Stejnopohlavní manželství

Tento článek se zabývá problematikou stejnopohlavního manželství a snaží se přiblížit dosavadní právní rámec pro soužití homosexuálních párů, přičemž se zabývá i právní úpravou stejnopohlavního manželství ve světě a rozdílností mezi právním institutem manželství a registrovaným partnerstvím.

EH
právní asistentka, Šafra & partneři s.r.o., advokátní kancelář
registrované partnerství zákony manželství

Dne 29. 4. 2021 proběhlo v Poslanecké sněmovně první čtení návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „novela“), která umožňuje manželství stejnopohlavních párů. Sněmovna novelu podpořila a poslala ji do druhého čtení, homosexuální páry by se tak mohly po patnácti letech dočkat podobných práv jako páry heterosexuální. Novelu podpořilo 41 z 93 přítomných poslanců, přičemž o zamítnutí návrhu se snažili především poslanci z SPD, Trtikolóry, ale také ODS.[1] Návrh nyní zamíří do ústavně-právního a sociálního výboru, které budou mít na projednání novely 80 dnů namísto standardních 60.[2] Vyvstávají proto důvodné obavy, jestli zákonodárci stihnou o novele rozhodnout do říjnových voleb 2021.

Termín registrované partnerství je v České republice používán už od 90. let, nicméně zákon o registrovaném partnerství byl přijat až v roce 2006, a to pod č. 115/2006 Sb. (dále jen ,,zákon o registrovaném partnerství”). Mezi výrazné mezníky české právní úpravy soužití párů stejného pohlaví patří zrušení ustanovení o zákazu osvojení dítěte jedním z partnerů Ústavním soudem z roku 2016, kdy bylo na popud Rady vlády pro lidská práva shledáno, že je toto ustanovení diskriminační. Konkrétně se jednalo o § 13 odst. 2 zákona o registrovaném partnerství a k jeho zrušení došlo poté, co ho Ústavní soud shledal rozporným s právem na lidskou důstojnost, s právem na soukromý život a se zákazem diskriminace[3]. Přestože byla umožněna individuální adopce dítěte jednomu z páru, zákon č. 89/2012 Sb. (dále jen ,,občanský zákoník”) i nadále vylučuje společnou adopci dítěte oběma partnery. Podle ustanovení § 800 občanského zákoníku, pokud by si jeden z partnerů osvojil dítě druhého partnera, z matriky bude vypuštěn zápis o původním rodiči. Společná práva jakožto rodičů tak stejnopohlavním párům i nadále protékají mezi prsty.

Byť se může zdát, že registrované partnerství a stejnopohlavní manželství jsou synonyma, není to ani zdaleka pravda. Registrované partnerství je označení úředně uzavřeného svazku dvou spolužijících osob, které je podobné manželství, nikoli však stejné. Mezi hlavní rozdíly mezi registrovaným partnerstvím a manželstvím patří např. fakt, že partneři se registrují na matrice a to bez svědků, nevzniká jim přitom ani nárok na pracovní volno. Stejnopohlavním párům nevzniká po registraci ani právo na společné příjmení, neboť o jeho změnu si musí žádat zvlášť, a to po zaplacení poplatku. Co se týče významnějších institutů z pohledu rodinného práva, tak registrací nevzniká příbuzenský vztah s rodinou partnera, nevzniká ani společné jmění a partneři jsou pouhými spoluvlastníky. Partner nemá právo na vdovský a vdovecký důchod po úmrtí svého druha. Nevznikají ani práva a povinnosti k biologickému dítěti druhého partnera a nebiologický rodič tak nemůže vyžadovat informace o zdravotním stavu dítěte, zastupovat ho ve škole a nemá vůči dítěti ani vyživovací povinnost. Z pohledu dítěte jednoho z páru je také problematické, že nemá nárok na sirotčí důchod od nebiologického rodiče, nedědí po něm a při rozpadu registrovaného partnerství po něm nemůže vyžadovat výživné či pravidelný kontakt. Dalším velice diskutovaným tématem v rámci rodiny stále zůstává společné osvojení dítěte.

Osvojení jakožto institut, který zakládá vztah mezi osvojitelem a osvojencem jaký je mezi rodičem a dítětem, je dle ustanovení § 800 občanského zákoníku umožněno pouze manželům nebo jednomu  z manželů. Toto ustanovení se tedy nepoužije v případě registrovaných partnerů. Dle druhé věty téhož ustanovení může výjimečně osvojit i jiná osoba a v tom případě soud vypustí zápis o druhém rodiči. Pouze tato varianta je dle stávající legislativy cestou jak si mohou páry osvojit dítě, avšak z právního hlediska bude rodičem pouze osvojitel jako jedinec.

