Čtěte také: Změny v OSPOD a další novinky - Část I.
OSPOD a domácí násilí
Podle nové právní úpravy má OSPOD od nového roku možnost samostatně podat návrh na předběžné opatření týkající se domácího násilí. V současné době (pozd. redakce: do konce roku 2013, v následujícím textu obdobně) je to tak, že návrh na předběžné opatření proti domácímu násilí může podat jen ohrožená osoba. Ale právě děti jsou často oběťmi těchto konfliktů, byť domácí násilí nesměřuje vysloveně proti nim. Jsou tou druhotnou obětí a zde tedy přichází v úvahu, že OSPOD může sám za dítě podat návrh na takovéto předběžné opatření. Je to dokonce ještě posunuto dál, že dítě starší 16 let má plnou procesní způsobilost v tomto řízení. Takže dítě starší 16 let může samo podat návrh na předběžné opatření týkající se domácího násilí. Jinak úprava je podobná té současné. Změna je pouze v tom, že už není jenom v procesním předpisu, ale že se nám promítá i do předpisu hmotného, čili do NOZ.
Osvojení
K obrovské změně došlo k řízení o osvojení. Prakticky veškeré rozhodování se přesunulo výhradně před soudy a přesunuly se tam i všechny souhlasy, tzn., tam, kde se mohlo rozhodovat i o předadopční péči, tam kde rodiče dávali souhlasu OSPODu, to všechno musí být před soudem. Souhlas musí být učiněn před soudem, rodič musí být poučen soudem, děti musí dávat souhlas před soudem a veškeré rozhodování činí soud. Uvidíme, co to přinese. Je to určitě - hledám vhodné slovo - v podstatě neohrabanější, nebo nožná nepružnější bude vhodnější slovo. Nicméně odpovídá to asi významu tohoto institutu, u OSPODu samozřejmě zůstává zachována povinnost součinnosti i nejrůznějšího poučování, poradenství a navíc OSPOD uděluje souhlas s osvojením u dětí mladších 12 let. Pracovníci si mají promluvit s dětmi, zjistit jejich názor a s přihlédnutím k názoru dítěte mladšího 12 let udělují za něj souhlas či nikoliv. Dítě starší 12ti let už vystupuje v tom řízení o osvojení před soudem samo. Dítě samo je poučeno soudem a samo tedy udílí či neudílí souhlas přímo ve vztahu k soudu. Tady jenom odbočím, NOZ obecně daleko více klade důraz na poskytování informací dětem, na vtahování dětí do rozhodování, které se jich dotýká. Počítá s tím, že dítě starší 12 let je schopno přijímat informace, které se ho týkají, vyjadřovat své názory a tedy že má právo vyjadřovat své názory. Na tom je tedy postavena celá filozofie, která se dětí týká.
Zůstává zachováno rozhodování o nezájmu rodičů o děti, čili i o tom, kde není potřeba souhlas rodičů. Návrh může podat OSPOD, ale může být zahájeno i bez návrhu. V době, kdy probíhá předadopční péče, čili kdy je dítě svěřeno do péče budoucím osvojitelům, tak OSPOD vykonává funkci poručníka vůči dětem, takže vlastně přebírá práva a povinnosti rodičů. U osvojení se ještě chvíli zastavím ohledně změn, které tam jsou poměrně zásadní. Jednak je možno rozhodnout o utajení části některých spisů, ať už se to týká spisů soudních či OSPODů. Utajení části týkající se či rodičů. Soud může výjimečně, je-li to v zájmu dítěte, utajení prolomit a může tedy povolit získání některých informací. Dítě, které nabude svéprávnosti, má právo se seznámit se všemi spisy, tzn., se vším, co se týká osvojení. Tam se na něj žádné utajení nevztahuje. Dítě má právo znát svou identitu, znát okolnosti, za kterých došlo k osvojení a s tím souvisí i další takové prolomení, možná někdy až tabu ohledně osvojení. Osvojitelé jsou povinni seznámit osvojené dítě s tím, že je osvojené nejpozději před nástupem do základní školy. Takže nejpozději před nástupem do základní školy se dítě od svých osvojitelů musí dozvědět o tom, že je osvojené. Nejsem autorem toho zákona, nicméně předpokládám, že to má být ochrana před tím, aby se to dítě nedozvědělo nevhodnou formou, v nevhodnou dobu. Je pravda, že pokud o tom diskutuji právě třeba s pracovníky OSPODu nebo s pracovníky pedagogicko-psychologických poraden, tak prakticky všichni toto ustanovení vítají, že je to samozřejmé a že to takto má být. Že dítě má právo se dozvědět pokud možno co nejvhodnější formou to, že je osvojené. Kdo by mu to mohl lépe podat než právě osvojitelé? Jde jen o to nalézt tu formu, že často nastává velmi složitý problém, kdy se dítě o osvojení dozví třeba až po nabytí zletilosti a vyvolává to velmi negativní reakce i vůči osvojitelům. Takže to je taková poměrně zásadní změna.
