Určení rodičovství při náhradním mateřství

Úvod

Česká legislativa se dosud k institutu náhradního mateřství jasně nevyjádřila. Náhradní mateřství je fakticky zakotveno v jediném ustanovení zákona, a to v § 804 OZ. Občanský zákoník s náhradním mateřstvím zjevně počítá, aniž by ho však blíže upravoval. V současné době je tak náhradní mateřství dle českého právního řádu postaveno primárně na důvěře. V mezích zákona (mezní hranice pak vymezuje zejména trestní zákoník[1]) je na zamýšlených rodičích a náhradní matce, jak si práva a povinnosti mezi sebou upraví, ať už ústně nebo ve formě písemné smlouvy.  Podle mého názoru je však nerozumné postavit tak závažnou otázku jako je rodičovství dítěte pouze na důvěře a zákonodárce tak nenaplňuje povinnost chránit rodinu a rodičovství ve smyslu čl. 32 Listiny základních práv a svobod.

Důvodová zpráva k citovanému ustanovení OZ uvádí, že „Dosavadní správné teoretické a praktické dovozování eliminace nejbližších příbuzných z okruhu možných osvojitelů má být napříště vyjádřeno výslovně. Výjimka ve větě druhé větě se vztahuje na případ náhradního mateřství, při němž se dítě narodí ženě, která není jeho biologickou matkou. Nadále však bude platit stará římská zásada, že matkou dítěte je žena, která dítě porodila. Fyziologické předpoklady pro výkon asistované reprodukce upravuje zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu[2], nicméně i text občanského zákoníku musí ve svých ustanoveních zohlednit pokrok lékařské vědy, která umožňuje vnést do dělohy ženy oplodněné vajíčko jiné ženy. Vztahy mezi ženou, která poskytla své zárodečné buňky (biologickou matkou), a dítětem, mohou být upraveny cestou osvojení. Zahraniční zkušenosti i dosavadní zkušenosti v České republice svědčí o tom, že největší zájem o náhradní mateřství bude mezi ženami, které jsou si navzájem příbuzné.[3]“ Obávám se však, že zákonodárce příliš nedomyslel všechny možné důsledky náhradního mateřství, které se vždy nebude dít mezi ženami navzájem příbuznými. Situace totiž bude vždy mezi ženami bez příbuzenského poměru složitější a důvěra nižší. 

Určení mateřství

V souladu s § 775 OZ bude matkou dítěte vždy žena, která dítě porodila. Z právního hlediska se tak matkou dítěte stane vždy náhradní matka. Ta bude zapsána v rodném listě dítěte a bude jeho zákonným zástupcem. Na tomto závěru se nic nemění ani v situaci, kdy byla náhradní matka uměle oplodněna za použití embrya zamýšlených rodičů, případně anonymních dárců.  

V této souvislosti je vhodné poukázat také na letošní rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“). V Prvním posudku podle Protokolu č. 16 ze dne 10. 4. 2019, č. P16-2018-001 velký senát soudu jednomyslně uzavřel, že „v případě dítěte narozeného v zahraničí skrze náhradní mateřství za užití gamet zamýšleného otce a neznámé dárkyně, kdy již byl právně uznán rodičovský vztah mezi dítětem a zamýšleným otcem, právo dítěte na respektování soukromého života vyžaduje, aby vnitrostátní právo umožňovalo i právní uznání rodičovského vztahu dítěte a zamýšlené matky[4].“ ESLP tak jednoznačně konstatoval, že není podstatné, čí genetický materiál je k oplodnění náhradní matky použit. Koneckonců opačný závěr by byl hrubě v rozporu se zájmy dítěte.

Jedinou cestou jak dosáhnout právního rodičovství zamýšlené matky je osvojení.

Popření mateřství

Ustanovení § 426 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZŘS“) zakotvuje možnost určit anebo popřít mateřství v soudním řízení, a to tak že stanoví přiměřené použití ustanovení o řízení o určení a popření otcovství. Hmotné právo (občanský zákoník) však s určováním anebo popíráním mateřství vůbec nepočítá, není tak stanoven okruh aktivně legitimovaných osob ani zákonné lhůty k zahájení řízení.

Komentářová literatura[5] se shoduje na tom, že jedinou skutečností, která se v takovém řízení bude zjišťovat a prokazovat je to, která žena dítě porodila. V kontextu náhradního mateřství by takové řízení mohlo mít zásadní význam v situaci, kdy by v rodném listě dítěte byla zapsána zamýšlená matka, ačkoli dítě porodila jiná žena. Pravděpodobně však v takovém řízení nepůjde dosáhnout popření mateřství náhradní matky a určení mateřství zamýšlené matky prostřednictvím prokazování biologického rodičovství. 

