Praktické zkušenosti s NOZ: Novelizační záměry

Praktické zkušenosti s NOZ: Novelizační záměry

Na úvod bych se rád podělil o mnemotechnickou pomůcku k práci s novým občanským zákoníkem, která spočívá v tom, že k číslu paragrafu přiřadíme datum, kdy se stalo něco zajímavého.

JUDr. David Uhlíř

JUDr. David Uhlíř

soudce Ústavního soudu

JUDr. David Uhlíř

soudce Ústavního soudu

Kupříkladu všem těm, kteří budou hledat spotřebitelské smlouvy, sděluji, že začínají u § 1810, což byl význačný letopočet, protože se konal 1. Mnichovský Bierfest.

Praktické novinky v NOZ

V tomto příspěvku se budu soustředit především na problematické body nového občanského zákoníku, ale přesto neodolám a pohovořím krátce i o pozitivních a velmi neproblematických ustanoveních, která mě těší. První, co mě těší jakožto insolvenčního správce, který se zabývá také oddlužením, je pregnantní úprava lichevní smlouvy v § 1796, která nám umožňuje prohlašovat lichevní smlouvy za neplatné bez dalšího, hlubšího zkoumání nebo například určit, že některá ustanovení leasingové smlouvy jsou v rozporu s dobrými mravy, atd. atd. Z pozice insolvenčního správce mě také těší nová úprava nehmotné věci a ochrana vlastnického práva uvedená v § 1041 odst. 2, která umožňuje domáhat se reinvidikační žalobou i věcí druhově určených, jako jsou třeba peníze. S tímto problémem jsem se setkal v konkrétním případě, kdy jeden podnikatel složil zálohu na účet společnosti, která druhý den vstoupila do insolvenčního řízení. Tvrdíme, že částka, která dorazila na účet dlužníka, a dosud na něm nezměněná leží v plné výši, nenáleží do majetkové podstaty, ale podle nové úpravy občanského zákoníku lze tvrdit, že se jedná o věc nehmotnou, která je majetkem věřitele, a budeme se domáhat vyloučení této částky na účtu z majetkové podstaty. Nevím, jestli v tomto sporu budeme úspěšní nebo ne, ale soudím, že máme všechny teoretické předpoklady pro to, aby soud uznal myšlenku, že peníze, které leží na zmíněném účtu, jsou peníze toho věřitele.

Opět z oblasti insolvenčního práva - ukázalo se praktické ustanovení § 1936, které umožňuje, aby dluh byl splněn třetí osobou se souhlasem dlužníka a věřitel je povinen postoupit pohledávku. Řešíme situaci jednoho insolvenčního řízení, kde jeden z věřitelů, jediný, který se dostavil na schůzi věřitelů s pohledávkou ve výši 1000 korun, sám sebe zvolil zástupcem věřitelů a nyní velmi šikanózním způsobem týrá jak moji maličkost jakožto insolvenčního správce, tak všechny ostatní věřitele. Jeden z těch věřitelů se rozhodl, že se souhlasem dlužníka zaplatí tuto tisícikorunu, bude požadovat, aby mu byla postoupena pohledávka, a z postoupení této pohledávky se stane též zástupcem věřitelů v tomto řízení, což, doufám, přispěje k urychlení poněkud problematické insolvence.

Mimořádně potěšitelná je podle mého názoru nová úprava odškodňování náhrady újmy na zdraví. Všichni víme, jak často měla dvojkolejnost odškodňování smrtí nebo úrazů tragické dopady, kdy se poškozený domáhal nejen odškodnění škody na zdraví, ale také nemajetkové újmy podle § 11 starého občanského zákoníku, což jsou nároky, které nejsou kryty zákonným pojištěním odpovědnosti z provozu motorových vozidel a mohou vytvářet, a vytvářejí, zcela tragické a katastrofální situace. Těším se, že od tohoto roku toto možné nebude. V této souvislosti se mi také líbí přechodné ustanovení, které umožňuje i v případě, že ke škodě na zdraví došlo před účinností nového občanského zákoníku, z důvodů hodných zvláštního zřetele, aby soud přiznal náhradu újmy podle nového občanského zákoníku. Čili, kdo utrpěl v loňském roce úraz a soud dosud nerozhodl (nedokáži si představit, že by už rozhodl), může se domáhat újmy podle nového občanského zákoníku.

