Legislativní rámec
Jedná se o sněmovní tisk číslo 861, který (revolučním způsobem?) mění dosavadní trestní předpisy, zejména pokud se budeme bavit o trestním zákoníku, trestním řádu a zákonu o trestní odpovědnosti právnických osob.
Vycházím ze znění, které prošlo ústavně právním výborem. V současné chvíli je k němu 36 pozměňovacích návrhů, které musí být součástí nějaké širší politické dohody, a já jsem v tuhle chvíli odmítal jednotlivé návrhy studovat, protože samozřejmě je otázkou, co v konečném znění při schvalování z novely vyjde.
Mediálně se hovoří zejména o změně trestního zákoníku, o úpravě současného peněžitého trestu. Vzhledem k tomu, že tím byla zakončen předchozí příspěvek Mgr. France, začnu tímto tématem, které se týká klíčových změn v trestním řádu. Chystaná novela významným způsobem posiluje princip oportunity v trestním řádu, kdy zavádí možnost zastavení trestního stíhání pro neúčelnost z toho důvodu, že státní zástupce nemá jasné a přesvědčivé důkazy, aby podal obžalobu. V současné době je státní zástupce povinen v případě pochybností, zdali se skutek stal nebo nestal, žalovat. Nicméně nová úprava přináší možnost, pokud tam ty pochybnosti budou a bude spíše zřejmé, že se skutek nestal, tak aby takovou věc nežaloval.
Samozřejmě tato možnost bude do jisté míry záviset na tom, jak se k ní budou stavět vedoucí státní zástupci, zdali budou aprobovat postup konkrétních státních zástupců, anebo zdali jim řeknou: „No tak, když už jsi tady s tím strávil 3, 4, 5 let, když už to stálo spoustu peněz, když už jsme tomu obětovali tolik času a energie, a koneckonců, když jsme schopni si v databázi odškrtnout, že se nám to povedlo, že byla podána obžaloba, tak nevidím důvod tu obžalobu nepodat.“
Důvodová zpráva k tomuto bodu uvádí dvě jasné základní věci. První věc je, že pokud je podána obžaloba v pochybnostech, kdy není zcela zřejmé, zdali může uspět, má to významné difamační dopady do práv obviněného. To je samozřejmě správná úvaha, já myslím, že ze strany orgánů činných v trestním řízení je tato úvaha mnohdy podceňována, protože nikdo z běžných lidí, ale dokonce ani ze soudců, protože soudců se ta věc také týká, až v případě, pokud by měli nějaký podobný problém, si zřejmě nedovede představit, co to pro obyčejného člověka znamená, když je 3, 4, 5 nebo dokonce 10, 15, 18 let stíhán. To je jedna věc, kterou uvádí důvodová zpráva.
Druhá věc z důvodové zprávy je ta, že se tím ušetří prostředky jednak v rámci trestního řízení a jednak v rámci případného vyplácení různých náhrad, ať už jsou to náhrady nákladů na obhajobu, ať už jsou to náhrady nákladů týkající se majetkové, nemajetkové újmy a podobně.
Nejenom, že to zasahuje do práv a svobod obviněného, to všichni víme, ale stojí ho to neskutečné peníze, má zajištěný majetek. Nedovedete si představit, co to pro toho člověka znamená, že má po dobu deseti let zajištěný majetek. Rozpadne se rodina, dojde k rozvodu… a tyhle věci už nikdo nikdy nenapraví. A že bychom se ze strany státu dočkali nějakého slušného odškodného v případě zproštění této osoby, no tak to je pouze chiméra. Náklady na obhajobu, dejme tomu 15-20 % zpátky podle toho, jak je drahý advokát. Zajištěný majetek v hodnotě x milionů, ať už jsou to peníze, nemovitosti a tak dále. Zisky, plody, výnosy, co by z toho majetku mohly plynout, že by stát odškodňoval? Ne, ta osoba dostane v roce 2025 těch stejných 10 milionů jako v roce 2005. A my advokáti se můžeme snažit, jak chceme, ale Nejvyšší soud a Ústavní soud prostě tuhle praxi zatím drží. Ale já doufám, že brzy dojde ke změně. To znamená, kdo je schopen vydržet takovéto trestní řízení, tak musí samozřejmě být vědomě odolný a musí mít nějaké sponzory. A vyplývá z toho vlastně jedna věc, že před právem jsme si všichni rovni, ale před spravedlností úplně ne, protože ta je v tomhle smyslu jenom pro bohaté.
