Pro jeho řádný průběh a zajištění spravedlnosti je však zásadní znění sjednané rozhodčí doložky. K jejímu sjednání ale většinou dochází v době, kdy si lidé možnost budoucího sporu nechtějí vůbec připustit a často jí proto nevěnují větší pozornost. Přesto je potřeba být při formulaci rozhodčí doložky velmi opatrný, aby se člověk do budoucna nezbavil svých práv na spravedlivý proces, na rovnost stran v něm a na nestranného rozhodce.
Spotřebitelé jsou před znevýhodňujícími rozhodčími doložkami chráněni protektivní legislativou Evropské unie, která je následně přebírána všemi členskými státy. Ochrana ostatních subjektů, zejména malých a středních podnikatelů, je však podstatně slabší. V jejich případě je mnohem více akcentována zásada autonomie vůle smluvních stran a s ní spojené větší nároky kladené na smluvní strany při uzavírání doložek. Nic na tom nemění ani fakt, že rozhodčí doložka bývá často součástí obchodních podmínek nebo formulářových smluv jedné ze stran a slabší strana nemá možnost její obsah či osobu rozhodce moc ovlivnit. V důsledku diktátu silnější smluvní strany nebo vlastní tísně pak tyto subjekty mnohdy nechtěně či nevědomě souhlasí i se zněním rozhodčích doložek, které pro ně mohou být do budoucna velmi nevýhodná.
Taková rozhodčí doložka může vypadat na první pohled celkem nevině a naopak navozovat dojem, že o případném sporu bude rozhodnuto rychle a spravedlivě. Může znít například následovně: „Rozhodce určený touto rozhodčí doložkou bude spory rozhodovat bez ústního jednání, pouze na základě písemných materiálů předložených stranami. Nebude-li však rozhodce písemné materiály považovat za dostačující, je oprávněn nařídit ústní jednání. Rozhodčí řízení se bude konat dle právního řádu ČR a bude uplatněna zásada spravedlnosti. Rozhodčí nález nemusí být odůvodněn. To platí i v případě, je-li na návrh kterékoli ze stran vyřešen spor v průběhu rozhodčího řízení uzavřením smíru ve formě rozhodčího nálezu.“
Platnost doložek stejného znění byla opakovaně posuzována a potvrzena ze strany soudů, a to včetně Nejvyššího soudu. Přesto tato doložka dokáže slabší straně, která ji uzavřela, lehce způsobit spoustu bezesných nocí. Po bližším seznámení s ní, jejím obsahem, důsledky, z ní vyplývajícími, a riziky, jež skrývá, zjistíme, že na jejím základě může být velmi lehce popřeno právo slabší strany na spravedlivý proces či rovnost stran v řízení.
V souladu s ustanovením § 19 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jen zákon o rozhodčím řízení), se strany mohou dohodnout na postupu, kterým mají rozhodci či rozhodce řízení vést. Na základě takové dohody mohou strany sjednat, že řízení před rozhodcem bude vedeno jinak než ústně, například jen písemně. Takový způsob vedení sporu ještě nemusí představovat omezení práv slabší strany, ale v jeho důsledku může být ztížena možnost ověřit, zda rozhodce stranám řádně poskytl veškerá jejich procesní práva, případně zda zohlednil jimi tvrzené skutečnosti a provedl jimi navržené důkazy. Protokol z ústního jednání by obsahoval záznam o poučeních, která stranám byla rozhodcem poskytnuta. Bylo by z něj zřejmé, jaké důkazy byly provedeny a v jakém rozsahu bylo stranám sporu umožněno využít právo vyjádřit se k nim, jakož i ke všem dalším rozhodným skutečnostem a tvrzením.
Ústní jednání sice není citovanou rozhodčí doložkou zcela vyloučeno, ale jeho nařízení je odvislé čistě od vůle rozhodce a jeho osobního nepřezkoumatelného závěru, že nepovažuje předložené písemné materiály za dostačující k rozhodnutí sporu. Nepřistoupení k ústnímu jednání ani v případě objektivní nedostatečnosti písemných materiálů přitom nepředstavuje na straně rozhodce porušení jeho povinností ani důvod pro zrušení rozhodčího nálezu soudem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 4. 2017, č. j. 23 Cdo 4542/2016-182).
