Lze zaměstnanci vyplácet mzdu v cizí měně?
V současné době globalizace a tzv. volného pohybu pracovní síly v rámci EU se stále častěji objevují požadavky zaměstnanců, aby jim byla mzda vyplácena v cizí měně. Tuto problematiku řeší zákon pouze okrajově, praxe však přináší v tomto směru zaměstnavatelům řadu problémů.
S ohledem na narůstající globalizaci se stále častěji objevují případy, kdy čeští zaměstnavatelé zaměstnávají zahraniční manažery, kteří nejsou českými daňovými rezidenty, kteří mají trvalý pobyt, rodinu a vlastní nemovitost v zahraničí, kam se po ukončení angažmá v ČR hodlají vrátit. Jestliže těmto zahraničním manažerům zaměstnavatel hradí veškeré nálady na pobyt v ČR, je výplata mzdy v českých korunách pro tyto zaměstnance nepraktická a z ekonomického hlediska nevýhodná. Bohužel, současná česká právní úprava je, co se týče možnosti vyplácet mzdu v cizí měně, nepřívětivá.
Zákoník práce stanovuje zaměstnavateli povinnost vyplácet mzdu v zákonných penězích. Zákonnými penězi v ČR jsou dle zákona o České národní bance koruny české. Zaměstnavatel je proto povinen vyplácet mzdu v korunách českých. Na tuto povinnost zaměstnavatele nemá vliv ani žádost zaměstnance o výplatu mzdy v cizí měně, či dohoda mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, neboť ustanovení, které tuto povinnost ukládá, je svou povahou kogentní. Jedinou výjimku představují zaměstnanci s místem výkonu práce v zahraničí (mimo ČR), u kterých je možné s jejich souhlasem poskytovat mzdu v dohodnuté cizí měně, pokud k této měně vyhlašuje ČNB kurz.
V praxi se čeští zaměstnavatelé vyrovnávají se žádostí zaměstnanců o výplatu mzdy v cizí měně několika různými způsoby, ani jeden z nich však není optimální nebo zcela v souladu s právem.
Nejčastěji dochází ke sjednání mzdy v pracovní smlouvě v cizí měně (nejčastěji EUR nebo USD) a její výplatě v českých korunách. Problémem tohoto řešení je potřeba pro účely výpočtu zákonných odvodů přepočítat každý měsíc mzdu zaměstnance na české koruny, což přináší vyšší náročnost mzdové administrativy a také kurzové riziko. Ve skutečnosti se však o žádné řešení nejedná, protože zaměstnanec je stejně vyplácen v českých korunách. Další reakcí na žádost o výplatu mzdy v cizí měně, s níž se v praxi občas setkáváme, je, že zaměstnanec a zaměstnavatel místo pracovní smlouvy sjednají smlouvu o poskytování služeb nebo o spolupráci v režimu občanského zákoníku. Takové ujednání je však potřeba s ohledem na právní regulaci tzv. švarcsystému odmítnout.
Někteří zaměstnavatelé pak na žádost zaměstnance o výplatu mzdy v cizí měně reagují sjednáním pracovní smlouvy podle zahraničního práva, které umožňuje výplatu mzdy v eurech (např. slovenské nebo německé právo). Toto řešení může být ovšem problematické v případě rozvázání pracovního poměru, kdy nemusí být právně zcela jednoznačné, zda se použije právní úprava místa výkonu práce, resp. její imperativní ustanovení, nebo sjednané zahraniční právo.
Závěrem je třeba pro dokreslení veškerých problematických aspektů uvést, že bude-li zaměstnavatel vyplácet mzdu v cizí měně v rozporu se zákoníkem práce, vystavuje se riziku postihu ze strany Státního úřadu inspekce práce. Za přestupek či správní delikt poskytnutí mzdy zaměstnanci způsobem, který právní předpisy nedovolují, lze uložit dle zákona o inspekci práce pokutu až do výše 1.000.000,- Kč.
Jak tedy vyplývá z výše uvedeného, právní úprava týkající se vyplácení mzdy v zákonných penězích je velmi nepraktická a byla by vhodná její úprava ve smyslu posílení autonomie smluvních stran a umožnění výplaty mzdy i v cizí měně.
Zdroj: BNT journal
Další články
Úplata za stejnokroj
Někteří zaměstnavatelé požadují po zaměstnancích platby za poskytnutý pracovní oděv, uniformu nebo firemní stejnokroj, resp. jim částky za jejich užívání sráží ze mzdy. Tento článek popisuje, proč je takový postup v rozporu s pracovním právem.
Řízení o stanovení cen a úhrad léčivých přípravků a překážka litispendence v nich
Problematika stanovení cen a úhrad léčivých přípravků představuje specifickou oblast správního práva, v níž se střetávají regulatorní požadavky, ekonomické aspekty i zájem na zajištění dostupnosti zdravotní péče. Jedním z dílčích, avšak v praxi významných problémů, je aplikace překážky litispendence v řízeních o stanovení cen a úhrad léčivých přípravků, a to zejména ve vazbě na jednotlivé indikace léčivého přípravku.
Omnibus I a náležitá péče: směrnice (EU) 2026/470 a klíčové změny v CSDDD
Před skoro 2 lety se Evropská unie vydala na cestu zmírňování dopadů podnikaní, a tak došlo k přijetí směrnice (EU) 2024/1760, o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti („CSDDD“), která poprvé na unijní úrovni systematicky upravila povinnou náležitou péči (due dilligence) v oblasti lidských práv a životního prostředí napříč hodnotovým řetězcem.
Rizika Shadow AI? Zaměstnanci mohou neúmyslně ohrozit firemní data, porušit dohody o mlčenlivosti nebo GDPR
S rozvojem AI rostou i rizika tzv. Shadow AI, používání neschválených nástrojů a aplikací umělé inteligence při práci s důvěrnými firemními informacemi, daty obchodních partnerů nebo s osobními údaji klientů a zaměstnanců. Zaměstnanci – obvykle v dobré víře a ve snaze zvýšit produktivitu práce – totiž svěří chráněná data nástrojům, nad kterými nemá firma kontrolu a slouží například ke zdokonalování umělé inteligence.
Ekocida: Chybějící dílek v mozaice nejzávažnějších zločinů podle mezinárodního práva
Mezinárodní trestní právo dnes připomíná precizně vyskládanou mozaiku spravedlnosti. Její čtyři dílky, genocida, zločiny proti lidskosti, válečné zločiny a zločin agrese, chrání lidstvo před těmi nejtěžšími zločiny ohrožujícími mezinárodní mír a bezpečnost. Přesto v tomto zdánlivě uceleném obrazu zůstává prázdné místo, skrze které nezadržitelně uniká odpovědnost za činy, které neútočí přímo na integritu jednotlivců, ale na environmentální stabilitu nezbytnou pro zachování civilizace.




