Jak dál po novele exekučního řádu

Profese soudních exekutorů za poslední zhruba 2 roky prošla velmi významnými legislativními změnami. Přinášíme proto jejich přehled, zhodnocení současného stavu exekučního práva a exekučního vymáhání a základní body k budoucí udržitelnosti výkonu profese exekutora.

soudní exekutor v Hradci Králové, člen Právní a legislativní komise Exekutorské komory ČR, doktorand na Katedře občanského práva Fakulty právnické ZČU v Plzni
Martin Štika
Foto: Redakce

Představení profese

Profese soudního exekutora je součástí právního řádu již více jak 20 let. Za tu dobu se nepochybně osvědčila jako efektivní právní instrument při nuceném výkonu exekučních titulů. Vydobyla si rovněž nezastupitelné místo v právním řádu České republiky a má významné postavení mezi ostatními justičními profesemi. 

Legislativa

Právní materie exekučního práva, což je exekuční řád a část šestá občanského soudního řádu jsou dlouhodobě vystavovány turbulentním legislativním změnám. Výčtem se jedná o 57 novelizací prostřednictvím jednotlivých zákonů. 

Jenom za poslední 2 roky byla účinná velmi výrazná omezení podle tzv. Lex covid justice 1, 2 a 3. Došlo k rozšíření o institut chráněného účtu. Od 28. 10. 2021 je v podstatě již účinná velká novela exekučního práva provedená zákonem č. 286/2021 Sb. Ta je tak rozsáhlá, že některé její části nabývají účinnosti postupně. 

Legislativní činnosti v oblasti exekučního práva bych rozdělil na dvě etapy. Do roku 2013, kdy lze pozorovat snahy o úpravu exekučního procesu a jednotlivých způsobů provedení exekuce. K této etapě mohu konstatovat, že v legislativním procesu byla požadovaná míra odbornosti, která se následně projevila srozumitelností samotné normy. Text obsahoval unifikovaný právní jazyk. To vše mělo za následek v zásadě bezproblémový výklad a plynulou aplikační praxi. 

Druhá etapa, započala kolem roku 2015, kdy došlo k dramatickému snížení odměny soudního exekutora i přes predikovaný růst vstupů nutných k zajištění chodu exekutorského úřadu. Do legislativního procesu významným způsobem začali přispívat různé zájmové skupiny a neziskové organizace. Politická reprezentace začala legislativu v exekucích využívat jako laciný politický kapitál a efektivní prostředek populismu. Lze tak pozorovat velmi výrazný úbytek odbornosti a právní kultury. To se projevuje nízkou mírou systematiky, nástupem krátkodobých řešení, která popírají původní úlohu exekučního řízení. Novely jsou legislativně velmi často vyjádřeny nesrozumitelně, ustanovení jsou rozsáhlá a text je napsán nedostatečným právním jazykem. 

Do budoucna bych oblasti exekučního práv přál, aby se úroveň legislativního procesu vrátila k roku 2013. Aby bylo standardem, že zákony budou procházet LRV a současný populismus opět vystřídá tolik potřebná odbornost a systematika.

Konfúzní novela

O poslední novele exekučního práva jsem se již letmo zmínil, nyní tedy podrobněji. Jejím hlavním sledovaným záměrem měla být reakce na společensky nežádoucí jev, kterým jsou mnohočetné exekuce, tzn. to je situace, kdy jeden dlužník má na sebe nařízeno několik exekucí a tyto exekuce jsou vedeny u několika exekutorů, standartně napříč celým územím České republiky. 

Takový dlužník pak má velmi ztížené postavení, pokud chce svou situaci řešit. Laicky řečeno, jeden dlužník se těžko domluví na postupu s 12 exekutory, kdy každý exekutor, který proti němu exekuci vede je např. z jiného kraje České republiky. 

Legislativní reakcí na tento stav měla být místní příslušnost a velmi se diskutovalo o její podobě. Ve hře byly nakonec dva systémy, tzv. Sněhulák, což byl návrh Ministerstva spravedlnosti, který obsahuje prvky příslušnosti, ale nikoliv místní. Principem mělo být, že první exekutor, který bude vymáhat proti dlužníkovi, tak bude automaticky vymáhat i všechny jeho další exekuce. 

Druhým, konkurenčním návrhem byl princip jeden povinný x jedem místně příslušný exekutor, kdy rozdělování exekučních návrhů by bylo prováděno kolečkem, které známe např. z insolvencí. Podstatou by opět bylo, že každá další exekuce vůči témuž povinnému by připadla stejnému exekutorovi, který by navíc, oproti modelu Sněhuláka, byl v geografické blízkosti bydliště povinnému.

