Ženy ve sportu: Sexuální obtěžování ve sportu jako kostlivec ve skříni?

To lze dokázat například také popraskem a vlnou podpory kterou způsobil coming-out fotbalisty Jakuba Jankty, nedávným rozvolněním pravidel bílého outfitu na Wimbledonu pro ženy nebo měnícím se přístupem k problematice sexuálního obtěžování ve sportu, které bylo často stavěno na druhou kolej před sportovními úspěchy a nevhodné chování bylo ze strany sportovních organizací cíleně zametáno pod koberec.  

I když je však v otázce sexuálního obtěžování v posledních letech viditelný progres a vrcholový sport je navíc založený na zásadách fair-play, solidarity a respektu k pravidlům, tak to bohužel neznamená to, že by v této oblasti nedocházelo k sexuálnímu obtěžování a dalším formám nevhodného chování a že je úprava problematiky sexuálního obtěžování ideální. Obětí sexuálního obtěžování ve sportu jsou často (nikoliv výlučně) právě ženy a nejčastěji se jedná o zneužití „nadřazeného“ postavení trenérů či jiných členů týmu nebo funkcionářů sportovních asociací vůči sportovci/sportovkyni, kterým bývá často vyhrožováno kladením překážek v rámci jejich sportovní kariéry. 

V následujícím textu tak čtenář nalezne krátký souhrn toho, jak je problematika sexuálního obtěžování ve sportu upravena – a to jak na mezinárodní, tak na národní sportovní úrovni, jakým způsobem jsou případy sexuálního obtěžování řešeny a zároveň pár odstrašujících případů, které již byly v praxi v minulosti projednávány. 

O jak velkém problému se bavíme?  

Jedním z problémů, při snaze zmapování rozsahu problematiky sexuálního obtěžování ve sportu, včetně míry prevalence, je bohužel nedostatek relevantních dat. Data, která jsou nám v současnosti dostupná ovšem indikují, že se jedná o problém znepokojujícího rozsahu. Výzkumy ukazují, že se s některou z forem sexuálního obtěžování či sexuálního násilí ve sportu setkalo 40–50 % dětí[1]. Údaje ze sousedního Německa zase ukazují, že se sexuálním obtěžováním se během svého života setkalo před 50 % atletů, z čehož přes 20 % z nich se setkalo se závažnou formou sexuálního násilí.[2] 

Vedle absence relevantních dat narážíme bohužel i na další problémy, kterými jsou naneštěstí stále také nedostatečná aplikace stávajících právních předpisů, průsečík právních odvětví v rámci sportovního práva nebo výše zmíněná nedostatečná ochrana obětí genderově podmíněného násilí a sexuálního obtěžování.

Mezinárodní a národní úprava sexuálního obtěžování

Co se týče národních úprav této problematiky mimo úpravu národních sportovních organizací, je třeba nahlédnout do příslušných trestních zákoníků dané země, kde jsou trestné činy a přečiny sexuální povahy upraveny. 

Mezinárodní úpravu lze obecně rozdělit na úpravu na úrovni OSN a Evropské unie. V případě OSN lze jako příklad uvést např. Mezinárodní chartu tělesné výchovy, tělesné výchovy a sportu z roku 1978, Úmluvu o odstranění všech forem diskriminace žen z roku 1979 nebo Berlínskou deklaraci z roku 2013, jež byla přijata v rámci 5. Mezinárodní konference ministrů a vysokých úředníků UNESCO odpovědných za tělesnou výchovu a sport. 

Významnou část mezinárodní regulace sportovního práva nalezneme v mezinárodních a unijních právních pramenech, kde najdeme mimo jiné také definici sexuálního obtěžování ve sportu. Například strategická opatření Evropské komise v oblasti rovnosti žen a mužů ve sportu definují genderově podmíněné násilí jako "násilí namířené proti osobě z důvodu jejího pohlaví nebo genderové identity nebo jako násilí, které nepřiměřeně postihuje osoby určitého pohlaví”[3]. Za formu genderově podmíněného násilí je pak považováno sexuální obtěžování a zneužívání, sexuální napadení a znásilnění. Sexuální obtěžování v profesionálním sportu se nedotýká pouze žen, ale v různé míře mu čelí také muži, děti nebo trans osoby a nebinární osoby. Jako další příklady legislativy na evropské úrovni lze uvést například Evropskou chartu sportu z roku 1992, Kodex sportovní etiky, Úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí (Istanbulská úmluva) z roku 2011 či již zmíněná strategická opatření Evropské komise v oblasti rovnosti žen a mužů. 

