V první části přednášky představil Michal Foltýnek teoretická východiska a právní úpravu veřejných zakázek, která má řadu pramenů. Mezi ně nepatří pouze zákon o veřejných zakázkách, ale rovněž velké množství jiných právních předpisů, například nařízení vlády na podzákonné úrovni nebo směrnice Evropské unie. Těm věnovali přednášející zvláštní pozornost, a to v souvislosti s připravovaným novým zákonem o zadávání veřejných zakázek, který má právě implementovat nejnovější unijní legislativu.
Zákon říká, že veřejná zakázka je taková zakázka, která je realizována na základě smlouvy mezi zadavatelem a jedním či více dodavateli. Předmětem je poskytnutí dodávek, služeb nebo provedení stavebních prací. Za veřejnou zakázku se podle zákona považuje vždy ta, která svým plněním přesáhne v oblasti dodávek a služeb 2 miliony Kč, v oblasti stavebnictví 6 milionů Kč.
Dříve zadavatelé zakázky běžně dělili do více menších zakázek, a to za prostým účelem – vyhnout se limitům a zadat zakázku nepřímo. Na to však dnes již připravovaný zákon pamatuje a dělení zakazuje. Opakem dělení je pak slučování zakázek. U něj má být zabráněno nastavování diskriminačních podmínek, například možnost sloučení svozu odpadu a provozu sběrného dvora pod jednu zakázku nově nepřipadá v úvahu.
Stejně jako jiné oblasti práva, i právo veřejných zakázek vychází z určitých obecných zásad. Doktor Foltýnek vyzdvihl především zákaz diskriminace a transparentnost. Jejich význam spočívá především v tom, že je navrhovatelé často využívají jako prostředek k napadení některých veřejných zakázek.
Druhou část přednášky věnoval Tomáš Čihula zejména samotnému procesu zadávání veřejné zakázky, kvalifikaci dodavatelů či přezkumným řízením. Došlo i na diskusi s publikem: „Umožňuje český právní řád, aby byla smlouva, která již byla vysoutěžena, později změněna?“ V následné debatě se posluchači v zásadě shodli, že obdobná možnost by znamenala riziko diskriminace. Zákon i evropské právo však o této situaci mlčí, výslovně zakázaná není. Názory odborníků se různí, případy je však nutno řešit s citem a přiklonit se k tomu, že změny smluv uzavřených na základě procesu veřejné zakázky a jejím následném vysoutěžení možné nejsou. Nový zákon počítá za určitých podmínek s výjimkou v podobě možnosti změny technických parametrů.
Dalšími tématy byly Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a možné sankce za porušení předpisů o veřejných zakázkách. Toho se nemusí dopustit pouze zadavatel, ačkoli je hlavním adresátem norem, ale rovněž dodavatel. V jeho případě je nejčastějším postihem pokuta nebo zařazení na tzv. blacklist, který je rejstříkem osob se zákazem plnění až na 3 roky. Nejběžnějším důvodem pro zapsání na tento seznam bývá nadhodnocení smlouvy, což má později vliv na další posuzování její kvalifikace.
V neposlední řadě přišla řeč i na bid rigging, tedy svým způsobem kartelové dohody mezi zadavateli, kteří následně obcházejí pravidla o veřejných zakázkách. Podoba je různá, nejčastěji se domluví, že každý z nich bude zakázky zadávat pouze na určitém území nebo v jednom zadávacím řízení stanoví částky, které v druhém otočí. Takovéto postupy však představují jedno z nejzávažnějších porušení pravidel soutěže, které soutěžní úřady stíhají.
Závěr přednášky patřil představení dvou případů veřejných zakázek, na nichž Tomáš Čihula představil jak konkrétní problémy, s nimiž se lze v praxi setkat, tak úlohu advokátů v rámci této problematiky.
Diskuze k článku ()