Se zvyšujícím se využitím elektronického podpisu na úrovni členských států si EU byla vědoma vzrůstající důležitosti standardizace a unifikace právní úpravy. Proto také došlo ke schválení a publikaci nařízení č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a zrušení směrnice 1999/93/ES („Nařízení“), označovaného zkratkou „eIDAS“. To do České republiky přineslo s účinností od 1. července 2016 vedle změn elektronické identifikace a autentizace zejména úpravy elektronických podpisů a dalších elektronických identifikátorů.
Nařízení ve srovnání se Směrnicí i naším zákonem č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu („ZEP“), mění definici elektronického podpisu, kdy se elektronickým podpisem namísto údaje sloužícího jako metoda ověření pravosti podpisu či identity osoby nově jedná o prostředek dokládající skutečnost, že určitá osoba projevila svou vůli a stvrzuje platnost určitého dokumentu („…data (…) která podepisující osoba používá k podepsání…“). Vedle pojmu zaručený elektronický podpis se zavádí tzv. kvalifikovaný elektronický podpis, což je zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu a zároveň vytvořený pomocí kvalifikovaného zařízení pro vytváření elektronického podpisu. Hlavním smyslem Nařízení je poskytnout kvalifikovaným elektronickým podpisům ve všech členských státech stejné právní účinky jako vlastnoručnímu podpisu a uznat kvalifikovaný elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě jako kvalifikovaný elektronický podpis ve všech ostatních státech. Novinkou je také stanovení podmínek pro uchovávání kvalifikovaných elektronických podpisů, kdy poskytovatel služeb musí použít patřičné technologie umožňující dlouhodobé zajištění důvěryhodnosti dat i po uplynutí doby technické platnosti.
Nařízení by mohlo přinést drobný posun i pro dynamický biometrický podpis, který se u klientů těší značné oblibě.
Nad rámec změn v oblasti elektronických podpisů Nařízení stanoví podmínky, za nichž členské státy uznávají prostředky pro elektronickou identifikaci či stanoví právní rámec pro elektronické pečetě (obdoba dosavadních elektronických značek dle ZEP), elektronická časová razítka, elektronické dokumenty, služby elektronického doručování nebo certifikační služby pro autentizaci internetových stránek.
Dne 9. listopadu 2015 se na portálu Aplikace ODok objevil první návrh českého prováděcího předpisu z dílny Ministerstva vnitra, dne 31. března 2016 byl projednaný materiál vládou předložen jako návrh dvou samostatných zákonů, a to zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce (sněmovní tisk 763; „ZSVD“) a tzv. prováděcího zákona, který ZSVD promítá do dalších souvisejících předpisů (sněmovní tisk 764). Díky oběma zákonům dojde ke změně či zrušení více než osmdesáti existujících předpisů. Vedle zrušení ZEP, který již nebude díky existenci přímo použitelné evropské úpravy dále potřeba, a novelizace dalších předpisů na poli elektronických úkonů a komunikací by mělo dojít i ke změně procesních předpisů, zákona o archivnictví a spisové službě či změně daňových předpisů. Samotný velmi stručný ZSVD zavádí zejména pravidla pro proces podepisování elektronickými podpisy, používání elektronických pečetí a elektronických razítek a zavádí sankce za porušení povinností vyplývajících z Nařízení i ZSVD. Na konec se sluší dodat, že některé dosavadní elektronické identifikátory ZSVD umožňuje používat po dobu dvou let od nabytí jeho účinnosti, která by měla nastat jeho vyhlášením, ne však později než 1. července 2016.
Na českou justici čeká v souvislosti s Nařízením a ZSVD další zajímavá výzva, které se, doufejme, zhostí vhodným způsobem.
Diskuze k článku ()