Pojem výjimečného trestu
Sousloví „výjimečný trest“ je v naší právní úpravě legálním termínem, tedy pojmem, jenž užívá přímo trestní zákoník (dále jen „TZ“)[2]. Mimořádnou závažnost jeho uložení tedy předesílá sám zákonodárce. Jde o jev spíše ojedinělý, např. německý či rakouský Strafgesetzbuch[3] pojem výjimečného trestu vůbec nezná a dokonce i doživotní trest je jen zvláštním případem trestu odnětí svobody, který však lze uložit pouze ve specifických případech.
Současná právní úprava
Stávající právní úprava v § 54 odst. 1 TZ rozeznává dva druhy výjimečného trestu: trest odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let a trest odnětí svobody na doživotí. Pro oba typy pak odst. 2 stanoví požadavek spáchání zvlášť závažného zločinu a zároveň zákonem explicitně předvídanou možnost u daného trestného činu tento trest uložit. Následující odstavce již podmínky pro ukládání rozlišují podle toho, o který případ výjimečného trestu se jedná. Trest odnětí svobody v délce trvání nad 20 až do 30 let může soud uložit za podmínky, že závažnost zvlášť závažného zločinu je velmi vysoká nebo je obzvláště ztížena možnost nápravy pachatele. Pavel Vantuch ve svém komentáři zdůrazňuje, že navzdory skutečnosti, že TZ připouští uložení tohoto trestu za předpokladu, že je splněna alespoň jedna z alternativ (soudě podle použití spojovacího výrazu „nebo“), v praxi se setkáváme s tím, že soudy k jeho uložení vede častěji případ, kdy jsou splněny podmínky obě.[4]
Druhý případ výjimečného trestu - doživotní trest přestavuje v naší právní úpravě nejtvrdší sankci za spáchání trestného činu. Jde o zřejmou náhradu za trest smrti, pro Českou republiku nepřípustný vzhledem k její vázanosti Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod[5], jíž odpovídá také znění čl. 6 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Není proto divu, že pro ukládání takto závažné sankce jsou podmínky nastaveny velmi striktně. Na rozdíl od výše uvedené varianty výjimečného trestu, doživotní trest je možné uložit pouze pro spáchání 11 trestných činů, které představují úmyslné kvalifikované usmrcení člověka.[6] Další limitací pro jeho uložení je pak nutnost kumulativního splnění následujících podmínek:
- spáchaný zvlášť závažný zločin je mimořádně závažný vzhledem k zvlášť zavrženíhodnému způsobu provedení činu/zvlášť zavrženíhodné pohnutce/zvlášť těžkému a těžko napravitelnému následku a
- jeho uložení vyžaduje účinná ochrana společnosti nebo není naděje, že by pachatele bylo možno napravit trestem odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let.
Na otázku, co si pod těmito podmínkami představit, odpovídá judikatura[7]. V souvislosti s pojmem zvlášť zavrženíhodného způsobu se v případě vraždy hovoří o zvýšené míře surovosti, zvláštní lsti, zákeřnosti, brutality či zvrhlosti. Zvlášť zavrženíhodnou pohnutku u vraždy představuje morální zvrhlost, bezcitnost, bezohledné sobectví a naprostá neúcta k lidskému životu. Zvlášť těžký a těžko napravitelný následek pak předpokládá výrazně vyšší intenzitu následku.
Korektiv tvrdosti této sankce pak představuje institut podmínečného propuštění. To je podle § 88 TZ možné po výkonu nejméně 20 let v případě doživotního trestu, popř. po vykonání dvou třetin u ostatních výjimečných trestů. Podmínkou pro využití tohoto institutu je ale skutečnost, že nehrozí opakování spáchaného nebo jiného obdobného zvlášť závažného zločinu, tedy že byl pachatel díky výkonu trestu odnětí svobody do značné míry napraven. Za tím účelem se posuzuje jeho chování ve výkonu trestu, a to v souvislosti s jeho charakterovými vlastnostmi, ale také motivem či způsobem provedení činu.[8]
Podle § 56 odst. 3 věta za středníkem TZ je výkon výjimečného trestu na doživotí možný pouze ve věznici se zvýšenou ostrahou.
Počet odsouzených k výjimečnému trestu
Dle nejnovějších údajů Vězeňské služby ČR bychom k 31. 12. 2015 v českých věznicích nalezli celkem 145 odsouzených, kterým byl výjimečný trest uložen. Z toho 97 odsouzených si odpykává trest odnětí svobody v délce nad 20 do 30 let a 48 osob doživotní trest (ještě v dubnu téhož roku jich bylo 50). Oproti roku předchozímu se jedná o zcela minimální pokles, neboť ke konci roku 2014 čítaly vězeňské statistiky 100 odsouzených k trestu odnětí svobody v délce nad 20 do 30 let a počet osob s trestem odnětí svobody na doživotí byl stejný jako v loňském roce[9]. Taková čísla v kontextu celkového počtu vykonávaných trestů odnětí svobody v českých věznicích, který se za poslední roky pohybuje v průměru okolo 18.000[10], nepředstavují ani jedno procento, a snad proto se dá skutečně hovořit o výjimce.