Já bych totiž, když zůstanu u tohoto principu oportunity, chtěl uvést jeden příklad z advokátní praxe – zvlášť závažný zločin obchodování s lidmi. Řekneme si, že to je něco hrozného. V roce 2019 monstrózní domovní prohlídky nebytových prostor, šest lidí skončilo ve vazbě. Ty osoby byly z vazby propuštěny během 2-3 měsíců, protože se zjistilo, že není nutné, aby v té vazbě zůstaly. Nicméně po půl roce vyšetřování, byť se na začátku toho vyšetřování mohlo zdát, že dohromady na té věci něco může být, když začaly vypovídat svědkyně poškozené, tak bylo naprosto zřejmé, že se ta věc stala úplně jinak, než bylo na počátku prezentováno. Věděl to vyšetřující policista, který nám říkal: „No já vím, já vím, ale já to tady musím ještě vyšetřit, tak třeba za rok bychom to mohli zastavit.“ Za rok řekne: „No já bych to sám zastavil, ale já mám nadřízeného, který mi to neschválí.“ To znamená, že tahle věc jde od policie ke státní zástupkyni. Státní zástupkyně, ta samozřejmě po x letech vyšetřování obžalobu podá. Řízení pak dva roky před soudem, a skončilo to významnou drastickou „sportovní terminologií“ orgánů činných v trestním řízení. Byť nám všem, kdo jsme v té kauze byli zainteresováni, bylo v podstatě od počátku jasné, že ta kauza nemůže vést k úspěchu.
Princip oportunity, který se teď zavádí, podle mě není zas tak vzdálen tomu, do jaké míry by orgány činné v trestním řízení mohly či nemohly být odpovědné za své kroky. Máme § 330 trestního zákoníku, maření úkolu úřední osoby z nedbalosti. Samozřejmě vím, že to může znamenat nějaký inovátorský přístup z hlediska současného pohledu, nicméně já si myslím, že v tomto smyslu by moc orgánů činných v trestním řízení neměla být, asi se nebojím říct, zneužívána.
Účel novelizace – obecný rámec
Každopádně pojďme zpátky na počátek prezentace. Novela z díla Ministerstva spravedlnosti odráží programové prohlášení vlády, byť samozřejmě chvíli trvalo, ať už z důvodu různých setkávání různých skupin, ať už skupin pro trestní politiku nebo různých odborníků, než se novela dostala na papír a než se nakonec dostala do legislativního procesu, protože samozřejmě názory na to, jakým způsobem by problematika měla být nově upravena, se dost lišily, ať už vezmu Českou advokátní komoru, ať už vezmu názorové proudy z Nejvyššího soudu a tak podobně.
Klíčové body novelizace v trestním právu hmotném
Nicméně to hlavní, mediálně zviditelňované, je posílení alternativních trestů, a zejména posílení možnosti ukládání peněžitého trestu. No, pokud jde o ukládání peněžitého trestu, já bych to zase jako takový horký brambor neviděl, protože podle mě, pokud bychom to charakterizovali, je to dohromady mnoho povyku pro nic, protože novela samozřejmě dává možnost ukládat peněžitý trest nově u všech trestných činů, nicméně je potřeba dodat, že u trestných činů proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti podle HLAVY III Zvláštní části trestního zákoníku a u zvlášť závažných zločinů nebude moct být peněžitý trest uložen jako samostatný. To znamená, ve chvíli, kdy je žádoucí uložit obviněnému, resp. pachateli trestného činu, trest odnětí svobody, tak u těch nejzávažnějších trestných činů, a to platí i pro trestné činy z majetkové a z hospodářské oblasti, se dohromady nic nemění. V současné chvíli podle § 58 máme možnost v případě prohlášení viny využít institutu mimořádného snížení trestu odnětí svobody, což může připadat právě v úvahu u majetkových nebo hospodářských trestných činů.
A já teď udělám takovou drobnou odbočku a úvahu. U toho se dle mého názoru nic měnit nemůže, protože původně z pera Ministerstva spravedlnosti zcela na počátku v rámci nějakých alternativ šla ven úvaha, že právě pachatelé majetkových a hospodářských trestných činů by nemuseli obdržet trest odnětí svobody a mohli by zůstat na svobodě při uložení právě významného peněžitého trestu. V tom se dle té úpravy, která bude přijata, nic nemění. A teď si musíme položit otázku, jestli je to správně.
Je to samozřejmě na tom, jak každý máme nastavené vidění světa, ale podívejme se třeba na pachatele hospodářských trestných činů (veřejné zakázky, daně a tak dále). Neříkám, že pokud někdo spáchá takový trestný čin, že mu máme zatleskat, poděkovat a říct, že se dohromady nic nestalo. Domnívám se ale, že pachatelé těchto trestných činů mají v zásadě svůj hodnotový rámec kromě nějakého přešlapu nastavený, a v tom vězení kde stráví 5, 6, 7, 8 let, možná mají co dělat, ale jinak se tam nic nového, dobrého nenaučí. Kromě toho, že budou vytrženi od rodiny, že budou vytrženi ze zaměstnání a se všemi těmito důsledky se budou muset utkat.
