Není to však tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. Je třeba tyto případy řešit s chladnou hlavou a porušení povinností zaměstnance posoudit v jeho celkovém kontextu.
A co teprve, když zaměstnanec odmítne podrobit se zkoušce na alkohol? Jaké to může mít pro zaměstnance důsledky?
V souladu s § 106 odst. 4 písm. e) zákoníku práce je zaměstnanec povinen nepožívat alkoholické nápoje a nezneužívat jiné návykové látky na pracovištích zaměstnavatele; v pracovní době je tato povinnost rozšířena i mimo pracoviště zaměstnavatele; zaměstnanci mají dále povinnost nevstupovat pod jejich vlivem na pracoviště zaměstnavatele. Výjimku z tohoto zákazu mají zaměstnanci pracující v nepříznivých mikroklimatických podmínkách, kteří mohou požívat pivo se sníženým obsahem alkoholu nebo zaměstnanci, u nichž je požívání alkoholických nápojů součástí plnění pracovních úkolů nebo je s plněním těchto úkolů obvykle spojeno (například sládci).
U většiny zaměstnanců se však výše uvedené výjimky neuplatní a požívání alkoholických nápojů (nebo vstup pod jejich vlivem na pracoviště) je tedy porušením povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jimi vykonávané práci.
Kontrola – vyšetření na ovlivnění alkoholem
Aby mohl zaměstnavatel kontrolovat dodržování tohoto zákazu, stanoví zákoník práce v § 106 odst. 4 písm. i) zaměstnancům povinnost podrobit se zkoušce na alkohol. Pokyn k takové kontrole může dát pouze oprávněný vedoucí zaměstnanec, kterého k tomu zaměstnavatel písemně určil.
Zkoušky na alkohol tak nemohou vykonávat všichni vedoucí (resp. každý nadřízený zaměstnanec), ale zaměstnavatel musí příslušné vedoucí zaměstnance pověřit, a to písemně. Zaměstnavatel může pověřit buď konkrétního zaměstnance příslušným pověřovacím dokumentem nebo určí například ve pracovním řádu, kteří vedoucí zaměstnanci jsou oprávněni tyto kontroly provádět. Vedoucí zaměstnanci nemusí být označeni konkrétně jménem, ale postačí sepsat seznam pozic těch vedoucích zaměstnanců, kteří budou oprávněni zkoušky na alkohol udělat, resp. dát zaměstnancům pokyn, aby se zkoušce podrobili.
Odmítnutí podrobit se alkoholu
V praxi může často docházet k situacím, kdy se zaměstnanci odmítají podrobit zkoušce na alkohol či jiné návykové látky. I za těchto okolností může zaměstnavatel přistoupit k rozvázání pracovního poměru. Musí však posoudit všechny skutečnosti daného případu, a nikoli přistoupit k rozvázání pouze z důvodu odmítnutí kontroly.
Ústavní soud se ve svém nedávném Nálezu II. ÚS 2881/24 ze dne 3. 9. 2025 zabýval přezkumem ústavnosti rozhodnutí obecných soudů (včetně Nejvyššího soudu ČR), které určily neplatným okamžité zrušení dané zaměstnavatelem dvěma učitelům.
Tito se nedostavili na hodinu a při kontrole je objevili jiní zaměstnanci školy zamčené v kabinetu, ve kterém byl cítit alkohol a byly zde prázdné i nedopité lahve alkoholu. Oba učitelé se odmítli podrobit dechové zkoušce na alkohol a bez vysvětlení opustili pracoviště. Následně oba kontaktovali svého ošetřujícího lékaře a byli uznáni dočasně práce neschopnými. Jeden z učitelů tvrdil, že alkohol nekonzumoval, druhý konzumaci přiznal. Zaměstnavatel s nimi z tohoto důvodu rozvázal pracovní poměr okamžitým zrušením. Zaměstnanci však s okamžitým zrušením nesouhlasili a domáhali se neplatnosti v soudním řízení.
Obecné soudy měly za to, že nešlo o zvlášť hrubé porušení povinností, protože nebylo zjištěno, zda učitelé v pracovní době alkohol skutečně pili a zda byli pod vlivem alkoholu, případně pod jak velkým. Obecné soudy stavěly své závěry mimo jiné na formalistických důvodech, kdy poukazovaly to, že zaměstnavatel v okamžitém zrušení označil jako důvod „konzumaci alkoholu v budově školy“ a nikoli „bytí pod vlivem. Ačkoli byly v řízení provedeny důkazy svědeckými výpověďmi, kdy žáci i jiní zaměstnanci školy potvrzovaly opilost učitelů, obecné soudy považovaly výpovědi za subjektivní a rozhodly, že zaměstnavatel zvlášť hrubé porušení zaměstnanců neprokázal a tudíž je okamžité zrušení neplatné.
Ústavní soud v této souvislosti obecným soudům vyčetl jak formalismus, tak nesprávné posuzování všech důkazů, včetně těch nepřímých, v jejich souvislosti.
