Jedním z často využívaných jsou nejrůznější jazykové kurzy. Účast na jazykovém kurzu může z hlediska pracovního práva podléhat různým režimům, a to s ohledem na vztah předmětu kurzu k zaměstnancem vykonávané práci a souvislost s činností zaměstnavatele. Daný režim má pak i významné dopady daňové. Zcela jiné podmínky budou dopadat na kurz, který bude představovat prohlubování kvalifikace zaměstnance pro účely jím vykonávané práce ve smyslu § 230 ZP a jiné podmínky na kurz, který nebude s výkonem práce daného zaměstnance vůbec souviset (tj. kurz pro soukromé účely). V praxi přitom zcela totožný kurz může pro některé zaměstnance představovat prohlubování kvalifikace a pro jiné zaměstnance být kurzem pro soukromé účely. Zaměstnavatelé by tedy měli být schopni řádně posoudit, jakému režimu bude poskytovaný kurz u konkrétních zaměstnanců podléhat a podle toho správně nastavit podmínky účasti a financování. Základní podmínky jednotlivých možných režimů se pokusím stručně shrnout níže.
Prohlubování kvalifikace dle § 230 ZP
Prohlubování kvalifikace představuje doplňování nebo udržování znalostí, které zaměstnanec potřebuje pro svou pracovní činnost. Pokud tedy například zaměstnanec v rámci své pracovní činnosti využívá cizí jazyk, který již ovládá a zaměstnavatel se rozhodne umožnit mu účast na jazykovém kurzu, v rámci kterého si zaměstnanec své jazykové schopnosti bude udržovat a doplňovat, aniž by však došlo ke zvýšení úrovně, jedná se o prohlubování kvalifikace. Náklady na kurz v rámci prohlubování kvalifikace je povinen hradit zaměstnavatel. Zaměstnanec se může na financování částečně podílet pouze pokud by si zvolil finančně náročnější variantu kurzu. Pokud by náklady na kurz překračovaly částku 75.000,-Kč je možné se zaměstnancem ohledně prohlubování kvalifikace uzavřít tzv. kvalifikační dohodu dle § 234 odst. 2, v rámci které se zaměstnanec výměnou za financování může zavázat setrvat u zaměstnavatele po sjednanou dobu.
Účast na kurzu v rámci prohlubování kvalifikace je považována za výkon práce, za kterou zaměstnanci náleží mzda tzn. že účast na kurzu je fakticky součástí pracovní doby odpracované zaměstnancem.
Z daňového hlediska je náklad zaměstnavatele na úhradu kurzu považován za daňově uznatelný a pokud je hrazen přímo zaměstnavatelem, nevstupuje do daňového základu zaměstnance.
Zvyšování kvalifikace dle § 231 ZP
Zvyšování kvalifikace představuje zvýšení resp. získání nové kvalifikace (dosažení vyšší úrovně), kterou dosud zaměstnanec neměl a nevyužíval k dosavadnímu výkonu práce tj. zaměstnanec dosud kvalifikaci neměl a k dosavadní práci ji ani nepotřeboval. Obecně je za zvýšení považováno získání znalostí, které je potvrzeno nějakou formou závěrečné zkoušky/certifikátu. Zvýšení kvalifikace je zpravidla realizováno za účelem možnosti výkonu vyšší pozice. V případě jazykových kurzů se v praxi jedná o získání zcela nové jazykové znalosti případně dosažení vyšší úrovně se současným získáním jazykového certifikátu.
Při zvyšování kvalifikace zaměstnavatel nemá povinnost hradit náklady na účast zaměstnance na kurzu, může se na tom ale se zaměstnancem dohodnout, a to ideálně formou kvalifikační dohody dle § 234 ZP.
Účast na kurzu v rámci zvyšování kvalifikace není považováno za výkon práce a mělo by být realizováno primárně mimo pracovní dobu zaměstnance. Pokud by byla nezbytná účast v rámci pracovní doby, zaměstnanci náleží pracovní volno s náhradou mzdy.
Z hlediska daňového budou náklady na kurz, který uhradil zaměstnavatel na straně zaměstnavatele daňově uznatelné pouze pokud bude kurz souviset s předmětem činnosti zaměstnavatele. Pokud by zaměstnavatel tyto náklady hradil napřímo (tedy ve vztahu k zaměstnanci by se jednalo o nepeněžité plnění v jeho prospěch) cena kurzu by nevstupovala do daňového základu zaměstnance. Po 1. 1. 2024 by se dále měl uplatnit maximální limit pro daňovou uznatelnost těchto nákladů, jak je více rozebráno níže v tomto článku. Pokud by kurz platil zaměstnanec a zaměstnavatel by se mu rozhodl na kurz přispět, tato částka by vstoupila do daňového základu zaměstnance.
Kurz pro soukromé účely zaměstnance – mimo režim ZP
Mimo kategorii odborného rozvoje zaměstnanců, a tedy mimo režim zákoníku práce jsou pak jakékoliv kurzy, které nejsou potřebné pro zaměstnancovu stávající ani budoucí činnost, a to ať jimi zaměstnanec získá nebo rozšíří dosavadní znalosti. Jedná se tedy o kurzy, které zaměstnanec navštěvuje z důvodu svého osobního soukromého zájmu. Umožnění účasti na těchto typech kurzů tak představuje dobrovolnou formu benefitu ze strany zaměstnavatele a se zaměstnancem je tedy možné se dohodnout libovolně na tom, jakým způsobem bude probíhat účast a jak bude financováno (s přihlédnutím k zákazu diskriminace vůči dalším zaměstnancům).
Účast na kurzu pro soukromé účely nepředstavuje výkon práce a měl by být realizován mimo pracovní dobu.
Z hlediska daňového připadají v úvahu různé varianty, a to v závislosti na tom, zda bude kurz hrazen zaměstnavatelem a zaměstnanci poskytován jako nepeněžité plnění (pak nebude daňově uznatelným nákladem zaměstnavatele a nebude vstupovat do základu daně zaměstnance) a nebo bude zaměstnavatel zaměstnanci poskytován finanční příspěvek (pak může jít o daňově uznatelný náklad zaměstnavatele, příspěvek však bude součástí daňového základu zaměstnance).
Dopad konsolidačního balíčku
Zejména na případ kurzů pro soukromé účely bude mít dopad nová úprava tzv. konsolidačního balíčku. V rámci připravovaných daňových úprav byl stanoven limit pro daňovou uznatelnost těchto typů zaměstnaneckých benefitů, a to do výše jedné poloviny průměrné mzdy za dané zdaňovací období (v roce 2024 tedy do částky 21.983,- Kč). Příspěvky, které hranici překročí, budou vstupovat do daňového základu zaměstnance a budou tedy podléhat odvodům na zdravotní a sociální pojištění, jakož i dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti. Konkrétní podmínky a daňové dopady příspěvků na jazykové kurzy tedy zejména s ohledem na připravované změny doporučujeme konzultovat s daňovým poradcem.
Ať už se zaměstnavatel se zaměstnancem dohodne na jakékoliv formě vzdělávání, měl by mimo výše uvedených podmínek brát v úvahu také obecný zákaz diskriminace v pracovněprávních vztazích. Pravidla by měla být vždy nastavena tak, aby nebyli někteří zaměstnanci bezdůvodně zvýhodněni oproti jiným.
Diskuze k článku ()