Kompletní reforma správního trestání v ČR – přehledně

Od 1. července 2017 jsou účinné nové právní předpisy v oblasti správního trestání, a to zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich („zákon o odpovědnosti za přestupky“), zákon č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích („zákon o některých přestupcích“), a také zákon č. 183/2017 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich a zákona o některých přestupcích („změnový zákon“). Tyto tři zákony lze označit za jakýsi „balíček kodifikace správního práva trestního“.

advokátní koncipientka, HAVEL & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář
vedoucí advokátka, HAVEL & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář
Zásada reformatio in peius ve správním řízení
Foto: Fotolia

Zákon o odpovědnosti za přestupky představuje (víceméně) komplexní úpravu přestupků a správních deliktů, jak z hlediska práva hmotného, tedy komplexní úpravu tzv. správního trestního práva. Nová právní úprava se svojí systematikou přibližuje právní úpravě trestního práva obsažené v trestním zákoníku[1] (resp. jeho obecné části) a trestním řádu[2]. Nelze však opomenout, že v zákoně o odpovědnosti za přestupky nejsou upraveny konkrétní skutkové podstaty přestupků a že zvláštní zákony mohou obsahovat odlišnou úpravu, resp. vyloučit aplikovatelnost některých ustanovení zákona o odpovědnosti za přestupky na konkrétní přestupky.

Zákon o některých přestupcích upravuje skutkové podstaty některých přestupků. Jedná se převážně o přestupky, které byly do 30. června 2017 upraveny ve zvláštní části zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů („zákon o přestupcích“). Konkrétně jde o přestupky, které v rámci rekodifikace správního trestání nebyly včleněny do speciálních zákonů a vzhledem k neexistující zvláštní části zákona o odpovědnosti za přestupky již nejsou obsahem ani tohoto zákona. S jistou nadsázkou se dá říct, že jde o „obecné přestupky“, neboť to jsou buď přestupky obecné, dopadající na více úseků veřejné správy (a proto je nebylo žádoucí upravit v jednotlivých speciálních správněprávních předpisech), nebo přestupky vyplývající z hmotněprávní úpravy, v níž ustanovení o přestupcích chybí.

Ostatní skutkové podstaty přestupků, které můžeme také s jistou mírou nadsázky označit za „speciální přestupky“, jsou i nadále obsaženy v jednotlivých právních předpisech upravujících jednotlivé oblasti veřejné správy. Tyto právní předpisy přitom byly novelizovány prostřednictvím tzv. změnového zákona[3].

Změnový zákon novelizuje přibližně 250 právních předpisů prostupujících celým spektrem veřejné správy. Některé zvláštní (správně)právní předpisy obsahují úpravu, která vyloučí aplikovatelnost některých ustanovení zákona o odpovědnosti za přestupky, popř. rovněž speciální právní úpravu ve vztahu k zákonu o odpovědnosti za přestupky.

Zákon o odpovědnosti za přestupky

  • Komplexně upravuje podmínky odpovědnosti za přestupek, druhy správních trestů a ochranných opatření a zásady pro jejich ukládání, postup před zahájením řízení o přestupku a postup v řízení o přestupku.

  • Sjednocuje právní úpravu dosavadních přestupků (týkajících se fyzických osob), tzv. jiných správních deliktů fyzických osob, správních deliktů právnických osob a správních deliktů podnikajících fyzických osob a zavádí jedinou kategorii protiprávních činů v oblasti správního práva – přestupky.

  • Je rozdělen do čtyř částí: část první obsahuje obecná ustanovení, co do předmětu právní úpravy a její působnosti; druhá část obsahuje obecnou hmotněprávní úpravu přestupků – zabývá se základy odpovědnosti za přestupek a je v ní definován přestupek jako takový, stejně tak jako další hmotněprávní instituty s přestupky související – podmínky vzniku odpovědnosti fyzických osob, podnikajících fyzických osob a právnických osob za přestupek, správní tresty a jejich ukládání a ochranná opatření; třetí část obsahuje obecnou procesní úpravu přestupků – pravidla řízení o přestupcích; a čtvrtá část se sestává ze společných, přechodných a závěrečných ustanovení.

Základy odpovědnosti za přestupek

  • Legální definice přestupku: „Přestupkem je společensky škodlivý protiprávní čin, který je v zákoně za přestupek výslovně označen a který vykazuje znaky stanovené zákonem, nejde li o trestný čin.“ Přestupek je vymezen i nadále na základě materiálně formálního pojetí, tzn. že k vzniku odpovědnosti za přestupek musí být naplněny všechny jeho znaky – formální i materiální (společenská nebezpečnost), a to současně.

