Rozjímání nad nejbizarnějšími závěťmi všech dob - část I.

Málokterý dokument má takovou moc jako závěť. Je to právě ona, která dokáže způsobit, že „lidi, kteří jsou za normálních okolností dokonale přímí a sympatičtí, se zkroutí jako vývrtka a propadnou chamtivosti při pouhých slovech "zůstavuji či odkazuji“.[1]

spolupracující redaktor

Mj. pro tuto svou moc je poslední vůle svázána řadou pravidel, která rozděluji do dvou základních kategorií – první regulují obsah, druhá formu. Toto pojednání se zaměřuje na posléze zmíněnou skupinu pravidel s tím, že vybírá situace, u nichž si vám nejednou vytane na mysli, že takový příběh by snad nenapadl ani toho nejkreativnějšího romanopisce. 

Sám život totiž přináší všelijaké příběhy, z nichž některé z nich se dostanou i před orgány justice. Soudy po celém světě měly možnost (a povinnost) řešit řadu kuriózních kauz, v nichž např. rozhodly o tom, zda může být závěť napsána perem na břidlici, vyryta do skla, či do vaječné skořápky,[2] ba dokonce na blatník od traktoru. Jaký nejabsurdnější nástroj či materiál byl k vytvoření závěti kdy použit? Účelem tohoto článku je především pobavit čtenáře, odlehčit jejich mysli ve shonu spojeném s počátkem roku a poukázat na to, že možné je snad opravdu všechno. Zdaleka ne veškeré závěry soudů, které hodlám komentovat v tomto pojednání, jsou přenositelné do českých poměrů, spíše naopak. Zmíněná rozhodnutí jsou pro nás ovšem přesto zajímavá, ať již z pohledu právního vědomí de lege ferenda či jako demonstrace rozdílů mezi přístupem common law a pojetím kontinentální právní kultury.

Romantický příběh pana Harrise

Dne 8. července 1948 pracoval pan Cecil G. Harris jako obvykle na své pšeničné farmě, když v tu ránu přišel vydatný přívalový déšť a bouřka. Zdálo se mu, že jeho pluh není dobře připojen, a tak se rozhodl to napravit. Při tom však došlo k tomu, že traktor začal couvat, přejel mu panu Harrisovi nohy a ten pod ním zůstal uvězněn. V této pozici setrval po několik útrpných hodin, během kterých se mu jistě hlavou prohnala řada myšlenek, přesto i v této situaci pamatoval na svou manželku. Za pomoci svého kapesního nože vyryl do blatníku tato slova: „Pro případ, že zemřu v tomto nečase, přenechávám vše své ženě [+ podpis].”[3] Ačkoli ho jeho žena nalezla ihned poté, co se bouře přehnala, a pokusila se spolu s jejich několika přáteli o jeho záchranu, pan Harris následujícího dne svým zraněním podlehl. Blatník od traktoru se tak patrně poprvé v dějinách lidstva stal nosičem poslední vůle. Závěť objevily tamní zemědělci den po těchto událostech, když poblíž místa nehody aplikovali jed na kobylky. Po pravomocném skončení pozůstalostního řízení byl blatník spolu s Harrisovým kapesním nožíkem vystaven v knihovně právnické fakulty University of Saskatchewan.[4]

Příběh Duanea Hortona

Následující příběh je ještě více ponurý než ten předchozí. Duane Francis Horton, 21letý mladík, jednoho dne do svého deníku napsal: „Je mi to opravdu líto … mé poslední oznámení, mé rozloučení, najdete na mém telefonu. Aplikace by měla být otevřena. Pokud nikoli, koukněte do Evernote na poznámku s názvem 'Poslední oznámení'.“[5] Po následném Duanově dobrovolném odchodu z tohoto světa byly soudy konfrontovány s otázkou, zda Evernote poznámka, na níž tento deníkový zápis odkazuje, představuje Duanovu platnou poslední vůli. Tato poznámka obsahovala několik osobních zpráv, instrukce ohledně pohřbu, a dále zejména několik pokynů ohledně jeho majetku.[6] 

