Pracovní úraz
Alfou i omegou problematiky pracovních úrazů je definování samotného pojmu pracovní úraz. Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákoník práce“), obsahuje vymezení pojmu pracovní úraz v § 271k. Dle § 271k odst. 1 zákoníku práce pracovním úrazem rozumíme poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Jako pracovní úraz se posuzuje též úraz, který zaměstnanec utrpěl pro plnění pracovních úkolů. Naopak pracovním úrazem není úraz, který se zaměstnanci přihodil na cestě do zaměstnání a zpět. Dle § 274 zákoníku práce se za úkony v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů považují např. školení zaměstnanců organizované zaměstnavatelem nebo odborovou organizací, či úkony nutné před počátkem práce či po jejím skončení.
Pracovní úrazy lze obecně rozčlenit do následujících kategorií[1]:
a) smrtelný pracovní úraz, za který se považuje poškození zdraví, v jehož důsledku zaměstnanec do jednoho roku zemřel,
b) závažný pracovní úraz, který si vyžádal hospitalizaci v nemocnici delší 5 dní,
c) ostatní pracovní úrazy, kdy pracovní neschopnost přesáhla 3 dny, či kdy pracovní neschopnost 3 dny nepřesáhla či pokud vůbec nenastala.
Povinnosti zaměstnavatele
Povinnosti zaměstnavatele v souvislosti s pracovními úrazy upravuje zejména § 105 zákoníku práce a prováděcí nařízení vlády č. 201/2010 Sb., o způsobu evidence úrazů, hlášení a zasílání záznamu o úrazu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Nařízení“).
Jestliže dojde k pracovnímu úrazu, je zaměstnavatel v prvé řadě povinen objasnit příčiny a okolnosti jeho vzniku za účasti zaměstnance (pokud to jeho zdravotní stav dovoluje), svědků, odborové organizace a zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Do doby objasnění pracovního úrazu je zaměstnavatel povinen bez vážných důvodů neměnit stav místa, kde k pracovnímu úrazu došlo. Zákoník práce dále ukládá zaměstnavateli obecnou povinnost přijímat opatření proti opakování pracovních úrazů.
Zákoník práce ukládá zaměstnavateli rovněž povinnost vést v knize úrazů evidenci o všech pracovních úrazech, tedy i těch méně závažných, jejichž důsledkem nebyla pracovní neschopnost zaměstnance. Nařízení potom v § 2 stanoví, že kniha úrazů může být vedena v písemné nebo elektronické podobě, a dále vyjmenovává údaje, které musí být o každém pracovním úrazu v knize úrazů zachyceny.
O závažnějších pracovních úrazech, jejichž důsledkem byla pracovní neschopnost zaměstnance delší než 3 dny, či dokonce jeho smrt, je zaměstnavatel povinen vyhotovit záznam do 5 pracovních dnů ode dne, kdy se o úrazu dozvěděl, a vést o tomto pracovním úrazu dokumentaci. Vzor záznamu je uveden v příloze č. 1 Nařízení. Vyhotovený záznam je zaměstnavatel povinen bez zbytečného odkladu předat postiženému zaměstnanci a v případě smrtelného úrazu jeho rodinným příslušníkům.
Mezi povinnosti zaměstnavatele na poli pracovních úrazů patří také povinnost ohlásit pracovní úraz orgánům či institucím, které jsou vyjmenovány v § 4 Nařízení. Mezi adresáty, které má zaměstnavatel povinnost informovat o pracovním úrazu, patří např. územně příslušný útvar Policie České republiky (nasvědčují-li okolnosti tomu, že v souvislosti s pracovním úrazem byl spáchán trestný čin, či pokud se jednalo o pracovní úraz smrtelný), dále potom odborová organizace a zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, či příslušný oblastní inspektorát práce. Obdobně jsou v § 6 a § 7 Nařízení stanoveni obligatorní adresáti záznamu o úrazu.
Povinnosti zaměstnance
Základní povinností zaměstnance v souvislosti s pracovními úrazy je bezodkladně oznámit nadřízenému vedoucímu zaměstnanci svůj pracovní úraz, pokud mu to jeho zdravotní stav dovolí. Zaměstnanec má dále povinnost bezodkladně oznámit nadřízenému vedoucímu zaměstnanci pracovní úraz jiného zaměstnance či úraz jiné fyzické osoby, jehož byl svědkem. Zaměstnanec je povinen spolupracovat při objasňování příčin úrazu.
Závěr
Nedostatečná znalost právní úpravy pracovních úrazů může vyústit v nepříznivé následky pro obě strany pracovněprávních vztahů. Zaměstnavateli může být za porušení povinností v souvislosti s pracovními úrazy udělena nemalá pokuta inspektorátem práce. Pokud naopak zaměstnanec včasně neoznámí zaměstnavateli svůj pracovní úraz, stěžuje si tím výrazně své postavení při vymáhání nároků, které mu v souvislosti s poškozením jeho zdraví vznikly. Ideální situací samozřejmě je, pokud ke vzniku pracovních úrazů vůbec nedojde, avšak pokud se tak stane, je nutné, aby si zaměstnavatelé i zaměstnanci byli vědomi svých práv a povinností.
[1] PICHRT J., STÁDNÍK J. in BĚLINA, M., DRÁPAL, L. a kol. Zákoník práce. Komentář. 2. vydání. Praha C. H. Beck, 2015, s. 630
Diskuze k článku ()