OSPOD a poručnictví
Další velmi důležitý úkol OSPODu se týká poručenství. Jen pro přiblížení, poručenství to je institut, který nahrazuje rodičovskou odpovědnost, když to tak řeknu. Protože poručník má všechna práva v povinnosti, která má rodič. Čili ze zákona má všechna práva a povinnosti, kromě vyživovací povinnosti. Vykonává je ve prospěch dítěte. Poručník je ustanoven tehdy, jestliže dítě nemá žádného zákonného zástupce nebo žádného rodiče s plnou rodičovskou odpovědností. Pak musí nastoupit poručník. Tedy někdo, kdo vykonává práva a povinnosti rodiče. K tomu může dojít různě. Může k tomu dojít i náhle, tzn., dítě se může ocitnout v situaci, kdy skutečně nemá nikoho, kdo by vůči němu měl rodičovskou odpovědnost. Pak nastupuje OSPOD, jako tzv. veřejný poručník. Tam není potřeba žádné rozhodnutí, nic takového. Ze zákona, nemá-li dítě rodiče s plnou rodičovskou odpovědností, pak všechna tato práva a povinnosti vykonává OSPOD jako veřejný poručník. Zákon ale počítá s tím, že je to pouze přechodná úprava. Ať už na návrh OSPODu nebo sám z úřední povinnosti musí soud zahájit řízení o ustanovení poručníka. Poručníkem ustanoví nejčastěji nějakou fyzickou osobu, ale není vyloučeno, aby byl OSPOD ustanoven poručníkem natrvalo. Do té doby, než bude ustanoven někdo jiný nebo než dítě dosáhne plné svéprávnosti. Častěji ale připadá v úvahu fyzická osoba. Bývají to příbuzní, blízcí příbuzní. Musí s tím samozřejmě souhlasit a ti pak vykonávají práva a povinnosti rodičů.
OSPOD a opatrovnictví
Od poručnictví se liší opatrovnictví, což je sice také výkon určitých práv a povinností za dítě, ale je to spíš jakési zastupování dítěte ad hoc - čili případ od případu. Liší se už jen tím, že zatímco poručnictví znamená, že poučník má všechna práva a povinnosti rodiče a pouze soud by mohl negativně vymezit, že některé právo z toho nemá, tak u opatrovnictví, je-li je někdo ustanoven opatrovníkem, tak musí být vždy pozitivně vymezeno, proč je ustanoven, za jakým účelem je ustanoven, jaká má práva a povinnosti vůči tomu dítěti a příp. tam může být i omezení časové, do kdy to opatrovnictví trvá. U OSPODu se s tím opatrovnictvím nejčastěji setkáváme, když vystupují jako tzv. kolizní opatrovníci v soudním řízení. Jsou ustanoveni tehdy, jestliže by mohlo dojít ke kolizi mezi zájmy rodičů a dětí. To jsou ty klasické spory o výživu a výchovu nezletilých dětí, ohledně styku rodičů s nezletilými dětmi, kdy zájmy se mohou rozcházet a pak tedy vystupuje jako opatrovník OSPOD. To je asi nejčastější případ, kdy se soudci nebo soudci setkávají s pracovnicemi a pracovníky orgánu sociálněprávní ochrany dětí. Tady bych chtěl zdůraznit význam OSPODu, protože, tak jak se setkávám se situací různě v republice, tak vím, že je to velmi závislé na vytížení v jednotlivých krajích. Možná i na finančních prostředcích, nicméně soudím na Vysočině a jako soudce jsem zvyklý, že prakticky ke každému případu, který se týká nezletilých dětí, opatrovník přijde. Čili ta pracovnice nebo pracovník OSPODu přijde. Je výborně informován, spolupracuje, a to má ohromný význam pro to, aby se podařilo najít i nějaké smírné řešení mezi rodiči. Je totiž rozdíl, jestliže se snaží i soudce sám nebo tam má i dalšího informovaného představitele OSPODu, v tomto případě jako opatrovníka, kdy se dá dokázat daleko více. Vím, že třeba na severní Moravě mají velké problémy s obsazováním v jednotlivých soudních řízeních, že se pracovníci OSPODu velmi často k soudnímu řízení nedostávají. Pokud někdo z vás má nějaký vliv na to, zda pracovníci OSPODu mohou či nemohou chodit, tak se opravdu velmi, velmi přimlouvám. Není to proto, že bych byl pohodlný soudce, ale dělám to proto, že vím, jaký to má velký význam pro soudní řízení týkající se dětí.