Chyby v psaní a škodlivá ustanovení

A nyní k tomu, co v novém občanském zákoníku vidím jako problematické body. Asi všichni jsme se setkali s chybami v psaní vyloženými v novém občanském zákoníku, kdy dochází k záměně slov nebo k vypadnutí slov. Pro milovníky pořádku - je to například ustanovení § 2072 odst. 2, kdy místo textu "vůči osobě dárci blízké" se tam objevilo "vůči osobě obdarovanému blízké", což je evidentně špatně, podobně v § 2438 je záměna příkazce za příkazníka, v § 1341 je záměna vlastnického práva a zástavního práva, atd. atd. Ale myslím si, že v hojném množství jsou tyto chyby v psaní známy, a i když by známy nebyly, tak při čtení příslušných ustanovení všem dojde, že se jedná o chybu v psaní. Narazil jsem ale i na chybu v psaní, kterou nedokáži vysvětlit. Týká se synalagmatického závazku, tuším, že v textu něco vypadlo, ta věta prostě gramaticky nedává význam: "je-li plnění druhé strany ohroženo okolnostmi, které u ní nastaly, které mu nebyly a neměly být známy, když smlouvu uzavřel". Někde chybí část textu nebo část textu přebývá a nepovedlo se mi najít ani v historických návrzích v textech připravovaného nového občanského zákoníku, co byl původní úmysl tvůrce tohoto ustanovení. Mezi známé chyby v psaní patří chybějící nadpis "Osobní služebnosti" před ustanovením § 1283, což je škoda, protože teprve doplněním toho nadpisu vyjde najevo rozdíl mezi pozemkovými a osobními služebnostmi. Nejdříve občanský zákoník upravuje pozemkové služebnosti, potom v pododdílu 5 osobní služebnosti, ale tím, že tam nadpis jakýmsi způsobem (asi při přepisování nebo kopírování) vypadl, užívací právo je tam prostě špatně systematicky a brání dobrému výkladu. Podobně je diskutována otázka přebývajícího nadpisu před § 2620 "Určení ceny podle rozpočtu" v případě smlouvy o dílo. Tady mi to ale nepřijde tak fatální.

V NOZ ale najdeme i ustanovení, která jsou, podle mého názoru, prakticky vysloveně škodlivá. Asi se již část z vás setkala s problémem formy plné moci. Zjednodušeně řečeno, vyžaduje-li se pro právní jednání forma notářského zápisu, podle znění zákona je zapotřebí (je-li ten notářský zápis pořizován zástupcem), aby plná moc, která mu byla udělena, měla formu notářského zápisu. To ale typicky v jednočlenných společnostech s ručením omezeným, které chtějí měnit stanovy a mají vlastníka a společníka v zahraničí, přináší často tragikomické problémy, protože vysvětlit holandské společnosti, která má dceřinou společnost v Česku, proč nepostačí to, co stačilo posledních 20 let - to jest notářsky ověřený podpis na plné moci, a proč musí buď generální ředitel holandské společnosti přicestovat do Prahy a ten notářský zápis učinit tady, anebo proč musíme tu komplikovanou záležitost absolvovat v Holandsku, je obtížné. Ponechávám stranou, že zřejmě existují jurisdikce, kde forma notářského zápisu není upravena tak, aby to odpovídalo českému notářskému zápisu, takže to je myslím věc, která volá po novelizaci, po úpravě v zákonném textu. Vím, že všichni se snažili nějakým rozumným způsobem toto ustanovení vyložit tak, abychom se problému vyhnuli. Známý KANCL k tomu přijal jakési stanovisko, že to, co je napsáno v zákoně, se nesmí číst doslovně, a že se to musí vykládat rozumně - velmi zjednodušeně řečeno. Bohužel, byli o tom přesvědčeni všichni advokáti a soudci, kteří seděli v KANCLu, ale nebyl o tom přesvědčen jediný notář, takže já jsem vyzkoušel asi 12 notářů, jestli by nepřimhouřili oko nad formou plné moci udělené holandskou společností, ale takového odvážného notáře jsem nenašel. Zřejmě bude zapotřebí toto zákonné ustanovení změnit. Není to obtížné, jedná se o vypuštění jedné věty.

Protože mezi naše klienty patří také zdravotnické zařízení, které vzdělává studenty, upozornili jsme je na to, že když jdou se studenty po pokojích na návštěvu k pacientům, musí si vždy od každého vyžádat souhlas, jestli tam studenti smějí pozorovat velkou vizitu. To se ale nesetkalo s úspěchem. Pan primář říkal, že když si jde někdo lehnout do fakultní nemocnice, tak předpokládá, že je to fakultní nemocnice, a tudíž že se tam vyskytují docenti a studenti. Nakonec ale asi nezbyde nic jiného, než aby si pan primář zvykl, že bude žádat pacienty o souhlas, že tam budou i studenti. Ještě, zaplať pánbůh, že takové ustanovení není, pokud se týká služeb advokátů, protože bychom museli žádat o souhlas klienty, jestli můžeme seznámit koncipienty s tím, že je zastupujeme.

