Platformová práce se v posledních letech rychle rozvíjí. Co přesně si pod tímto pojmem představit a jak mění tradiční pracovní vztahy?
Zjednodušeně řečeno jde o činnost poskytovanou platformovým pracovníkem za úplatu pro osobu (platformu nebo zprostředkovatele působícího na platformě), která své služby poskytuje třetím osobám nejméně částečně pomocí webové stránky (webového rozhraní) nebo aplikace. Platformový pracovník se do činnosti poskytovatele služby zapojuje pomocí platformy (webového rozhraní nebo aplikace), jejímž prostřednictvím přijímá nebo mu jsou přidělovány zakázky, objednávky, pokyny atd.
Příkladem mohou být kurýrní služby přepravy jídla, kdy zákazník v aplikaci vybere některou z nabízených restaurací, objedná a zaplatí jídlo, a aplikace poptá u pracovníků platformy přepravu objednávky z restaurace k zákazníkovi. Platformový pracovník, který nabídku přijme, následně přepravu zajistí.
Platformová práce je dnes běžná v řadě oblastí od osobní přepravy osob až po služby pomoci v domácnosti. Typickým příkladem je dále crowdworking.
Za hlavní benefit platformové práce bývá označována vysoká míra flexibility.
Jako vše má však i platformová práce své problematické momenty a rizika, která platformoví pracovníci zpočátku často nevnímají. Jde zejména o nestabilitu, nedostatečnou bezpečnost a ochranu života a zdraví, významné oslabení sociální ochrany, rizika plynoucí ze zpracování osobních údajů a souvisejícího algoritmického řízení a automatizovaného rozhodování, které se může zakládat na profilování.
Platformová práce je v důsledku způsobu distribuce a zadávání úkolů/práce spolu s vysokou mírou flexibility svědčící zpravidla platformovému pracovníkovi projevující se mj. tak, že záleží na jeho úvaze, kdy a jak intenzivně se do práce platformou zapojí, často vykonávána mimo tradiční pracovněprávní schémata pracovní doby, doby odpočinku atd.
Z tohoto hlediska, než že by platformová práce měla vliv na tradiční pracovněprávní vztahy, jde do určité míry vlastně o pracovní vztahy nového typu.
Jedním z klíčových témat je správné určení statusu pracovníka. Proč je to tak zásadní?
Status platformového pracovníka může být z hlediska stávající právní úpravy v základu dvojí. Buďto se může jednat o zaměstnance anebo o osobu samostatně výdělečně činnou. Důsledky spojené s jedním anebo s druhým ze statusů, ať již jde o pracovní režim, stabilitu právního vztahu, odpovědnost, zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví, ochranu odměny za práci, anebo o související veřejnoprávní aspekty v oblasti daní, sociálního a zdravotního pojištění a s nimi související sociální ochranu atd., jsou obecně známy.
Cílem stávající evropské a následně tedy i vnitrostátní transpoziční legislativy je, resp. bude preference pracovněprávního režimu – pro platformové pracovníky se zavádí vyvratitelná domněnka pracovněprávního vztahu, jejíž případné vyvrácení bude na platformě, příp. zprostředkovateli, který na platformě působí. Důvodem je reflexe obecně slabšího postavení osob pracujících pro platformy a snaha poskytnout jim vyšší míru ochrany.
Podstatnou otázkou, na níž bylo v minulosti i v této souvislosti opakovaně poukazováno, která však prozatím nenašla v legislativě odpovídající odezvu a není jí ze strany ministerstva věnována zjevně ani větší pozornost, je, nakolik je obecný pracovněprávní režim pro tyto případy vhodný, a zda by neměl být ustaven jakýsi střední režim na pomezí zaměstnance a osoby samostatně výdělečně činné, který by poskytoval dostatečnou pracovní i sociální ochranu a současně byl flexibilní v míře odpovídající fungování platforem.
Existují odhady, kolika lidí se to v České republice týká?
Prostřednictvím platforem si v České republice dle dostupných informací přivydělávají nebo vydělávají nižší statisíce lidí.
Přesnější obraz bychom měli získat na základě aktuálně probíhajícího šetření Českého statistického úřadu a zejména po zavedení a plném naběhnutí aktuálně připravované transpoziční legislativy, v jejímž důsledku dojde mj. k zavedení evidenční, resp. ohlašovací povinnosti pro platformy.
