Rozhovor: Tereza Kunertová – Tak trochu o Ženách v právu, studiu v zahraničí, advokacii i právu EU

JUDr. Tereza Kunertová, LL.M., Ph.D. patří k předním expertkám na evropské právo, kterému v současnosti vyučuje na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Právu Evropské unie se věnuje rovněž ve své vědecké a publikační činnosti, jakož i ve své advokátní praxi, kdy se v rámci vnitřního trhu EU zabývá tématem volného pohybu pracovníků a rovněž poradenstvím v oblasti regulace finančních služeb.

Foto: Fotolia

Jakých hlavních změn doznal vnitřní trh nejen v oblasti volného pohybu pracovníků za uplynulých 15 let našeho členství v EU? Jaké jsou aktuální evropské trendy vývoje vnitřního trhu? Nad to Tereza v rozhovoru prozradila, že právo EU je pro ni láskou, kterou by nikdy nechtěla opustit a řeč byla rovněž o studiu práv v zahraničí. Druhá polovina rozhovoru je věnována nově vzniklé platformě Ženy v právu. Jak její zatímní existenci jako jedna ze spoluzakladatelek hodnotí či jaká je hlavní podstata čistě ženské komunity se dočtete níže. 

Patříte k předním tuzemským odbornicím na právo Evropské unie, kterému se věnujete nejen ve své advokátní praxi, evropskému právu současně vyučujete na Právnické fakultě UK. Kdy se ve Vás zrodila láska k tomuto právnímu odvětví a co Vás na něm nejvíce láká?

Předně děkuji za kompliment. Přiznám se, že v průběhu studia evropské právo nepatřilo k mým oblíbeným předmětům, protože jsem mu úplně nerozuměla, nedařilo se mi pochopit jeho hlubší podstatu. Studovala jsem ho ještě před přistoupením České republiky k Evropské unii a o to těžší pro mě asi bylo jeho smysl najít. Takže moje láska k evropskému právu se paradoxně zrodila až na Erasmu, na který jsem odjela po 5. ročníku, po státnicích. Tam jsem se jím začala zabývat opravdu intenzivně, konkrétně jsem se už tenkrát zaměřila zejména na volný pohyb pracovníků a zjistila, jak hodně zajímavá oblast to je. 

Líbí se mi jeho určitá nadstavba nad právo národní a zároveň provázanost s vnitrostátní právní úpravou, i to že je z velké části vystavěno na judikatuře Soudního dvora Evropské unie, čímž je nadáno do jisté míry velkou kreativitou, s níž se dá hrát. 

V květnu jsme si připomněli 15. výročí od vstupu ČR do EU. Dokázala byste stručně shrnout, k jakým nejzásadnějším změnám v oblasti volného pohybu pracovníků za uplynulých 15 let našeho členství došlo?

Velký posun vidím zejména v již zmíněné judikatuře Soudního dvora a vlastně obecně v celkovém vývoji Unie. Řekla bych, že je kladen větší důraz na jeho dodržování jednotlivci a zejména společnostmi, zatímco na počátku byla pozornost upřena spíše na řešení zájmů států. Tento posun je dán jednak v souvislosti se společenským vývojem, jednak z toho důvodu, že státní orgány právo EU – ať už si o něm možná myslí svoje – respektují, implementují, a zahrnují ho tak do legislativních prací, čehož jsem sama svědkem (Tereza Kunertová je členkou Komise pro evropské právo v Legislativní radě vlády – pozn. redakce).

Naopak u jednotlivců, zejména u společností, se často setkávám s ne úplně jasným pochopením, jestli a jak na ně právo EU vůbec dopadá a čím vším že se to vlastně mají řídit. V té změti všemožných pravidel a předpisů se jim často ani nelze divit, a od toho nakonec jsme tu my, experti na danou problematiku, abychom jim s tím pomohli.