Na konci dokumentu stálo Duanovo celé jméno, které patrně mělo sloužit jako podpis, které však podpisem v pravém slova smyslu nebylo. Formální náležitosti závěti tedy nebyly splněny. Přesto soudy uzavřely, že se podle této závěti může dědit, neboť testovací úmysl (animus testandi) pořizovatele i jeho vůle byly zřejmé a jednoznačné. Za oceánem totiž (alespoň v mnohých státech či provinciích) platí pravidlo, podle něhož i dokumenty, které nesplňují všechny formální náležitosti závěti, mohou být považovány za závěť, pokud existují dostatečné důkazy o tom, že měl zůstavitel v úmyslu, aby se tento dokument stal jeho poslední vůlí.[7] Třebaže toto pravidlo vypadá na první pohled docela sympaticky, může vést k nebezpečným důsledkům, neboť akcent na vůli zůstavitele nesmí zcela upozadit formální požadavky. Ty totiž plní určitou funkci, v tomto kontextu je důležitá především funkce důkazní a autentizační. Byla v daném případě zajištěna dostatečná jistota, že onen evernotový soubor nebyl pozměněn?[8] 

Příběh Kartera Yu

Po Kanadě a Michiganu navštívíme další zajímavou zahraniční jurisdikci, konkrétně australský Queensland. Tento příběh je snad ještě absurdnější než ten předchozí. Karter Yu využil k sepsání svého posledního pořízení svůj iPhone. Na něm otevřel aplikaci Poznámky, do níž zapsal text počínající slovy: „Toto je má poslední vůle a můj testament“ a dále povolal svého bratra vykonavatelem závěti a rozdělil svůj majetek mezi své přátele a rodinné příslušníky. Předmětná poznámka končí slovy: „Nezměnil jsem ničeho po 31. srpnu 2011, 18. hodině a 48. minutě!“ Následuje ještě jeho jméno, datum a adresa.

V Queenslandu aplikují soudy tříkrokový test vedoucí ke zjištění, zda existuje animus testandi, který převáží nad nedostatkem formalit: 

  1. Jedná se vůbec o dokument?
  2. Obsahuje daný dokument zřetelně projevený úmysl zemřelého pořídit pro případ smrti?
  3. Zamýšlel zemřelý tento dokument jako svou poslední vůli? 

Soud ve svém stručném desetibodovém rozhodnutí dospívá k tomu, že všechny tři podmínky byly splněny. Pojem dokumentu je v queenslandském právu legislativně vymezen poměrně široce, takže zahrnuje i písemnosti v elektronické podobě.[9] K dalším dvěma otázkám soud dovodil, že osoba, která povolává vykonavatele závěti, obyčejně také chce pořídit závěť (projevuje tedy požadovaný animus testandi). Vyjádření tohoto úmyslu bylo spatřováno rovněž v počátečních slovech „Toto je má poslední vůle a můj testament“. Nedostatkem podpisu v tradičním pojímání se soud vůbec nezabývá, stejně jako ho netrápí absence svědků.[10]

Příběh tabletové závěti

Panu Javieru Castrovi bylo sděleno, že k záchraně svého života nezbytně potřebuje transfúzi krve, kterou mu nicméně nedovolovalo jeho náboženské přesvědčení. A tak se alespoň narychlo rozhodl, že pořídí závěť. V nemocnici údajně nebyly k dispozici žádné klasické psací potřeby (ani tužky, ani papíry), bratr pana Castra však měl po ruce tablet Samsung Galaxy. Javier diktoval svou poslední vůli a jeho bratr ji zaznamenával do tabletu za pomoci stylusu. Za pomoci téhož nástroje byly posléze vytvořeny též podpisy zůstavitele i tří svědků – přesvědčte se sami, jak dokument vypadal po jeho vytištění na papír: 

Soudy byly postaveny před tři kardinální otázky: 1) zda byla vůle zůstavitele zaznamenána v písemné formě, 2) zda zůstavitel dokument řádně podepsal, 3) a zda existuje dostatečný důkaz o tom, že tento dokument obsahuje zůstavitelovu závěť. Podle soudu byla jak závěť, tak zůstavitelův podpis grafickým obrazem zůstavitelova písma a jako takové splnily první dvě shora uvedené podmínky. I poslední podmínka – testovací úmysl pořizovatele – byla dle soudu splněna.[11]