Úprava v rámci sportovních organizací

Co se týče úpravy na sportovní úrovni, je běžnou praxí, že je prevence sexuálního obtěžování obsažena v etických kodexech dané organizace a případné porušení nastavených pravidel je pak projednáváno v rámci disciplinárního řízení. Výjimkou samozřejmě není ani Mezinárodní olympijský výbor (MOV).  V souladu s článkem 1.4 Etického kodexu MOV je pak jedním ze základních principů olympismu respekt k lidské důstojnosti a odmítání všech forem obtěžování a zneužívání, ať už fyzického, profesního nebo sexuálního. MOV mimochodem všechny mezinárodní organizace zastřešuje a aby mohla daná mezinárodní sportovní organizace fungovat, musí být ze strany MOV uznána. Úprava MOV je tak pomyslným stavebním kamenem pravidel všech podřízených mezinárodních organizací. 

Co se týče úprav konkrétních mezinárodních sportovních organizací, lze jako příklad uvést mezinárodní fotbalovou organizaci FIFA. V rámci pravidel FIFA je základní pravidlo implementováno do článku 24 Etického kodexu FIFA, když obsahuje zákaz jakýchkoliv výhružek, slibování výhod, nátlak a všechny ostatní formy sexuálního zneužívání, obtěžování a vykořisťování. Při porušení tohoto zákazu hrozí obviněnému zahájení disciplinárního řízení před Etickou komisí FIFA, v rámci kterého může být udělena sankce v podobě pokuty v minimální výši 10.000 CHF (zhruba 240.000,- Kč). V případě sexuálního obtěžování pak hrozí také sankce v podobě zákazu jakékoliv aktivity v prostředí fotbalu, a to na dobu minimálně 10 let. Proti rozhodnutí Etické komise FIFA se následně lze odvolat k Mezinárodnímu rozhodčímu soudu pro sport (CAS). 

Etický kodex FIFA navíc v souvislosti s úpravou sexuálního obtěžování prošel nedávno rozsáhlou novelizací. Cílem provedených změn bylo zlepšit ochranu účastníků disciplinárních řízení FIFA a zároveň poskytnout FIFA více nástrojů proti nezákonným, nemorálním a neetickým metodám a praktikám osob, které jurisdikci Etického kodexu FIFA podléhají. Mezi nejvýznamnější změny patří: 

• stíhání sexuálního obtěžování nově nepodléhá promlčecí lhůtě;
• oběti sexuálního obtěžování jsou považovány za účastníky disciplinárního řízení a mají tak právo být informovány o výsledku předmětného rozhodnutí a podat proti němu odvolání;
• členské asociace a konfederace mají nyní povinnost uvědomit FIFA o všech rozhodnutích vydaných ve věci sexuálního obtěžování. 

Jako konkrétní a zároveň velice odstrašující příklad z praxe disciplinárního řízení FIFA lze uvést případ fotbalových hráček v Afghánistánu. Obvinění se v tomto případě týkala dnes již bývalého prezidenta afghánské fotbalové asociace, Keramuddin Kerama, který byl původně obviněn pěti hráčkami fotbalu z opakovaného sexuálního obtěžování, ke kterému dle obvinění docházelo po dobu jeho předsednictví mezi roky 2013–2018. Podnět byl podán k disciplinární komisi FIFA, která po jeho obdržení okamžitě zahájila disciplinární řízení. Dle obsahu obvinění docházelo ze strany pana Kerama ke zneužívání jeho pozice a sexuálnímu obtěžování hráček ve formě vyhrožování koncem kariéry, zamykání hráček v kanceláři a následnému sexuálnímu napadení a dalších forem sexuálního obtěžování. 

V červnu 2019 byl pan Kerama ze strany disciplinární komise FIFA shledán vinným ze zneužití svého postavení a sexuálního zneužívání hráček v rozporu s Etickým kodexem FIFA. Za to mu byl udělen celoživotní zákaz působení ve fotbale a pokuta ve výši 1.000.000,- CHF (zhruba 2.400.000, - Kč). Proti tomuto rozhodnutí se Kerama následně odvolal u Mezinárodního rozhodčího soudu pro sport (CAS), který však jeho odvolání v plném rozsahu zamítl a potvrdil předchozí rozhodnutí FIFA.[4]

Otázkou sexuálního obtěžování ve fotbale se aktivně zabývá také mezinárodní hráčská asociace FIFPro. Ta pravidelně vyjadřuje svou podporu – a to jak mediální, tak právní, hráčům a hráčkám kteří jsou oběťmi sexuálního obtěžování. Z předchozích případů podpory FIFPro z praxe lze uvést například případ argentinských fotbalistek, které společně podaly podnět k Etické komisi FIFA z důvodu nevhodného chování trenéra zaměstnaného u argentinské fotbalové asociace. V průběhu řízení pak hráčky předložily důkazy o tom, že trenér využíval svého postavení v argentinském ženském fotbale k sexuálnímu obtěžování a šikanování dospívajících dívek ve věku 14 let. Vzhledem k těmto závažným obviněným požádalo FIFPro, aby byl trenér ze strany FIFA s okamžitou platností odvolán, a to právě z důvodu nevhodného přístupu k nezletilým hráčkám. 

