Zrušení licence na výrobu elektřiny nemusí vést k automatickému ukončení výroby elektřiny v solární elektrárně a jejímu odstavení z provozu
V srpnu loňského roku Ústavní soud přiznal odkladný účinek ústavní stížnosti společnosti Zdeněk - Sun s.r.o. („Výrobce“), a tím odložil vykonatelnost rozsudku Krajského soudu v Brně zrušujícího rozhodnutí Energetického regulačního úřadu („ERÚ“) o udělení licence na výrobu elektřiny Výrobci. Výrobce tak může i nadále legálně vyrábět elektřinu ve své solární elektrárně a čerpat provozní podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie.
Skutkový stav
Na základě správní žaloby nejvyššího státního zástupce zrušil Krajský soud v Brně rozhodnutí ERÚ o udělení licence na výrobu elektřiny Výrobci. Následně NSS zamítl kasační stížnost Výrobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně. Výrobce napadl rozhodnutí Krajského soudu v Brně a NSS ústavní stížností a zároveň požádal o odklad vykonatelnosti výroku rozsudku Krajského soudu v Brně o zrušení rozhodnutí ERÚ o udělení licence na výrobu elektřiny. Ústavní soud následně přiznal odkladný účinek ústavní stížnosti Výrobce.[1]
Náhled Ústavního soudu na faktické důsledky zrušení licence na výrobu elektřiny
Ústavní soud přisvědčil argumentaci Výrobce podpořené znaleckým posudkem, že zrušení licence na výrobu elektřiny by pro něj mohlo být likvidační, když:
- výroba elektřiny v solární elektrárně je jeho hlavním zdrojem příjmů
- výstavba solární elektrárny byla financována úvěrem, který je splácen ze zisku generovaného výrobou elektřiny
- odstavení solární elektrárny z provozu by mohlo vést k degradaci a případnému zničení jejích částí (tj. panely, střídače, zabezpečení, rozvody).
Pokud by tedy došlo k odstavení solární elektrárny z provozu, pak by mohl Výrobce utrpět závažnou a jen těžko odstranitelnou újmu. Navíc podle názoru Ústavního soudu nelze očekávat, že by okamžitý výkon napadeného rozsudku vedl k poklesu ceny elektřiny koncovým zákazníkům o částku, která by Výrobci přestala být vyplácena. Nepatrně vyšší cena elektřiny pro jednotlivé odběratele je v porovnání s hrozící ekonomickou likvidací Výrobce podstatně méně závažná.
Dopady rozhodnutí
Pokud by Ústavní soud odkladný účinek ústavní stížnosti nepřiznal, pak by Výrobce zřejmě přišel o jediný zdroj příjmu, nemohl by legálně provozovat solární elektrárnu, hrozilo by mu, že banka okamžitě zesplatní úvěr a přistoupí ke zpeněžení zajištění, jehož hodnota by mohla znatelně poklesnout (např. technologie), resp. být i nulová (např. zastavené pohledávky). Výrobce by se tak mohl ocitnout v úpadku. V důsledku rozhodnutí Ústavního soudu byl tento scénář prozatím odvrácen a Výrobce tak může po dobu řízení před Ústavním soudem, resp. do doby zrušení rozhodnutí o přiznání odkladného účinku i nadále legálně provozovat solární elektrárnu v souladu s udělenou licencí, vyrábět elektřinu a čerpat provozní podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Jeho ekonomická činnost tak zůstává zachována a solární elektrárnu není nutné odstavit. Další vývoj této kauzy bude závislý na rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti.
Obecně k odkladným účinkům
Nutno dodat, že v daném případě již i NSS přiznal odkladný účinek kasační stížnosti společnosti Výrobce. Ústavní soud tak v zásadě postupoval obdobně jako NSS. Rozsudek Krajského soudu v Brně byl vydán 20. 5. 2016. Díky podání kasační stížnosti a ústavní stížnosti se tak až do dneška podařilo Výrobci odvracet negativní důsledky odebrání licence. Přiznání odkladného účinku může být v mnoha případech klíčové pro dotčené osoby, stejně klíčové jako samo rozhodnutí ve věci. To platí nejen pro oblast energetiky, ale i pro stavební věci řešené správními soudy a další řízení v oblasti veřejné správy. Pro tyto účely jsme v HAVEL & PARTNERS shromáždili a analyzovali rozhodovací praxi soudů o přiznání odkladných účinků. Dle našeho názoru by obecně měl být přiznáván odkladný účinek žalob (bývalých) držitelů licence v případech, kde orgány státní správy odebírají licence. Řízení před správními soudy totiž může probíhat i několik let. Judikatura totiž posuzuje tři skutečnosti:
- zda výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by pro žalobce (žadatele o odkladný účinek žaloby) znamenaly újmu
- tato újma je pro žalobce nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám
- přiznání odkladného účinku není v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Je vždy zásadní, jak důkladně žalobce, např. i výrobce z obnovitelného zdroje, svou žádost o odkladný účinek odůvodní a nejlépe i podloží konkrétními náklady, resp. škodou, která by mu vznikla jeho nepřiznáním. Pokud žalobce vše podloží, zejména v případech odebrání licencí, mají návrhy na přiznání odkladného účinku žalobám velkou šanci na úspěch.
[1] Usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2082/17 ze dne 15. srpna 2017
Další články
Implementace směrnice o platformové práci: znaky závislé práce, právní domněnka a algoritmické řízení (3. část)
V návaznosti na předchozí dva díly analyzuje tento článek otázku pracování doby a osobního výkonu práce, jakož i otázku metodiky související s návrhem zákona.
EET 2.0: na čem vůbec stojí slibovaných 14 miliard?
Schválení EET 2.0 Poslaneckou sněmovnou znovu rozvířilo ostrou debatu o skutečném fiskálním přínosu evidence tržeb a právní jistotě českých podnikatelů. Jaké jsou rozpočtové odhady Ministerstva financí i nezávislých ekonomů?
Outsourcing mzdové agendy: odpovědnost zůstává zaměstnavateli, smluvní ochrana ale může být silnější
Outsourcing mezd nepřenáší veřejnoprávní odpovědnost zaměstnavatele na dodavatele. To ale samo o sobě není argumentem proti outsourcingu. Rozhodující je, jak je nastavena smlouva, odpovědnost dodavatele, pojistné krytí a předávání podkladů. Právě zde může mít externí model oproti internímu zpracování významnou výhodu: prostor pro náhradu škody není omezen pracovněprávním limitem zaměstnance, ale je předmětem smluvního vyjednávání.
Technologická proměna člověka jako právní problém v práci a sociální péči
Exoskelet může ulehčit zádům pracovníka, chytrá protéza zpřesnit pohyb a domácí senzory umožnit člověku zůstat déle ve vlastním bytě. Technologie zde nevystupuje jako protivník. Často řeší skutečný problém: snižuje fyzickou zátěž, podporuje soběstačnost a nahrazuje kapacitu, kterou zaměstnavatel, rodina nebo sociální služba nemají.
Implementace směrnice o platformové práci: znaky závislé práce, právní domněnka a algoritmické řízení (2. část)
Předchozí díl nastínil úvod do problematiky platformové práce a otázku aplikace právní domněnky a automatické rekvalifikace. Další díl si klade za cíl na tohle téma navázat, a to analýzou redefinice závislé práce a jejich jednotlivých znaků.




