Pokud Soudcovská unie říká, že je třeba změnit způsob výběru soudců, případně funkcionářů, že je třeba pracovat na kariérním řádu a upravit další koncepční otázky, tyto změny by byly připravovány jinak pro prostředí, kde je centrem státní správy soudů Ministerstvo spravedlnosti, a jinak v případě existence orgánu typu Nejvyšší rady soudnictví. Kladli jsme si otázky, nakolik je možné a efektivní snažit se zabývat těmito procesy ve chvíli, kdy si nejsme jisti, v jakém systému by měly fungovat. Jsme si vědomi toho, že pokud dojde ke změně modelu správy soudnictví, nestane se tak v brzké době, v řádu měsíců. S tímto vědomím jsme se snažili definovat okruhy záležitostí, kterým se chceme věnovat a cíle, kterých chceme dosáhnout.
Nejvyšší rada soudnictví
Soudcovská unie dlouhodobě zdůrazňuje potřebu zřízení orgánu, který je nazýván pracovně „Nejvyšší rada soudnictví“. Čekají nás velmi dlouhé a složité diskuse o jeho podobě, kompetencích, složení, utváření. Jsme si ale jisti tím, že chceme prosazovat zřízení orgánu, který by disponoval pravomocemi potřebnými pro kvalitní, odpovědnou a kontinuální správu soudů, a mohl důstojně chránit nezávislost soudů a soudců. To jsou výchozí body, ze kterých není kam ustoupit.
Soudcovská unie je připravena jednat a diskutovat o tom, jak by měla vypadat státní správa soudů v České republice. Budeme se snažit plnit úlohu spojujícího článku. Zvolení modelu správy prostřednictvím Nejvyšší rady soudnictví by znamenalo převod některých kompetencí od subjektů vykonávajících nyní státní správu soudů. Z jejich strany lze logicky očekávat výhrady a námitky. Soudcovská unie stojí a vždy bude stát vně správy soudů. Máme tedy možnost sledovat a hodnotit plánované procesy objektivně, bez vlivu na naše vnější postavení i vnitřní uspořádání. Hodláme toho využít ve prospěch budoucích jednání o Nejvyšší radě soudnictví.
Zatíženost soudů a transparentní výběr soudců jako priorita
Soudcovská unie je však povinna se vedle koncepčních a dlouhodobých otázek zabývat současnými problémy soudů a soudců. Zejména se musíme snažit, aby došlo ke změnám ohledně zatížení soudů, dále při výběru soudců a soudních funkcionářů. Soudy jsou nerovnoměrně zatížené. U každého soudu trvá řízení jinak dlouho, což je logické a nelze to zcela unifikovat. Nicméně současné rozdíly mezi jednotlivými soudy jsou nepřijatelné. Objevily se i názory, že citelným výkyvům v činnosti jsou nejvíce náchylné malé soudy, a zda by tedy nebylo řešení menší soudy sloučit a hledat řešení v jiném modelu místního uspořádání. Tyto úvahy považuji za zajímavé, ale musíme s nimi zacházet velmi opatrně. Takto zásadní řešení by muselo být důsledně prodiskutováno, zvážena všechny pozitiva i negativa, aby se z původně dobré myšlenky nestal nezodpovědný experiment.
Dalším problémem, který se týká zatížení soudů, je objem agendy, kterou soudy řeší. Nejedná se jenom o vzrůstající počet sporů. Společenské vztahy jsou čím dál tím složitější a produkují čím dál tím více problémů, a tedy i soudních sporů a druhů agend, které nově na soudy přicházejí.
Soudcovská unie dlouhodobě doporučuje řešení cestou odklonů, s plným vědomím náročnosti takového řešení. Kapacita soudů však není neomezená. Navenek se může zdát, že vždy, když na soud přišla nová agenda nebo větší počet věcí, soudy se s tím nakonec vypořádaly. Délka řízení však znovu zřetelně narůstá a pro účastníky to v žádném případě není komfortní. Od určitého počtu rozhodovaných věcí již není možno zachovat potřebnou kvalitu. Důsledky dlouhodobého přetížení soudců na některých soudech se zákonitě začnou brzy projevovat a v budoucnu ovlivní významně chod soudů. Nevymahatelnost práva v České republice již dnes citelně poškozuje ekonomické i sociální vztahy.