Určení otcovství

Je-li náhradní matka vdaná, svědčí manželu matky podle § 776 OZ první domněnka otcovství a ex lege se tak stane otcem dítěte a bude zapsán také do matriky na místo otce. A to nezávisle na tom, kdo byl dárcem genetického materiálu. Dosáhnout právního otcovství zamýšleného otce je v takovém případě možné zejména procesem osvojení. V úvahu také připadá řízení popření otcovství náhradního otce a o určení otcovství matrikového otce. V takovém případě musí být nejprve popřeno otcovství náhradního otce, přičemž k podání návrhu na zahájení tohoto řízení jsou aktivně legitimováni pouze náhradní rodiče (§ 785 OZ a násl. OZ). Otázkou však zůstává, zda náhradní otec vůbec může otcovství popřít. 

V případě, že náhradní matka není vdaná, dochází k určení otcovství zamýšleného otce relativně jednoduchým způsobem, a to souhlasným prohlášením náhradní matky a zamýšleného otce před soudem nebo matričním úřadem (§ 779 OZ). Souhlasné prohlášení lze učinit již v průběhu těhotenství. V úvahu přichází také určení otcovství dle § 778 OZ, podle kterého platí, že „narodí-li se dítě, které je počato umělým oplodněním, ženě neprovdané, má se za to, že otcem dítěte je muž, který dal k umělému oplodnění souhlas“.

Proces osvojení

O osvojení rozhoduje zásadně soud, a to na návrh osoby, která chce dítě osvojit (§ 796 odst. 1 OZ), tj. na návrh zamýšlených rodičů. Pro kladné rozhodnutí soudu o osvojení musí být splněny zákonné podmínky, kdy jednou z nejdůležitějších je udělení souhlasu s osvojením oběma matrikovými rodiči dítěte. Podle § 813 odst. 1 OZ může náhradní matka udělit souhlas s osvojením nejdříve 6 týdnu po narození dítěte. Náhradní otec může souhlas udělit i dříve, nejdříve však po narození dítěte. Souhlas se uděluje osobním prohlášením vůči soudu (§ 810 odst. 1 OZ).

Podle § 823 OZ je možné dítě před osvojením předat do péče budoucím osvojitelům, tedy zamýšleným rodičům, a to nejdříve ve chvíli, kdy to dovolí zdravotní stav dítěte. Náhradní rodiče jsou povinni o tom informovat orgán sociálně právní ochrany dětí (dále jen „OSPOD“). Dle zkušeností z praxe se jeví jako vhodné spolupracovat s příslušným orgánem sociálně právní ochrany dětí již od počátku a koordinovat jednotlivé kroky vedoucí k úspěšnému osvojení dítěte.

Právě udělení souhlasu s osvojením náhradní matkou, resp. náhradními rodiči, představuje nejkritičtější moment celého procesu náhradního mateřství. Souhlas nelze nijak vynutit, je výsostným právem rodičů dítěte. Vhodným opatřením může být uzavření smlouvy o náhradním mateřství, ve které budou vymezena práva a povinnosti zúčastněných osob. Tato smlouva bude ve velké míře nevymahatelným ujednáním, pravděpodobně se bude jednat absolutně neplatné právní jednání nebo o právní jednání v rozporu s dobrými mravy[6]. Už samotný proces sjednávání smlouvy však pomůže jednak k tomu, že všichni budou od počátku podrobně poučeni o tom, jaké důsledky pro ně využití náhradního mateřství může mít. A také lze alespoň do jisté míry spoléhat na subjektivní vnitřní pocit vyšší závaznosti písemně uzavřené dohody. 

Závěr

Občanský zákoník nezná žádných výjimek při určování mateřství a právní matkou dítěte tak vždy bude žena, která dítě porodí, tj. náhradní matka. Je-li náhradní matka vdaná, uplatní se také tzv. první domněnka otcovství, podle které se otcem dítěte stane také její manžel. S určením rodičovství v souvislosti s náhradním mateřstvím je tak nedílně spojeno řízení o osvojení. Zákonnou podmínkou osvojení je udělení souhlasu s osvojením matrikovými rodiči dítěte. Ten je nevynutitelný. Vždy zde tak bude riziko, že si náhradní matka, resp. náhradní rodiče, udělení souhlasu s osvojením a předání dítěte do péče zamýšlených rodičů rozmyslí. Zamýšlení rodiče tak v každém případě musejí počítat s riziky, které v sobě náhradní mateřství skýtá. 

---

[1] Náhradní mateřství by mohlo např. za určitých okolností naplnit znaky trestného činu svěření dítěte do moci jiného podle § 169 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

[2] Asistovaná reprodukce je dnes vymezena v zákoně č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů.