Je nepochybné, že stávající infrastruktura byla realizována v době, která nebyla příliš nakloněna ochraně vlastnických práv a jiných, dnes ústavně, chráněných práv. Z pohledu povolovacích procesů proto postačila poměrně jednoduchá procesní pravidla a postupy ospravedlňované neotřesitelným veřejným zájmem a upozaděním zájmů a práv soukromých. V prostředí současného demokratického státu jsou povolovací procesy založeny na zcela jiných, ústavních práv šetřících, zásadách, jejichž respektování si vyžaduje podrobnější, rozsáhlejší a bohužel i složitější hmotně i procesně právní pravidla povolovacího procesu.
Rozvoji infrastruktury, zejména v tomto článku řešené infrastruktury liniové, však nebrání pouze legislativní překážky. Často se jedná o nesouhlas veřejnosti a stavbou přímo dotčených osob, tj. zejména vlastníků pozemků, na kterých se má stavba infrastruktury realizovat. Přesto, že je všem zřejmé, že bez těchto staveb by nebyl zajištěn bezpečný a pohodlný život ani hospodářství naší země a přesto, že každý z nás tyto stavby s povděkem používá (nezřídka přitom i uznává jejich společenskou nezbytnost), lze nejčastější postoj těchto osob výstižně shrnout přiléhavým anglickým souslovím „not in my backyard“ (ne na mém dvorku).
Pokud jde o pohled z druhé strany, tedy pohled investora stavby liniové infrastruktury, lze pak jeho postoj vyjádřit číslovkou 10, když toto číslo vyjadřuje přibližnou délku všech veřejnoprávních postupů, které musí investor podstoupit, nežli může zahájit realizaci stavby. Jde zejména o proces posuzování vlivů záměrů staveb na životní prostředí, zajišťování vyjádření, stanovisek, závazných stanovisek a rozhodnutí dotčených orgánů státní správy, získání územního a stavebního povolení, kolaudaci stavby, apod.
Náhlá potřeba rozvoje infrastruktury je tedy kromě její veřejné neakceptovatelnosti výrazně brzděna právními pravidly předepisujícími jejich veřejnoprávní povolování. Překážkou plynulých a efektivních postupů je zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) a zejména zvláštní právní předpisy (tzv. složkové zákony). Pravidla a filosofie stavebního zákona jsou šité spíše na míru stavbám obecným a lokálním s menším počtem účastníků povolovacích řízení, nežli stavbám zasahujícím rozsáhlé území s okruhem stovek či tisíců účastníků řízení. V případě složkových zákonů je pak pro liniové stavby problematickým bodem zapojení značného množství tzv. dotčených orgánů státní správy, chránících jim složkovým zákonem svěřený veřejný zájem. Přitom lze v mnoha případech pochybovat o tom, zda jsou v případě těchto staveb určité veřejné zájmy opravdu dotčeny a zda, přesto, že to složkový zákon požaduje, je odůvodněné, aby se tyto orgány do povolovacích procesů zapojovaly.
Urychlení výstavby liniových staveb se neobejde bez právní úpravy zohledňující specifika těchto staveb. Přesto, že lze v tomto směru ve vývoji stavebního zákona pozorovat určité kvalitativní posuny a snahy přijmout pravidla aplikovatelné pouze pro tyto druhy staveb, jsou legislativní aktivity obecně nedostatečné a lze uzavřít, že obecné stavební předpisy v jejich aktuálním znění efektivní povolování liniových staveb nezajistí.
O vylepšení dlouhodobě neuspokojivého stavu se dále pokouší i jiné zvláštní právní předpisy, nežli předpisy stavební. Tyto předpisy akcentují význam liniových staveb deklarováním jejich zvláštního statusu a nabízí jim specifická právní pravidla.
Stejně jako v evropském kontextu, není v českém právním řádě problematika liniových staveb upravena v jediném právním předpise, ale jde o právní úpravu roztříštěnou ve vícero právních předpisech.
Zřejmě nejdéle platným a stále účinným předpisem definujícím pojem liniových staveb není právní předpis, ale česká technická norma č. 730401 (Názvosloví v geodézii a kartografii), která nabyla účinnosti 1. 9. 1990. Ta uvádí, že liniová stavba je stavba, u níž podstatně převládá jeden rozměr, tj. délka nad šířkou a výškou.
Liniové stavby podle občanského zákoníku
S účinností od 28. 2. 2017 je pojem liniové stavby definován přímo v kodexu soukromého práva, v občanském zákoníku, a to v části pojednávající o rozdělení věcí. Ustanovení § 509[1] občanského zákoníku obsahuje soukromoprávní definici liniové stavby a současně stanoví, že liniové stavby nejsou součástí pozemku. Vzhledem k velkému počtu druhů liniových staveb používá citované ustanovení demonstrativního výčtu tradičních liniových staveb (vodovody, kanalizace, energetická či jiná vedení), v kombinaci s pravidlem podřazení dalších staveb, pokud takové stavby ze své povahy pravidelně zasahují více pozemků. Pro úplnost je vhodné zmínit, že předmětné ustanovení před novelou občanského zákoníku účinnou od 28. 2. 2017 používalo nikoli pojem liniové stavby, ale pojem inženýrské sítě. Novelou bylo tedy přistoupeno k použití obsahově širšího pojmu, pod níž je možné podřadit i jiné druhy liniových staveb, např. pozemní komunikace a dráhy, které obecně nejsou jako druh inženýrské sítě chápány.[2]
Související otázkou soukromého práva je posouzení liniových staveb z pohledu jejich movitého či nemovitého charakteru. Podle ustanovení § 498 odst. 1[3] platí, že pokud věc není podle zákona součástí pozemku a není možné ji bez jejího fyzického poškození přenést z místa na místo, půjde o stavbu nemovitou. Pokud jde o splnění první podmínky, bude v případě liniových staveb vždy splněna, když uvedeným zákonem bude zejména shora uvedené ustanovení § 509 občanského zákoníku[4]. Vzhledem ke stavebně-technickému provedení liniových staveb lze pak ve většině případů předpokládat, že bude splněna i druhá podmínka. Vždy je však samozřejmě nezbytné posuzovat konkrétní případ, např. lze polemizovat, zda je např. možné vyjmout ze země, rozebrat a přeložit podzemní potrubí na jiné místo bez jeho porušení, apod.
Dopravní a technická infrastruktura podle stavebního zákona
V odvětví práva veřejného jde především o úpravu stavebního zákona. Stavební zákon s liniovými stavbami počítá, nenazývá je však stavbami liniovými, ale stavbami dopravní a technické infrastruktury. Pokud jsou tyto stavby zřizované nebo užívané ve veřejném zájmu, pak naplní i definici ustanovení § 2 odst. 1 písm. k) [5] stavebního zákona pro zařazení stavby dopravní nebo technické infrastruktury do kategorie veřejné dopravní a technické infrastruktury. V tomto ustanovení jsou tedy definovány pojmy veřejné, potažmo i obecné, dopravní a technické infrastruktury. Ze stejných důvodů uvedených výše k ustanovení § 509 občanského zákoníku, používá i stavební zákon pro definování těchto pojmů demonstrativní výčet druhů staveb.
„Sektorové“ právní předpisy
Bližší konkretizaci demonstrativních pojmů používaných v definicích občanského zákoníku a stavebního zákona lze nalézt v jiných právních předpisech, které regulují příslušné odvětví (sektor) příslušné dopravní či technické infrastruktury zřizované a provozované ve veřejném zájmu – např. pozemní komunikace, energetická vedení, produktovody, elektronické komunikace, apod.[6] Kromě toho, že tyto zákony upravují podmínky podnikání v těchto odvětvích, stanovují práva a povinnosti jejich správců, provozovatelů či vlastníků, obsahují také již poměrně detailní popis jednotlivých částí a součástí zařízení těchto infrastruktur, které mají liniovou i lokální povahu. Z pohledu povolování staveb je důležité určit, zda stavba je či není částí dopravní či technické infrastruktury, jelikož v případě, že se jedná o stavbu obecnou, není možné použít ta ustanovení, která jsou určena pouze pro stavby dopravní či technické infrastruktury.
Stavby podle zákona o urychlení výstavby
Z pohledu definic dopravní a technické infrastruktury je pro přehlednost třeba zmínit i definice zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací (dále jen „ZoUV“), které však neslouží k faktickému vymezení částí a součástí (popisu) jednotlivých druhů infrastruktury. Tyto definice vymezují druhy staveb, pro které je možné ustanovení ZoUV aplikovat. V každé infrastruktuře jsou uvedeny jen některé její zařízení - stavby. Vždy se jedná o ty jejich části, které z pohledu veřejného zájmů na jejich realizaci, považuje zákonodárce za nejvíce významné a strategické a které proto mohou využít režimu ZoUV. Pro úplnost je nutné doplnit, že v případě energetické infrastruktury ZoUV zavádí i její podkategorii – vybrané stavby energetické infrastruktury, pro kterou jsou určená některá ustanovení ZoUV. Poslední novelou ZoUV s účinností od 31. 8. 2018 byla do ZoUV vložena i jeho, zatím první, příloha. V příloze, které se zjednodušeně říká „seznam staveb“ je uvedeno několik kategorií dopravní infrastruktury. Z pohledu systematiky ZoUV lze říci, že jde o stavby, které jsou z pohledu jejich významu důležitější, nežli stavby uvedené v definicích infrastruktur ZoUV.
Veřejný zájem
Většina liniových staveb, o kterých pojednává tento článek, a jejichž povolovací procesy je třeba zjednodušit a urychlit, jsou stavby, které jsou zřizovány a provozovány ve veřejném zájmu. Deklarace veřejného zájmu je obsažena ve výše uvedených zvláštních (sektorových) zákonech[7]. Přínos těchto významných zákonných prohlášení spočívá např. v možnosti využití procesu vyvlastnění (viz dále), dále v případech řízení a jiných správních postupů, které jsou podmíněny existencí veřejného zájmu (viz např. rozhodování o povolení tzv. druhových výjimek z ochrany živočichů a rostlin podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny), pro kvalifikaci dopravní a technické infrastruktury jako veřejné dopravní a technické infrastruktury podle stavebního zákona, apod.
Veřejně prospěšná stavba
S pojmem veřejného zájmu úzce souvisí i další z definic stavebního zákona - veřejně prospěšná stavba, která je uvedená v ustanovení § 2 odst. 1 písm. l) stavebního zákona[8]. Ne každá stavba, která je zřizována a provozována ve veřejném zájmu, je stavbou veřejně prospěšnou. Veřejně prospěšnou stavbou může totiž být pouze stavba veřejné infrastruktury, která je podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. k) stavebního zákona zřizovaná nebo užívaná ve veřejném zájmu, avšak současně musí jít o stavbu určenou k rozvoji nebo ochraně území obce, kraje nebo státu, která je za veřejně prospěšnou stavbu výslovně označena v územně plánovacích dokumentacích (tj. v zásadách územního rozvoje nebo v územním plánu). Přínosem statusu veřejně prospěšné stavby je např. podle ustanovení § 170 StZ možnost pro takovou stavbu vyvlastnit práva k pozemku, ať již spočívající v omezení či odnětí vlastnického práva, osvobození od poplatků za návrhy na vklad do katastru nemovitostí[9], apod.
Transevropské sítě
Průtahů v realizaci staveb, které jsou způsobeny komplikacemi v jejich povolovacích procesech, si povšimla i Evropská unie, která na základě jí založené působnosti v článku 170-172 Smlouvy o fungování Evropské unie může přijímat právní předpisy v oblasti tzv. transevropských sítí. Transevropské sítě jsou podle Smlouvy o fungování Evropské unie sítě v oblastech dopravních (tzv. TEN-T), telekomunikačních (tzv. eTEN) a energetických infrastruktur (tzv. TEN-E). Nejnovějším legislativním předpisem Evropské unie jsou pak dvě nařízení Evropského parlamentu a Rady z roku 2013, které se týkají sítí TEN-T a TEN-E[10]. Tato nařízení urgují k rychlé realizaci záměrů, které rozvíjejí transevropské sítě a obsahují nástroje k jejich podpoře. Jednou z oblastí pomoci je i oblast veřejnoprávního povolování těchto staveb. V oblasti povolování staveb je výjimečné nařízení o TEN-E sítích, jelikož obsahuje samostatnou část věnovanou urychlení povolovacích procesů tzv. projektu společného zájmu (označované také jako projekty PCI – Project of Common Interest). Nařízení u těchto projektů stanovuje jejich nezbytnost z hlediska energetické politiky, ukládá členským státům, aby projektům společného zájmu poskytly prioritní postavení a procesní zacházení (co nejrychlejší možné vyřízení zpracování jejich dokumentací), urguje k jejich co nejrychlejšímu uskutečnění, minimalizaci administrativní zátěže investorů, stanovuje maximální časový limit pro jejich povolovací řízení a pravidla pro včasnou komunikaci s veřejností, požaduje, aby členský stát zřídil jediný národní úřad pro koordinaci povolovacího procesu[11]. Pro úplnost je nutné zmínit, že velice podobná pravidla a postupy pro urychlení povolovacích procesů, která jsou stanovená v platném nařízení týkajícím se transevropských energetických sítí (TEN-E), jsou v současné době (v legislativním procesu) navrhována Evropskou komisí i pro stavby transevropských dopravních sítí (TEN-T) [12].
K uzavření části pojednávající o prioritních statusech liniových staveb lze shrnout, že liniová stavba je povolována podle ustanovení určených stavbám obecným s doplněním procesních odlišností závisejících na druhu stavby, tj. speciálních pravidel pro stavby zřizované a provozované ve veřejném zájmu, stavby veřejně prospěšné, stavby dopravní – vodní – energetické infrastruktury či elektronických komunikací podle ZoUV, stavby vybrané energetické infrastruktury, stavby uvedené v příloze ZoUV a, hierarchicky zřejmě nejprivilegovanější - stavby transevropských sítí.
Práva k cizím pozemkům
Poměrně pravidelnou součástí realizace liniových staveb je také zajištění soukromoprávního užívacího titulu k jejich umístění a provozování na cizích pozemcích. Jak bylo uvedeno výše, vzhledem k tomu, že liniové stavby nejsou součástí pozemku, postačí k jejich realizaci nejčastěji zřízení věcného břemene. V případech liniových staveb, jejichž umístění znamená pro vlastníka pozemku faktickou nemožnost jiné využitelnosti pozemku (např. pozemní komunikace, budovy, apod.), dochází k převodu vlastnictví celého pozemku či jeho části. Vzhledem k tomu, že se bohužel ve všech případech nepodaří zajistit soukromoprávní titul na základě dohody s vlastníkem pozemku (např. v případě exekucí omezujících vlastníky pozemků v nakládání s jejich majetkem či vlastníků neznámých), je nutným nástrojem i institut vyvlastnění podle zákona č. 184/2006 Sb., odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění). Jednou z podmínek vyvlastnění je tzv. účel (titul) vyvlastnění. Ten obsahují výše zmíněné sektorové zákony[13], přičemž v některých případech účel vyvlastnění umožňuje nejen omezení vlastnického práva (věcným břemenem) ale i jeho odnětí a to pro účely provedení budoucí výstavby či v některých případech i pro účely stavby již na pozemku zřízené (dokončené).
Zákon o urychlení výstavby
Jak bylo výšeuvedeno, pravidla pro povolování obecných staveb nejsou pro účely povolování liniových staveb vždy vhodné a nezřídka jejich respektováním dochází k časové paralyzaci realizace těchto staveb. Za účelem zjednodušení povolovacích procesů a urychlení výstavby liniových staveb byl v roce 2009 přijat ZoUV. V době svého vzniku obsahoval jen několik stručných ustanovení a především - byl určen pouze pro stavby dopravní infrastruktury. Do současné doby byl ZoUV sedmkrát novelizován, díky čemuž došlo postupně k rozšíření jeho věcné působnosti[14], samostatná část ZoUV pak byla věnována povolování Projektů společného zájmu (transevropské sítě TEN-E). O výhody obsažené v ZoUV projevili logicky zájem i investoři (resp. vlastníci a provozovatelé) dalších liniových staveb, s účinností od 1. 10. 2011 nejdříve staveb vodních a energetických, s účinností od 31. 8. 2018 pak i staveb elektronických komunikací.
ZoUV obsahuje, dlužno přiznat ne vždy zcela přehledně a vnitřně systematicky, pravidla odchylující se od pravidel stanovených v obecných právních předpisech, vůči kterým je proto předpisem speciálním (lex specialis). Správní úřad, který vede řízení týkající se stavby splňující definici jedné z v ZoUV vyjmenovaných infrastruktur, je povinen automaticky aplikovat právní režim (pravidla) ZoUV. Na skutečnost vedení řízení v režimu ZoUV je správní úřad povinen účastníky takového řízení výslovně upozornit.
ZoUV bez jakýchkoli pochyb obsahuje mnoho ustanovení, která účinně zjednodušují a urychlují výstavbu nejen liniových staveb. Při rozhodování o aplikaci ustanovení ZoUV je vždy nezbytné posoudit, zda stavba splní kvalifikační kritéria jednotlivých infrastruktur stanovená v definicích ZoUV, jelikož ustanovení ZoUV se vztahují vždy jen na definované okruhy staveb. Některá ustanovení ZoUV se vztahují na veškeré v ZoUV definované stavby, jiná pouze na stavby určité infrastruktury stavby (např. pouze na dopravní stavby, pouze na vybrané energetické stavby), či pouze na stavby vybrané energetické infrastruktury, pouze na stavby uvedené v příloze ZoUV, apod.
Vzhledem k omezenému prostoru tohoto článku lze stručně zmínit pouze nejzásadnější ustanovení ZoUV, přičemž v textu v rámci zjednodušení není rozlišováno, pro který druh infrastruktury (stavby) podle ZoUV jsou zmiňovaná ustanovení určena.
ZoUV zkracuje lhůty pro podání žalob proti rozhodnutím vydaných v řízeních vedených v režimu ZoUV (včetně lhůt pro podání opravných prostředků proti rozhodnutí soudu o žalobě), přičemž je soud zároveň povinován k rozhodnutí o nich ve zkrácené lhůtě 90 dnů. V případě řízení o vyvlastnění je zajištěno zachování (prodloužení) platnosti povolovacího rozhodnutí stavby, když po dobu probíhajícího řízení o vyvlastnění se běh platnosti rozhodnutí staví. Komplikace s doručováním velkému množství účastníků řízení se řeší doručováním veřejnou vyhláškou, pouze oznámení o zahájení řízení se doručuje podle standartních pravidel stavebního zákona, aby byly účastníci řízení prokazatelně upozorněni na následné doručování veřejnou vyhláškou, pokud budou mít zájem i nadále sledovat a aktivně se podílet na průběhu řízení. Déletrvající prodlévání úřadu v dohledávání a stanovování účastníků řízení po zemřelé osobě je vyloučeno stanovením časové lhůty, po jejímž uplynutí musí být neznámému účastníkovi ustanoven opatrovník. Umožňuje se, aby výjimečně, namísto stavebníka, zajistil závazná stanoviska přímo stavební úřad. S tím se zavádí nový procesní postup neveřejného tzv. společného jednání stavebního úřadu s dotčenými orgány k zajištění stavebníkem nedodaných závazných stanovisek a rovněž i jako platforma pro vyřešení případných vzájemných rozporných stanovisek dotčených orgánů. Obtíže při provádění vstupů na cizí pozemky a vykonávání nezbytných přípravných prací (např. geologických průzkumů) na nich jsou řešeny oprávněními i ve fázi před získáním povolovacího rozhodnutí. V případě převodu podílu k pozemku potřebnému pro výstavbu se nepřihlíží k zákonnému ani případnému smluvnímu předkupnímu právu. Nájem či pacht pozemku, který brání výstavbě, je možné vypovědět. V případě konfliktu stavby s dopravní či technickou infrastrukturou je stanovena povinnost provést přeložku těchto infrastruktur včetně lhůt k jejímu provedení. Povinnost zahájení účelu, pro který byla vyvlastněna práva k cizím pozemkům (či stavbám), se oproti obecné úpravě uvedené v zákoně o vyvlastnění, prodlužují na 5 let od uzavření smlouvy o získání těchto práv, v případě vydání rozhodnutí o vyvlastnění pak na 4 roky od jeho právní moci. Velice kontroverzním a mediálně přitažlivým tématem byl v průběhu legislativního procesu institut tzv. mezitímního rozhodnutí (v počátcích návrhu označovaný jako tzv. předběžná držba). Jde o institut inspirovaný obdobným přístupem uplatňovaným v právu SRN pro urychlení výstavby spolkových komunikací, který ve své podstatě umožňuje rozdělit tradiční řízení o vyvlastnění na dvě samostatné části (resp. dvě samostatná rozhodnutí, nikoli dva výroky, jak je tomu v případě současného řízení o vyvlastnění). V případě splnění podmínek vyvlastnění je rozhodnuto mezitímním rozhodnutím o samotném vyvlastnění práv, proti kterému nelze podat odvolání, pouze žalobu ve správním soudnictví. Časově náročné řízení o stanovení náhrady za vyvlastnění nezdržuje využívání cizího pozemku, k zahájení prací na pozemku postačí stavebníkovi pouhé mezitímní rozhodnutí o vyvlastnění. ZoUV dále také obsahuje vícero ustanovení aplikovatelných pouze na dopravní stavby státních organizací. Společným jmenovatelem těchto ustanovení je rozvolněníjinak přísných pravidel pro hospodaření se státním majetkem (např. umožnění navýšení kupních cen pozemků použitím koeficientů násobících kupní ceny stanovené znaleckým posudkem, tzv. výkupní bonusy).
