Vývoj normativní úpravy práva na rovné zacházení na území české republiky ve 20. století - část II. Zdroj: Fotolia

Vývoj normativní úpravy práva na rovné zacházení na území české republiky ve 20. století - část II.

Příspěvek se zabývá proměnami postavení hodnoty rovnosti v ústavním pořádku na území České republiky od jejího vzniku až po současnost. Pozornost je věnována srovnání konkrétních úprav v jednotlivých ústavách. Cílem příspěvku je demonstrovat, jak může podoba ochrany konkrétního lidského práva podléhat politickým vlivům.

Mgr. Vojtěch Pospíšil

Masarykova univerzita, Právnická fakulta

Mgr. Vojtěch Pospíšil

Masarykova univerzita, Právnická fakulta

Ústavní zakotvení Práva na rovné zacházení na území české republiky v průběhu 20. století

Prvním ústavním dokumentem, kterému budeme věnovat pozornost, a od něhož odvineme sledování dalšího vývoje, bude Ústava Československé republiky z roku 1920. Předchozí ústavní dokumenty platné na území dnešní České republiky na počátku dvacátého století pomíjíme, neboť tyto se právu na rovné zacházení nevěnovaly, respektive jej pojímaly odlišně. Ústava z roku 1920, tj. Ústavní listina Československé republiky (dále jen „Ústava 1920“),[7] byla účinná v období od 6. 3. 1920 do 8. 6. 1948. Kromě mnoha dalších přínosů obsahovala také rovné volební právo do poslanecké sněmovny a senátu.[8] Mimořádnost tohoto dokumentu však spočívá v ustanovení § 9§ 14 Ústavy 1920, jejichž prostřednictvím bylo zavedeno rovné volební právo bez ohledu na pohlaví voliče. Československo se tak stalo jedním z prvních států světa,[9] který rovné volební právo chápal nejen jako rovnost mezi muži, tedy v rámci privilegované skupiny, ale jako rovnost mezi lidmi, tedy napříč společností bez ohledu na pohlaví.

Tímto se však úprava rovnosti v ústavě 1920 zdaleka nevyčerpala. Otázce rovnosti bylo věnováno ustanovení § 106 Ústavy 1920, které alespoň v normativní rovině, zrušilo veškeré výsady pohlaví, rodu a povolání. Kromě toho ustanovení § 106 Ústavy 1920 zrovnopravňovalo všechny cizince s občany Československé republiky ve věcech ochrany práva na život a jejich svobod.

Ústava 1920 v ustanovení § 128 především stanovila, že všichni občané jsou si před zákonem rovni a požívají stejných práv občanských i politických, a to bez rozdílu rasy, jazyka nebo náboženství. Dále toto ustanovení zakazovalo omezovat přístup k výkonu veřejné služby, úřadů, ale i živnostem a povoláním z důvodu jazyka, víry a náboženství.

Ústava 1920 věnovala v nemalém rozsahu pozornost rovnosti a právu na rovné zacházení. Toto právo na rozdíl od současné úpravy nebylo pojato široce a všeobecně,[10] ale stanovilo oblasti, v nichž byla rovnost garantována. Dále pak Ústava 1920 rozlišovala mezi právy občanů a ostatních osob, přičemž rovnost před zákonem se vztahovala pouze na občany. Přes tuto určitou roztříštěnost, Ústava 1920 chránila rovnost bez ohledu na pohlaví, rodu, povolání, rasy, jazyka a náboženství. Oproti současné úpravě, respektive současnému demonstrativnímu výčtu,[11] tak chybí ochrana před nerovným zacházením z důvodu politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině a majetku. Nad tento rámec je v současnosti poměrně část reflektována ochrana před nerovným zacházením z důvodu věku a zdravotního postižení, jejichž výslovná zmínka absentuje také v současné úpravě. Ta ovšem na rozdíl od Ústavy 1920 obsahuje otevřený výčet.

