V tomto článku upozorníme na další čtyři mýty, které se z naší zkušenosti vyskytují nejčastěji, a současně odhalíme, jak je to ve skutečnosti. Až tedy někdy budete vyhledávat advokáta nebo s ním z jiného důvodu přijdete do styku, budete již vědět, co můžete, a co naopak nemůžete očekávat. Následující seznam má pomoci některé mýty rozptýlit a doufáme, že přinese i nějaký ten „aha moment“.
První čtyři mýty naleznete zde.
Pátý mýtus: Na případy s mezinárodním prvkem se hodí jenom velké, nadnárodní advokátní kanceláře
S jistou mírou zjednodušení je možné říci, že pro velké, často nadnárodní advokátní kanceláře nejsou příliš zajímavé drobné úkony, které nikterak nezasahují do právních řádů cizích států, jako je např. sepis nekomplikované darovací smlouvy. Takovéto úkony ovšem mohou být běžnou náplní práce malých advokátních kanceláří.
Nelze ovšem generalizovat, že by Vám menší advokátní kanceláře nebyly schopné smysluplně poradit s komplexním problémem, zahrnujícím třeba i prvky týkající se více právních řádů zároveň, včetně otázek z oblasti mezinárodního zdanění. V takovýchto případech sice bývá kvůli obvyklému mezinárodnímu zázemí vhodné se obrátit na větší advokátní kancelář, na druhou stranu i menší kanceláře mohou spolupracovat se zahraničními kolegy, např. díky svému členství v přeshraničním sdružení advokátů. Takže ani pro menší kancelář nemusí být takovéto případy nezvladatelnou výzvou.
Šestý mýtus: Advokát může pomoci tak, že se na smlouvu nebo jiný právní dokument pouze „podívá“
Na internetu lze nalézt mnoho vzorových smluv, do nichž stačí vyplnit pouze jméno a jiné údaje a následně smlouvu podepsat. Přeci jen se ale při vyplňování takovéto modelové smlouvy mohou vyskytnout obavy, zda byla vyplněna správně či zda v ní něco neschází. Ideální by bylo, kdyby se advokát mohl jednoduše na takovou smlouvu pouze „podívat“ a sdělit, jak se věci mají.
Jakmile se ale advokát koukne na určitou smlouvu, výpověď či jiné právní jednání, začne je kriticky analyzovat, a pokud nechce osobě, která se na něj obrátila, dávat neúplné rady, pak se musí danému právnímu jednání věnovat komplexně. To již zabere určitý čas a zároveň by advokátovi za takto strávený čas měla náležet odměna. V zásadě neexistuje smlouva, na kterou by stačilo se jenom „podívat“, aniž by se na ní muselo cokoli měnit, popř. alespoň na něco z ní upozornit.
Sedmý mýtus: Advokáti jsou hamižní a arogantní
Stejně jako v každé profesní skupině existují mezi advokáty lidé nejrůznějšího věku, vlastností a zálib. Někteří advokáti skutečně usilují hlavně o maximalizaci svého příjmu a v osobním styku působí arogantně – takoví jsou ale i někteří lidé z řad kuchařů, pedagogických pracovníků, soustružníků a z jiných profesí. Navíc někteří advokáti působí arogantně jenom proto, aby Vám pomohli získat to, co si přejete. Nelze tedy přijímat jednoduchý obecný závěr, že negativní vlastnosti či chování jsou výsadou advokátů.
Pravdou je, že se advokáti pohybují ve velmi konkurenčním prostředí. Někteří jdou v tomto boji tak daleko, že manipulují se skutečnostmi, nebo na své klienty kašlou a např. nechodí na soudní jednání nebo se na ně nepřipravují. To je ovšem pouze malá skupina. Většina advokátů jsou čestní muži a ženy, kteří usilují o to nalézt spravedlnost pro svého klienta. K tomu jsou někdy zapotřebí i trochu ostřejší lokty.
Osmý mýtus: Advokáta nepotřebuju
Někteří mají pocit, že advokát je někým, kdo je akorát chce obrat o část jejich peněz. Mají pocit, že to, co dokáží advokáti, by dokázal každý, a že proto hodně ušetří, když si svoji záležitost vyřeší bez advokáta. Je ovšem třeba si uvědomit, že advokáti za sebou mají (minimálně) pět let studií na právnické fakultě, dále minimálně tři roky odborné praxe a nespočet zkoušek, včetně té zřejmě nejnáročnější, kterou je zkouška advokátní (případně jiná odborná zkouška, jako je zkouška notářská či justiční). Opravdu si někdo z Vás myslí, že po celý tento čas jen zírali do prázdna a že se všechny právnické zkoušky dají splnit jenom tím, že se na ně dostavíte?