Budoucnost zákona o urychlení výstavby
V současné době se v legislativním procesu nachází další novela ZoUV, která by měla přinést mnoho dalších, velice slibně se profilujících, zjednodušujících postupů a s tím spojené kýžené urychlení povolovacích procesů. Vzhledem k rozsahu návrhů by si však jejich popis vyžádal samostatný článek. Vzhledem ke koncepci tohoto článku by měl být zmíněn alespoň návrh, který požaduje doplnění názvu ZoUV o zastřešující zkratku „liniový zákon“, což by v častých referencích jistě nejen zjednodušilo současný, dnes již poměrně dlouhý a krkolomný, název zákona, ale rovněž by povýšilo význam ZoUV a deklarovalo jednotu a kolektivní problematiku výstavby liniových staveb, bez rozdílu jejich druhu.
Závěrem jen krátké zamyšlení nad budoucností ZoUV. V současné době probíhají aktivní práce na rekodifikaci veřejného stavebního práva, která má ambice vnést do povolovacích procesů zcela zásadní revoluční a jistě potřebné změny. Nadějný návrh věcného záměru rekodifikace předložený do mezirezortního připomínkového řízení pojednává i o ZoUV, když alternativně zvažuje jeho zachování či zrušení a přesunutí jeho materie do nového stavebního zákona (např. do jeho samostatné části). K tomu je vhodné poznamenat, že ZoUV od svého vzniku nabývá čím dál většího významu a praktického přínosu. Jsou proto důvody, proč by bylo zrušení ZoUV neracionálním krokem. Jak bylo uvedeno výše, ZoUV zasahuje do oblastí právní úpravy a působnosti mnoha právních předpisů, nikoli jen do zákona stavebního. Jeho přenesení do stavebního zákona by proto věcně přesahovalo účel a předmět stavebního zákona, nehledě na to, že součástí obecného právního předpisu by se stala i poměrně specifická právní úprava aplikovatelná pouze na velice úzkou oblast staveb.
[1] § 509 občanského zákoníku „Liniové stavby, zejména vodovody, kanalizace nebo energetická či jiná vedení, a jiné předměty, které ze své povahy pravidelně zasahují více pozemků, nejsou součástí pozemku. Má se za to, že součástí liniových staveb jsou i stavby a technická zařízení, která s nimi provozně souvisí.“.
[2] Pro srovnání slovenský stavební zákon (§ 43a zákona č. 50/1976 Zb., územnom plánovaní a stavebnom poriadku) mezi inženýrské stavby řadí, mj., i pozemní komunikace.
[3] § 498 odst. 3 občanského zákoníku „Stanoví-li zákon, že určitá věc není součástí pozemku, a nelze-li takovou věc přenést z místa na místo bez porušení její podstaty, je i tato věc nemovitá.“
[4] Pro úplnost je vhodné zmínit i některé jiné právní předpisy, které u některých liniových staveb stanovují, že tyto stavby nejsou součástí pozemku. Jde např. o § 9 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích („…Stavba dálnice, silnice a místní komunikace není součástí pozemku.“) či § 5 odst. 1 zákona o dráhách („…Stavba dráhy není součástí pozemku….“). Po novele ustanovení § 509 občanského zákoníku s účinností od 28. 2. 2017 úpravy tohoto typu pozbyly svůj význam, když nepoužití zásady superficies solo cedit stanovuje u liniových staveb samotný občanský zákoník.
[5] § 2 odst. 1 písm. k) stavebního zákona
„k) veřejnou infrastrukturou pozemky, stavby, zařízení, a to
1. dopravní infrastruktura, například stavby pozemních komunikací, drah, vodních cest, letišť a s nimi souvisejících zařízení;
2. technická infrastruktura, kterou jsou vedení a stavby a s nimi provozně související zařízení technického vybavení, například vodovody, vodojemy, kanalizace, čistírny odpadních vod, stavby ke snižování ohrožení území živelními nebo jinými pohromami, stavby a zařízení pro nakládání s odpady, trafostanice, energetické vedení, komunikační vedení veřejné komunikační sítě a elektronické komunikační zařízení veřejné komunikační sítě, produktovody a zásobníky plynu;“.