Jak to aktuálně vypadá s transpozicí směrnice do našeho právního řádu?
Ministerstvo práce a sociálních věcí do veřejné části eklepu vložilo materiál k transpoziční legislativě, včetně návrhu zákona o platformové práci a o změně některých zákonů, 26. března 2026. Aktuálně probíhá připomínkové řízení. Konec termínu pro podávání připomínek je stanoven na 27. dubna 2026. Transpoziční lhůta pak končí 2. prosince 2026.
S přihlédnutím k jiným případům, kdy byl návrh transpoziční legislativy představen ještě později (rozuměj blíže konci transpoziční lhůty), se zdá, že by termín plynoucí ze směrnice (s výhradou nějaké další nepředvídané světové katastrofy či podobně) mohl být zachován.
Legisvakanční lhůta však, pokud vůbec nějaká bude, bude zjevně opět spíše symbolická. To je však bohužel v současnosti standard, který ledacos vypovídá o stavu naší legislativy.
Myslíš si, že nová regulace spíše ochrání pracovníky, nebo může zároveň omezit flexibilitu a rozvoj platformové ekonomiky?
Platformová práce je jev, který se přirozeně vyvinul a je na vzestupu. Nezdá se mi, že by jej mohla jakákoli legislativa nějak zásadně přiškrtit.
Jiná otázka je, jestli bude napříště platformová práce realizována v mezích stanoveného právního rámce, anebo mimo něj (v rozporu s právními předpisy).
Bude-li legislativa příliš restriktivní anebo nebude-li odpovídat potřebám praktické realizace vztahů v oblasti platformové práce (bude-li se s nimi podstatně rozcházet), což se mi zdá, že v tuto chvíli tak může být, může být nepodstatná část vztahů realizována mimo právní rámec. V takovém případě ke zlepšení podmínek platformových pracovníků zásadním způsobem spíše nedojde, příp. dojde pouze omezeně.
Je třeba vnímat jeden podstatný moment, který se zdá být stále výraznějším spolu s tím, jak legislativa bytní.
Hmotněprávní pravidla mají význam, žijí-li v procesech – kontrolních, správních, soudních. Sama o sobě, bez reálného vědomí či možná lépe obavy, že mohou být vynucena, sledované cíle naplňují obtížně.
Právní úprava platformové práce má v základu dva účely.
Jednak prosadit pracovněprávní režim a poskytnout související ochranu tam, kde činnost pro platformu vykazuje znaky závislé práce, jednak omezit negativní důsledky plynoucí pro pracovníky platforem ze souvisejícího zpracování osobních údajů, zejména z automatizovaného rozhodování a algoritmického řízení.
Kontrolní pravomoc a pravomoc vést řízení o přestupcích souvisejících s činností platforem má být (logicky a předvídatelně) svěřena Úřadu pro ochranu osobních údajů a inspekci práce.
V prvém případě se jedná o úřad, který se aktuálně potýká s mimořádně zbytnělou a komplikovanou problematikou ochrany osobních údajů a s řadou dalších agend, což má za důsledek, i s přihlédnutím k jeho personální kapacitě, při zpětném pohledu na jeho aktivitu od doby vzniku pozvolné zpomalování kontrolní a další navazující činnosti, které nemá daleko k úplnému zastavení (za rok 2025 bylo zahájeno 27 kontrol, ukončeno 13 kontrol a vydáno 15 pravomocných rozhodnutí o přestupku).
Vedle toho jde o orgán, který signalizuje mimořádné zahlcení a usiluje o omezení agendy mj. tím, že by napříště měl mít povinnost řešit pouze neanonymní podání.
K tomu přičtěme reálnou míru, v níž má běžný člověk zajištěn přístup k soudní ochraně svých práv, a téměř mizivou činnost zástupců zaměstnanců (odborů), na něž evropská směrnice v souvislosti se zajišťováním pracovních podmínek pracovníků platforem značně spoléhá, na podnikové úrovni.
Tolik důvody mé nedůvěry v bezprostřední rapidní zlepšení právního postavení platformových pracovníků, coby bezprostředního důsledku nové legislativy.
Na příspěvek doc. JUDr. Jakuba Morávka, Ph.D. s názvem "Pracovní podmínky pracovníků platforem" se můžete těšit již 28. 4. 2026 na Kongresu Právní prostor.
Diskuze k článku ()