Bohužel ani jeden z pojmenovaných modelů není ve výsledném legislativním textu. Naopak byly zřejmě na místo nich upraveny amnestující instituty známé jako Milostivé léto a zastavování tzv. marných bagatelních exekucí.  

Milostivé léto

Krátce bych se zastavil u Milostivého léta, protože se velmi vážně hovoří o jeho pokračování. Čerstvou informací je, že již existuje jeho legislativní návrh. Milostivé léto podle mého názoru zcela popírá preventivní funkci exekučního práva. Považuji za protiústavní, že exekutorům a advokátům byl upřen zákonný nárok na odměnu a náklady. Dnes již máme statistická data, ze kterých vyplývá, že přes velmi výraznou a zřejmě i nákladnou kampaň jej využilo pouze 3,2 procent dlužníků z potenciálu 1,3 miliónů exekucí. 

Pouze 15 tisíc lidí, kteří jej využili, tak nemají další exekuce. Zbylých zhruba 30 tisíc lidí ještě další exekuce mají. 

Mohu tak přijmout závěr, že o Milostivé léto není mezi dlužníky adekvátní zájem a není tak žádný důvod, aby bylo opakováno. Mám za to, že ti, co o něj zájem měli, jej využili. Přes opravdu masivní informační kampaň považuji za zcela účelové předkládání argumentu, že je nutné jej opakovat např. z důvodu, že se o něm lidé neměli možnost dozvědět. 

Pokud by však mělo skutečně být opakováno, je to vůle státu, kterou respektuji, ovšem stát si musí uvědomit, že nemůže odpouštět zákonný nárok exekutora a advokáta. Nechť odpustí placení příslušenství dlužníkovi. Ale pokud mu odpustí i část nákladů exekutora a advokáta, musí rozdíl mezi skutečnými a poníženými náklady stát exekutorovi a advokátovi nahradit ze státního rozpočtu. Ano, ať stát své dluhy promíjí, ale nemůže v tomto směru promíjet nároky subjektů, které nejsou veřejnoprávními, ale mají postavení podnikatelského subjektu.

Výčet novely

Co se týče dalších změn exekučního práva, představil bych stručně následující výčet. Novela se dotýká obou hlavních pramenů exekučního práva. V úpravě občanského soudního řádu dochází ke třem významným změnám. Jsou jimi změna zápočtu výtěžku, paušálně stanovená náhrada nákladů plátce mzdy a rozšíření úpravy odkladu. Jednu z nejvíce novelizovaných částí exekučního řádu představuje exekuce prodejem movitých věcí. Změnou prošel § 66 EŘ, který upravuje pravidla soupisu všech věcí povinného. Zcela nový paragraf 67 EŘ pak upravuje zvláštní limity při provedení soupisu věcí povinného u osob, které spadají do kategorie zvlášť zranitelných (důchodci, invalidé a nezletilí). Značně byly rozšířeny i tradiční instituty jako je odklad exekuce a zastavení exekuce. Zejména byla stanovena maximální délka vedení exekuce na 12 let. Méně významnými novinkami je možnost doručování exekutorem v některých případech pouze na centrální úřední desku, kterou vede Exekutorská komora. Dlužno dodat, že výkladová pravidla novely nejsou jednoznačná, nelze očekávat plynulou aplikační praxi. Například rozšířená funkce rejstříku zahájených exekucí, na které je v podstatě vystavěna nová úprava exekuce prodejem movitých věcí, bude zprovozněna zřejmě až od nového roku. A to přesto, že měla být dávno funkční od 1. 1. 2022. 

Nemohu než hodnotit, že novela v některých částech v podstatě motivuje dlužníka, aby se systematicky vyhýbal řešení své exekuce a pokusil se vyčkat na dobu, kdy bude muset být jeho exekuce z důvodu uplynutí lhůt ukončena. Eventuálně zda nebude další milostivého léto nebo podobný institut promíjení dluhů. 

Charakter některých novelizovaných ustanovení (zejména nová pravidla pro soupis movitých věcí) značným způsobem upozaďují jeden z hlavních smyslů exekuce, kterým je princip individuálního uspokojování. 

