Komentář: První trest zrušení právnické osoby za trestnou činnost
JUDr. Lukáš Bohuslav, Ph.D. poskytl komentář k aktuálnímu tématu, kdy Krajský soud v Praze potvrdil rozsudek Okresního soudu v Benešově, který vůbec poprvé uložil trest zrušení právnické osoby kvůli její trestné činnosti. Zrušená právnická osoba nepodávala daňová přiznání a neodváděla DPH, stát tak připravila o necelý milion korun.
Komentovaná aktualita: Český soud poprvé zrušil firmu kvůli trestné činnosti
Rozhodnutí krajského soudu, kterým byl potvrzen trest zrušení právnické osoby, je od účinnosti zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (dále také „ZTOPO“) prvním svého druhu. Dle ustanovení § 16 odst. 1 ZTOPO „soud může uložit trest zrušení právnické osoby právnické osobě se sídlem v České republice, pokud její činnost spočívala zcela nebo převážně v páchání trestného činu nebo trestných činů…“ Jedná se o ojedinělé rozhodnutí nejen v České republice, ale i v komparaci se srovnatelnými evropskými státy. Zároveň je toto rozhodnutí třeba vidět jako signál, že soudy a orgány činné v trestním řízení celkově ZTOPO již zaregistrovaly, začaly jej aplikovat a že jej právnické osoby musí brát zcela vážně. Samozřejmě, ne každé právnické osobě hrozí trest zrušení, ale jsou zde další velmi citelné sankce, jako jsou trest peněžitý či uveřejnění odsuzujícího rozsudku.
ZTOPO klade na právnické osoby značné nároky, pokud jde o předcházení trestné činnosti. Z vlastní praxe mohu říci, že právnické osoby ve vztahu k ZTOPO lze rozdělit do několika kategorií, a to na: 1) právnické osoby, které vůbec nevědí, že ZTOPO existuje; 2) právnické osoby, které vědí, že ZTOPO existuje, ale neberou jej zatím dostatečně vážně; 3) právnické osoby, které vědí, že ZTOPO existuje, ale nevidí v něm natolik velké riziko, aby věnovaly na předcházení trestné činnosti své úsilí a svoji investici ať už časovou, nebo finanční; 4) právnické osoby, které se předcházení trestné činnosti věnují jako zcela samozřejmé součásti svého fungování a byznysu. Každý management právnické osoby se o svém přístupu musí rozhodnout sám, ale doporučuji existenci zákona o trestní odpovědnosti právnických osob rozhodně nepodceňovat, a to nikoliv kvůli zrušené pyšelské společnosti, ale zejména kvůli vlastnímu klidu.
* Autor příspěvku je odborný asistent a tajemník katedry trestního práva PF UK v Praze a jednatel společnosti Center for Regulatory Compliance Programs, s.r.o
_
_
Další články
Platformová práce v českém pracovním právu: směrnice (EU) 2024/2831 a připravovaná česká transpozice
Článek podává přehled evropské úpravy práce prostřednictvím digitálních pracovních platforem a její připravované transpozice do českého právního řádu. Zaměřuje se na okolnosti určení pracovněprávního statusu, vyvratitelnou právní domněnku základního pracovněprávního vztahu, algoritmické řízení, ochranu osobních údajů, lidský dohled a informační povinnosti platforem.
Rozsudek pro uznání: když mlčení nebo „pouhý“ nesouhlas prohraje spor
Nejvyšší soud: Rozsudek pro uznání při pasivitě žalovaného; pouhý nesouhlas nestačí. Odvolání přezkoumá jen podmínky, pasivitu nezhojí.
Ústavní soud ve třetím roce čtvrté dekády
Ústavní soud vstupuje do své čtvrté dekády jako stabilní instituce, která staví na pestrosti, pracovitosti, předvídatelnosti i pokoře svých soudců. Navzdory rostoucímu tlaku a zpochybňování ze strany politické scény zůstává nezávislým strážcem ústavnosti, jehož nejsilnější ochranou je trvající důvěra veřejnosti.
Když voda poškodí bytový dům: Kdy platí soused, kdy SVJ a kdy pojišťovna
Voda patří v bytových domech mezi nejčastější příčiny škod. Někdy za nimi stojí prasklá přívodní hadička k pračce, jindy netěsnící baterie, havárie společných rozvodů nebo přívalový déšť, který zaplaví sklepy a technické zázemí domu. Následky bývají v každém z těchto případů podobné: poškozené zdi, zničené vybavení, sousedské spory a náklady, které mohou rychle narůst do desítek i stovek tisíc korun.
Implementace směrnice o platformové práci: znaky závislé práce, právní domněnka a algoritmické řízení (3. část)
V návaznosti na předchozí dva díly analyzuje tento článek otázku pracování doby a osobního výkonu práce, jakož i otázku metodiky související s návrhem zákona.



