Ženy ve sportu: Sexuální obtěžování ve sportu jako kostlivec ve skříni?

To lze dokázat například také popraskem a vlnou podpory kterou způsobil coming-out fotbalisty Jakuba Jankty, nedávným rozvolněním pravidel bílého outfitu na Wimbledonu pro ženy nebo měnícím se přístupem k problematice sexuálního obtěžování ve sportu, které bylo často stavěno na druhou kolej před sportovními úspěchy a nevhodné chování bylo ze strany sportovních organizací cíleně zametáno pod koberec.

I když je však v otázce sexuálního obtěžování v posledních letech viditelný progres a vrcholový sport je navíc založený na zásadách fair-play, solidarity a respektu k pravidlům, tak to bohužel neznamená to, že by v této oblasti nedocházelo k sexuálnímu obtěžování a dalším formám nevhodného chování a že je úprava problematiky sexuálního obtěžování ideální. Obětí sexuálního obtěžování ve sportu jsou často (nikoliv výlučně) právě ženy a nejčastěji se jedná o zneužití „nadřazeného“ postavení trenérů či jiných členů týmu nebo funkcionářů sportovních asociací vůči sportovci/sportovkyni, kterým bývá často vyhrožováno kladením překážek v rámci jejich sportovní kariéry.

V následujícím textu tak čtenář nalezne krátký souhrn toho, jak je problematika sexuálního obtěžování ve sportu upravena – a to jak na mezinárodní, tak na národní sportovní úrovni, jakým způsobem jsou případy sexuálního obtěžování řešeny a zároveň pár odstrašujících případů, které již byly v praxi v minulosti projednávány.

O jak velkém problému se bavíme?

Jedním z problémů, při snaze zmapování rozsahu problematiky sexuálního obtěžování ve sportu, včetně míry prevalence, je bohužel nedostatek relevantních dat. Data, která jsou nám v současnosti dostupná ovšem indikují, že se jedná o problém znepokojujícího rozsahu. Výzkumy ukazují, že se s některou z forem sexuálního obtěžování či sexuálního násilí ve sportu setkalo 40–50 % dětí[1]. Údaje ze sousedního Německa zase ukazují, že se sexuálním obtěžováním se během svého života setkalo před 50 % atletů, z čehož přes 20 % z nich se setkalo se závažnou formou sexuálního násilí.[2]

Vedle absence relevantních dat narážíme bohužel i na další problémy, kterými jsou naneštěstí stále také nedostatečná aplikace stávajících právních předpisů, průsečík právních odvětví v rámci sportovního práva nebo výše zmíněná nedostatečná ochrana obětí genderově podmíněného násilí a sexuálního obtěžování.

Mezinárodní a národní úprava sexuálního obtěžování

Co se týče národních úprav této problematiky mimo úpravu národních sportovních organizací, je třeba nahlédnout do příslušných trestních zákoníků dané země, kde jsou trestné činy a přečiny sexuální povahy upraveny.

Mezinárodní úpravu lze obecně rozdělit na úpravu na úrovni OSN a Evropské unie. V případě OSN lze jako příklad uvést např. Mezinárodní chartu tělesné výchovy, tělesné výchovy a sportu z roku 1978, Úmluvu o odstranění všech forem diskriminace žen z roku 1979 nebo Berlínskou deklaraci z roku 2013, jež byla přijata v rámci 5. Mezinárodní konference ministrů a vysokých úředníků UNESCO odpovědných za tělesnou výchovu a sport.

Významnou část mezinárodní regulace sportovního práva nalezneme v mezinárodních a unijních právních pramenech, kde najdeme mimo jiné také definici sexuálního obtěžování ve sportu. Například strategická opatření Evropské komise v oblasti rovnosti žen a mužů ve sportu definují genderově podmíněné násilí jako “násilí namířené proti osobě z důvodu jejího pohlaví nebo genderové identity nebo jako násilí, které nepřiměřeně postihuje osoby určitého pohlaví”[3]. Za formu genderově podmíněného násilí je pak považováno sexuální obtěžování a zneužívání, sexuální napadení a znásilnění. Sexuální obtěžování v profesionálním sportu se nedotýká pouze žen, ale v různé míře mu čelí také muži, děti nebo trans osoby a nebinární osoby. Jako další příklady legislativy na evropské úrovni lze uvést například Evropskou chartu sportu z roku 1992, Kodex sportovní etiky, Úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí (Istanbulská úmluva) z roku 2011 či již zmíněná strategická opatření Evropské komise v oblasti rovnosti žen a mužů.

Úprava v rámci sportovních organizací

Co se týče úpravy na sportovní úrovni, je běžnou praxí, že je prevence sexuálního obtěžování obsažena v etických kodexech dané organizace a případné porušení nastavených pravidel je pak projednáváno v rámci disciplinárního řízení. Výjimkou samozřejmě není ani Mezinárodní olympijský výbor (MOV). V souladu s článkem 1.4 Etického kodexu MOV je pak jedním ze základních principů olympismu respekt k lidské důstojnosti a odmítání všech forem obtěžování a zneužívání, ať už fyzického, profesního nebo sexuálního. MOV mimochodem všechny mezinárodní organizace zastřešuje a aby mohla daná mezinárodní sportovní organizace fungovat, musí být ze strany MOV uznána. Úprava MOV je tak pomyslným stavebním kamenem pravidel všech podřízených mezinárodních organizací.

Co se týče úprav konkrétních mezinárodních sportovních organizací, lze jako příklad uvést mezinárodní fotbalovou organizaci FIFA. V rámci pravidel FIFA je základní pravidlo implementováno do článku 24 Etického kodexu FIFA, když obsahuje zákaz jakýchkoliv výhružek, slibování výhod, nátlak a všechny ostatní formy sexuálního zneužívání, obtěžování a vykořisťování. Při porušení tohoto zákazu hrozí obviněnému zahájení disciplinárního řízení před Etickou komisí FIFA, v rámci kterého může být udělena sankce v podobě pokuty v minimální výši 10.000 CHF (zhruba 240.000,- Kč). V případě sexuálního obtěžování pak hrozí také sankce v podobě zákazu jakékoliv aktivity v prostředí fotbalu, a to na dobu minimálně 10 let. Proti rozhodnutí Etické komise FIFA se následně lze odvolat k Mezinárodnímu rozhodčímu soudu pro sport (CAS).

Etický kodex FIFA navíc v souvislosti s úpravou sexuálního obtěžování prošel nedávno rozsáhlou novelizací. Cílem provedených změn bylo zlepšit ochranu účastníků disciplinárních řízení FIFA a zároveň poskytnout FIFA více nástrojů proti nezákonným, nemorálním a neetickým metodám a praktikám osob, které jurisdikci Etického kodexu FIFA podléhají. Mezi nejvýznamnější změny patří:

• stíhání sexuálního obtěžování nově nepodléhá promlčecí lhůtě;
• oběti sexuálního obtěžování jsou považovány za účastníky disciplinárního řízení a mají tak právo být informovány o výsledku předmětného rozhodnutí a podat proti němu odvolání;
• členské asociace a konfederace mají nyní povinnost uvědomit FIFA o všech rozhodnutích vydaných ve věci sexuálního obtěžování.