Naopak někdo, pokud chce okrást stát na dani nebo pokud chce získat nějakou výhodu z veřejné zakázky, tak je naprosto žádoucí takovému pachateli uložit tak drastický peněžitý trest, že ho to bude bolet do konce života, že bude splácet vlastně novou hypotéku do konce života, a to ho potrestá daleko víc, než že stráví pár let ve vězení a jinak bude moct být zachována jeho existence.
Tolik tedy ten hlavní poznatek k peněžitému trestu, kde se mění ještě jedna věc. Bude moct být uložen peněžitý trest v daleko větších částkách, než je tomu v současné době, a to na základě změny možnosti ukládání počtu denních sazeb.
Novela trestního zákoníku zavádí možnost uložit nové druhy trestů, tak, jak je to v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob: zákaz plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži a zákaz přijímání dotací a subvencí. To jsou dva nové druhy trestů, které bude možné uplatňovat u fyzických osob. Zároveň u podmíněného odsouzení, ať už obyčejného nebo s dohledem, bude nově moci být uložen v rámci kumulace trestů rovněž trest obecně prospěšných prací, což navazuje na možnost třeba uložit trest domácí vězení.
Co se týká snížení trestněprávní represe u vybraných druhů trestné činnosti, neustále se hovořilo o tom, jestli má své místo trestný čin zanedbání povinné výživy, jestli má své místo trestný čin recidivní krádeže, jestli má své místo trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky.
Tak u trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky se nemění zhola nic.
U trestného činu krádeže, té recidivní, dochází ke změně, že už se nebude jednat o základní skutkovou podstatu, ale o jednu z možných objektivních stránek v základní skutkové podstatě, byť je potřeba říct, že trestný čin opakovaných krádeží, tzn. 10x, 12x, 16x, 20x spáchaná krádež opakující se ze strany recidivisty, trestní právo nikdy nevyřeší. Ať už to budeme mít upraveno v prvním, v druhém odstavci, ať už tam bude hrozit jakákoliv sankce, ať už to dokonce třeba v trestním zákoníku upraveno nebude, tak to není nic, co by trestní právo samo o sobě bylo schopno efektivně vyřešit, protože efektivní řešení tohoto problému se nachází úplně někde jinde.
No a trestný čin zanedbání povinné výživy. Pokud zanechá nějaké následky na dítěti, tak nově bude možné uložit pachateli trest odnětí svobody v maximální výměře jeden rok, to znamená dochází tam ke snížení trestní represe, ale to je samozřejmě taky hlubší problém, jak tuhle záležitost a tuhle problematiku řešit.
Klíčové změny v TOPO
U trestní odpovědnosti právnických osob se do právní úpravy promítla aplikační praxe, když zákonodárce pochopil, že je potřeba nechat normálně fungovat běžnou právnickou osobu, byť spáchá skrze nějakého svého představitele trestný čin. Už před lety byl upraven institut zahlazení odsouzení u právnických osob tak, že v případě zaplacení peněžitého trestu máme celou věc vyřešenu. A teď na to zákonodárce navazuje procesními instituty.
Prvním klíčovým procesním institutem je možnost odložit věc ještě před zahájením trestního stíhání, což maximálním možným způsobem dopadá na efektivitu trestního řízení. V současné době jsou stíhány právnické osoby, takzvané prázdné schránky bez majitele i bez jednatele, tzn. takové právnické osoby, které jsou „spravovány“ bílým koněm tak, aby jediným možným cílem trestního řízení v případě těchto právnických osob nebylo zrušení právnické osoby a následné její vymazání z obchodního rejstříku. To se, myslím, všichni správně domníváme, že není úlohou trestního práva.
Nicméně, co je mnohem důležitější, je iniciace nového možného odklonu podmíněného upuštění od trestního stíhání u právnických osob, což je v podstatě analogická alternativa podmíněného zastavení trestního stíhání u fyzických osob, kdy by za splnění relativně přísných podmínek došlo dosavadní terminologií k zastavení, novou terminologií k upuštění od trestního stíhání právě běžně fungujících právnických osob, které se ke spáchanému trestnému činu skrze nějakého svého představitele postaví čelem, kdy se samozřejmě právnická osoba dozná (a to je jiný problém z hlediska toho, jak se má doznávat), resp. slovy zákona vysloví s takovým postupem souhlas, nahradí škodu, nebudou žádné škodlivé následky, pošle peněžitou pomoc na oběti trestné činnosti. A v případě, že to bude potřeba, což se tady ukazuje v rámci § 37b odst. 2, připraví a zavede účinný soubor preventivních opatření a nápravných opatření, která mohou podléhat následné kontrole. Jinak řečeno, buď zavede nebo precizuje, zlepší svůj compliance program.
