Již v říjnu vystoupíte na osmém ročníku Konference Insolvence 2021. Na co se v rámci Vaší přednášky můžeme těšit?
Přednášku věnuji čerstvému návrhu zákona o preventivní restrukturalizaci, který byl publikován na konci července 2021. Návrh přináší do českého právního prostředí zcela nový způsob uvažování nad řešením podnikových krizí, který se vůbec nepodobá klasickému insolvenčnímu řízení. Rád bych účastníky seznámil se základními východisky návrhu, specifickým procesním průběhem a rolí jednotlivých subjektů. Plánuji zdůraznit rozdíly oproti existujícímu institutu reorganizace. Vedle toho přednesu ještě kratší příspěvek na téma připravovaných změn v institutu oddlužení.
V souvislosti s implementací směrnice o restrukturalizaci a insolvenci je řeč zejména o tzv. preventivní restrukturalizaci. Co je její podstatou?
Podstatou preventivní restrukturalizace je prostřednictvím včasného přijetí restrukturalizačních opatření odvrátit hrozící úpadek. Toho podnikatel docílí tím, že vyjednává a předkládá k hlasování svým klíčovým věřitelům tzv. restrukturalizační plán. Takový plán fakticky představuje vícestrannou obchodní dohodu, která obsahuje opatření k finančnímu ozdravení obchodního závodu podnikatele. Návrh zákona ilustrativně nabízí paletu různých nástrojů k restrukturalizaci dluhu, majetku či kapitálové struktuře. Klíčový rozdíl oproti běžnému závazkovému právu představuje fakt, že taková restrukturalizace nutně nevyžaduje souhlas všech věřitelů (dotčených stran), potvrdí-li takový plán soud.
Jaký dopad to tedy bude mít v praxi na osoby, které se nachází ve finančních potížích? Kdo bude moci preventivní restrukturalizaci využít?
Preventivní restrukturalizace je určena pouze podnikajícím právnických osobám, tedy typicky obchodním korporacím. V českém prostředí je obvyklé, že vlastníci společností bývají současně statutárními orgány. Pro tyto osoby bývá mimořádně obtížné vůbec si přiznat hloubku problému. Pro rodinné firmy s dlouhou tradicí je publicita insolvenčního rejstříku a strach ze ztráty kontroly nad podnikem obzvlášť nepříjemná představa. Osobně si tedy od návrhu slibuji, že nabídne podnikatelům komfortní platformu ke včasnému řešení svých problémů. Jednoduše jim nabídne pozitivní motivaci.
Směrnice hovoří o testu životaschopnosti. Co je jeho cílem a jaká kritéria se budou v rámci testu aplikovat?
Účelem testu životaschopnosti je odlišit provozuschopné obchodní závody od těch neperspektivních, které reálně nemá smysl zachraňovat. Nic konkrétnějšího směrnice neříká a ani nestanovuje povinnost takový test zavést. S formálním testem životaschopnosti návrh zákona nepočítá, používá úpadkový test. To považuji za správné řešení. Nedovedu si příliš představit, že by splnění testu životaschopnosti ověřoval veřejnoprávní orgán, který by nahlédnutím do spisu došel k závěru, že jde o beznadějný případ. Tuto úvahu musí vždy provést věřitelé, kteří na základě informativního sanačního projektu buď restrukturalizační plán podpoří, protože jim dává ekonomicky smysl a uvěří vizi dlužníka, kterého koneckonců dobře znají, nebo plán odmítnou. O životaschopnosti tedy fakticky rozhodují věřitelé. Poslední záchrannou brzdu nicméně drží soud, který může vždy odmítnout potvrdit restrukturalizační plán, pokud nemá přiměřené vyhlídky odvrátit úpadek a zajistit provozuschopnost závodu.
Jakým způsobem bude směrnice implementována? Bude novelizován insolvenční zákon, nebo dojde k přijetí zcela nového předpisu?