Další posun pak vnímám v původním vymezení, jak řešit případy na vnitřním trhu, které učíme i studenty v rámci seminářů z evropského práva. V různých případech před Soudním dvorem došlo k odklonu od jasného odlišování jednotlivých oblastí vnitřního trhu, striktního rozdělení forem diskriminace a stírání rozdílů mezi možnostmi jejího ospravedlnění. Spíše než na dogmatickém dodržování původně nastavené struktury řešení je často viditelný zájem dosáhnout maximální všeobecné aplikace a vymahatelnosti unijního práva. Z toho důvodu může být patrná i tendence rozšiřovat horizontální přímý účinek práva EU, tj. možnost se dovolávat unijního práva vůči jiným jednotlivcům, a nejen ve vztahu se státem. 

Ve své vědecké a publikační činnosti se hojně věnujete otázce volného pohybu pracovníků, jste např. autorkou knihy Pracovník evropské unie, tématu je rovněž zasvěcena jak Vaše diplomová, tak disertační práce. Jaké jsou aktuální evropské trendy a kudy v této oblasti směřuje vývoj vnitřního trhu? Dochází vůbec ještě k nějakému vývoji?

K vývoji dochází, a domnívám se, že ještě hodně docházet bude. Zaprvé je obecně v oblasti vnitřního trhu přijímána velká míra sekundární legislativy. Od primárního práva se tak dostáváme k harmonizaci, což platí obecně - tedy nejen co se pracovníků a občanů týče, ale v širokém záběru jsou i služby, které občané využívají, možnosti usazování podnikatelů apod. V rámci Evropské unie máme poměrně velkou tendenci regulovat, přičemž tento trend výrazně pozoruji i ve finančních službách, kterým se aktuálně hodně věnuji, a kde se jedná zejména o následek finanční krize. 

Dále vnímám neustále se zvyšující tendenci ochrany spotřebitele. Řekla bych, že od dřívějšího pojetí spotřebitele, který sám dokáže rozpoznat, co je skutečnost a co je reklama, jestli dané zboží/službu opravdu potřebuje a je si alespoň vědom následků svého neuváženého nákupu, je dnes trend opačný. Převažuje názor, že spotřebitele je třeba maximálně chránit. Neříkám, že je to úplně špatně, určitě nejsem zastáncem klamání spotřebitelů, ale na druhou stranu se stírá jakákoli odpovědnost za naše vlastní činy. Například v oblasti finančních služeb vidím řešení nejen v prohlubující se regulaci poskytovatelů, ale zároveň v důrazu na zvyšování finanční gramotnosti zákazníků.

V neposlední řadě bych zmínila, že i v oblasti vnitřního trhu platí známé „všechno souvisí se vším“. Při hodnocení vývoje tedy musíme zohlednit rovněž nedávné volby do Evropského parlamentu či politické změny v některých členských státech, neboť nám to napovídá, kam se díky tomu unijní legislativa a její výklad vyvine.  Mám-li uvést nějaký příklad svých soukromých odhadů, myslím si, že vzhledem k současnému zájmu voličů o environmentální otázky může životní prostředí hrát v nastupujícím období důležitější roli než dosud. Ať například v míře vlivu příslušného generálního ředitelství Evropské komise (napovědět může i to, která země získá komisaře v této oblasti), nebo v úspěšnosti využití ochrany životního prostředí jako ospravedlňujícího důvodu omezování volného pohybu v rámci vnitřního trhu, anebo v připravující se unijní harmonizaci v oblasti udržitelných financí a investic. 

Vzhledem k tomu, že podstatnou náplň Vaší právní praxe tvoří právo EU, jste jistě pravidelnou čtenářkou lucemburské judikatury. Máte svůj nejoblíbenější „evropský“ judikát?

Musím se přiznat, že v tomto ohledu jsem trochu kovářova kobyla. Byť se snažím, úplně pravidelná čtenářka lucemburské judikatury nejsem, protože ne vždy se dá vše v přemíře činností stihnout.  Ale snažím se číst alespoň souhrny toho nejzásadnějšího, co se děje, abych byla v obraze, a z toho pak dále vybírám, co mě zajímá. 

