JUDr. Jiří Pospíšil: Komentář k Občanskému zákoníku

Občanský zákoník považuji za nejdůležitější úkol během mého působení na Ministerstvu spravedlnosti. Jako ministr spravedlnosti jsem vnímal schválení nového občanského zákoníku jako historický úkol.

poslanec, bývalý ministr spravedlnosti

Občanský zákoník je vedle ústavy nejdůležitější prvkem v civilizovaném právním státě, protože je základním zákonem země. Upravuje veškeré občanské vztahy, ve kterých občan dnes a denně žije. Je nutné, aby takovýto zákon psaný občany pro občany byl dostatečně srozumitelný pro poučené občany, aby vedle samotného textu zákona existovaly kvalitní komentáře, které případné ne zcela jasné otázky a případné mezery v právu umožní interpretací doplnit.

Je vhodné připomenout, že nový občanský zákoník je nejrozsáhlejším zákonem, neboť obsahuje 3081 paragrafů. Připravoval ho tým předních excivilistů ze všech právnických fakult, tým byl veden profesorem Karlem Eliášem, dříve vedoucím katedry soukromého práva a civilního procesu na Právnické fakultě Západočeské univerzity v Plzni. Samotné práce na zákoníku započaly za osvíceného ministra spravedlnosti Otakara Motejla v roce 2001. Otakar Motejl správně vytušil, že není dlouhodobě možné vytvářet právní stát v České republice, aniž by nebyly přijaty nové klíčové kodexy upravující základní právní vztahy mezi občany a též mezi občany a státem. Otakar Motejl dobře věděl, že není možné dlouhodobě vystačit s občanským zákoníkem z roku 1964, který vznikl v době zcela jiných společenských poměrů, v době socialistických experimentů pod vedením komunistické strany. Správnost jeho úsudku byla podpořena zkušenostmi z jiných států střední a východní Evropy, které se po roce 1989 zbavily totalitních režimů a transformovaly svůj právní řád. Většina těchto států již přijala nové občanské zákoníky, například Ruská federace nebo Rumunsko. Zkušenosti z těchto zemí ukazují, že přijetí nového občanského zákoníku vedlo k posílení právního povědomí a ke zkvalitnění fungování práva v těchto státech. I laik ví, že tehdejší sovětská právní doktrína odstranila z tradičního evropského civilního práva, jehož základy pocházejí z práva římského, mnoho důležitých institutů, na kterých stojí evropská civilizace. I přes četné novely, které byly po roce 1989 v naší zemi realizovány, úprava platná do konce roku 2013 nesplňovala standardy kvality občanského práva, na které jsou zvyklí občané jiných vyspělých evropských států. Byla zde velká snaha zákonodárců občanský zákoník přiblížit standardním evropským občanským zákoníkům. Je nutné zdůraznit, že je objektivním faktem, že občanské právo upravené v zákoně z roku 1964, i přes četné novely, nebylo svou kvalitou srovnatelné s občanskými právy v jiných civilizovaných evropských zemích, které měly to štěstí, že nezažily období komunismu.

Otakar Motejl si tuto věc jako ministr spravedlnosti uvědomoval, a proto v roce 2001 vláda schválila věcný záměr občanského zákoníku. Od té doby se na zákoníku intenzivně pracovalo, bohužel práce byly několikrát přerušeny. Ve chvíli, kdy jsem se stal ministrem spravedlnosti, pojal jsem práci na občanském zákoníku za jeden ze svých klíčových úkolů a od té doby se na zákoníku intenzivně pracovalo. Není třeba podrobně popisovat všechny peripetie spojené s legislativním procesem. Občanský zákoník byl v zásadě dokončen již v předchozím volebním období za vlády Mirka Topolánka a byl vládou schválen a poslán do Poslanecké sněmovny, ta jej však neprojednávala a neschválila jej. Zákon tedy byl opětovně projednáván během dalšího volebního období v letech 2010 až 2013, kdy teprve po opětovném projednání byl občanský zákoník Poslaneckou sněmovnou schválen v únoru 2012.

Je třeba zodpovědně říci, že žádný zákon této země nebyl po roce 1989 tak podrobně projednáván, tak podrobně debatován, tak často v odborných i občanských diskuzích oponován jako právě tento občanský zákoník. Neplatí tedy mýtus prezentován jeho odpůrci, že občanský zákoník byl narychlo sešit horkou jehlou. Který jiný zákon po roce 1989 byl připravován a schvalován více než deset let? Je třeba korektně říci, že předtím než zákon odešel do samotného legislativního procesu, prošel velmi intenzivní odbornou oponenturou zástupců z jednotlivých právnických profesí a odborníků na dílčí oblasti občanského práva. Většina těchto poznatků odborníků byla do návrhu zákona zapracována. Stejně tak byly zapracovány postřehy veřejnosti, která před zahájením užšího legislativního procesu mohla občanský zákoník na internetu téměř rok oponovat.

