Lze zaměstnanci vyplácet mzdu v cizí měně?

S ohledem na narůstající globalizaci se stále častěji objevují případy, kdy čeští zaměstnavatelé zaměstnávají zahraniční manažery, kteří nejsou českými daňovými rezidenty, kteří mají trvalý pobyt, rodinu a vlastní nemovitost v zahraničí, kam se po ukončení angažmá v ČR hodlají vrátit. Jestliže těmto zahraničním manažerům zaměstnavatel hradí veškeré nálady na pobyt v ČR, je výplata mzdy v českých korunách pro tyto zaměstnance nepraktická a z ekonomického hlediska nevýhodná. Bohužel, současná česká právní úprava je, co se týče možnosti vyplácet mzdu v cizí měně, nepřívětivá.

Zákoník práce stanovuje zaměstnavateli povinnost vyplácet mzdu v zákonných penězích. Zákonnými penězi v ČR jsou dle zákona o České národní bance koruny české. Zaměstnavatel je proto povinen vyplácet mzdu v korunách českých. Na tuto povinnost zaměstnavatele nemá vliv ani žádost zaměstnance o výplatu mzdy v cizí měně, či dohoda mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, neboť ustanovení, které tuto povinnost ukládá, je svou povahou kogentní. Jedinou výjimku představují zaměstnanci s místem výkonu práce v zahraničí (mimo ČR), u kterých je možné s jejich souhlasem poskytovat mzdu v dohodnuté cizí měně, pokud k této měně vyhlašuje ČNB kurz.

V praxi se čeští zaměstnavatelé vyrovnávají se žádostí zaměstnanců o výplatu mzdy v cizí měně několika různými způsoby, ani jeden z nich však není optimální nebo zcela v souladu s právem.

Nejčastěji dochází ke sjednání mzdy v pracovní smlouvě v cizí měně (nejčastěji EUR nebo USD) a její výplatě v českých korunách. Problémem tohoto řešení je potřeba pro účely výpočtu zákonných odvodů přepočítat každý měsíc mzdu zaměstnance na české koruny, což přináší vyšší náročnost mzdové administrativy a také kurzové riziko. Ve skutečnosti se však o žádné řešení nejedná, protože zaměstnanec je stejně vyplácen v českých korunách. Další reakcí na žádost o výplatu mzdy v cizí měně, s níž se v praxi občas setkáváme, je, že zaměstnanec a zaměstnavatel místo pracovní smlouvy sjednají smlouvu o poskytování služeb nebo o spolupráci v režimu občanského zákoníku. Takové ujednání je však potřeba s ohledem na právní regulaci tzv. švarcsystému odmítnout.

Někteří zaměstnavatelé pak na žádost zaměstnance o výplatu mzdy v cizí měně reagují sjednáním pracovní smlouvy podle zahraničního práva, které umožňuje výplatu mzdy v eurech (např. slovenské nebo německé právo). Toto řešení může být ovšem problematické v případě rozvázání pracovního poměru, kdy nemusí být právně zcela jednoznačné, zda se použije právní úprava místa výkonu práce, resp. její imperativní ustanovení, nebo sjednané zahraniční právo.

Závěrem je třeba pro dokreslení veškerých problematických aspektů uvést, že bude-li zaměstnavatel vyplácet mzdu v cizí měně v rozporu se zákoníkem práce, vystavuje se riziku postihu ze strany Státního úřadu inspekce práce. Za přestupek či správní delikt poskytnutí mzdy zaměstnanci způsobem, který právní předpisy nedovolují, lze uložit dle zákona o inspekci práce pokutu až do výše 1.000.000,- Kč.

Jak tedy vyplývá z výše uvedeného, právní úprava týkající se vyplácení mzdy v zákonných penězích je velmi nepraktická a byla by vhodná její úprava ve smyslu posílení autonomie smluvních stran a umožnění výplaty mzdy i v cizí měně.

Zdroj: BNT journal