Z těchto důvodů Soudcovská unie prosazuje odklon rozhodování určité části sporů ze soudů. Stát jistě může trvat na tom, že poskytne všem subjektům na jeho území komfort v podobě soudní ochrany pro veškeré spory. Soudy jsou k tomu povolány a této úlohy se nemohou zříkat. Je to otázkou posouzení priorit. Pokud mají veškeré spory řešit soudy, musí je k tomu stát odpovídajícím způsobem personálně a finančně vybavit. Ochota státu financovat soudnictví však má zjevně své meze. Za těchto podmínek mají soudy pouze určitou kapacitu, která je v současné době více než naplněna. Pokud tedy stát nechce, nemůže či nepovažuje za nutné posílit rozpočet pro soudnictví, musí být akceptován názor, že ne o všech sporech musí rozhodnout soudce, a že by některé skupiny sporů bylo možné vyloučit. Definování takové množiny věcí je velmi těžké. Je nutno posoudit, zda jejich vynětím z prvotního přezkumu soudem nebude porušeno právo na spravedlivý proces účastníků, zda nedojde k nepřípustnému poklesu úrovně práv účastníků.
Zkušenosti ze zahraničí nám však dokazují, že taková řešení nalézt lze. Měli bychom se o to tedy snažit i my. Není to jediné řešení přetíženosti soudů, ale nabízí se jako jinde osvědčený způsob. Pokud tato myšlenka nebude přijata a nebude přijato ani jiné funkční opatření, soudy nebudou moci plnit svoji základní úlohu – poskytnutí ochrany práv v potřebném čase - a budou selhávat čím dál tím více. Zdůrazňuji, že snahy o odbřemenění soudů nejsou motivovány snahou soudců zbavit se práce. Soudci v České republice budou mít vždy na stole dostatek spisů. Naším cílem je zajistit účastníkům soudních řízení, aby o jejich věci bylo rozhodnuto kvalitně a včas, aby soudní ochrana byla účinná. Jak jsem již zmínila, domnívám se, že společenské i ekonomické vztahy jsou u nás již nyní negativně ovlivněny tím, že soudy nestíhají rozhodovat v potřebné době, a nebude to jinak, pokud se výše nastíněné problémy nezačnou seriózně řešit.
Soudcovská unie k problematice odklonů uspořádala minulý rok konferenci, po které nám byla přislíbena podpora Ministerstva spravedlnosti v podobě organizace přípravných prací na možném právním zakotvení odklonů. K žádné aktivitě ze strany ministerstva však nedošlo, v současné době ministerstvo zastává zcela jiný pohled na věc.
Konec odklonů?
Ministerstvo spravedlnosti vyjádřilo podporu návrhu zákona, podle kterého by účastnické spory, které nyní rozhoduje Český telekomunikační úřad, byly převedeny na soud. Stejná situace už tady jednou byla, po několikaměsíčních jednáních a vynaložení času a energie mnoha subjektů bylo toto řešení odloženo. Nyní je opět „na stole“. Považuji to za nesprávné a v určitém směru i nebezpečné. V tomto ohledu není zásadní, že soudy budou muset rozhodovat další věci navíc. Ale v řešení obecného problému zatížení soudů je to významný krok zpět. Jedná se o to, že existují určité spory o plnění, které sice mohou řešit soudy, ale nerozhodují o nich. Dlouhá léta je řeší Český telekomunikační úřad, bez výhrad ze strany účastníků řízení. V souvislosti se snahou o převedení těchto sporů na soudy jsou zmiňovány různé problémy, ale podle mého názoru je zásadní, že účastníci projdou dvěma stupni správního řízení, mají možnost se proti výsledku správního řízení bránit u soudu, přičemž soudní ochrany v podstatě nevyužívají. Z toho si dovoluji dovodit závěr, že řízení funguje, je mnohem levnější a rychlejší, než soudní řízení.
Zcela chápu výhrady Českého telekomunikačního úřadu, který namítá, že rozhodování těchto sporů ne zcela zapadá do oblasti jeho činnosti. Jsem ale přesvědčena, že bychom měli věci pojmenovávat pravými jmény. ČTÚ nechce účastnické spory rozhodovat, protože ho to dle jeho názoru neúměrně a zbytečně zatěžuje. Pokud je tomu tak – a to by mělo být posouzeno a rozhodnuto – pak řešením není automatické převedení těchto sporů soudům, nýbrž hledání jiného orgánu či subjektu, typu např. finančního arbitra. Argumentaci, že účastnické spory jsou spory o plnění a proto je musí rozhodovat soudy, považuji nejméně za povrchní. Ano, jsou to spory o plnění. Ale dlouhodobě je nerozhodují soudy a účastníci se toho nedomáhají! Nevynucují si soudní řízení, nespatřují v něm vyšší ochranu svých práv. Převod rozhodování sporů, u nichž se již osvědčilo mimosoudní řešení, zpět na soudy, považuji v situaci našeho soudnictví za nezodpovědné.