Ve výsledku proběhne implementace směrnice přijetím jednoho nového zákona (právě o preventivní restrukturalizace) a dvou novel (mj. insolvenčního zákona). Vedle preventivní restrukturalizace totiž směrnice řeší otázku tzv. druhé šance. Tato část směrnice harmonizuje pravidla oddlužení pro podnikající fyzické osoby a měla být implementována novelou insolvenčního zákona, která byla předložena Parlamentu ČR v listopadu 2020 (sněmovní tisk 1073), leč nebyla dosud projednána. U preventivní restrukturalizace se počítá s novým zákonem a doprovodnou novelou souvisejících předpisů, mezi které patří i insolvenční zákon.
Slýcháme také zmínky o zavedení nového rejstříku. Vedle toho insolvenčního se uvažuje o zavedení tzv. restrukturalizačního rejstříku. Na jakých principech bude tento rejstřík vybudován? V čem se bude lišit od toho insolvenčního?
Technické řešení zatím neznáme. Vizuálně by klidně mohlo jít o klon insolvenčního rejstříku. To však není podstatné. Insolvenční řízení probíhá veřejně, preventivní restrukturalizace bude obecně neveřejná. Její zahájení nebude nikde publikováno a zveřejňována budou jen rozhodnutí vyvolávající plošné účinky napříč věřiteli. Nový rejstřík tedy bude sloužit fakticky jen jako platforma pro hromadné doručování.
Jakým způsobem bude nastavena kontrola nad procesem či průběhem preventivní restrukturalizace? Bude zaveden dozorující orgán? Pokud ano, kdo jím má být?
V úvodních fázích preventivní restrukturalizace drží hlavní iniciativu sám podnikatel, který určuje její průběh. Petr Sprinz nicméně v jednom rozhovoru velmi trefně označil za „strážce zákonnosti“ celého procesu soud. Právě na něj se mohou věřitelé obracet v různých případech, kdy je jednání podnikatele nedůvodně poškozuje. Soudu navíc asistuje restrukturalizační správce, kterému lze uložit za úkol kontrolovat činnost podnikatele. Jinak soud drží v rukou hned dva trumfy – rozhoduje o potvrzení restrukturalizačního plánu i zrušení preventivní restrukturalizace.
Jaké další (staro)nové instituty směrnice přináší?
Za nejzajímavější považuji tzv. nástroje včasného varování. Jejich účelem je pomoci podnikatelům včas identifikovat nastupující potíže a upozornit ho na nutnost neprodleně jednat. Různé evropské státy zvolily různé mechanismy. Některé například vsadily na osobní poradenství poskytované obchodními komorami, jiné na automatické vyhodnocování daňových přiznání. My bychom rádi využili výsledků výzkumu Centra restrukturalizace a insolvence VŠE, který staví na analýze výkonnostních ukazatelů z finančních výkazů.
Z trochu jiného soudku – jak se podle Vás vypořádala naše právní úprava insolvenčního řízení s covidovou krizí, které jsme v posledních téměř dvou letech čelili? Jak takto zpětně hodnotíte zavedení institutu mimořádného moratoria?
Domnívám se, že na hodnocení je stále příliš brzy. Aktuální statistiky insolvenčního nápadů nevykazují žádný výrazný růst. Dle mého se právě nacházíme v určitém latentním období, ve kterém řada subjektů hospodaří z úspor a stále se drží díky veřejnoprávním podporám. Úpadky nastávají se setrvačností, což se historicky ukázalo na zvýšeném insolvenčním nápadu až po určité době od propuknutí finanční krize v roce 2008. Institut mimořádného moratoria i další protikrizová insolvenční legislativa myslím dobře splnily svůj primární cíl. Zabránily panickému podávání insolvenčních návrhů v době, kdy na trzích panoval zmatek a naprostá nejistota ohledně budoucnosti. Řadě podnikatelů nicméně ani mimořádné moratorium nemohlo pomoci, neboť provoz jejich podniků jednoduše přestal být udržitelný. Tyto případy nyní vidíme v nově vedených insolvenčních řízeních.
Plánuje se zavedení nějakých dalších nástrojů ke zmírnění dopadů koronavirové krize?
Ministerstvo spravedlnosti aktuálně další mimořádná koronavirová opatření v insolvenčním odvětví neplánuje. Nyní se soustřeďujeme na vytváření flexibilních řešení použitelných pro jakékoliv nepředvídatelné situace. Věřím, že jedním z takových nástrojů bude právě institut preventivní restrukturalizace.
Diskuze k článku ()