Po Ústavě 1920 následovala ústava z roku 1948, publikovaná ve Sbírce zákonů jako ústavní zákon č. 150/1948 Sb., Ústava Československé republiky (dále jen „Ústava 1948“). Tato ústava byla účinná v období od 9. 6. 1948 do 10. 7. 1960. Společenský posun je patrný již ze samotné preambule, která opakovaně deklaruje směřování k socialismu a lidové demokracii. Nicméně i tato ústava přejala deklaraci rovnosti občanů před zákonem, tedy zrušení privilegií.[12] Na čelném místě je také vypíchnuta rovnost pohlaví, a to poměrně mimořádně nejen ve veřejné oblasti, ale též v soukromí, tj. „v rodině i ve společnosti“. Důraz na rovnost pohlaví se projevil také v ustanovení § 27 odst. 4 Ústavy 1948, které na ústavní úrovni zaručovalo právo na stejnou odměnu za stejnou práci pro muže a ženy. Tohoto ideálu však nebylo dodnes dosaženo.[13]

Dále byla zaručena rovnost všech náboženských vyznání, jakož i osob bez vyznání.[14] Tato rovnost však byla zaručena toliko před zákonem. Nevztahovala se tedy, obdobně jako jiné deklarace práva na rovné zacházení, také na ochranu před nerovnostmi zapříčiněnými samotnými zákony. Rovnost světonázoru byla zaručena prostřednictvím svobody svědomí a ochrany světového názoru, víry a přesvědčení.[15] Tato rovnost však byla omezená, neboť realizace uvedené svobody ustupovala občanským povinnostem dle zákona.[16] Toto ustanovení tak nepřinášelo významnější ochranu rovnosti, neboť menšinovým názorům, které se mohly dostat do rozporu s jinými zákonnými povinnostmi, nebyla poskytnuta žádná ochrana.[17] Ústava 1948 tak na straně jedné velmi progresivně staví na přední místa zájmu rovnost pohlaví, na straně druhé deklaruje pouze rovnost před zákonem a neposkytuje už občanům, ale ani ostatním osobám, ochranu před zákony, které nerespektují právo na rovné zacházení, ať ve smyslu rozdělení břemen a dober, tak ve smyslu rovnocenné pozornosti k zájmům všech skupin. Takové zákony jsou dnešní optikovou považovány za projev libovůle, a tudíž neústavní.[18]

Ústava 1948 byla nahrazena Ústavou Československé socialistické republiky (dále jen „Ústava 1960“).[19] Ústava 1960 byla účinná od 11. 7. 1960 až do 31. 12. 1992. Právo na rovné zacházení je narušeno hned v ustanovení čl. 1 odst. 1 ústavy 1960, které rozlišuje různé společenské třídy a do jejich čela staví dělnickou třídu. Tím dochází k popření zásad, na nichž stála ochrana práva na rovné zacházení v Ústavě 1920, ale též Ústavě 1948, které deklarovaly rovnost občanů. Zvláštní postavení je pak přiznáno Komunistické straně.[20] Tato ustanovení jsou ve zjevném rozporu s deklarovanou rovností v právech a povinnostech.[21]

Ústava 1960 obdobně jako ústava 1948 deklaruje rovnost mužů a žen nejen ve veřejném, ale i soukromém životě.[22] Tato snaha o řízení života jednotlivce se dále promítá ve ztotožnění zájmů jednotlivce a společnosti.[23] Tím je dovršeno popření ochrany individuálních páv, včetně práva na rovné zacházení. Zatímco Ústava 1948 upřela jednotlivci ochranu před zákony, které mohly porušovat jeho právo na rovné zacházení, pak Ústava 1960 až na výjimky ani nepřipouští, že by mohlo k takovému porušení dojít. Naopak sama vytváří významné společenské nerovnosti.

Ústava 1960 byla dále významně ovlivněna ústavním zákonem č. 143/1968 Sb., o československé federaci. Tato jinak významná úprava se však blíže nedotýkala problematiky ochrany práva na rovné zacházení, a proto se jí nebudeme blíže věnovat.

Závěr

Současná podoba práva na rovné zacházení a jeho široké pojetí v rámci Listiny základních práv a svobod se z dnešního pohledu může jevit jakosamozřejmé a nedotknutelné. Právo na rovné zacházení a jeho ochrana však v průběhu minulého století prošla výraznými změnami ovlivněnými zejména historickou a politickou situací. Tento vývoj není ukončen, ba naopak bude probíhat neustále.

Přestože je v současnosti Listinou deklarována rovnost lidí v právech i důstojnosti, tj. tyto hodnoty jsou považovány za přirozené a Listina zapovídá jejich zrušení,[24] není vyloučeno, že působením politických sil a politiků samotných, může dojít k výrazné modifikaci práva na rovné zacházení a omezení jeho rozsahu.