OSPOD a výchovná opatření
Ještě se musím zmínit o výchovných opatřeních. To je další úloha OSPODu, na které se dohromady nic nemění oproti té současné úpravě. Tady jsou výchovná opatření prakticky stejná jak ze strany OSPOdu tak ze strany soudu. Jedná se o nějaké napomenutí nebo se jedná přímo o dohled nad nezletilými dětmi nebo nad některými rodinami, či případně opatření, která směřují k tomu, že se zakáží některé činnosti nezletilým dětem. Může jim být zakázáno chodit po 20. hodině někde po restauracích, nemohou navštěvovat zábavy, noční podniky apod. Nepomůže-li to - a to teď prosím s nadsázkou - tak je zde ústavní výchova, kde děti mohou končit z různých důvodů. Nejen proto, že nepomohla výchovná opatření, častěji proto, že nemohou být v péči svých rodičů a nemohou být ani v péči nějaké náhradní rodiny. Je tady nová úprava od nového roku, kdy soud přímo při nařizování ústavní výchovy musí rozhodnout, do kterého zařízení bude dítě umístěno. Případně rozhoduje o přemístění dítěte, zase do konkrétného zařízení. Což je docela problematické, protože než soudy získají minimálně dostatečný přehled o tom, jak které zařízení je vhodné, tak bude potřeba součinnosti. A zde zákon přímo počítá s tím, že se bude vyjadřovat OSPOD k tomu, které zařízení je vhodné pro to které dítě. Má tam být sledována zásada, že zařízení má být co nejbližší bydlišti rodičů dítěte, příp. jeho blízkých příbuzných. Jedná se o to, aby byl zachován co možná nejužší kontakt. Zmiňoval jsem tady už před chvílí, že OSPODy jsou oprávněny podávat návrhy předběžného opatření týkající se domácího násilí, což je novinka. Co zůstává zachováno, je možnost podávání návrhů na předběžné opatření, tam kde se dítě ocitne bez potřebné péče. Na tom se prakticky nic nemění. To zůstává zachováno. Jen již nikoli podle § 76 a občanského soudního řádu ale nově podle § 452 zákona o zvláštních řízeních soudních. O těchto předběžných opatřeních musí soudy rozhodovat do 24h. Jsou okamžitě vykonatelná a nejčastěji se zajišťuje, že dítě je umístěno, buď k nějakým příbuzným, do ústavu či jinam, aby tedy bylo o něj postaráno.
OSPOD a návrh na zbavení rodičovské odpovědnosti
Jedním z návrhů, které mohou OSPODy také podávat, se týká omezení či přímo zbavení rodičovské odpovědnosti, kdy rodiče nevykonávají řádně svou rodičovskou odpovědnost a dětem je to na újmu. Pak lze rodičovská práva, rodičovskou odpovědnost nějakým způsobem omezit, což musí být zase přesně vymezeno. Jestliže rodiče přímo zneužívají své rodičovské odpovědnosti, tak mohou být i zbaveni rodičovské odpovědnosti. A tady ještě odbočku zpátky k osvojení. Mají-li být rodiče zbaveni i práva udílet souhlas k osvojení, tak o tom musí být rozhodnuto samostatně. Takže i když je rodič zbaven rodičovské odpovědnosti, neznamená to automaticky, že je zbaven i práva o osvojení. To musí být řečeno samostatně.
Diskuze k článku ()