Z dalších mezinárodních organizací lze uvést například Mezinárodní gymnastickou federaci (FIG), která v rámci svého etického kodexu odsuzuje všechny formy násilí včetně sexuálního obtěžování, zneužívání, fyzického a psychického týrání[5], nebo Mezinárodní hokejovou federaci (IIHF), jež v rámci svého etického kodexu odsuzuje jakoukoli formu obtěžování ať už fyzického, psychického, morálního, profesního nebo právě sexuálního[6]. V případě obou organizací podléhá porušení těchto zákazů, stejně jako v případě FIFA, disciplinárnímu řízení před příslušnou etickou komisí, která rozhoduje o případné vině a sankci obviněného. 

Trestněprávní rovina  

V souvislosti se sexuálním obtěžováním ve sportu nelze samozřejmě ignorovat ani trestněprávní rovinu této problematiky, když v mnoha případech se skutečně jedná nejen o porušení etických kodexů, ale o trestné činy a jako takové je potřeba je také projednat. Jako příklad lze uvést skandál bývalého trenéra národního týmu Jižní Koreje v rychlobruslení – Cho Jae-beom, který byl tamním soudem odsouzen k 10 letům vězení nepodmíněně.[7] Dle rozsudku se obviněný trenér dopustil na jedné ze svých svěřenkyň sexuálního útoku násilím, když opakovaně využil neschopnost oběti protestovat. Obětí je přitom čtyřnásobná olympijská medailistka Shim-Suk-hee, která na svého trenéra podala v lednu 2019 stížnost a obvinila ho, že ji trenér od jejích 17 let opakovaně znásilňoval. 

Obdobný případ bohužel nastal také v případě nezletilých plavců - mužů ve Velké Británii, jejichž trenér byl dokonce odsouzen na 17 let vězení, což byl v době vynesení rozsudku nejdelší trest odnětí svobody, který byl kdy ze strany britských soudů v takové kauze uložen. 

Jako další konkrétní případ sexuálního obtěžování ve sportu nelze nezmínit skandál bývalého lékaře americké reprezentace v gymnastice Larryho Nassara. Ten byl v roce 2017 odsouzen na 60 let vězení za obtěžování více než 100 dívek, ke kterému opakovaně docházelo po dobu jeho 30ti letého působení v národním americkém svazu. Jednou z obětí byla také americká gymnastka Simone Biles, která se svými výsledky zapsala jako nejlepší gymnastka historie. Ta byla v celé kauze poměrně dost angažovaná také v průběhu řízení a objevila se také v dokumentární sérii Netlflix s názvem Athlete A, která vypráví o novinářce, jež pomohla celý skandál odhalit. Biles v rámci svých vyjádření přitom kritizovala přístup americké gymnastické asociace, olympijského a paralympijského výboru USA. Prostřednictvím svého svědectví popsala také nesprávný postup FBI proti Nassarovi, když po odložení případu prvního nahlášení sexuálního obtěžování pokračoval v poskytování lékařské péče gymnastkám na Michigan State University, střední škole i gymnastickém klubu až do září 2016.  

Závěr

Z výše uvedeného vyplývá, že sexuální obtěžování ve sportu je otázkou, která se v poslední době řeší stále častěji. Co se týče přístupu sportovních organizací a jejich aktivit s touto problematikou spojených, lze pouze doufat, že zametání případů pod koberec se bude objevovat čím dál tím méně a že se obětem dostane ochrany kterou si zaslouží a kterou potřebují. Dle mého názoru je důležité, aby se problematika sexuálního obtěžování diskutovala a řešila ve společnosti obecně, aby se případné oběti nebály vystoupit a přiznat, že chování některých jedinců není v pořádku. Pokud se totiž nastaví určitý standard obecně, lze důvodně očekávat, že se promítne do všech oblastí života, včetně toho sportovního.

---

[1] https://www.zalkin.com/child-sexual-abuse/ 

[2] Sexual violence in organized sport in Germany, Sportwissenschaft, 2018