Bez protokolu z ústního jednání lze dodržení zásad spravedlivého procesu a zachování všech procesních práv stran zjistit pouze z písemných procesních úkonů rozhodce a z odůvodnění jeho rozhodnutí. Nezachytí-li rozhodce své procesní úkony písemně, nemusí být záchranou ani písemné vyhotovení rozhodčího nálezu a v něm obsažené odůvodnění. Přestože je písemné odůvodnění jedním ze základních náležitostí každého rozhodnutí, když bez něho není možné ověřit způsob aplikace hmotného i procesního práva rozhodujícím orgánem, umožňuje ustanovení § 25 odst. 2 zákona o rozhodčích řízeních dohodu stran, že rozhodčí nález být odůvodněn nemusí. Absence odůvodnění rozhodčího nálezu zajisté podstatným způsobem zrychlí délku rozhodčího řízení, respektive dobu nutnou na vyhotovení písemného rozhodnutí, když není třeba trávit čas vymezením zjištěného skutkového stavu, rozhodné právní kvalifikace ani popisem úvah rozhodce, na jejichž základě dospěl ke svému rozhodnutí. Rychlost rozhodčího řízení je však v takovém případě vykoupena významnou ztrátou možnosti přezkumu zachování veškerých procesních práv stran a jejich rovného postavení v řízení, když k posouzení těchto otázek pravděpodobně nebude k dispozici dostatek důkazů.
Pokud si navíc smluvní strany sjednají možnost, aby se rozhodce řídil též zásadou spravedlnosti, mohou se na konci rozhodčího řízení dočkat velmi překvapivého a nečekaného verdiktu. Rozhodce v takovém případě není plně vázán právním řádem České republiky, ale může věc rozhodovat i jen dle svého přesvědčení o tom, co je a co není spravedlivé. V důsledku toho se může dle svého uvážení (libosti) odchýlit od úpravy předmětné otázky právními předpisy a judikaturou obecně uznávaných způsobů řešení obdobných sporů. V případě výše citované rozhodčí doložky tak jedinou pojistkou pro zachování práva na spravedlivý proces a rovnosti stran v řízení zůstává pouze osoba rozhodce. Slabší straně nezbývá než důvěřovat (doufat) v jeho morální sílu, charakter a odbornou reputaci.
Avšak i rozhodci jsou jen lidé. Každý člověk vnímá spravedlnost trochu jinak a ne každý člověk klade větší důraz na svou čest či odbornou reputaci než na majetkový prospěch. Je-li s rozhodčí doložkou spojeno jméno konkrétního rozhodce, kterého si do svých obchodních podmínek či formulářové smlouvy vybrala silnější strana, potom slabší strana podstupuje významné riziko, že se jí nedostane spravedlivého procesu ani řádné ochrany jejích práv. Neboť lze rozhodce, který rozhoduje řízení z bezprostřední vůle jen jedné ze stran, opravdu považovat za nepodjatého? Představuje takový rozhodce záruku rovného přístupu k oběma stranám sporu? Bude si silnější strana ve svých obchodních podmínkách a formulářových smlouvách sjednávat rozhodce, který nebude rozhodovat v její prospěch? Bude rozhodce riskovat, že by tím přišel o jistý přísun finančních prostředků (odměn za rozhodnutí sporu)?