Předně je potřeba zdůraznit, že Ústavní soud potvrdil, že v běžných pracovněprávních vztazích nelze použít fikci upravenou v § 20 odst. 2 zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, podle kterého se hledí na osobu, která se odmítne podrobit povinnému vyšetření (na alkohol), jako by byla pod vlivem.
Na druhou stranu odmítnutí se podrobit alkoholu je porušením povinnosti - nikoli však porušením zákazu vstupovat pod vlivem alkoholu na pracoviště, ale „pouze“ porušení povinnosti podrobit se zkoušce na alkohol.
Porušení této povinnosti samo o sobě nemůže být důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru (a zřejmě ani pro výpověď pro závažné porušení povinnosti), jde ale o skutečnost, kterou musí soudy (a předtím již zaměstnavatelé) pečlivě hodnotit při posuzování porušení povinnosti zaměstnance a jeho intenzity.
Jak totiž uvedl Ústavní soud, „vytvoří-li účastník budoucího sporného soudního řízení účelově svým chováním takovou situaci, že se druhá strana sporu ocitne v „procesní pasti a důkazní nouzi, jde zásadně o chování, k němuž je povinen soud přihlédnout v neprospěch tohoto účastníka – nikoliv naopak“.
V tomto případě měl zaměstnavatel k dispozici jen nepřímé důkazy o opilosti učitelů a jejich konzumaci alkoholu na pracovišti a svědky s jejich „subjektivním hodnocením“, přesto podle Ústavního soudu to byli právě učitelé, kteří mohli podstoupením dechové zkoušky, která nepředstavovala žádné významné omezení, celou záležitost vyjasnit. Odepření dechové zkoušky pak právě podle soudu mohlo samo o sobě představovat podpůrný argument, že tito zaměstnanci (i ten, který nepřiznal, že požil), skutečně pod vlivem alkoholu byli.
V případě, že tedy zaměstnanec odmítne testy na alkohol, je potřeba zvážit další skutečnosti. Jestli pokyn ke kontrole byl legitimní (např. že není kontrole vystavován bez zjevných příčin soustavně jen jeden zaměstnanec, který není v oblibě daného nadřízeného). Jestli znaky ovlivnění alkoholu jsou patrné z jednání zaměstnance nebo je z něj alkohol cítit apod.
Další posouzení je však potřeba provést také pokud je zjevné, že zaměstnanec vstoupil na pracoviště pod vlivem nebo konzumoval alkohol v pracovní době (ať už na základě provedené zkoušky nebo pouze z jednání po odmítnutí zkoušky). Pozitivní zjištění totiž neznamená vždy (bez dalšího) porušení povinnosti, případně porušení takové intenzity, aby je bylo možné kvalifikovat jako alespoň závažné.
V této souvislosti dává zaměstnavatelům návod rozsudek Nejvyššího soudu ČR, 21 Cdo 4733/2015 ze dne 19. 12. 2016. Podle něj je třeba zvážit nejen pozitivní výsledek jako takový, ale zároveň jeho hodnoty. Zejména je nutné akceptovat fakt, že hodnota 0,2 promile je považována za neprůkaznou, resp. za tzv. fyziologickou hladinu. Podle tam citované lékařské zprávy se dokonce hladina alkoholu do 0,3 g/kg označuje za nevýznamnou pro silniční provoz a hladina alkoholu mezi 0,31 a 0,49 g/kg pak svědčí o skutečnosti, že dotyčná osoba alkohol požila, avšak je jím prakticky neovlivněna.
Nejvyšší soud pak uvádí, že porušením povinnosti vstoupit na pracoviště pod vlivem alkoholického nápoje není dána samotným požitím alkoholu (před vstupem na pracoviště), nýbrž k jeho požití musí dojít v takové míře, že má vliv na snížení duševních funkcí a celkové pohotovosti zaměstnance.
Na nulovou toleranci alkoholu tak mohou zaměstnavatelé zapomenout.
V případě, že tedy zaměstnavatelé zjistí kontrolou určitou hladinu alkoholu, je namístě posoudit její výši, včetně toho, zda daný zaměstnanec jeví známky opilost a jak silné a na jaké pozici pracuje (jaká jsou rizika práce pod vlivem – zejména pokud jde o škodu na životě, zdraví a majetku). Stejně tak, pokud zaměstnanec kontrolu odmítne podstoupit. Teprve při posouzení všech souvislostí je třeba se rozhodnout, zda přistoupit k nějakému disciplinárnímu opatření a jakému. V úvahu přicházejí všechna. Od okamžitého zrušení, přes výpověď pro závažné porušení povinnosti nebo výpověď pro soustavné méně závažné porušení povinnosti (pokud jsou splněny ostatní předpoklady) až po upozornění na možnost výpovědi. V případě, že bude hladina alkoholu pouze v mezích neprůkazné, resp. fyziologické hladiny (případně plus měřící odchylky přístrojů), nemusí jít o porušení povinností vůbec.
Diskuze k článku ()