Rozhovor: Jitka Hlaváčková - K pracovnímu právu jsem měla vždy nejblíž
Jitka Hlaváčková je všeobecně uznávaná za popularizaci správné implementace pracovněprávní legislativy v podnikové praxi zaměstnavatelů v České republice.
V rámci projektu Vy a UPP ČR vám představujeme profesi podnikového právníka. A to nejen prostřednictvím videí, která jsme natáčeli na předávání ocenění Podnikový právník, ale i v rozhovorech s kolegy, kteří se aktivně zapojili do činnosti Unie, vedou odborné sekce nebo připravují vzdělávací akce a sdílejí svoje zkušenosti.
Jednou z výrazných osobností profesní skupiny podnikových právníků je Jitka Hlaváčková. Od roku 2012 pracuje ve Svazu průmyslu a dopravy České republiky. V současné době působí jako právnička a poradkyně generální ředitelky pro legislativu.
V centru jejího profesního zaměření byly vždy otázky pracovněprávní, včetně problematiky sociálního dialogu a trhu práce. Tuto činnost doplňuje publikační a lektorskou aktivitou.
Jako aktivní členka vedení Unie podnikových právníků ČR se Jitka Hlaváčková významně podílela na integraci profesního stavu a prosazení jeho reprezentace naroveň s ostatními právnickými profesemi. V Unii se významně angažuje jako organizátorka činnosti sekce Pracovněprávní.
Jitka Hlaváčková je všeobecně uznávaná za popularizaci správné implementace pracovněprávní legislativy v podnikové praxi zaměstnavatelů v České republice. Od března 2020 je mimo jiné členkou Koronatýmu Unie, kde organizuje diskuse k praktickým otázkám vyplývajícím z epidemické situace, zejména z pohledu pracovního práva.
Jitky Hlaváčkové se ptala prezidentka Unie podnikových právníků ČR Marie Brejchová.
Jitko, co Tě přivedlo na cestu podnikové právničky?
Rozhodla jsme se hned po škole. V té době nebylo moc jiných možností. Do advokacie jsem nechtěla – rodinné a trestní právo nebylo a není mé hobby. Jeden čas jsem sice uvažovala o daňovém poradenství, ale nakonec jsem zůstala věrna právu a časem jsem se specializovala na pracovní právo.
Vím, že od roku 2012 působíš ve Svazu průmyslu a dopravy České republiky. Jak k tomu došlo, že jsi zakotvila právě zde?
Tak nějak to vyplynulo, když jsem skončila v předchozí práci. Se Svazem jsem už předtím spolupracovala jako externí lektorka na seminářích k zákoníku práce. Konaly se po celé České republice a byly určeny zaměstnavatelům i odborářům. Po práci v podnikatelské sféře to byla docela zajímavá změna, protože ve Svazu se kromě aplikace platného práva věnujeme i připravované legislativě. Jsme tzv. připomínkovým místem.
Je to možné, že jsi v Unii od roku 2005? Pamatuji si, že se s Tvým příchodem rozběhla spousta činností a že ses začala hned aktivně starat o náš spolek a jeho členy.
Ano, v Unii jsem od roku 2005 a stejně dlouho jsem i ve Výkonném výboru. Do Unie jsem vstupovala, protože jsem pracovala na pozici samostatného podnikového právníka a potřebovala jsem prostor pro výměnu a sdílení názorů. Rozbíhala jsem pořádání seminářů vlastními silami Unie v roce 2007, protože do té doby se pořádaly semináře prostřednictvím spolupracující agentury. Chtěli jsme více cílit tématy a provedením na podnikové právníky a jejich praxi. Byla jsem i u zrodu prvních webových stránek Unie, loga či propagačního letáku. Jsem spoluautorkou myšlenky o založení ocenění Podnikový právník. Toto ocenění se poprvé udělovalo v roce 2012.
Členové výboru mají rozdělené působnosti. Ty máš mj. na starosti komunikaci se dvěma obornými sekcemi…
První sekce, o kterou se starám, je Pracovněprávní. Protože k pracovnímu právu jsem měla vždy nejblíž. Tato sekce pracuje fantasticky pod vedením Antonína Havlíka. Od mailové diskuse jsme přešli k diskusním setkáváním (nyní bohužel jen online), kde sdílíme informace o nejnovější judikatuře, diskutujeme o novelách zákoníku práce nebo o možnostech digitalizace v pracovněprávních vztazích, nejen pokud jde o doručování. V minulosti jsem měla v gesci sekci veřejných zakázek. Nyní komunikuji s vedoucím sekce Civilní právo, což je skvělý Jiří Hrádek. V letošním roce se nám podařilo uspořádat řadu seminářů.
Jitko, jak vidíš naši profesi a co je možné udělat pro postavení podnikových právníků?
Já jsem nikdy nebyla na tyto teoretické úvahy, kam směřujeme nebo kde se vidíme. Ze své pracovní pozice mám možnost zapojit podnikové právníky do legislativního procesu od samého počátku a myslím, že máme za sebou i několik hmatatelných výsledků, např. novelu zákoníku práce, novelu zákona o zadávání veřejných zakázek aj. V současné době je naším cílem zajistit přijetí úpravy ochrany oznamovatelů a hromadných žalob ve verzích, které přinesou podnikovým právníkům a jejich zaměstnavatelům co nejméně problémů při jejich aplikaci. Rovněž máme vytvořen společný pracovní tým, který se zaměří na připravovaný civilní řád soudní.
Další články
DPH při dovozu zboží přes jiný stát EU: kde vzniká daňová povinnost
Jak se uplatňuje DPH při dovozu zboží z třetích zemí přes jiný stát EU než je místo skutečné spotřeby a jaké povinnosti mají dovozce a konečný odběratel? Rozhodující pro DPH není místo dovozu, ale místo skutečné spotřeby.
Možnosti využití AI v právní praxi
Dnes budu hovořit o tom, jakým způsobem využívám umělou inteligenci při své právní praxi. Proberu jednotlivé nástroje, které lze použít, a také standardní postup k docílení správného výsledku. Ještě před tím je možná dobré se zeptat, proč bychom právě umělou inteligenci měli používat.
Evropská komise představila návrh nových pokynů pro posuzování fúzí
Evropská komise dne 30. dubna 2026 zveřejnila návrh nových pokynů pro posuzování fúzí („Merger Guidelines“, dále jen „Pokyny“). Jedná se o nejrozsáhlejší revizi evropských pravidel pro kontrolu spojování soutěžitelů za posledních dvacet let.
Švarcsystém pod drobnohledem inspekce práce
Co odhalily kontroly inspekce práce v letech 2024–2025? Pokuty v milionech, neohlášené kontroly a sektory, kde inspektoři hledají nejčastěji.
Autonomní zbraňové systémy: Kdo odpovídá za chybu?
Autonomní zbraňový systém může po aktivaci sám vyhledat objekt odpovídající předem nastavenému cílovému profilu a použít proti němu sílu. Člověk přitom nemusí předem znát konkrétní cíl, přesné místo ani okamžik zásahu. Právě tím se takový systém liší od běžného dálkově ovládaného dronu, u něhož konkrétní cíl zpravidla vybírá operátor. Právní otázka tedy nezní, zda o likvidaci cíle „rozhodl“ stroj, ale kdo rozhodl o vývoji, nastavení a nasazení systému, jaké měl informace a zda mohl jeho působení ovlivnit.