K výběru soudců
Další věc, které se musí Soudcovská unie věnovat bez ohledu na to, kdo v současné době vykonává správu soudnictví, je výběr soudců. Soudcovská unie byla některými subjekty kritizována, že se podílela na přípravě instrukce, kterou mělo vydat Ministerstvo spravedlnosti, a kterou měla být provizorně a dočasně upravena výběrová řízení na funkci soudce. Ráda bych krátce vysvětlila, proč jsme to považovali za správné a důležité.
V současné době u nás nejsou vyřešeny a upraveny otázky přípravné služby ani výběru soudců. Jedná se o koncepční záležitosti, příprava jejich úpravy bude trvat nejméně několik měsíců, spíše let. Vzhledem k tomu, že do té doby nemůžeme zastavit výběr soudců, dospěli jsme k závěru, že je nutné přijmout i provizorní řešení, které by nastavilo aspoň základní pravidla pro vstup do funkce, kam jsou přijímáni uchazeči na několik desetiletí, bez možnosti nesprávné rozhodnutí o jejich výběru napravit (alespoň ne bez velkých škod pro účastníky i justici). Považovali jsme za vhodné sjednotit postup při výběru soudců a uložit předsedům soudů je vybírat formou výběrových řízení, která by sami vyhlašovali a organizovali. Výběrové řízení nedává stoprocentní jistotu, že bude vybrán vždy ten nejlepší uchazeč. Stejně, jako ho nemusí optimálně vybrat předseda soudu.
Přínos výběrových řízení spatřuji v něčem jiném. Domnívám se, že pro veřejnost musí být zcela zřejmé, jakým způsobem toho může každý, kdo se chce stát soudcem, docílit. Největším problémem současného systému není kvalita a úroveň vybíraných soudců. Nelze v žádném případě říci, že by byli přijímáni pouze či většinou špatní soudci. Nemáme sice jistotu, že jsou to ti nejlepší, ale tu nebudeme mít možná nikdy. Zásadním problémem je neprůhlednost systému výběru soudců. Pokud se někdo chce stát soudcem, při absenci pravidel začne přemýšlet, jak toho dosáhnout, koho má oslovit, jakým způsobem, aby to bylo pokud možno účinné. Považuji za nepřijatelné, aby soudce začínal svoji kariéru těmito úvahami, které jsou nutně způsobeny tím, že není stanoven transparentní postup. Jakékoliv řešení, které by napomáhalo alespoň částečnému stanovení pravidel, považuji za dobré a nutné.
Závěrem
Úkolů a priorit Soudcovské unie je mnoho a není možné ani vhodné představovat je zde všechny. Všechny příznivce činnosti Soudcovské unie proto odkazuji na naše programové prohlášení. Budu se snažit, abychom se každému bodu, který je tam uvedený, věnovali, a veřejnost se tak o našich prioritách dozvěděla nejen z prohlášení, ale hlavně z naší činnosti.
Svůj příspěvek bych ráda ukončila tím, že Soudcovská unie v žádném případě není a nesmí být a priori kritikem všech názorů odlišných od námi prezentovaných či podporovaných. Budu usilovat o to, aby unie byla pozitivní, konstruktivní, abychom byli schopni a ochotni o všech otázkách, i těch nepříjemných, diskutovat. Pevně doufám, že tento přístup nalezne odezvu a Soudcovská unie bude i nadále důstojným partnerem pro mimosoudní subjekty a zázemím pro soudce a všechny osoby, které na soudech pracují.
Kongres Právní prostor 2015
Ve dnech 21. a 22. dubna 2015 se v Seči u Chrudimi konal již 5. ročník odborného kongresu Právní prostor. Záštitu nad letošním ročníkem převzali Ministerstvo spravedlnosti ČR, Ministerstvo vnitra ČR, Soudcovská unie ČR a Svaz průmyslu a dopravy ČR.
Více informací o kongresu naleznete na http://www.kongrespravniprostor.cz/
Diskuze k článku ()