Sama nejoblíbenější judikát asi nemám. Ale pokud se nad otázkou zamyslím z pohledu výuky, tak v rámci vnitřního trhu u studentů dle mých zkušeností sklízí největší ovace dva rozsudky: judikát Bosman a případ pana Josemanse. Popularitu prvního ze zmíněných judikátů, tedy případu fotbalisty Bosmana, si vysvětluji ani ne tak tím, že by se mi dařilo všem studentům vysvětlit jeho důležitost pro volný pohyb pracovníků, ale spíše proto, jak to s panem Bosmanem celé dopadlo. Jde o jeden z mála judikátů, kdy známe celý příběh, za rozhodnutím vidíme skutečného člověka i jeho osud, nejde jen o odtrženou právní větu. Případ pana Josemanse, který se týkal volného pohybu služeb a zapovězení vstupu cizincům do Coffee shopu v Maastrichtu, je u studentů rovněž relativně oblíbený a mně osobně utkvěl v paměti i z toho důvodu, že jsem sama v době, kdy řízení probíhalo, v Maastrichtu studovala. 

Několikrát jste zmínila svou zahraniční studijní zkušenost. Kromě Erasmu jste rovněž absolventkou LL. M. programu na Univerzitě v Maastrichtu. S jakými pocity na toto období vzpomínáte a co bylo největším přínosem Vaší zahraniční studijní zastávky?

S těmi nejlepšími. Vřele doporučuji vyjet každému a je úplně jedno, zda chce studovat evropské právo, věnovat se právu národnímu či získat pracovní zkušenost. Mám pocit, že zjistit, jak přemýšlí lidé za hranicemi České republiky nebo jak se například dívají na věci jiní občané EU, je obohacující zkušenost, ze které můžeme jedině získat. Ze všech svých, ať už studijních, či pracovních, zkušeností mimo Českou republiku benefituji, otevírá mi to obzory. Zároveň zrovna třeba Erasmus nebo následné studium LL.M. vnímám jako období, které Vám dá prostor utřídit si, čemu se vlastně chcete dál věnovat, a možnost načerpat podstatné životní zkušenosti.

Takže mezi hlavní benefity, jež mohou studenti práv načerpat v mezinárodních studijních vodách, řadíte možnost komparace a pohledu na věc z jiného úhlu? Co obecně může právníku studium v zahraničí přinést?

Z mého pohledu ano. Přiznám se, že v tom nevidím ani tak obrovský obsahový význam, i když se samozřejmě naučíte hodně. Nemám totiž pocit, že by toho naši studenti věděli málo. Často je tomu naopak. Poměrně dlouho jsem supervizovala moot courtové soutěže a zde jsem zjistila, že naši studenti mají velmi často danou látku lépe nastudovanou než zahraniční konkurence, ale my ji neumíme prodat. Z mého pohledu je tak u českých studentů obecně největším problémem absence určitých soft skills, tedy schopnost prezentace a nebát se říci vlastní názor. A právě v tom může dobře pomoci zahraniční zkušenost, kdy jste hozeni do neznámých vod, bojujete sami za sebe a kde ostatní kolem vás nečekají, co jim nadiktuje vyučující, ale naopak se nebojí navrhnout a obhájit si vlastní řešení.  

Jako absolventka zahraničního studia můžete lépe srovnávat. Jste spokojena se současnou podobou výuky práva na českých právnických fakultách? Měli bychom se např. v něčem inspirovat u zahraničních kolegů?

Tohoto tématu jsem se už v podstatě dotkla v odpovědi na předchozí otázku. Dle mého názoru současný stav výuky určitě není špatný. Dochází k obrovskému posunu, který pozoruji například v tom, že naše fakulta hojně podporuje pestrou škálu aktivit jako jsou moot courty či různé domácí a zahraniční stáže, čímž poskytuje studentům prostor, kde mohou získat nové zkušenosti. 