Výše uvedené otázky automaticky nedokazují podjatost ustanoveného rozhodce ani odepření práva na spravedlivý proces, přesto mohou v souhrnu dle mého názoru představovat dostatečné a oprávněné pochybnosti o jeho nepodjatosti. Prozatímní rozhodovací praxe soudů se nicméně přiklání spíše k závěru o rozhodcově nepodjatosti, což pro slabší stranu doložky představuje větší riziko, že se bude muset podvolit rozhodnutí, které bude vůči ní nespravedlivé a nebude odpovídat jinak běžným soudním standardům. Změnu v přístupu soudů k této otázce by mohlo představovat nedávné rozhodnutí Krajského soudu v Praze ve věci rozhodčí doložky sjednávané v obchodních podmínkách společnosti Profi Credit[1]. Krajský soud potvrdil podjatost rozhodce, který pro jeden subjekt na základě rozhodčí doložky obsažené v jeho obchodních podmínkách rozhodoval větší množství sporů. Teď však bude ještě záležet, jak se k této problematice postaví Nejvyšší, případně Ústavní soud, a zda závěry krajského soudu potvrdí. Vzhledem k nekalým praktikám některých subjektů, by takový postup byl namístě.
Možností, jak se bránit proti nezákonným rozhodčím nálezům, není mnoho. Základní je zrušení nezákonného rozhodčího nálezu soudy, přičemž rozsah přezkumu rozhodčích nálezů soudy je velmi omezený. Taxativní výčet důvodů, ve kterých mohou soudy ke zrušení rozhodčího nálezu přistoupit, je obsažen v § 31 zákona o rozhodčím řízení[2]. Ze soudní kontroly je však vyloučen přezkum skutkových a právních závěrů rozhodce, což potvrzuje i ustálená judikatura[3]. Průběh rozhodčího řízení tak může být přezkoumán pouze z procesního hlediska. Jestliže jsou ale v důsledku diktátu silnější strany výrazně oslabeny procesní práva té slabší nebo procesní povinnosti rozhodce, tak jako v případě výše uvedené rozhodčí doložky, potom pro soudní přezkum zákonnosti rozhodčího nálezu nezbývá velký prostor. Nerespektoval-li rozhodce ve svém nálezu hmotné právo, ale přitom dodržel veškeré procesní náležitosti, nemusí být k dispozici žádný účinný nástroj, který by způsobené bezpráví mohl napravit.
Sjednávání rozhodčí doložky a její znění jsou pro zachování rovnosti stran sporu a jejich práva na spravedlivý proces minimálně stejně důležitá, jako následný průběh sporu. V případě podcenění obsahu rozhodčí doložky nebo nerozvážného odsouhlasení nevyrovnané doložky, většinou ve znění vnuceném druhou stranou, hrozí reálné nebezpečí nezvratného neúspěchu v rozhodčím řízení i za situace, kdy by byl účastník za jinak stejných okolností plně v právu a úspěšný. Obezřetnost při podpisu rozhodčí doložky je proto více než na místě. Zejména v případě smluv s vyšší hodnotou plnění, tj. i s rizikem potencionálně vyšších škod, bych proto rozhodně doporučoval velkou opatrnost při podpisu rozhodčí doložky nebo ideálně konzultaci se svým právním zástupcem, neboť může zabránit vzniku jinak neodvratných budoucích škod.
[1] viz článek Českého rozhlasu dostupný na internetové adrese https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/exekuci-spolecnosti-profi-credit-byla-protipravni-rozhodl-soud_1709071043_haf
[2] Soud na návrh kterékoliv strany zruší rozhodčí nález, jestliže
a) byl vydán ve věci, o níž nelze uzavřít platnou rozhodčí smlouvu,
b) rozhodčí smlouva je z jiných důvodů neplatná, nebo byla zrušena, anebo se na dohodnutou věc nevztahuje,
c) ve věci se zúčastnil rozhodce, který nebyl ani podle rozhodčí smlouvy, ani jinak povolán k rozhodování, nebo neměl způsobilost být rozhodcem,
d) rozhodčí nález nebyl usnesen většinou rozhodců,
e) straně nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat,
f) rozhodčí nález odsuzuje stranu k plnění, které nebylo oprávněným žádáno, nebo k plnění podle tuzemského práva nemožnému či nedovolenému,
g) se zjistí, že jsou dány důvody, pro které lze v občanském soudním řízení žádat o obnovu řízení.
[3] srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2950/2010 ze dne 31. ledna 2012 či sp. zn. 23 Cdo 2570/2007 ze dne 28. května 2009
Diskuze k článku ()