Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu nelze přijmout jednoznačný závěr o tom, kdy lze z poměru obvyklé ceny ke smluvené ceně bez dalšího usuzovat, že hodnota protiplnění je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k němuž se zavázal dlužník.
Jako pomocné kritérium bude podle Nejvyššího soudu sloužit především hledisko ryze kvantitativní (tj. rozdíl mezi cenou sjednanou a cenou obvyklou). Nelze však pominout ani dopad sporného právního jednání do majetkové sféry dlužníka z hlediska možnosti věřitelů dosáhnout vůči dlužníku úhrady pohledávek (a schopnosti dlužníka tyto pohledávky zaplatit), ani důvody, pro které dlužník sporný právní úkon učinil (např. snaha získat peněžní prostředky k úhradě již splatných pohledávek věřitelů), respektive další okolnosti, za nichž dlužník dotčený právní úkon učinil.
Lze uzavřít, že při určování ceny „podstatně nižší než obvyklé“ je nutné posuzovat vždy každý případ individuálně s přihlédnutím k výše uvedeným kritériím.
Citovaný rozsudek Nejvyššího soudu tedy opět nedává jasnou odpověď na otázku, jak se určí cena „podstatně nižší než obvyklá“.
Diskuze k článku ()