[6] Zákon č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích
Zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách
Zákon č. 274/2001 Sb. o vodovodech a kanalizacích
Zákon č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích
Zákon č. 189/1999 Sb. o nouzových zásobách ropy
Zákon č. 458/2000 Sb., energetický zákon
[7] § 1 odst. 2 zákon o vodovodech a kanalizacích „Vodovody a kanalizace pro veřejnou potřebu se zřizují a provozují ve veřejném zájmu.“
§ 17 odst. 1 zákon o pozemních komunikacích „Dálnice, silnice a místní komunikace I. třídy, jejich součásti, příslušenství a stavby související jsou veřejně prospěšné.“
§ 5 odst. 1 zákona o drahách …. „Stavba dráhy celostátní, regionální, tramvajové, trolejbusové nebo dráhy speciální je veřejně prospěšná.“
§ 7 odst. 2 zákon o elektronických komunikacích „Zajišťování veřejné komunikační sítě, poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací, zavádění vysokorychlostních sítí elektronických komunikací podle zákona o opatřeních ke snížení nákladů na budování vysokorychlostních sítí elektronických komunikací a zajišťování sítí elektronických komunikací pro účely bezpečnosti státu se uskutečňují ve veřejném zájmu.“
§ 3 odst. 2 zákon o nouzových zásobách ropy „Skladovací zařízení, produktovody a ropovody jsou zřizovány a provozovány ve veřejném zájmu.“
§ 2 odst. 2 písm. a) bod 10 energetického zákona „…přenosová soustava je zřizována a provozována ve veřejném zájmu,…“.
[8] § 2 odst. 1 písm. l) stavebního zákona „veřejně prospěšnou stavbou stavba pro veřejnou infrastrukturu určená k rozvoji nebo ochraně území obce, kraje nebo státu, vymezená ve vydané územně plánovací dokumentaci,“.
[9] Písm. b) položka 120 přílohy zákona č. 634/2004 Sb., zákon o správních poplatcích „Přijetí návrhů na zahájení řízení o povolení vkladu do katastru nemovitostí na základě listin, které souvisejí s výstavbou veřejně prospěšné stavby pro zneškodňování odpadu, zásobování vodou, odvádění odpadních vod a jejich čištění, pro veřejnou dopravu, veřejné školství, veřejnou správu a obdobné veřejné účely“.
[10] Nařízení EP a Rady č. 1315/2013 ze dne 11. 12. 2013, o hlavních směrech Unie pro rozvoj transevropské dopravní sítě
Nařízení EP a Rady č. 347/2013 ze dne 17. 4. 2013, kterým se stanoví hlavní směry pro transevropské energetické sítě.
[11] Jediným národním úřadem pro koordinaci povolovacího procesu projektů společného zájmu bylo pověřeno Ministerstvo průmyslu a obchodu na základě usnesení vlády ČR č. 733 ze dne 10. 9. 2014.
[12] Návrh NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY o zjednodušení opatření na zlepšení realizace transevropské dopravní sítě - COM/2018/277 final - 2018/0138 (COD) (https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX%3A52018PC0277)
[13] § 17 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích, § 104 odst. 4 zákona o elektronických komunikacích, § 3 odst. 11 o nouzových zásobách ropy, § 24 odst. 4 energetického zákona, § 5 odst. 2 zákona o dráhách.
[14] § 1 ZoUV „Tento zákon upravuje postupy při přípravě, umisťování a povolování staveb dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací, při získávání práv k pozemkům a stavbám potřebných pro uskutečnění uvedených staveb a uvádění těchto staveb do užívání s cílem urychlit jejich majetkoprávní přípravu, umisťování, povolování a povolování jejich užívání, jakož i vydávání podmiňujících podkladových správních rozhodnutí, a urychlení následného soudního přezkumu všech správních rozhodnutí v souvislosti s těmito stavbami. Tento zákon dále upravuje v návaznosti na přímo použitelný předpis Evropské unie10)výkon státní správy a postup při povolování projektů společného zájmu.“.
Diskuze k článku ()