To znamená, že tímto způsobem se dostáváme k běžnému fungování v zahraničních zemích, ať už je to z Evropy (např. Francie) nebo samozřejmě, byť to právo je úplně odlišné, v rámci Spojených států amerických. A rozhodně to není o tom, že bychom mohli říci, že právnická osoba se ze své trestné činnosti vykoupí. O tom to není. Musíme si dnes v roce 2025, téměř po 14 letech účinnosti zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, uvědomit jednu věc, která z hlediska teoretického a z hlediska základních zásad trestního řízení samozřejmě smysl zcela nedává. Ale musíme respektovat praktický život nejenom nás, fyzických osob, ale i právnických osob, tedy musíme na tu trestnou činnost právnických osob a na důsledky s tím spojené nahlížet úplně jinou optikou.
Pojďme si to ukázat na probíhající kauze Metrostav (žádnou ze stran nezastupuji, proto o kauze mohu hovořit). Když si vezmeme firmu Metrostav, neustále se o tom píše: tady zproštěná, tady odsouzená, tady compliance program uznán za dostatečný, tady compliance program nebyl uznán za dostatečný. Ale představme si situaci, kdy by prostě jednou ten soud rozhodl, že Metrostav a všechny jeho společnosti, které si zakládal, nebudou moct fungovat. No tak komu to prospěje, takové řešení? Neprospěje to naprosto nikomu a negativní důsledky budou samozřejmě značné.
Klíčové změny v trestním řádu
Co se mění v trestním řádu? Upravuje se nová základní zásada v ustanovení § 2 odst. 16, kdy se explicitně vyjadřuje zásada restorativní justice, to znamená posiluje se ještě více postavení poškozeného, byť samozřejmě postavení poškozeného dneska podle jazykového znění trestního řádu už není minoritní. To, co řeknu, vlastně souvisí s celou novelou, která má být přijímána. Ona totiž jedna věc je, co se přijme, a druhá věc je, jak, respektive do jaké míry ty změny budou orgány činné v trestním řízení akceptovat. To znamená, významně se posiluje, alespoň z hlediska znění, postavení poškozeného. V rámci dohody o vině a trestu se hovoří o tom, že státní zástupce dbá na zájmy poškozeného. To je taková jako hezká věta. Nicméně v okamžiku, kdy na ty zájmy poškozeného dbát nebude, nebude efektivně postupovat ve prospěch poškozeného, tak poškozený v rámci sjednávání dohody o vině a trestu pak bude v daleko horším postavení než v rámci běžného, klasického trestního řízení. Což je právě příklad toho, že to závisí vždy na konkrétním státním zástupci, do jaké míry zrovna tady, když se bavíme o restorativní justici, takový institut může fungovat či nemůže fungovat.
Z hlediska praktických věcí, které už prošly drobným judikaturním vývojem, ale z hlediska teoretických diskuzí nejsou stále uzavřeny, docházíme k tomu, že dohoda o vině a trestu, prohlášení viny a nesporné skutečnosti, všechny tyto instituty budou moci být využity v rámci hlavního líčení pouze do zahájení dokazování. To je významná změna. Můžeme si o ní myslet cokoli, má to svá negativa a pozitiva, ale je to významná změna.
To, že dochází ke změně institutu narovnání, to zmíním z časových důvodů jen touto krátkou zmínkou, ale značná změna by měla nastat u trestního příkazu. U toho by nově soud mohl od stolu uložit obviněnému trest odnětí svobody až na jeden rok. Je otázkou, byť důvodová zpráva hovoří o tom, že to přispěje k významné efektivitě trestního řízení, jestli je žádoucí, aby soud odsoudil k trestu odnětí svobody někoho, koho v životě neviděl, kdy není schopen prostě posoudit tu osobu, ať už z hlediska zásady bezprostřednosti, pokud bude vypovídat z hlediska ústnosti a tak podobně. To znamená, že to je taková ambivalentní změna. Na jedné straně nějaká efektivita a na druhé straně to samozřejmě může mít dopad do práv obviněného.
V krátkém prostoru, který je tomto příspěvku vymezen, není možné upozornit na všechny významné změny, které se chystají, ale uzavřu to tím, že si rozhodně nemyslím, že jsou vyloženě revoluční.
Diskuze k článku ()