Czech Point

Změní se kvůli sporu označení Czech Pointu?

Czech Point, jinak také Český podací ověřovací informační národní terminál, představuje základní prvek elektronizace činnosti veřejné správy v České republice, a stal se prvním výstupem eGovernmentu na našem území.

právní asistent, Cisek, advokátní kancelář s.r.o.
Czech Point

Za označením Czech Point se ale v současné době skrývá zajímavý spor mezi státem a společností Czech Point 101 s.r.o. Ochrannou známku Czech Point si totiž v roce 2007 zaregistrovala právě tato společnost, nikoliv Ministerstvo vnitra či jiný státní orgán. Právo k užívání tohoto označení tak po určitou dobu svědčilo právě společnosti Czech Point 101 s.r.o., což pro fungování služby mohlo přinášet mnohá rizika. V roce 2012 tedy Ministerstvo vnitra podalo návrh na prohlášení neplatnosti ochranné slovní známky Czech Point, kterému sice Úřad průmyslového vlastnictví (dále jen ÚPV) vyhověl, avšak celý případ se nakonec dostal až před Nejvyšší správní soud, který věc znovu vrátil ÚPV.

Tato kauza může mít vážný dopad nejen pro právní praxi v oblasti práva ochranných známek, ale v případě neúspěchu Ministerstva vnitra i dopad na vnímání veřejné správy jako takové. Teoreticky tak můžeme být v budoucnu svědky změny názvu této služby, na kterou jsme již všichni téměř 14 let zvyklí. 

Czech Point jako veřejná e-služba

Czech Point byl do českého právního řádu zaveden novelou zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy, a od doby jeho spuštění v roce 2007 tvoří hlavní pilíř české elektronizace státu. Díky Czech Pointu je možné snadno vyřídit úkony, které předtím byly zbytečně zdlouhavé a pro veřejnost nepohodlné. 

Dnes jsou jeho služby dostupné na více než 7000 kontaktních místech veřejné správy, jako jsou obecní a krajské úřady nebo přepážky České pošty, a díky nim je možné vyřídit například výpisy z informačních systémů veřejné správy, výpisy z registrů, učinit podání vůči státní správě nebo založit datové schránky na mnoha kontaktních místech po celé republice. 

Nevhodné označení služby?

Samotné označení této služby, jejíž backronym znamená „Podací Ověřovací Informační Národní Terminál“, od počátku provázejí kontroverze a spory. Označení Czech Point měla totiž původně jako ochrannou známku zapsanou v rejstříku ochranných známek společnost Czech Point 101 s.r.o. ode dne 16. 4. 2007 s právem přednosti ode dne 5. 4. 2006, tedy již rok před spuštěním samotné služby kontaktního místa veřejné správy. 

Ministerstvo vnitra se po zjištění této skutečnosti dokonce snažilo označení Czech Point zaregistrovat jako komunitární ochrannou známku u Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (předchůdce dnešní ochranné známky EU u EUIPO), avšak námitky společnosti Czech Point 101 s.r.o. proti tomuto kroku byly právě kvůli existenci české ochranné známky úspěšné a zmíněný úřad komunitární ochrannou známku nezapsal. 

Spor o ochrannou známku

Řízení před ÚPV

Společnost Czech Point 101 s.r.o. následně zaslala Ministerstvu vnitra nabídku transferu své české ochranné známky do vlastnictví státu za peněžité plnění. Ministerstvo však tuto nabídku odmítlo a dne 14. 3. 2012 podalo na ÚPV návrh na prohlášení neplatnosti slovní ochranné známky s argumentem, že společnost Czech Point 101 s.r.o. nejednala v dobré víře a jejím jediným cílem zápisu známky bylo právě následné spekulativní vymáhání finanční kompenzace od státu. Tento návrh ÚPV posoudil jako důvodný, Ministerstvu v této věci vyhověl a ochrannou známku společnosti Czech Point s.r.o. prohlásil za neplatnou.

ÚPV své rozhodnutí odůvodnil tím, že návrh na přihlášení ochranné známky nebyl podán v dobré víře, nýbrž za účelem spekulace a pozdější známkové transakce. Podle úřadu totiž společnost podala žádost v době, kdy již měla probíhat veřejná kampaň o využití označení Czech Point pro účely kontaktního místa veřejné správy. 

Proti rozhodnutí ÚPV podala společnost Czech Point 101 s.r.o. rozklad, který však předseda ÚPV rozhodnutím ze dne 27. 5. 2013 zamítl a potvrdil prvostupňové rozhodnutí s tím, že společnost musela vzhledem ke kampani ze strany státu vědět, že se na celostátní úrovni uvažuje o projektu elektronizace státní správy, v jehož rámci budou vznikat kontaktní místa nazývaná Czech Point. Absenci dobré víry rovněž podle předsedy ÚPV dokazuje skutečnost, že si společnost nenechala zapsat ochrannou známku ve znění své celé obchodní firmy s číslovkou 101. Společnost o zápis navíc nepožádala po svém zápisu do obchodního rejstříku v roce 2005, ale až rok poté, kdy již naplno probíhala informační kampaň v souvislosti s projektem elektronizace státní správy. 

Městský soud v Praze

Společnost Czech Point 101 s.r.o. obratem podala žalobu proti ÚPV k Městskému soudu v Praze. Ten se pak především neztotožnil s názorem předsedy ÚPV o tom, že označení Czech Point bylo veřejně užíváno jako plánovaný a avizovaný projekt státní správy a byl spojován s kontaktními místy Czech Point. 

