Na vahách Spravedlnosti
Dlouho očekávaná změna ve vedení Ministerstva spravedlnosti České republiky se dočkala svého entrée. Ministryně Helena Válková zaslala předsedovi vlády Bohuslavu Sobotkovi dopis, v němž ho informuje o svém rozhodnutí podat s účinnosti k 1. březnu 2015 demisi na funkci členky vlády České republiky v souladu s čl. 73 odst. 1 Ústavy.
Karty jsou na stole a povšechné úsilí, které Válková ve svém úřadu na formování právní situace v České republice vynaložila, je v ohrožení. Válková se nechala slyšet, že věří v pokračování jejího snažení, o něž se má zasadit její nástupce. Tím se dle veřejně známých a diskutovaných informací má stát současný první náměstek ministryně spravedlnosti Robert Pelikán. Pelikán je v tomto ohledu garancí neutuchajícího snažení, které by mohlo zasáhnout již ve finální verzi do právních předpisů souvisejících s rekodifikací. Pelikán se na úkor rekodifikace mnohokrát kriticky vyjadřoval a v souladu se svými názory též konal. Výstupem tohoto směřování byl pracovní návrh novely zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), který odborná veřejnost a akademická sféra v navržené podobě zavrhla. Proti novele se postavila též Česká advokátní komora. Největší chybou pracovního návrhu novely byla zejména absence přítomnosti členů rekodifikační komise při jejím vytváření, za což bylo ministerstvo mnohokrát vystaveno vlnám kritiky, a to společně s opomenutou reflexí smyslu samotné rekodifikace, změnou ustanovení zákona, která ze své podstaty nemusí být přímo pro jejich adresáty nebezpečná.
Změnu ve vedení ministerstva, tak jak jsme ji nastínili výše, kritizuje též europoslanec a exministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Pospíšil je ve svých postojích k o.z. neustále konstantní a vedení Ministerstva v takovémuto rozpoložení dozajista nekvituje. V této souvislosti lze považovat za podstatné právě to, že trend v postupu ústředního orgánu státní správy bude za přítomnosti Roberta Pelikána i nadále pokračovat, říká Pospíšil.
Osud o.z. je na vahách Spravedlnosti. Nezdá se, že bychom se i rok po účinnosti rekodifikace dočkali právní jistoty. Výkladové nejasnosti jsou s novou civilní legislativou úzce spjaty, avšak systém sám si na stříbrném podnosu servíruje hned několik možností, jak z výkladového deficitu vycouvat, případně se tomuto vyhnout. Novela zákona je tou první možnou cestou, které se v souladu s během posledních událostí v dohledné době dočkáme. Bylo by nicméně záhodno klást si otázku, zdali neposečkat soudního výkladu v dané věci, a tudíž se vyvarovat dalším výkladovým nesrovnalostem. Odpověď ze strany legislativců je však právě opačná. Nelze však očekávat, že novela vyřeší všechny doposud vyvstanuvší problémy. O.z. v současné podobě rozhodně nelze označit za dílo perfekcionismu, byť se někteří na počátku jeho tvorby v tomto směru tvářili. Není ale na druhou stranu novela právě popřením samotného racia rekodifikace? Své obavy nad zásahem do o.z. vyjádřila i vrchní státní zástupkyně v Praze Lenka Bradáčová, která není novelizačnímu trendu nakloněna. Zákon je obsáhlý, a jeho partikularizace a formování prostřednictvím novely v souhrnu znamená jen postupující legislativní uragán, který ústí zpravidla v nepřehlednost za podpory právní i interpretační nejistoty.
Z rekodifikační výše se stáhl i otec občanského zákoníku prof. Karel Eliáš. Po dlouhých letech práce na rekodifikaci se “Eliášovo dítě” přetváří k obrazu právní reality a revoluční prvky zákona se ukazují být nežádoucími, respektive v mnoha případech taktéž postrádají potřebnost jejich inkorporace do českého právního prostředí. Více než ukázkovým příkladem je institut svěřenských fondů, jehož problematika byla převzata z quebecké právní úpravy. V tomto ohledu se však není do jakého rozsahu právní úpravou inspirovat, jelikož její výklad je i v Quebecu doposud nejasný. Došlo zjednodušeně k přenesení deficitu exaktní úpravy svěřenských fondů ze Severní Ameriky do střední Evropy.
Nezbývá než sledovat postup zákonodárce a soudů při formování zákona, který se týká každého jednotlivce. Pokud Ministerstvo vystřídá svou dosavadní politiku za otevřený přístup k diskuzi a vzájemnému konsenzu, není třeba obávat se o nesprávný postup ve věci, neboli hašení požáru kostkou ledu. Občanský zákoník byl vytvořen zejména pro potřeby lidí, a od takového smyslu by se neměl za žádných okolností odchýlit. Nikomu totiž nelze upřít to, co mu po právu náleží.
Další články
Je výběr fotbalové sestavy obchodní vedení? K návratu Tomáše Chorého do Slavie v kontextu limitů akcionářských pokynů
Lze akcionářským příkazem rozhodnout o tom, kdo bude hrát v A-týmu? Případ Tomáše Chorého, kterého majitel Slavie v létě vrátil do kádru, otevírá otázku limitů pokynů akcionáře statutárnímu orgánu – i toho, kdo nese důsledky, když se takové rozhodnutí nepovede.
EU KIDS ACT – konec digitálního divokého západu a nastavení pravidel pro ochranu dětí
EU KIDS Act přináší nová pravidla ochrany dětí na internetu. Jak ovlivní sociální sítě, ověřování věku, umělou inteligenci a odpovědnost digitálních platforem?
Velké firmy mají do 2. listopadu poprvé přiznat globální minimální daň. Státu ale tolik peněz nepřinese
Velké nadnárodní i ryze české skupiny podniků musí do pondělí 2. listopadu vůbec poprvé podat přiznání k takzvané dorovnávací dani, známé také jako globální minimální daň. Ta má zajistit, aby velké firmy odváděly ze zisku alespoň 15 % v každé zemi, kde působí, a připravit tak daňové ráje o jejich hlavní lákadlo.
Předmanželské smlouvy a jejich alternativy: svěřenské a nadační fondy jako nástroj ochrany majetku v manželství
Předmanželská smlouva bývá první – a často jedinou – odpovědí na otázku, jak ochránit majetek při vstupu do manželství. Je to odpověď legitimní, avšak zpravidla jen dílčí. Smluvený režim totiž míří především na jediný scénář: zánik manželství a vypořádání majetku mezi manžely. Řadu situací, kvůli nimž lidé ochranu majetku vůbec zvažují, přitom řešit nedokáže. Právě tam nabízejí svěřenské a nadační fondy koncepčně odlišné a v mnoha ohledech účinnější řešení.
Podezření se nepotvrdilo: Kdy oznamovatel zůstává chráněn?
Zaměstnanec upozorní na podezřelou platbu. Po prověření se ukáže, že žádné peníze nezmizely. Spor tím ale nemusí skončit: zaměstnavatel začne řešit, zda mu pracovník bezdůvodně nepoškodil pověst.