Právo na rovné zacházení není ve vztahu k politice pouze ovlivňovaným předmětem, ale samo o sobě ovlivňuje též politiku jednotlivých stran a jednotlivců. Přesto míra ochrany práva na rovné zacházení je závislá na aktuální politické situaci. Posílení či snížení významu idey rovnosti je především otázkou hodnotovou a samotné právo na rovné zacházení zůstává předmětem diskurzu.

První část článku si můžete přečíst zde.

Text vznikl jako výstup konference Weyrovy dny právní teorie, která byla pořádána Právnickou fakultou Masarykovy univerzity, a byl publikován též v oficiálním sborníku příspěvků z této konference.


Literatura

  • Monografie

DWORKIN, Ronald Myles. Když se práva berou vážně. 1. vyd. Praha: OIKOYMENH, 2001, 455 s. ISBN 80-7298-022-X.

HART-DAVIS, Adam et al. Dějiny. Praha: Euromedia Group, 2009, 612 s. ISBN 978-80-242-2488-6.

WAGNEROVÁ, Eliška, ŠIMÍČEK, Vojtěch, LANGÁŠEK, Tomáš, POSPÍŠIL, Ivo a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář. 1. vyd.Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, 931 s. ISBN 978-80-7357-750-6.

  • Soudní rozhodnutí

Nález Ústavního soudu ze dne 6. června 2006, sp. zn. Pl. ÚS 42/04.

  • Právní předpisy

Zákon č. 121/1920 Sb., kterým se uvozuje ústavní listina Československé
republiky.

Ústavní zákon č. 150/1948 Sb., Ústava Československé republiky.

Ústavní zákon č. 100/1960 Sb., Ústava Československé socialistickérepubliky.
Ústavním zákon č. 143/1968 Sb., o československé federaci.

Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášeníListiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

  • Elektronické prameny

Déclaration des droits de l‘Homme et du citoyen de 1789 [online]. Ministère de la Justice, © 2013 [cit. 16. 7. 2017]. Dostupné z: http://www.textes.justice.gouv.fr/textes-fondamentaux-10086/droits-de-lhomme-et-liber-tes-fondamentales-10087/declaration-des-droits-de-lhomme-et-du-cito-yen-de-1789-10116.html

The Declaration of Independence [online] Independence Hall Association, © 1999-2015 [cit. 16. 7. 2017] Dostupné z: http://www.ushistory.org/declaration/document/index.html

Global Gender Pay Gap Report 2016 [online] World Economic Forum © 2017 [cit. 16. 7. 2017] Dostupné z: http://www3.weforum.org/docs/GGGR16/WEF_Global_Gender_Gap_Report_2016.pdf


[7] Publikována ve Sbírce zákonů jako zákon č. 121/1920 Sb., kterým se uvozuje ústavní listina Československé republiky.

[8] Ust. § 8§ 13 Ústavy 1920.

[9] Prvním státem, který zrovnoprávnil volební právo, byl Nový Zéland. Stalo se tak v roce 1893. HART-DAVIS, Adam et al. Dějiny. Praha: Euromedia Group, 2009, s. 435.

[10] Srov. ustanovení čl. 1čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).

[11] Viz ustanovení čl. 3 odst. 1 Listiny.

[12] Ustanovení § 1 odst. 1 Ústavy 1948.

[13] Global Gender Pay Gap Report 2016 [online] World Economic Forum © 2017 [cit. 16. 7. 2017] Dostupné z: http://www3.weforum.org/docs/GGGR16/WEF_Global_Gender_Gap_Report_2016.pdf

[14] Ustanovení § 16 odst. 2 Ústavy 1948.

[15] Ustanovení § 15 Ústavy 1948.

[16] Ustanovení § 15 odst. 2 Ústavy 1948.

[17] Příkladem lze zmínit povinnou vojenskou službu. Rovněž současné spory o povinné očkování dětí by se staly takřka bezpředmětnými.

[18] Nález Ústavního soudu ze dne 6. června 2006, sp. zn. Pl. ÚS 42/04.

[19] Ústavní zákon č. 100/1960 Sb., Ústava Československé socialistické republiky.

[20] Ustanovení čl. 4 Ústavy 1960.

[21] Ustanovení čl. 20 Ústavy 1960.

[22] Ustanovení čl. 20 odst. 3 Ústavy 1960.

[23] Ustanovení čl. 19 Ústavy 1960.

rovné zacházení teorie práva ústavní právo Weyrův den právní teorie nerovné zacházení

Diskuze k článku 0 komentářů

Všechny komentáře se zobrazí po vstupu do diskuze

Vstoupit do diskuze