Tam, kde někdy vnímám drobné nedostatky, je otázka aplikace práva. To znamená, že se u nás stále klade velký důraz na to se hodně věcí naučit nazpaměť, s prominutím až nabiflovat, přičemž nevidím až takovou snahu zjistit, zda student látce skutečně porozuměl a zda umí naučené aplikovat v praxi. Dle mého názoru by stálo za to se studenty ještě více pracovat, neboť právě schopnost použít naučené poznatky v praxi je to, co budou všichni potřebovat, ať už se rozhodnou dělat cokoliv. V tomto asi stále trochu pokulháváme. 

Samozřejmě se nemohu vyjadřovat k jiným tuzemským fakultám, neboť zkušenost se studiem práva mám v České republice pouze z Prahy. 

Prozradíte Váš recept na to, jak skloubit pedagogickou dráhu s prací v advokacii a dalšími (mimo)akademickými činnostmi, kterých máte na svém kontě opravdu pestrou škálu?

S tím bych sama potřebovala poradit! Neříkám, že to není náročné, časově je to náročné velmi, ale určitou výhodu nyní spatřuji například v tom, že na právnické fakultě působím už devátým rokem, a tím pádem jsem si řadu věcí zautomatizovala, a zvládám je tak rychleji. Na druhou stranu bohužel nestíhám věnovat tolik času, kolik bych chtěla, vědecké a publikační činnosti. To mě trochu mrzí, protože bych publikovala ráda, ale píši toho tolik pro klienty v práci, že to už bohužel nestíhám. 

Takže je to těžké, ale jde to. Člověk musí dělat, co ho baví a naplňuje. Pak je ochoten to nějakým způsobem skloubit, věnovat tomu svůj čas a mám pocit, že to pak i jde rychleji. Z toho důvodu, i když pro mě učení na právnické fakultě znamená čas na úkor advokacie a mého osobního volna, je to pro mě natolik důležitá činnost a vlastně i radost, že se jí nechci vzdát a dělám vše pro to, abych to skloubit mohla. 

Stejně tak přistupuji k ostatním aktivitám, ať už jde o mé členství v Komisi pro evropské právo v Legislativní radě vlády nebo například o nově vzniklou platformu Ženy v právu, kterou jsme nedávno založily. I zde se snažím najít si maximum času, protože v tom vidím smysl a naplňuje mě to. 

Uvažovala jste někdy o opuštění právního prostředí a možnosti dělat něco zcela jiného? Co Vás na práci v advokacii nejvíce přitahuje, a co naopak stojí na druhé misce vah?

Přiznám se, že neustále. Advokátní činnost mě svým způsobem baví, ráda řeším zapeklité právní otázky, jak již bylo řečeno, baví mě psát stanoviska, řešit věci za běhu, přizpůsobovat se změnám v potřebách klientů a neskutečně mě zajímá, jak ten byznys skutečně funguje. Ale přece jenom všichni víme, že právní prostředí znamená obrovský tlak, stres, často nesmyslné termíny a přiznám se, že to mě občas dost vysiluje. A právě proto někdy přemýšlím, zda bych si nevymyslela něco vlastního, svůj vlastní byznys.

Ženy v právu speed mentoring, foto: Terezie Kajabová

A máte již nějakou konkrétní představu, co by tím „vlastím byznysem“ mohlo být?

Zatím nic natolik konkrétního, abych s tím mohla jít do světa, nemám, ale jedno vím jistě – mojí láskou je právo Evropské unie a nechtěla bych ho nikdy zcela opustit. Z tohoto pohledu je mi i trochu líto, že ho v praxi nedělám tolik, kolik bych chtěla. Pokud tedy najdu cestu, jak se mu věnovat více, bude to pro mě naplnění vysněného cíle.

