„Možná je to poslední ročník, který patří lidem.“ Takto s nadsázkou zahájil chair konference Zdeněk Kučera, advokát Kinstellar a garant výuky právních předmětů na FIT ČVUT, její pátý ročník. Rok 2017 je totiž často označován za rok skutečného nástupu umělé inteligence. Na jedné straně to znamená používání samořídících aut a dronů, pokroky ve zdravotnictví nebo obstarávání jednoduchých právních úkonů počítačem, na straně druhé například problémy s hackerskými útoky.
Ovládne nás umělá inteligence?
V prvním panelu konference vystoupil Pavel Konečný z Neuron Soundware, který s použitím tzv. neuronových sítí vyvíjí nástroje schopné rozpoznat podle zvuku porouchané stroje. Jejich umělá inteligence se „učí“ tím, že zpracovává velké množství dat a vzorů, pomocí kterých si pak již samostatně utváří představu o rozdílech např. mezi správně fungujícím a porouchaným eskalátorem. Z právního hlediska pak představil tři nejdůležitější problémy spojené s takovým systémem: je to otázka vlastnictví dat, která jsou zpracovávána, otázka vytvořeného kódu a jeho ochrany a nakonec otázka odpovědnosti za výsledky činnosti umělé inteligence. Právě poslední bod skýtá výrazná nebezpečí, jelikož se umělá inteligence chová podle toho, jaké vstupy dostává. Podle Pavla Konečného pak stačí jen malá změna a systém bude přinášet úplně jiné výsledky – je tak možné umělé inteligenci „podstrčit“ jiné vzory a změnit tak její uvažování.
Na Pavla Konečného navázal Rudolf Kadlec z IBM, který představil některé milníky, kterých umělá inteligence za poslední léta dosáhla. Od roku 1997, kdy počítač Deep Blue porazil tehdejšího šachového velmistra Garryho Kasparova, se podařilo vyvinout umělé inteligence, které porazily lidské hráče v pokeru a nedávno i v komplexní asijské hře Go. Podle Rudolfa Kadlece jsou ale tyto úspěchy omezeny na úzce specializované úkony a skutečně univerzální AI je ještě daleko. Současnými praktickými problémy se ale již dnes zabývá organizace Partnership on AI, která mj. zkoumá, jak rozdělit pozitivní přínosy umělé inteligence mezi co nejširší okruh lidí.
V panelu dále vystoupil Jan Romportl, Chief Data Scientist v O2 CZ. Poukázal na to, že při pohledu na umělou inteligenci především jako na celek, algoritmus, který v praxi přináší užitečné výsledky, ustupuje do pozadí posuzování jednotlivých kroků, které umělá inteligence provádí.
Na konec panelu se z Reykjavíku spojil s účastníky konference Pavel Svoboda, poslanec Evropského parlamentu a předseda Výboru pro právní záležitosti EP. Představil zprávu Evropského parlamentu o robotice, která má za cíl nejen zahájit parlamentní diskuzi, ale také přinést větší míru právní jistoty pro výrobce a uživatele robotů a dostat EU do čela vývoje standardů robotiky. Zpráva pokrývá právní aspekty od ochrany osobních údajů a autorského práva, přes možnost udělení samostatného právního statusu nejvyspělejším systémům až po etické otázky a tzv. Asimovovy zákony robotiky. Otázku robotiky se podařilo prosadit jako jednu z priorit, kterou se má v dohledné době začít zabývat Evropská komise.
Jaká je budoucnost právníků?
Druhý panel, věnovaný poskytování právních služeb on-line a s pomocí umělé inteligence, zahájil šéfredaktor Právního rádce Jaroslav Kramer z vydavatelství Economia, podle kterého právníky počítačem nahradit zcela nejde. Připomněl, že již dnes jsou vyvíjeny a používány systémy na predikci soudních rozhodnutí schopné analyzovat velké množství textu mnohem rychleji než lidští právníci. Ti se ale podle Jaroslava Kramera dokáží přizpůsobit tomu, že jejich práce bude doplňovat a navazovat na umělou inteligenci. Určitým problémem je ale nyní to, že ani mezi právníky není příliš velký zájem o tyto nástroje.
Na Jaroslava Kramera navázal Robert Němec z PRK Partners, který je zároveň místopředsedou České advokátní komory, jenž se zamýšlel nad možností poskytování právních služeb on-line. Z praktických problémů, které tuto činnost mohou provázet, zmínil otázku zachování advokátního tajemství a vyhnutí se střetu zájmů v případě, kdy advokát pořádně neví, komu na dálku poskytuje služby. Zároveň řekl, že je třeba reagovat na technický vývoj tak, aby advokáti nebyli nahrazeni jinými subjekty. Jako jednu z teoretických možností zmínil např. vytvoření on-line platformy pro poskytování služeb přímo komorou.