Podle soudu by před takovým závěrem bylo nutné prokázat, že před tímto datem bylo shodné označení užíváno obecně způsobem, který byl přístupný široké veřejnosti. Provedeným dokazováním však bylo pouze prokázáno, že označení Czech Point v době přihlášení napadené ochranné známky existovalo, což samo o sobě dle vyjádření soudu nemůže být dostatečné. Městský soud v Praze předvolal v této věci svědky, bývalé zaměstnance Ministerstva vnitra, kteří se tehdy na projektu Czech Point podíleli, a ti následně soudu potvrdili, že se v rozhodné době na ministerstvu s označením Czech Point spíše nepracovalo. 

Dle soudu je také zcela běžné, že obchodní společnosti si jako ochrannou známku registrují pouze část své obchodní firmy. Takový přístup tedy podle soudu nemůže být důvodem pro argument, že ochranná známka nebyla podána v dobré víře.

Řízení před Nejvyšším správním soudem

Kasační stížnost

ÚPV však se závěry rozsudku Městského soudu nesouhlasil a následně jej napadl kasační stížností s návrhem, aby NSS napadený rozsudek Městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dle ÚPV bylo označení Czech Point široce mediálně prezentováno již v době před podáním přihlášky napadené ochranné známky a společnost Czech Point 101 s.r.o. tedy musela o této skutečnosti s ohledem na své obchodní zaměření (realitní služby) vědět. Společnost navíc podniká v oboru, při kterém jí musela být iniciativa týkající se elektronizace veřejné správy známa. ÚPV ve své kasační stížnosti znovu uvedl, že vypuštění číslovky „101“ nemělo logický důvod.

Podle ÚPV vše nasvědčuje tomu, že společnost Czech Point 101 s.r.o. vyčkávala na spuštění ostrého provozu kontaktních míst, kdy by již změna jejich označení byla složitá nebo nemožná, aby následně benefitovala z případné známkové transakce, načež dobrou víru společnosti nelze dovozovat toliko ze skutečnosti, že její ochranná známka byla zapsána dříve než ochranná známka osoby zúčastněné na řízení.

Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu

Nejvyšší správní soud (dále jen NSS) však ale kasační stížnosti nevyhověl. Podle NSS dobrou víru (resp. její absenci) není možné prokázat přímo, ale jednotlivé skutečnosti ve svém souhrnu dávají řetězec indicií, jež poskytnou obraz o existenci či neexistenci dobré víry přihlašovatele. ÚPV musí tedy důkladněji prověřit, zda společnost při snaze o přihlášení ochranné známky postupovala v dobré víře, tedy zda mohla či nemohla vědět, že státní správa chystá rozsáhlý projekt spojený s označením Czech Point.

Ohledně sporu, zda se společnost Czech Point 101 s.r.o. mohla o chystaném projektu veřejného kontaktního místa dozvědět z kampaně Ministerstva vnitra, NSS uvedl, že dosud není ani dostatečně prokázané, kdy kampaň spojená s označováním kontaktních míst státní správy jako Czech Pointů začala. Začátek kampaně je přitom pro právní posouzení věci podle NSS naprosto zásadní. Za zmínku rovněž stojí i body 55 - 68 rozsudku, ve kterých se vyjadřuje k jednotlivým zprávám z médií, kde se označení Czech Point vyskytuje a posuzuje jejich relevantnost k případu.

Za zmínku rovněž stojí i závěr NSS, ve kterém stanovuje, že nedostatek odůvodnění rozhodnutí vydaného ve správním řízení nemůže být dodatečně zhojen případným podrobnějším rozborem právní problematiky učiněným až v kasační stížnosti.

Závěr

NSS potvrdil rozhodnutí Městského soudu a věc se tedy vrací zpět ÚPV. Ten bude muset vydat v budoucnu nové rozhodnutí, ve kterém tentokrát musí doplnit dokazování ohledně otázky, zda označení Czech Point bylo v dané době veřejnosti známo, a ta si ho spojovala se záměrem kontaktních míst veřejné správy. I přes to, že rozsudek Městského soudu v Praze a i nedávný rozsudek NSS nejsou na první pohled pro Ministerstvo vnitra příznivé, primárně se soudy vyjadřovaly především k postupu ÚPV. Jinými slovy, není vůbec vyloučené, že celý případ společnost Czech Point 101 s.r.o. nakonec může i přes nedávný pozitivní vývoj prohrát, pokud v budoucnu ÚPV řádně odůvodní své rozhodnutí.

Prozatím jsou však předmětná označení Czech Point (344232), Czech POINT (344231) a CZECH POINT (344230) podle databáze Úřadu průmyslového vlastnictví pro třídy výrobků a služeb 9, 16, 35, 36, 37, 38, 41, 42, 45 ve vlastnictví Ministerstva vnitra a ochranná známka CZECH POINT (289394) společnosti Czech Point 101 s.r.o. je i nadále zrušena.

Pokud připravujete projekt, do kterého vkládáte spoustu času a úsilí, a máte vymyšlený brand, se kterým už v rámci svého projektu pracujete, doporučujeme důkladně zvážit  i registraci ochranné známky, a to na samém začátku projektu. V rámci prevence zbytečných sporů také doporučujeme nechat si profesionálně provést rešerši, zda toto označení již někdo neužívá. 


Zdroj: Rozsudek NSS 5 As 112/2018 (Photo by Ministerstvo vnitra ČR on Czech Point)

cisek journal

Hodnocení článku
100%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a
Sdílejte článek

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články

Tento web využívá cookies pro zajištění funkčnosti webu a získání statistik návštěvnosti webu