Již jste zmínila nově vzniklou platformu Ženy v právu, které jste spoluzakladatelkou. Kde se zrodila myšlenka vzniku a v čem spatřujete její hlavní kouzlo?

Původně s nápadem přišla Kristýna Benešová, která myšlenku zkusit vytvořit platformu, jež by pomáhala ženám v právním prostředí, přivezla ze studia v zahraničí. Její nápad jsme postupně diskutovaly, rozvíjely, vymyslely název „Ženy v právu“, a tak vlastně vznikla komunita v současné podobě. Na projektu se nás podílí stejnou měrou 6 zakladatelek s tím, že jsme každá svým způsobem úplně jiná, ale právě díky této vzájemné rozdílnosti přinášíme různé nápady a vzájemně sebe i platformu obohacujeme. Navíc nás všechny spojuje jeden cíl - vytvořit společnou komunitu, kde se budou ženy podporovat, pomáhat si, sdílet zkušenosti, předávat je dál a možná i určitým způsobem vzdělávat. Máme obrovskou radost z velké odezvy, díky které vidíme, že to, co děláme, má smysl. Snažíme se, aby byly jednotlivé akce rozmanité a doufáme, že si každá členka najde to svoje. 

Ženy v právu jsou prozatím čistě ženskou skupinou. Jaké to má výhody, popřípadě nevýhody a plánujete v budoucnu otevřít dveře i mužům?

To je častá otázka a na něco podobného jsem se i já osobně ptala zakladatelek podobných platforem. Velmi se mi líbila reakce, že tak jako v byznysu máte své cílové zákazníky, tak i my jsme si nastavily cílové publikum, pro které tu službu děláme. Měly jsme pocit, že ženy jsou tou skupinou, která to ocení, protože podobná komunita zde chyběla. Já vždy říkám, že v určité životní fázi ženě poradí lépe žena. V určitém věku se například většina z nás rozhoduje, jak skloubit právní profesi s rodinou – a co si budeme povídat, to není až tak časté téma pro mužské protějšky. 

Navíc statisticky je stále na vrcholných právnických pozicích žen velmi málo. A když už tam jsou, jde vlastně jen o „izolované ostrůvky“. Z toho důvodu chceme s Ženami v právu odbourávat vzájemné bariéry, podpořit se, a tím možná i pomoci, aby zastoupení žen ve vrcholných pozicích vzrostlo a ženy se nebály projevit svůj názor. Již jsem hovořila o obohacujícím pohledu ze zahraničí, ale vlastně jakýkoliv rozdílný pohled obohacuje, a proto je někdy docela smutné, že půlka populace je tak málo zastoupená. 

Otázku, zda nějaké akce v budoucnu otevřít i mužům, jsme diskutovaly a zcela se tomu nevyhýbáme, avšak smyslem platformy je mj. vytvořit bezpečné prostředí, kde se nikdo nebude bát otevřít, a o určitých věcech se vám prostě lépe hovoří s kamarádkou než s kolegou v práci… 

Takže chápu-li to správně, cílem platformy není boj proti mužům, ale vytvořit prostředí, kde se ženy snáze otevřou a budou mít pocit, že druhá strana ví, o čem mluví, sdílí stejné problémy…

Přesně tak. Určitě není naším cílem bojovat proti mužům. Naopak, to, že se jedna skupina podporuje, neznamená, že se bojuje proti druhé. Například můj přítel, jak sám s oblibou říká, je fanoušek Žen v právu číslo jedna. Jemu jako cizinci přijde existence naší komunity naprosto přirozená, a i díky jeho pohledu vnímám potřebu zde takovou platformu mít. Mnoho věcí, kterých jsem si sama nikdy nevšimla, si uvědomuji až na základě jeho překvapivých reakcí na chování části společnosti vůči ženám v pracovním prostředí. Právnický stav je náročným prostředím, ve kterém dominují muži, my pomáháme skupině, která je svým způsobem méně zastoupená, a vnímám proto jako důležité podpořit ženy, aby svoji ženskost neztratily a uměly si vážit samy sebe a svých schopností. I z toho důvodu chceme budovat bezpečnou komunitu, ve které ale rozhodně nejde o žádný boj s mužským pokolením.