Dne 11. 1. 2021 vydal Ústavní soud nález sp. zn. Pl ÚS 6/20, ve kterém zamítl návrh Krajského soudu v Praze na zrušení ustanovení § 63 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZMPS“), a rozhodl tak že česká justice nemůže uznávat zahraniční rozhodnutí o osvojení dítěte stejnopohlavním registrovaným párem. Krajský soud v Praze, jenž jako navrhovatel podal návrh na zrušení předmětného ustanovení, se zabýval případem registrovaných partnerů (jednoho občana z České republiky a druhého občana z Trinidadu a Tobaga), kteří si osvojili dvě nezletilé děti v USA. Navrhovatel se nespokojil s tím, že podle § 63 odst. 1 ZMPS nebyla splněna podmínka pro uznání, a to z důvodu, že český právní řád společné osvojení dítěte registrovanými partnery neumožňuje. Navrhovatel tuto podmínku považoval za neústavní, protože neumožňuje soudu uznat faktickou a právní realitu a poskytnout ochranu rodinnému životu ve smyslu čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Takové rozhodnutí se dle navrhovatele příčí povinnosti rozhodnout v nejlepším zájmu dítěte.[4] Ústavní soud ve svém nálezu odkázal na nález sp. zn. Pl. ÚS 7/15, ve kterém uvedl, že negativním rozhodnutím ve věci osvojení nemůže být porušeno právo na rodinný život z důvodu, že Česká republika jako suverénní stát preferuje v otázce osvojování manželský vztah, což Ústavní soud označil za ústavně konformní.[5] Ústavní soud dále konstatoval, že stanovuje-li zákonodárce pravidla pro osvojení, zásadně může bránit tomu, aby tato pravidla byla jakkoliv obcházena prostřednictvím zahraniční právní úpravy tím způsobem, že bude docházet k osvojování českými občany v jiném státě. Záležitosti ohledně rodiny, manželství a vztahů v rámci rodiny si tak dle Ústavního soudu mají řešit především jednotlivé státy na základě diskuze.

Není na škodu na chvíli opustit vášnivou debatu v České republice a nechat se inspirovat zahraničím. Nejen u nás tato debata vzbuzuje emoce a rozděluje společnost na zastánce tradičních hodnot a zastánce moderní společnosti. V celosvětovém hledáčku jako první umožnilo sňatky homosexuálních párů v roce 2001 Nizozemsko. Na celostátní úrovni dnes ve světě umožňuje stejnopohlavní manželství 30 zemí, z toho 16 v Evropě. Mezi posledními státy, které schválily sňatky homosexuálů se řadí Kostarika, jež tak učinila minulý rok v květnu. Většina těchto států rovněž dovoluje i adopci dětí homosexuálními páry a rozšiřuje oprávnění rodičů k dítěti jednoho z partnerů druhým partnerem. Státy uznávající manželství stejnopohlavních párů jsou především státy západní kultury, ale někoho možná překvapí, že se v seznamu najdou také státy jako Brazílie nebo Jihoafrická republika.

Na druhou stranu existují i nadále státy, kde je homosexualita trestná. Jedná se především o státy afrických zemí. Přestože celosvětově pomalu dochází k uvolňování restriktivních zákonů ohledně homosexuality a to i ve státech, které jsou velmi neshovívavé ve své právní úpravě, za příslušnost k homosexuální menšině i dnes hrozí v některých oblastech až trest smrti. A to přesto, že na tuto legislativu zbytek světa nahlíží jako na justiční vraždu a označuje ji za genocidu. Nejtvrdší trest za homosexualitu mají ve své legislativě např. v Íránu, Afghánistánu, Nigérii, nebo Somálsku.

Pro lepší představu ohledně legislativní úpravy párů stejného pohlaví ve světě poslouží tato mapa.[6]


Kroužky označují, kde se rozhoduje případ od případu nebo lokálně.

Právní úprava manželství stejnopohlavních párů je tématem, na které ani ve světě nenalezneme shodný názor, nicméně můžeme konstatovat, že většina vyspělých států se k stejnopohlavnímu manželství přiklonila. Většina států jde nebo šla po přímce od tolerance homosexuality, přes určitou formu právní úpravy jako je např. registrované partnerství, až k samotnému manželství. Otázkou zůstává, na jakou stranu se přikloní Česká republika, zda zůstane tradiční a zatvrzele konzervativní nebo se přidá k státům vyznačující se otevřeností a moderností?

Na závěr bych chtěla odkázat na iniciativu Jsme fér, která usiluje o úplné zrovnoprávnění LGBT (tedy lesby, gaye, bisexuály a transgender) lidí v Česku, snaží se monitorovat vývoj právní úpravy a zasazuje se o rozšiřování povědomí v tomto směru. Iniciativa pečlivě sleduje vývoj novely o stejnopohlavním manželství a mimo to také pravidelně zveřejňuje články z běžného života homosexuálních párů, které mnohdy mohou uniknout pozornosti, přestože jsou pro tuto menšinu součástí jejich každodenního života. Nechybí ani názory odborníků včetně aktuálních témat z různých oblastí České republiky. [7]



[1] Hlasování 100. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. [cit. 18.5.2021]. https://www.psp.cz/sqw/hl.sqw?o=8&s=100 

[2] Sněmovní tisk 201, Novela z. - občanský zákoník [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. [cit. 18.5.2021]. https://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=8&t=201 


[3] nález Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. Pl. ÚS 7/15 


[4] Nález Ústavního soudu ze dne 11. 1. 2021, sp.zn. Pl ÚS 6/20

[5] Nález Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. Pl. ÚS 7/15

[6] LGBT práva podle zemí a teritorií [online]. Wikipedie [cit. 18.5.2021]https://cs.wikipedia.org/wiki/LGBT_pr%C3%A1va_podle_zem%C3%AD_a_teritori%C3%AD 

[7] Aktuality [online]. Jsme fér [cit. 18.5.2021]. https://www.jsmefer.cz/aktuality 

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články

Tento web využívá cookies pro zajištění funkčnosti webu a získání statistik návštěvnosti webu