Zástupcem LegalTech sektoru byl v panelu Ondřej Materna ze společnosti Legito. Podle Ondřeje Materny jsou pro LegalTech společnosti zásadní dvě otázky: jak co nepřesněji dostat znalosti právníků do počítače, aby byl jejich práci schopný reprodukovat, a jak dostat právníky k tomu, aby takové systémy používali a používat chtěli. Pak je možné takový systém využívat jak interně ve velkých korporacích, tak pro prodej jednotlivých typů dokumentů. Zároveň ale v návaznosti na Jaroslava Kramera uvedl, že ani umělou inteligencí zatím nejde nahradit právníky v případech, jako jsou např. složité rozvody nebo v jiných věcech rodinného práva. Na konec pak vyjádřil optimismus v tom, že přestože se o inovace v právu zajímá jen malá skupina právníků, díky technickému zázemí může změnit mnoho.
Internet of Things a odpovědnost za jednání robotů
Odpolední program začal Bedřich Košata z CZ.NIC, který v nadsázce poznamenal že písmeno „S“ ve zkratce internetu věcí „IoT“ znamená „security“ – tedy, že poměrně zřetelně chybí. Ukázal to na příkladu botnetu Mirai, který v roce 2016 jednoduše ovládl až stovky tisíc chytrých zařízení. Příčinou je podle něj to, že chytrá zařízení jsou většinou špatně zabezpečená a uživatelé bezpečnosti nevěnují pozornost; často stačí prolomit ochranu jediného zařízení a je možné získat přístup ke všem přístrojům stejného typu. Řešení je podle Bedřicha Košaty dvojí – omezit množství věcí, které jsou připojeny k internetu v domácnosti, a zabezpečit je přinejmenším heslem.
Konference se dále zaměřila na odpovědnost za jednání umělé inteligence. K tématu vystoupila Alžběta Krausová z Ústavu státu a práva AV ČR, která na příkladech Japonska, USA a EU představila přístupy k regulaci odpovědnosti umělé inteligence. Vyjádřila názor, že do budoucna bude třeba regulovat specifika této problematiky pomocí jasných pravidel. Tato pravidla by měla zejména zohledňovat existenci různě pokročilých typů robotů a vývoj systémů v průběhu času, řešit otázku oddělení odpovědnosti za software ovládající robota a zařízení samotné, nebo nutnost systému pojištění proti škodě způsobené roboty.
Podle Filipa Melzera z Havel Holásek Partners a PF UPOL české právo již zná skutkové podstaty, které zakládají objektivní odpovědnost za rizika, která není možné zcela kontrolovat (např. provoz dopravního prostředku nebo provoz zvláště nebezpečného zařízení). Dále je podle něj možné klasifikovat software jako věc, resp. výrobek podle občanského zákoníku. České právo je tak schopné do určité míry popsat používání umělé inteligence. Jako otázky do budoucna nastínil např. přenesení odpovědnosti na jeden subjekt, který se podílí na vývoji umělé inteligence nebo otázku povinného pojištění odpovědnosti.
Na závěr panelu vystoupili Jindřich Kalíšek z PRK Partners a Marek Havrda z týmu GoodAI. Jindřich Kalíšek se věnoval otázce tzv. chatbotů a právních dopadů jejich používání, které sahají od umístění robota, přes možnost vstupovat do právních jednání, až po jeho vystupování a dopad na např. jednání spotřebitele. Marek Havrda se zabýval vytvářením tzv. všeobecné umělé inteligence, schopné se samostatně učit a vyvíjet a kroky, které musí člověk dělat při jejím vývoji. Je podle něj zásadní se průběžně zabývat jednak bezpečností takového systému a také dlouhodobými ekonomickými dopady, které taková AI přinese.
Budoucnost samořídících automobilů
Závěrečný panel se věnoval budoucnosti samořídících aut a tomu, jaké kroky se v Česku v tomto směru podnikají. Václav Kobera z Ministerstva Dopravy představil projekt C-Roads, který má ve spolupráci s Evropskou komisí připravit základní pravidla fungování integrovaných dopravních systémů a také představil nově vytvořenou Platformu pro plně autonomní vozidla, která je otevřená všem zájemcům o problematiku. Společně s Martinem Hausenblasem, zakladatelem společnosti Liftago, se shodli, že plně autonomní auta přinesou zásadní změnu ve sdílení automobilů a také větší bezpečnost.
Martin Hausenblas vidí budoucnost samořídících aut jako ekosystém, kde auta od výrobců převezmou fleet operátoři, kteří je budou provozovat jako službu a pokud nebudou zrovna v provozu, budou je koncentrovat na několika místech – v „úlech“ – odkud budou zase vysílána pro pasažéry. To celé bude doplňovat agregátor, který bude zprostředkovávat kontakt mezi operátory a zákazníky. K dosažení takového systému je ale třeba přesvědčit veřejnost o bezpečnosti aut a vyřešit otázky pojištění a „soužití“ s běžnými automobily.
Jan Krabec z advokátní kanceláře Pelikán Krofta Kohoutek definoval předpoklady nových příležitostí v podobě samořídících automobilů: generování kvalitních a sdílení relevantních dat, otevřená spolupráce, přístupné protokoly a otevřenost infrastrukturních vlastníků.
Konference se i letos těšila velkému zájmu a zúčastnilo se jí přes 230 právníků, IT specialistů, studentů i zástupců státní správy.
Konference LAW FIT je projektem Fakulty informačních technologií ČVUT a Právní Prostor je jedním z jejích mediálních partnerů.
Diskuze k článku ()