Na podzim jsem v souvislosti s kauzou Suková (jedna z největších zpronevěr v historii advokacie) veřejně rozhořčil o tom, jaká ostuda pro advokáta je se každou chvíli dozvídat o další a další zpronevěře peněz z advokátní úschovy a že se problém měl řešit už dávno. Vedle souhlasných reakcí mi pak přišlo i několik zpráv od kolegů, které můj komentář naopak pobouřil. Prý se jen zviditelňuji, když si v něm dovoluji apelovat na to, aby byla učiněna přítrž problému, který nemá řešení, což prý sám vím. Není to tak – zpronevěry peněz klientů z úschovních účtů jde zarazit a řešení není složité.
Pokušení je pro některé advokáty příliš velké
Proč je dnes vůbec “tak snadné” se zpronevěry peněz z úschovy dopustit? Advokátní úschova má předcházet tomu, aby zpravidla při obchodu s nemovitostí kupující nepodvedl prodávajícího či naopak. Pokud prodávajícímu zaplatíte dříve, než katastrální úřad zaregistruje vaše vlastnické právo nebo vás jako vlastníka z nejrůznějších důvodů nezapíše, tak existuje riziko, že vám prodávající peníze nevrátí a vy skončíte bez peněz i bez nemovitosti. Riziko platí i opačně. Pokud by kupující čekal, až bude zapsaný jako vlastník a pak se rozhodl nezaplatit, „ostrouhal“ by prodávající.
Problém má řešit právě advokátní úschova. S trochou zjednodušení jde o dohodu, že kupující pošle peníze na zvlášť k tomu určený účet advokáta a ten je pošle prodávajícímu, když katastr zapíše vlastnictví pro kupujícího, případně peníze vrátí prodávajícímu, když katastr změnu do určité doby nezapíše a obchod tak ztroskotá. Nic jiného by advokát s penězi udělat neměl. Na základě dokumentů od “katastru” má zkrátka dohlédnout na to, že peníze a nemovitost skončí ve správných rukou.
Krádeže z úschov tedy vznikají tak, že advokát prostě převede peníze na jiný účet, nejčastěji svůj, nebo je v hotovosti vybere. Proč to může udělat? Protože má plné dispoziční právo k úschovnímu účtu i když peníze nejsou jeho. Proč to vůbec dělá? Například proto, že když dělá především realitní obchody a trh roste, tak očekává, že příští kvartál bude mít úschov ještě více. Jakmile ale trh přestane růst, najednou nemáte z čeho zaplatit zpátky těm, kterým jste minulý kvartál vzali, protože už prostě na úschovách nemáte dostatek peněz. Takto zřejmě skočila Helena Suková, jejíž případ zpronevěry více než sto padesáti milionů v posledních letech plní novinové titulky.
Nevidím důvod, proč má mít advokát právo úschovu vybrat
Když se nad tím zamyslíme, přijdeme na to, že z povahy obchodu, kde se peníze skládají do úschov, nemůže nastat situace, kdy by vznikl oprávněný důvod, aby advokát poslal uschované peníze jinam než kupujícímu nebo prodávajícímu, natož je vybral sám. Ledaže by s tím obě strany souhlasily a dodatkem by upravily smlouvu o úschově tak, aby zmocnily advokáta k výběru nebo k poslání peněz na jiný účet. Co když prodávající zemře? V pořádku, budou za něj jednat dědicové. Když zkrachuje? Pak to bude insolvenční správce. To samé platí pro kupujícího.
Šedá je teorie, zelený strom života, jak se říká, a obchody často vytvoří situace, které nepředvídáme. Všechny se ale dají řešit jinak, než převodem peněz na účty, které s úschovou nemají nic společného, nebo výběrem peněz advokátem. Problém je tedy v plné dispozici advokáta s penězi na úschovním účtu. Omezení dispozice majitele účtu přitom není nijak neobvyklé.
Řešení? Ochranná lhůta a předem určené účty pro platby
Tak co kdyby omezení dispozice s penězi spočívalo v tom, že by advokát mohl poslat peníze jen na účet prodávajícího či kupujícího a nemohl peníze vybrat v hotovosti? Proces by fungoval následovně: kupující, advokát a prodávající uzavřou úschovní smlouvu. Advokát založí úschovní účet, kam „napevno“ zadá čísla účtů obou stran a bezpečnostní lhůty pro platby a banka o tom pošle všem stranám a komoře notifikaci s parametry účtu.
Kupující by složil peníze jen tehdy, pokud by údaje v notifikaci odpovídaly smlouvě o úschově. Na základě toho by advokát bez prodlení zaslal návrh na vklad na katastr. Kdyby rozhodl o vkladu a další podmínky smlouvy o úschově byly naplněny, advokát by zaslal peníze oprávněnému. Pokud by se advokát spřáhl s kupujícím, měl by smůlu (katastr vyřizuje vklady v průměru od tří týdnů do měsíce), nemohl by mu peníze vyplatit zpět do doby trvání bezpečnostní lhůty, tj. do dvou měsíců. Jelikož by prodávající o vkladu věděl, měl by celý druhý měsíc čas na zahájení právních úkonů k vymožení peněz od advokáta, např. žalobou s návrhem na předběžné opatření. Peníze by přitom pořád byly na účtu.
Pokud by katastr vklad nepovolil, advokát by poslal peníze zpět kupujícímu. Kdyby se zločinně spřáhl s prodávajícím, dávalo by smysl mu peníze vyplatit dříve, než dojde k odmítnutí vkladu. Ale ouha – to by nebylo možné díky měsíční ochranné lhůtě. Pokud by obě strany z nějakých důvodů potřebovaly změnit trvání ochranných lhůt, například vyplatit peníze před vkladem, zašly by na pobočku a daly společný pokyn skrze advokáta k takové operaci v návaznosti na změnu smlouvy o úschově. Na pobočce by jim ověřili totožnost, jako to dělají denně u výběrů hotovosti, a pokyn by provedli. Byla by to společná vůle stran. Opět žádné riziko.
Banky milují úschovní účty - úročení je téměř nulové a peníze leží na úschovním účtu čtyři týdny až měsíc. V roce 2022 bylo advokátní komorou evidováno více než 60 000 úschov. Při velmi konzervativním odhadu průměrné výše úschovy ve výši 3 miliony korun a úrokové marži bank ve výši 3 % by zisk z tohoto produktu před zdaněním dělal 450 000 000 korun. Je to prostě zdroj levných peněz, na kterém se dobře vydělává se zanedbatelnými náklady. Když snížíme riziko defraudací na minimum, pojišťovny zbytek rády pojistí. Jednalo by se o dobré řešení pro všechny, ale především pro klienty.
Příležitost ke změně máme zrovna teď
Navíc je správný čas řešení najít, protože ve sněmovně se bude blízké době projednávat novela zákona o advokacii, ve které je změnu možné pomocí pozměňovacího návrhu zakotvit. Máme jedinečnou možnost napravit si jako advokátský stav reputaci a hlavně zamezit dalším podvodům s úschovami, kvůli kterým lidé přicházejí o celoživotní úspory.
Diskuze k článku ()