Nevím, jestli to úmyslné či nikoliv, ale lze pozorovat, že se do oblasti exekučního práva inkorporují principy, které jsou charakteristické pro insolvenční právo. Nemohu však souhlasit s tím, že se jedná o krok správným směrem, protože exekuční a insolvenční řízení plní v rámci právního řádu České republiky zcela odlišnou úlohu. Navíc obě řízení byla původně legislativně vystavěna na zcela odlišných základech. Jejich umělé přibližování považuji pro fungování právního státu za škodlivé. 

Současný stav

V úvodu jsem hovořil o tom, že naše profese za poslední dva roky byla vystavena rozsáhlým legislativním změnám. Troufnu si tvrdit, že není jiná justiční profese, která by se za poslední dva roky musela vyrovnat s tak intenzivními novelizacemi. V podstatě od 24. 4. 2020 do 30. 6. 2021 byla účinná výrazná omezení Lex covid justice 1–3. A následně hned od 28. 10. 2021 započala pro nás velmi administrativně náročná agenda milostivého léta, která de facto paralyzovala běžný provoz exekutorského úřadu. Byli jsme přetíženi dotazy ze strany dlužníků a mediálně lynčováni, pokud jsme v ideálním případě ještě téhož dne nedali odpověď nebo neposlali vyčíslení dluhu. Nikoho nezajímalo, že se jedná o novou agendu, která je navíc diplomaticky řečeno legislativně upravená velmi nešťastným způsobem. 

Každopádně ekonomická náročnost provozu exekutorského úřadu, často nespravedlivý mediální obraz, úroveň odměňování, celková náročnost výkonu profese a nemožnost další ekonomické činnosti jsou atributy které mají za následek, že řada kolegů provozuje své úřady s obtížemi a úplně se vytratil zájem o obsazování uvolněných úřadů. Cítím, že chybí nastupující generace a proces přirozené obměna exekutorů.

Náklady

Jedním z hlavních důvodů současného stavu exekutorské obce je výrazný nepoměr exekučního tarifu a neustále rostoucích cen ekonomických vstupů, které jsou nutné k zabezpečení chodu exekutorského úřadu.  

Pohledem čísel. V roce 2007 byl stanoven paušál na 3500 Kč. Od té doby můžeme sledovat dynamický nárůst všech ekonomických ukazatelů (inflace, průměrná mzda, cena poštovného, nájem, energie, pohonné hmoty) a přesto za více než 15 let nedošlo k revizi paušálu v exekučním tarifu a jeho přizpůsobení současným ekonomickým ukazatelům. Naopak došlo k jeho dramatickému snížení v roce 2016 o třetinu. Pokud dlužník zaplatí na výzvu, je dokonce odměna v některých případech pouze 1 000 Kč. Stát navíc u milostivého léta odepřel exekutorům nárok na zákonnou odměnu a přiznal jim pouze nepřiměřených 750 Kč. V této souvislosti připomínám, že exekutor nemá možnost jiného ekonomického výdělku. Může pouze spravovat svůj majetek. Nebo za úplatu provádět odbornou nebo uměleckou či sportovní činnost.

Je na čase, aby došlo k adekvátní úpravě exekučního tarifu. Také si myslím, že vlivem současného ekonomického vývoje je vhodná doba začít vážnou debatu nad změnou metodiky odměňování ve všech právnických profesí. Její podstatou by mohlo být, že odměna a náklady nebudou striktně fixní, ale mohly by být v čase proměnlivé v závislosti na vývoji inflace a ekonomické úrovni vstupů. Jedině tak mohou odměna a náklady odpovídat skutečné ekonomické situaci a ceně vstupů nutných k zajištění provozu.

Další činnost

V poslední části bych se chtěl věnovat budoucnosti exekutorů. Je bohužel faktem, že v současné době díky poslední novele a úrovně exekučního tarifu stojíme na pomyslné křižovatce. Buď se zákonodárce přestane chovat populisticky a odborným způsobem napraví všechny chyby novely č. 286/2021 Sb. včetně adekvátní úpravy exekučního tarifu nebo v budoucích letech zažijme výrazný úbytek exekutorů a velmi významný pokles vymahatelnosti práva na našem území.

Mám však za to, že doposud stále nebyl vyčerpán potenciál institutu exekutora. Dnes si dovolím tvrdit, že exekutor a vůbec samospráva exekutorů patří ke špičce v digitalizaci zajištění svěřeného procesu. Stupeň elektronizace a komunikace s ostatními subjekty je na velmi vysoké úrovni a v dalším stupni a rozvoji tomu zatím bohužel brání zákon anebo naopak velmi nízká elektronizace u jiných subjektů, partnerů.