Platforma vznikla na začátku dubna tohoto roku, přičemž se velmi rychle rozrůstá o nové a nové členky. Pokud byste měla uvést adjektivum, které by vystihlo zatímní 3-měsíční existenci platformy, které by to bylo a proč?

Doufám, že mě za to ostatní spoluzakladatelky neukamenují, ale pro mě je vystihujícím slovním spojením „živelný proces“. A to jednak i z toho důvodu, že jsem sama asi nečekala až tak velkou odezvu a zájem (spouštěly jsme 1. dubna a během méně jak měsíce se do Facebookové skupiny připojilo 1000 členek) - tím pádem to teď znamená opravdu hodně práce, maximální vervu a stoprocentní energii. Hodně věcí se pochopitelně postupem času ustálí, zatím máme plno nápadů, ale není možné je všechny zvládnout. Nyní se snažíme držet frekvenci jedné akce za měsíc, doufám však, že do budoucna budeme schopny přispívat ještě více. Pokud se tedy vrátím k odpovědi, Ženy v právu jsou pro mě živelný proces, ale v tom nejlepším a maximálně pozitivním smyslu.  

Ženy v právu se nyní realizují jednak v rozsáhlé míře na sociálních sítích, jednak byly pod taktovkou Vaší a Vašich kolegyň spoluzakladatelek uspořádány již 3 společné události. Na co se chystáte zaměřit v blízké budoucnosti?

Další akce, které chystáme, by se měly předběžně věnovat recruitingu a následně zvládání stresu. Plánujeme se zaměřit kupříkladu na pomoc při psaní CV, dále se chceme věnovat tomu, jak se naučit prodat svoje zkušenosti a schopnosti, neboť ženy mají obecně spíše tendenci se podhodnocovat. Dokud něco neovládáme perfektně, zpravidla nepřiznáme, že vůbec něco umíme, a proto jde z našeho pohledu o velmi důležité téma. V hlavě máme spoustu dalších nápadů, ty však zatím ponechám v tajnosti, protože se na nich musíme nejprve spolu dohodnout, a nechci tak dopředu nic slibovat. 

Nad rámec našich měsíčních akcí dále přicházíme s myšlenkou tzv. meetups, tedy určitých setkání v neformálním prostředí s jednou inspirativní ženou. První ze seriálu „Ženy v Právu Meetups“, který se konal 7. srpna, dávala dohromady Lucie Ottingerová. Hostem byla Adéla Horáková a řeč byla kupříkladu o změně kariéry, kterou má Adéla za sebou, nebo např. o iniciativě Jsme fér

Následně nás 29. srpna čeká již zmiňovaný recruiting / headhunting pod taktovkou Teodory Drašković. Akce se jmenuje „Ženy v Právu a Job Hunting", pozvání přijaly 4 headhunterky, se kterými si budeme povídat např. o tom, jak současný český pracovní trh v právním prostředí funguje, jaké schopnosti a vlastnosti se od právníků a právniček očekávají v závislosti na stupni seniority či typu zaměstnavatele a dojde např. i na sdílení zkušeností za účelem podpory sebevědomí žen v pracovním prostředí. Headhunterky zároveň poskytnou včas přihlášeným účastnicím na tzv. 1on1sessions osobní konzultaci, kdy jim posoudí jejich CV a dají případná praktická doporučení, co změnit či více vyzdvihnout. Více informací je k nalezení na našich webových stránkách v sekci events a zároveň doporučuji se v případě zájmu připojit do naší facebookové skupiny, protože tam jsou vždy zveřejňovány všechny informace jako první včetně dalších zajímavostí a tipů. 

Děkuji za rozhovor a přeji Vám i Ženám v právu mnoho úspěchů!

Hodnocení článku
84%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články