27 odst. 1 zákona.

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články