Tento úřad byl zřízen na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1939 ze dne 12. října 2017 a oficiálně zahájil svou činnost dne 1. června 2021. Jeho vznik znamenal zásadní posun ve způsobu, jakým Evropská unie přistupuje k boji s podvody, korupcí a dalšími finančními zločiny, které podkopávají stabilitu a důvěryhodnost rozpočtu EU.
Důvody vzniku Úřadu evropského veřejného žalobce
Zřízení EPPO bylo výsledkem potřeby zlepšit právní rámec pro stíhání a vyšetřování trestných činů, které mají přímý dopad na finanční zájmy Evropské unie. Před jeho vznikem existoval značný problém s fragmentací pravomocí mezi členskými státy, což často vedlo k nedostatečné koordinaci vyšetřování, zejména v případech přeshraničních podvodů. Chyběl opravdový nadnárodní orgán, který by měl dostatečné pravomoci k tomu, aby zasáhl vůči organizovaným a složitým kriminálním sítím operujícím napříč hranicemi.
Příkladem problematiky předcházejícího stavu jsou zejména podvody s daní z přidané hodnoty (DPH), jejichž přeshraniční charakter často komplikoval efektivní vyšetřování na národní úrovni. Některé případy dosahovaly finančních dopadů v řádu desítek milionů eur, a přesto zůstávaly bez odpovídajícího postihu. Z těchto důvodů bylo cílem EPPO vytvořit jednotný a koordinovaný přístup, který by zajistil efektivní ochranu evropských finančních zájmů a současně respektoval pravomoci jednotlivých členských států.
Ústředním cílem Úřadu evropského veřejného žalobce je vyšetřování, stíhání a zastupování v trestních případech, které spadají do jeho působnosti. Mezi hlavní trestné činy, na jejichž potírání se EPPO zaměřuje, patří zejména:
Podvody: Zahrnují neoprávněné čerpání finančních prostředků z evropských fondů, včetně zemědělských a strukturálních dotací.
Korupce: Postihuje případy, kdy je zneužívání finančních prostředků EU spojeno s korupčním jednáním státních úředníků nebo jiných zainteresovaných osob.
Praní špinavých peněz: Vztahuje se na situace, kdy jsou prostředky získané prostřednictvím podvodů nebo korupce legalizovány za účelem jejich dalšího využití.
Přeshraniční podvody s DPH: Tento druh trestné činnosti bývá často spojen s organizovanými zločineckými sítěmi, přičemž finanční dopady takových podvodů mohou přesahovat hranici 10 milionů eur.
Vedle těchto hlavních oblastí EPPO také zasahuje v dalších případech, kdy dochází k porušení nařízení EU na ochranu finančních zájmů.
Struktura Úřadu evropského veřejného žalobce
Struktura EPPO je navržena tak, aby kombinovala centralizované řízení na úrovni EU a decentralizované operace na úrovni členských států. Tato organizační struktura zahrnuje dvě úrovně:
1. Centrální úroveň se sídlem v Lucemburku:
Na této úrovni operuje Evropský hlavní žalobce, který je odpovědný za koordinaci veškerých aktivit EPPO. Tento post v současnosti zastává Laura Codruța Kövesi, bývalá hlavní protikorupční žalobkyně v Rumunsku. Pod jeho vedením působí také kolegium složené z evropských žalobců, kteří reprezentují participující členské státy. Úkolem této centrální úrovně je koordinovat priority úřadu a rozhodovat o konkrétních strategických postupech.
2. Decentralizovaná úroveň:
Decentralizovanou úroveň tvoří evropští pověření žalobci (European Delegated Prosecutors), kteří jsou přímo odpovědní za vyšetřování a stíhání v konkrétních členských státech. Tito žalobci operují v souladu s právními předpisy EPPO a místní legislativou svého státu, přičemž úzce spolupracují s národními donucovacími orgány. Tento model umožňuje efektivní kombinaci nadnárodního dohledu s místními znalostmi podmínek v jednotlivých členských státech.
Zapojení členských států a mechanismus posílené spolupráce
EPPO bylo vytvořeno na principu posílené spolupráce, což znamená, že jeho zřízení a fungování zahrnovalo pouze ty členské státy EU, které se rozhodly k tomuto mechanismu připojit. Tuto možnost poskytuje článek 86 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU). V současné době EPPO zahrnuje 22 z celkem 27 členských států EU. Výjimky tvoří státy jako Irsko, Dánsko, Švédsko či Polsko, které si zachovaly možnost dodatečného přistoupení v budoucnosti.
Soudní přezkum a procesní záruky
Důležitým aspektem fungování EPPO je mechanismus právní ochrany. Nařízení 2017/1939 stanoví, že všechny procesní úkony EPPO, které mají právní účinky vůči třetím osobám, podléhají přezkumu příslušnými vnitrostátními soudy. Tato právní úprava je navržena tak, aby bylo zajištěno právo na spravedlivý proces a ochrana práv dotčených osob v souladu s hodnotami zakotvenými v Chartě základních práv Evropské unie, zejména se zřetelem na články 6, 47 a 48.
Nicméně v praxi se již objevily spory týkající se omezení rozsahu soudního přezkumu, jako například v případě C-292/23, kde Soudní dvůr Evropské unie řeší, zda vnitrostátní legislativa může omezit možnost přezkoumání určitých procesních rozhodnutí evropských pověřených žalobců.
EPPO je bezesporu milníkem v posilování právního rámce EU na ochranu finančních zájmů. Do budoucna však bude podstatné zajistit harmonizaci jeho činnosti s národními legislativami, transparentnost jeho fungování a zachování nezávislosti na politických vlivech. Naplnění těchto cílů zajistí nejen efektivitu justice, ale také důvěru veřejnosti v zásahy tohoto významného úřadu. EPPO je tak nejen obráncem finanční integrity EU, ale i zárukou, že vážnost právního rámce Unie nezůstane pouhou deklarací.
Diskuze k článku ()