  • Jako určitou zajímavost lze zmínit, že odpovědnost za přestupky dle zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů („ZZVZ“), je koncipována jako formální odpovědnost, tzn. že se nezkoumá materiální stránka (společenská škodlivost).[4]

  • Explicitně jsou vymezené hmotněprávní instituty, které byly dle předchozí právní úpravy zásadně přejímané podpůrně z práva trestního, a to např. pokus přestupku (na rozdíl od úpravy pokusu trestného činu v trestním zákoníku je pokus přestupku trestný jen tehdy, pokud to u konkrétní skutkové podstaty výslovně stanoví zákon), pokračování v přestupku, přestupek hromadný či trvající, přestupek spáchaný opomenutím, úprava spolupachatelství, zavinění, skutkový a právní omyl, věk a nepříčetnost (u úpravy omylu – skutkového i právního – lze upozornit, že tohoto institutu nelze užít u odpovědnosti právnických a podnikajících fyzických osob za přestupky, která je založena na objektivní odpovědnosti), okolnosti vylučující protiprávnost (krajní nouze, nutná obrana, svolení poškozeného, přípustné riziko a oprávněné použití zbraně).

  • Koncepční pojetí odpovědnosti fyzických osob za přestupek však nenaznalo výraznějších změn.

  • Koncepčně odlišná situace je u odpovědnosti právnických osob, kde zákonodárce prohloubil a rozšířil předmět právní úpravy. Přestupky páchané právnickou osobou jsou dle pojetí odpovědnosti podle nového zákona přestupky páchanými osobami fyzickými, jejichž jednání lze právnické osobě přičítat. I přes tuto konstrukci se však jedná o přímou odpovědnost právnických osob (subjekty, jejichž jednání je právnické osobě přičitatelné, jsou taxativně vymezeny[5]). Situace, kdy se nepodaří takovou fyzickou osobu konkretizovat, nebrání vzniku odpovědnosti právnické osoby za přestupek. Odpovědností právnické osoby za přestupek není dotčena odpovědnost za přestupek fyzických osob a naopak.

  • Odpovědnost podnikajících fyzických osob je přiřazena k odpovědnosti osob právnických s určitými výjimkami.

  • Promlčecí doba (jež je de facto dobou prekluzivní) činí jeden rok nebo tři roky (to pokud jde o přestupek, za který zákon stanoví sazbu pokuty s horní hranicí alespoň 100 000 Kč). Ustanovení týkající se promlčecí doby mají za cíl sjednocení dosavadní roztříštěné právní úpravy obsažené v různých právních předpisech. I nadále však může být ve speciálních předpisech promlčecí doba upravena speciálně [viz např. ZZVZ, zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů („ZOHS“), zákon č. 395/2009 Sb., o významné tržní síle při prodeji zemědělských a potravinářských produktů a jejím zneužití, ve znění pozdějších předpisů („ZVTS“)[6]].

  • Odpovědnost za přestupek přejde na právního nástupce právnické osoby vždy, pokud zákon nestanoví jinak. Má-li právnická osoba více právních nástupců, odpovídá za přestupek každý z nich, jako by přestupek spáchal sám. Problematika přechodu odpovědnosti podnikající fyzické osoby je upravena obdobně jako u osoby právnické.

  • Byl opuštěn pojem „sankce“ a zaveden pojem „správní trest“.

  • Jsou vymezeny jednotlivé druhy trestů, pravidla pro jejich ukládání a pro určení druhu a výměry správního trestu, polehčující a přitěžující okolnosti, stejně tak jako pravidla pro ukládání správních trestů za více přestupků.

  • Za přestupek lze uložit správní trest napomenutí, pokuty, zákazu činnosti, propadnutí věci nebo náhradní hodnoty či zveřejnění rozhodnutí o přestupku.

  • Novinkou je zakotvení institutu upuštění (nebo podmíněného upuštění) od uložení správního trestu, jež vychází z premisy, že v určitých případech je pro potrestání pachatele dostačující pouhé projednání přestupku a výrok o vině, které nemusí být následovány uložením trestu. Použití tohoto institutu je v některých případech vyloučeno speciálními zákony (ZZVZ, ZOHS, ZVTS)[7].

Řízení o přestupcích

  • Komplexní úprava řízení o přestupcích je obsažena v části třetí zákona o odpovědnosti za přestupky. Subsidiárně se použije správní řád[8].

  • Orgánem příslušným k projednání přestupků je zásadně obecní úřad obce s rozšířenou působností. Starosta může zřizovat komise pro projednávání přestupků jako zvláštní orgány obce.

  • Zákonem je výslovně zakotven princip presumpce neviny obviněného, jakož i další „tradiční“ trestněprávní zásady.

  • Poškozený má nárok na uplatnění nároku na náhradu této škody v tzv. adhezním řízení. Osoba přímo postižená spácháním přestupku musí udělit souhlas k zahájení řízení nebo k jeho pokračování. Použití těchto institutů je v některých případech vyloučeno speciálními zákony (ZZVZ, ZOHS, ZVTS)[9].