Exekutor je dnes na takové úrovni, že v zásadě v řádu několika málo minut dokáže díky vybudované elektronizaci provést dokonalý majetkový obraz dlužníka. V řádu několika málo minut tak exekutor dokáže predikovat úspěšnost vymožení konkrétní exekuce. 

Ptám se, proč není tato schopnost exekutorů využívána i jinak. Zpráva exekutora o stavu majetku jakékoliv osoby může být podkladem pro navazující úřední nebo obchodní činnosti. Takto by mohla být rozšířena činnost exekutora, kterou by zcela jistě mohly využívat komerční subjekty při své obchodní činnosti nebo i orgány státní správy a samosprávy. Takový majetkový screening by mohl předcházet tomu, jestli následně věřitel bude považovat za efektivní nařídit exekuci na majetek dlužníka. Nedocházelo by tak ke zbytečnému nařizování exekucí na nemajetné lidi. Zpráva o majetkové situaci dlužníka od exekutora by navíc mohla plnit úlohu i při odpisu pohledávky.

Exekutor by dále mohl působit jako tzv. pohledávkový mediátor v rámci řešení pohledávek v obchodních a jiných vztazích. Na žádost by opět mohl provést lustraci majetku obchodních subjektů, kteří vedou spor např. o podobě splátkového kalendáře nebo řešení úhrady dluhu. Oběma stranám by mohl doporučovat postup a pokoušet se o nastavení smírného řešení s následnou kontrolou plnění dohody. S tím úzce souvisí i možnosti v oblasti mimo exekučního vymáhání.

Za velkou chybu považuji odebrání možnosti sepisování exekutorských zápisů s doložkou vykonatelnosti, která by i mohla komfortně doplňovat právě pohledávkovou mediaci a možnosti mimo exekučního vymáhání.

Další zajímavou agendou by mohlo být například osobní doručování osobám nebo dohledávání faktického pobytu osob za předpokladu prokazování nároků v řízení před soudem nebo jiným státním orgánem.

Body udržitelnosti profese

Závěrem bych definoval následující body, které považuji za stěžejní k tomu, aby byla profese exekutora do budoucna udržitelná. A její výkon mohl probíhat nestranným a nezávislým způsobem.

1) Adekvátní úprava exekučního tarifu a otevření odborné debaty nad změnou metodiky odměňování napříč všemi justičními profesemi, jejichž odměna a náklady jsou vázány vyhláškově (advokát, notář, insolvenční správce),

2) Zavedení principu jeden povinný, jeden místně příslušný exekutor, modernizace exekučního procesu a způsobů provedení exekuce s důrazem na elektronizaci a celkové zjednodušení.

3) Odstranění dvojkolejnosti – všechny peněžité exekuční tituly na území ČR nuceným způsobem vymáhá toliko soudní exekutor. Důvodem je, že exekutor se nepochybně osvědčil jako efektivní instrument nuceného výkonu exekučních titulů. V současně tuzemské i geopolitické situaci mám za to, že např. Celní správa nemá být zatěžována vymáháním peněžitých pohledávek a má se věnovat jiným agendám. Stejně tak orgány, které vymáhají správní exekuce.

4) Rozšíření okruhu další činnosti exekutora (např. zpráva o stavu majetku dlužníka, pohledávková mediace a následná kontrola plnění dohody, sepisování exekutorských zápisů s doložkou vykonatelnosti, rozšíření o další úřední agendu – ověřování listin, podpisů, výpisy, služba osobního doručování nebo zjišťování faktického pobytu při prokazování nároků.).

5) Snažit se vybudovat takový obraz profese, který přiláká nové mladé zájemce – zatraktivnit profesi v očích studentů právnických fakult, vyzdvihnout její pozitivní stránky.


Martin Štika je soudním exekutorem v Hradci Králové a toho času také doktorandem na Právnické fakultě Západočeské univerzity v Plzni.

Profesně v oblasti exekučního práva začal v roce 2011, kdy postupně prošel všemi pracovními pozicemi v exekutorském úřadu paní doktorky Jitky Wolfové v Plzni. Od roku 2016, tedy již více jak 5 slouží jako soudní exekutor v Hradci Králové. V exekucích se pohybuje již více než 10 let a je každý den v přímém kontaktu se všemi účastníky řízení, vyřizuje exekuční agendu a má tak adekvátní znalost exekučního prostředí, a to nejenom z praktického hlediska, ale také z hlediska odborného. Současně se snaží orientovat i v politickém prostředí, které oblast exekucí legislativně upravuje. 

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články