Jak jsem se již zmínil, v dějinách českého státu žádný zákon nebyl připravován a projednáván v připomínkových odborných kruzích více než deset let. Proběhla připomínková řízení v různých odborných diskuzích a jednání s řadou expertů z advokacie, justice a právní praxe. Všechny tyto připomínky, které byly probírány na přelomu let 2007 a 2008, byly do návrhu zapracovány. Dílo tak není výsledkem práce pouhých akademiků, ale je to zákon připravený jak akademiky, tak experty z právní praxe.

Většina zemí střední i východní Evropy již přijala nový občanský zákoník. Je zřejmé, že kdybychom setrvali na starém občanském zákoníku z roku 1964, staly bychom se jakýmsi právním skanzenem v rámci Evropy a byli bychom jistou raritou a výjimkou a těžko bychom mohli dosáhnout úrovně právního státu a fungování justice jako v jiných evropských zemích, například v Rakousku a v Německu, se kterými bychom se měli srovnávat. Starý občanský zákoník je nekvalitní, neboť mnoho věcí neupravuje, tedy na mnoho společenských problémů vůbec nereaguje, jako například na postavení lidí s duševní chorobou, která se často dotýká seniorů. A protože se dnes jako Evropané dožíváme vysokého věku, je potřeba, aby se občanský zákoník na tuto oblast zaměřoval. V naší zemi představuje problém vysoké procento osob zbavených způsobilosti k právním úkonům a s tím je potřeba něco dělat. Nový občanský zákoník se proto zabývá právním postavením těchto občanů. Nejenom, že starý zákoník mnoho témat neobsahoval, nýbrž některé problémy upravoval nedostatečně, například oblast dědického práva nebo náhradu škody.

Kromě výše zmíněných problémů řeší nový občanský zákoník také systémové nedostatky, jedná se především o dvojí úpravu smluvního práva. Například kupní smlouva byla samostatně upravena v obchodním zákoníku a také v občanském zákoníku, jejich úprava se ale lišila a vznikaly z toho problémy a právní nejistota.

Je normální, že každé velké dílo má řadu kritiků, mám však za to, že většina kritických argumentů byla již vyvrácena nebo jsme na ně reagovali a odpověděli při legislativním procesu. Některé jsou pouze pseudoargumenty – a jeden z nich je jeho rozsáhlost. Chápu, že z pohledu právníků nebo těch, kteří se zákonem budou pracovat, může být vnímán jako příliš rozsáhlý, ale z pohledu práv občana je jeho rozsáhlost přínosem, poněvadž většina norem je dispozitivních, tedy pro občana nezavazujících. Podíváme-li se na jiné evropské občanské zákoníky, pak rozsáhlost českého občanského zákoníku nijak nevybočuje z řady. Podrobnost občanského práva není na škodu a neobtěžuje občana, ale naopak zvyšuje jeho právní jistotu, protože občan se může v případě nejasností opřít o právní normy obsažené v občanském zákoníku. Občanský zákoník je rozsáhlejší, protože umožňuje řešit situace, které dosud občanské právo neřešilo.

Další námitka tvrdí, že zákon je příliš nesrozumitelný, složitý a používá archaický jazyk. Ovšem snaha autorů byla doplnit tradiční pojmy, které občanské právo používalo před obdobím komunistického režimu. V naší tisícileté evropské historii není důvod kvůli čtyřiceti letům, kdy v naší kotlině vládli komunisté, odchylovat se od některých standardních institutů a názvů, které se v naší zemi stovky let užívaly. Vracíme se k tomu, co se v naší terminologii stovky let užívalo a platilo. Jazykovědci se shodli na tom, že občanský zákoník je psaný přehledně a srozumitelně.

Přes deset let se na občanském zákoníku intenzivně pracovalo a podíleli se na něm všichni, kteří něco znamenají v civilním právu. Je tedy naivní si myslet, že by někdo napsal výrazně odlišný zákon než ten, který je kompromisem této odborné práce přesahující období deseti let. Jeho kvalita odpovídá kvalitě našich civilistů – jak praktiků tak teoretiků. Jsem opravdu šťastný, že se legislativní proces přes různé problémy podařilo dokončit a to nejen v podobě přijetí občanského zákoníku, ale i v přijetí doprovodných zákonů. Celé martyrium projednávání doprovodné legislativy skončilo tím, že Senát přijal poslední dvě zákonná opatření, která upravují změny daňové legislativy nutné pro to, aby občanský zákoník fungoval. Jsem přesvědčen, že i přes určité praktické problémy, které na počátku aplikace zákonů logicky nastanou, se dlouhodobě potvrdí, že přijetí nového občanského zákoníku bylo nezbytnou podmínkou pro to, abychom v České republice dosáhli kvalitní a rychlé justice a právního státu.

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Další články

Tento web využívá cookies pro zajištění funkčnosti webu a získání statistik návštěvnosti webu