Náměty k novelizaci

K diskusi je i ustanovení § 498 odst. 1, tedy otázka, kdy má jiný právní předpis stanovit, že určitá věc není součástí pozemku. Tuším, že Ministerstvo zemědělství či Ministerstvo průmyslu připravovalo změnu vodního zákona, který měl výslovně stanovit, že vodní díla nejsou součástí pozemku. Nesetkalo se to, pokud vím, s úspěchem v připomínkovém řízení, ale myslím si, že je to škoda, protože jestliže výslovně občanský zákoník říká, že inženýrské sítě nejsou součástí pozemku, trafostanice nejsou součástí pozemku, ale jsou součástí inženýrské sítě, tak obdobný režim by si zasloužila i vodní díla, což jsou často věci, které z hlediska judikatury Nejvyššího soudu se ani za věci nepovažují - různé protipovodňové sypané hráze, které se rozprostírají na pozemcích desítek vlastníků.

Problematické nebo diskutabilní je i ustanovení o běhu promlčecí a prekluzivní lhůty, která neběží po dobu trvání dohody o mimosoudním jednání věřitele a dlužníka. Nepochybně je to věc, která bude přinášet problémy, protože bude zapotřebí v řízení prokazovat, jestli dlužník a věřitel uzavřeli dohodu o mimosoudním jednání a kdy byla uzavřena. Protože pro ni není předepsána forma, dokážeme si představit, že jedna strana bude tvrdit "ano, dohodli jsme se, že se budeme dohadovat" a druhá strana bude říkat "o něčem takovém jsme se nedohodli". Velmi bych se přimlouval za to, aby toto ustanovení bylo upraveno tak, jak bylo původně, tedy jestliže je stavení promlčení lhůty vázáno na dohodu o mediaci, tak abychom dosáhli jakéhosi zformalizování doby, kdy promlčecí lhůta neběží a stanovení jasných dat, kdy dochází ke stavení promlčení.

Moje oblíbené neoblíbené ustanovení je o tom, že pohledávka nejistá nebo neurčitá není způsobilá k započtení, protože toto ustanovení prakticky vylučuje možnost jednostranného zápočtu. Když druhá strana prohlásí, že pohledávku považuje za nejistou a učiní ji spornou, tak jednostranné započtení možné nebude. A dokonce ani nebude možné započtení vykonatelné pohledávky, pokud druhá strana bude tvrdit, že pohledávka zanikla poté, co bylo rozhodnuto splněním nebo jiným způsobem.

Skutečným problémem je otázka tzv. zákonné záruky nebo kvazi zákonné záruky, což je věc, se kterou jste se asi setkali v médiích, pokud ne ve vlastní praxi. Otázka zní prostě: je nová úprava stejná, jako byla do 1. 1. 2014? Platí kvazi dvouletá záruční doba při koupi v obchodě, anebo platí šestiměsíční lhůta, která je v § 2161. Opět byla jakási snaha mediálními vyjádřeními Ministerstva spravedlnosti ukonejšit spotřebitele, že se nic nezměnilo, a že pořád platí dvouletá záruka, já jsem nicméně názoru toho, že něco jako dvouletá zákonná záruka skutečně neexistuje, že 24měsíční lhůta uvedená v § 2165 odst. 1 je pouze lhůta k uplatnění práva z vady u spotřebního zboží, zejména ve srovnání s § 2112 odst. 1, obecné ustanovení o koupi, kde je stanovena lhůta bez zbytečného odkladu. Spotřebitel má tu výhodu, že nemusí reklamovat bez zbytečného odkladu, může reklamovat ve lhůtě 24 měsíců, ale pořád bude úspěšný pouze za podmínky, že se jedná o vadu, která se projevila v průběhu 6 měsíců od převzetí. Pokud se týká spotřebního zboží, tak si ani nemyslím, že by to byl tak velmi dramatický problém, ale jako skutečně dramatický problém to vidím ve věci smlouvy o dílo, protože tam existovala zákonná tříletá záruční doba v případě zhotovení stavby, z ustanovení § 2615 ale vyplývá, že nic takového neexistuje. Nepochybně bude valná většina spotřebitelů spoléhat na to, že něco jako zákonná záruka stále existuje, a pak zjistí, že ne... Co si nenasmlouvají ve smlouvě o dílo, to mít nebudou.