  • Postup před zahájením řízení ve velké míře přejímá obecnou právní úpravu správního řádu. Nově je v právní úpravě přestupků zakotveno např. odložení věci. O odložení věci se vydává usnesení (aniž je zahájeno řízení).

  • Zákonem je upraven samotný postup v řízení, a to od jeho zahájení až do jeho konce, a dále některé zvláštní druhy řízení. Ústní jednání je pojato jako fakultativní. Je zakotven nový důkazní prostředek, a to výslech obviněného. Další novinkou je řízení navazující na kontrolu, možnost uložit zákaz zrušení právnické osoby, záruka za splnění povinnosti, tzv. odklon (neboli narovnání), tj. projednání přestupku bez vyslovení viny. Narovnání zjednodušeně spočívá v dohodě uzavírané mezi obviněným a poškozeným a lze jej uskutečnit pouze za splnění zákonem stanovených podmínek. Dohodu o narovnání musí následně schválit příslušný správní orgán. Dosavadní tzv. blokové řízení je nahrazeno institutem příkazu na místě, na jehož základě obdrží pachatel přestupku příkazový blok.

Další změny

  • Přínosem nové přestupkové úpravy je i evidence přestupků, která byla spuštěna k 1. říjnu 2016, ačkoliv toto spuštění doprovázely technické problémy. Tato evidence má za cíl zejména zpřísnění postihu opakovaně páchaných přestupků, a nadto usnadní vytváření tzv. přehledu přestupků, jenž bude zpracováván ústředními správními úřady.

  • Je vhodné zmínit i ustanovení upravující zvláštní kvalifikační požadavky na oprávněnou úřední osobu vedoucí správní řízení ve věcech přestupků. Tato osoba zásadně musí mít vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu v oboru právo na vysoké škole v České republice. Tato úprava by měla pozitivně přispět ke zlepšení kvality vedení správních řízení, včetně rozhodování, ve věcech přestupků.

Závěr

Z výše uvedeného je zřejmé, že právní úprava přestupků (v dosavadní terminologii správních deliktů v širším smyslu) v České republice doznala od 1. července 2017 výrazných změn. Celá problematika přestupků by měla být zjednodušena a zpřehledněna, zejména z důvodu zakotvení obecných principů jak v hmotné, tak v procesní části zákona o odpovědnosti za přestupky. Opuštění roztříštěnosti úpravy je rozhodně jedním z nezbytných kroků vedoucích k modernizaci veřejné správy a oblastí se jí dotýkajících a naznačuje i další směr českého zákonodárství.




[1] Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

[2] Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů

[3] Změnový zákon byl dne 31. května 2017 projednán na 7. schůzi Senátu České republiky. Senát k tomuto zákonu nepřijal žádné usnesení (někteří senátoři v rozhovorech pro média uváděli, že návrh změnového zákona je natolik komplexní, rozsáhlý a složitý, že by ho ani nestihli nastudovat), tudíž byl změnový zákon postoupen (na základě marného uplynutí lhůty k projednání) k podpisu prezidentovi České republiky. Dne 1. července 2017 nabyl změnový zákon – nestandardně bez respektování alespoň patnáctidenní legisvakanční doby – účinnosti.

[4] STAŇKOVÁ, K., HENGALOVÁ, M.: Dopady reformy správního trestání na veřejné zadávání, Právní rádce, 2017, č. 9., s. 54–56.

[5] Jedná se o fyzické osoby definované v § 20 odst. 1 a 2 zákona o odpovědnosti za přestupky.

[6] STAŇKOVÁ, K., HENGALOVÁ, M.: Dopady reformy správního trestání na veřejné zadávání, Právní rádce, 2017, č. 9., s. 54–56, a STAŇKOVÁ, K., HENGALOVÁ, M.: Dopady reformy správního trestání na hospodářskou soutěž, Právní rádce, 2017, č. 10., s. 54–59.

[7] STAŇKOVÁ, K., HENGALOVÁ, M.: Dopady reformy správního trestání na veřejné zadávání, Právní rádce, 2017, č. 9., s. 54–56, a STAŇKOVÁ, K., HENGALOVÁ, M.: Dopady reformy správního trestání na hospodářskou soutěž, Právní rádce, 2017, č. 10., s. 54–59.

[8] Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů.

[9] STAŇKOVÁ, K., HENGALOVÁ, M.: Dopady reformy správního trestání na veřejné zadávání, Právní rádce, 2017, č. 9., s. 54–56, a STAŇKOVÁ, K., HENGALOVÁ, M.: Dopady reformy správního trestání na hospodářskou soutěž, Právní rádce, 2017, č. 10., s. 54–59.

[10] K zákonu o odpovědnosti za přestupky.

[11] K zákonu o některých přestupcích.

[12] Ke změnovému zákonu a ZZVZ.

[13] K ZOHS a ZVTS. 14 Ke stavebnímu zákonu [zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů], a dalším předpisům na úseku stavebnictví, zejm. tzv. složkovým předpisům z oblasti práva životního prostředí.

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články