Pravdou je, že se advokáti právními předpisy našeho složitého právního systému zabývají dnes a denně a mají k dispozici celou řadu kontaktů, zdrojů a informací, které pro běžného člověka rozhodně nejsou snadno dostupné či zřejmé. A navzdory tomu – jak jsme psali již shora – snad žádný advokát zdaleka nezná veškeré právo a není schopen vyřešit úplně jakoukoli právní otázku.
Závěrečné shrnutí
O advokátech panuje mezi laickou veřejností vícero mýtů. V tomto článku jsme usilovali o to uvést na pravou míru ty, které pokládáme za nejrozšířenější. Mnozí lidé se domnívají, že pokud přijdou za advokátem, advokát jim spatra odpoví na všechny právní dotazy, protože advokáti znají veškeré právo zpaměti. Tak tomu ovšem není, protože vzhledem ke komplexnosti, rozsáhlosti, jakož i častým proměnám právní materie nelze mít ve své hlavě vědomosti o veškerém právu. Advokáti proto zásadně znají určitou právní oblast nejlépe a na ni se i specializují. Advokáti tedy ani nemohou pomoci s veškerými představitelnými právními problémy. Na druhou stranu si advokáti mohou rozšířit své znalosti i nad rámec své specializace (a není tedy třeba rovnou zavrhovat ty advokáty, kteří se nespecializují na právní odvětví, kam spadá Váš právní případ), popř. Vás přinejmenším mohou odkázat na některé ze svých patřičně znalých kolegů.
Další mýtus, který jsme vyvrátili, se týká ceny právních služeb poskytovaných advokáty. Není pravdou, že by byli všichni advokáti předražení, stejně jako neodpovídá realitě, že advokáti běžně poskytují každému bezplatné právní služby. Odměna advokáta je legitimizována duševní činností, kterou vyvíjí a kterou mnohdy tráví desítky až stovky hodin času – zastupování u soudu je totiž jenom „špičkou ledovce“, neboť mu předchází především důkladná příprava v advokátní kanceláři.
Rovněž není pravdou, že by advokáti byli s to garantovat svým klientům úspěch v řízení před soudy či jinými orgány veřejné moci. Rozhodnutí těchto orgánů totiž často nelze s jistotou předvídat, kupříkladu proto, že zohlední určitou skutečnost v neprospěch klienta, s níž advokát ani nemohl rozumně počítat. Advokát tedy nemůže zaručit klientovi konkrétní výsledek, leč může a měl by mu zaručit to, že vynaloží patřičné úsilí, aby mu pomohl.
Podle pátého mýtu jsou nadnárodní advokátní kanceláře lepší volbou pro řešení případů s přeshraničními prvky, což ale také nelze generalizovat. I malé advokátní kanceláře totiž mohou disponovat kontakty v zahraničí, a proto i ony mohou pomoci se složitějšími kauzami s mezinárodními prvky.
Hojně se vyskytuje i mýtus, podle kterého může advokátova činnost spočívat v tom, že se takříkajíc pouze koukne na určitý právní dokument (např. smlouvu), který mu klient přinese či pošle. Takovéto „kouknutí se“ však také představuje regulérní činnost advokáta, protože advokát nemůže jen tak přimhouřit oči nad případnými vadami či úskalími daného právního dokumentu.
Předposlední mýtus, na který jsme poukázali, zněl: „Advokáti jsou hamižní a arogantní“. Jistěže někteří advokáti takoví jsou, ale takoví lidé jsou ve všech profesních skupinách, včetně bohulibých povolání jako je třeba učitel/ka v mateřské škole nebo zdravotní sestra.
Pokud se domníváte, že advokáta nepotřebujete, protože si všechny právní informace načtete z internetu (například z webu emimino.cz či reddit.com), měli byste zbystřit u našeho vyvracení osmého mýtu. Advokát je totiž odborníkem v oblasti práva, který disponuje kontakty, zkušenostmi a zdroji, které běžným smrtelníkům obvykle dostupné nejsou.
Věříme, že Vám po přečtení tohoto článku již bude jasné, co od advokáta můžete a nemůžete čekat.
Diskuze k článku ()