Důležitou roli při posuzování této závěti sehrál též postoj zůstavitelových rodičů, kteří by dědili ze zákona a kteří proti závěti nic nenamítali, ba dokonce se nechali slyšet, že by – v případě, že by závěť nebyla uznána za platnou – stejně zůstavitelův majetek následně rozdělili tak, jak odpovídá posuzovanému tabletovému zápisu.[12]

Tento článek je zkráceným výstupem mého vystoupení v rámci kavárenského webináře, který uspořádal studentský spolek Common Law Society. V jeho druhé části se podíváme mj. na to, zda již soudy posuzovaly platnost audio- či videozávěti.


[1] Sayers, D. L. Podivné námluvy lorda Petra. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 1999, s. 181-182, [překlad Outratová, E.; s drobnými úpravami autora tohoto článku].

[2] Hodson v. Barnes. G. M. P. (1927). Will — Seaman's Will — Writing on Eggshell — Wills Act (1 Vict. c. 26); The Cambridge Law Journal, 3(1), s. 103. [online]. Dostupné z: https://www.cambridge.org/core/journals/cambridge-law-journal/article/abs/willseamans-willwriting-on-eggshellwills-act-1837-1-vict-c-26-s-11/DDA23B1767D1C580E848A08209EFD10A.

[3] „In case I die in this mess I leave all to the wife. Cecil Geo. Harris“.

[4] Srov. např. McAdam, B. Will written on tractor 65 years ago celebrated by Saskatchewan law college. Toronto Star, 2013, [online]. Dostupné z: https://www.thestar.com/news/canada/2013/10/26/will_written_on_tractor_65_years_ago_celebrated_by_saskatchewan_law_college.html. Pro bližší detaily srov. Ellwand, G. An Analysis of Canada's Most Famous Holograph Will: How a Saskatchewan Farmer Scratched His Way into Legal History. Saskatchewan Law Review, no. 1 (2014): s. 1-26. 

[5] "I am truly sorry about this ... My final note, my farewell is on my phone. The app should be open. If not look on evernote, 'Last Note[.]"'.

[6] „Have my uncle go through my stuff, pick out the stuff that belonged to my dad and/or grandma, and take it. If there is something he doesn't want, feel free to keep it and do with it what you will. My guns (aside from the shotgun that belonged to my dad) are your's to do with what you will. Make sure my car goes to Jody if at all possible. If at all possible, make sure that my trust fund goes to my half-sister Shella, and only her. Not my mother. All of my other stuff is you're do whatever you want with. I do ask that anything you well, you give 10 % of the money to the church, 50 % to my sister Shella, and the remaining 40 % is your's to do whatever you want with.“

[7] Jde o tzv. harmless error rule, někdy se hovoří též o tzv. doctrine of substantial compliance.

[8] Estate of Horton, No. 339737. Michigan Court of Appeal, July 17, 2018. [online]. Dostupný z: https://law.justia.com/cases/michigan/court-of-appeals-published/2018/339737.html.

[9] Dokumentem se rozumí jakýkoli materiál, který je způsobilý zachytit text, včetně elektronických zařízení (§ 36 queenslandského zákona o výkladu zákonů).

[10] Srov. Estate of Yu, No. QSC 3220, Supreme Court of Queensland, November 6, 2013. [online]. O tom, že takové rozhodnutí skutečně bylo vydáno, se můžete přesvědčit zde: https://www.queenslandjudgments.com.au/case/id/82545.

[11] Srov. What Is an “Electronic Will”? In: Harvard Law Review. [online]. Dostupné z: https://harvardlawreview.org/2018/04/what-is-an-electronic-will/.

[12] Srov. v této souvislosti přiléhavé závěry prvorepublikového rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. R I 1005/26, publikovaného ve Vážného sbírce pod č. 6576: „I poslednímu pořízení, postrádajícímu formálních náležitostí platnosti, lze zjednati platnost uznáním súčastněných osob.“.

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Další články

Tento web využívá cookies pro zajištění funkčnosti webu a získání statistik návštěvnosti webu