Náhrada škody a odpovědnost v rámci SJM

Rád bych se dotknul dalšího problému, a to odpovědnosti nebo povinnosti nahradit újmu a povinnosti nahradit škodu, tedy újmu na jmění. Zákon v § 2894 vychází z toho, že povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu, buď musí být výslovně ujednána ve smlouvě, anebo musí být zvlášť stanovena zákonem. Nestanoví-li zákon a není-li povinnost nahradit nemajetkovou újmu ujednána, poškozený nedostane to, co by si představoval, že mu náleží. Hezkým příkladem toho, kam toto ustanovení patří, je zákonná úprava smlouvy o zájezdu, která říká, že při porušení povinnosti, za niž odpovídá, nahradí pořadatel zákazníku vedle škody na majetku také újmu za narušení dovolené, čili jakousi nemajetkovou újmu. To je bezvadné a tam to ustanovení má smysl, tam hezky patří. Problém je kupříkladu v tom, když se podíváme na smlouvu o péči o zdraví, kdy ze zákona žádná povinnost k náhradě nemajetkové újmy nevyplývá, zřejmě by musela být sjednána ve smlouvě, a protože smlouvy připravují zdravotnická zařízení, nedokáži si dost dobře představit, že v nich zavedou, založí odpovědnost za nemajetkovou újmu. Zatím jsem nepřišel ani na to, jak rozumným způsobem dovodit odpovědnost za nemajetkovou újmu třeba při škodě z provozní činnosti. Zákon říká, že kdo provozuje závod, nahradí škodu vzniklou z provozu. Nepochybně úmyslem zákonodárce nebylo, aby v takovémto případě objektivní odpovědnosti byla vyloučena odpovědnost za nemajetkovou újmu, hlavně za škodu na zdraví, a říkám, nevím, jak dopadnou komentáře k odpovědnosti za újmu, ale mně se nepovedlo najít, řekl bych, rozumný výklad toho, proč místo škoda bychom měli číst újma. A to stejné se projevuje i v dalších ustanoveních o zvláštní odpovědnosti.

Chtěl bych se ještě zmínit o vskutku problematické záležitosti, kterou je odpovědnost jednoho z manželů za dluhy manžela druhého. Jsme v paradoxní situaci, kdy ustanovení hmotného práva, která směřují na ochranu jednoho manžela, která mu umožňují, aby dokonce žádal zrušení společného jmění manželů, pokud je jeho druhý manžel marnotratníkem, a nepochybně bylo úmyslem zákonodárce ochránit toho slušného manžela před neuváženými závazky toho druhého, tak tato úprava nehmotného práva je zcela negována procesní úpravou občanského soudního řádu v § 262a, který naopak umožňuje přes výslovné soudní rozhodnutí o zrušení společného jmění manželů postihnout majetek druhého manžela a exekuční praxe jde ještě daleko nad rámec § 262a. Mám klientku, nebohou dámu, která se nedávno vdala, vzala si pána, který je hluboce zadlužen, a nyní je jí vedena exekuce na plat, protože jsou hrazeny pohledávky manžela vzniklé ještě dávno před uzavřením manželství, a není jediný způsob, zatím, pokud nedojde k novelizaci občanského soudního řádu, jak se zbavit tohoto břímě, než se opět rozvést. Protože, jak vyplývá z § 262a, pouhé zrušení společného jmění nebo omezení společného jmění nebude řešením jejího problému.


Kongres Právní prostor 2014

Ve dnech 15. a 16. dubna 2014 se v Seči u Chrudimi konal již 4. ročník odborného kongresu Právní prostor. Záštitu nad letošním ročníkem převzali ministryně pro místní rozvoj ČR, ministr zemědělství ČR, náměstkyně ministra vnitra ČR, prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR a prezident Soudcovské unie ČR. Kongres s podtitulem (NE)ZNÁMÉ PRÁVO zahrnoval sedm tematických bloků, v rámci kterých vystoupilo na dvacet přednášejících odborníků z oblasti advokacie, komerčního práva, justice, státní správy a samosprávy a dalších. Pořadateli byly CODEXIS a Právní rádce.

Více informací o kongresu naleznete na http://www.kongrespravniprostor.cz/    

rekodifikace kongres právní prostor 2014 novelizace

Diskuze k článku 0 komentářů

Všechny komentáře se zobrazí po vstupu do diskuze

Vstoupit do diskuze