V případě doživotního trestu se však pořád bavíme o téměř padesátce lidských bytostí (především mužů, z celkového počtu 48 vykonávaných doživotních trestů byly pouze 3 uloženy ženám[11]), které jsou vystaveny tomu, co někteří teoretici nazývají sociálním trestem smrti[12]. Podle Martina Singeho z německého Výboru pro lidská práva a demokracii jde o prostředek, který sice nezabíjí přímo tělo člověka, nýbrž pomalu ale jistě zabíjí jeho ducha, smýšlení, vůli, lásku, radost a morálku[13].
Tuto tezi pak potvrzují často sami vězni. V roce 1997 napsal v německém Lübecku jistý Uwe Z. odsouzený k doživotnímu trestu odnětí svobody: „Pro mě je doživotní trest jen justičními orgány chtěnou a státem tolerovanou popravou na splátky. Ta doživotně odsouzeného buďto zničí už v době uvěznění, nebo jej nakonec vypustí do společnosti, ale jako loutku bez jakékoliv vůle, takže tam zdechne.“ O rok později spáchal sebevraždu[14]. Nejde o ojedinělý případ. Proto jistě není na škodu, když se společnost čas od času zamyslí nad tím, co vlastně může výjimečný trest pro odsouzeného znamenat.
Dopady výjimečného trestu
O tom, že dlouhodobý výkon trestu odnětí svobody může mít destruktivní účinky na lidskou psychiku a fungování člověka ve společnosti, není pochyb. V této souvislosti bývá odborníky uváděna zejména teorie G. M. Sykese, který v 50. letech 20. století vymezil 5 důsledků dlouhodobého uvěznění v podobě následujících ztrát: ztráta svobody, odnětí materiálních i nemateriálních statků, ztráta heterosexuálních vztahů, nedostatek bezpečí v podobě ohrožení spoluvězni, omezení vlastní autonomie.[15] K tomu bývá dodáváno, že se navíc často požadovaný efekt nápravy pachatele vůbec nedostaví a negativní účinky uvěznění upevňují kriminální zaměření osobnosti vězněných. Jsou-li takoví lidé pak propuštěni, často pokračují ve své kriminální kariéře[16].
V případě doživotního trestu odnětí svobody se pak objevuje i názor, že by měl být zcela zrušen. Kritiku trestu odnětí svobody na doživotí pro jeho nehumánnost můžeme vysledovat např. v Belgii. Pro Švédsko je zase typické, že je tento trest ukládán velmi zřídka[17]. V Německu dokonce po jeho zrušení volají i někteří soudci. Thomas Fischer, spolkový soudce v Karlsruhe, jej připodobňuje k trestu smrti a odvolává se na to, že vyřkne-li soud o někom, že bude až do doby, než nastane jeho smrt, potrestán, překračuje to všechny přípustné hranice. A to zejména ty, které jsou představovány ústavně garantovanými lidskými právy[18].
Obecně panuje shoda na tom, že jeho akceptovatelnost, pokud je vůbec dána, musí být podmíněna právě možností, aby se každý člověk, i ten, který se dopustil závažného zločinného jednání, mohl svým dobrým chováním zasloužit o znovuzískání své svobody, jakožto jedné z nejdůležitějších hodnot ve společnosti.
O tom, že v systému trestů musí existovat právní instrument, který postihne jednání pro společnost nejškodlivější, asi netřeba polemizovat. Vzhledem k jeho závažným dopadům nastíněným výše i velkým názorovým rozporům na něj je však třeba zacházet s ním velmi opatrně. Nezbývá než doufat, že takových jednání, která si uložení výjimečného trestu zasluhují, nebude přibývat a čísla v příští vězeňské statistice tak nebudou o mnoho vyšší než ta loňská.
[1] Např. dosud nepravomocný odsuzující rozsudek pro Petra Kramného – srov. http://www.lidovky.cz/soud-potrestal-kramneho-28-lety-za-vrazdu-zabil-manzelku-a-dceru-psr-/zpravy-domov.aspx?c=A160107_131537_ln_domov_ele; či brutální vražda seniorského páru na Přerovsku – srov. http://olomouc.idnes.cz/soud-tomas-francl-dvojnasobna-vrazda-senioru-tovacov-rozsudek-psp-/olomouc-zpravy.aspx?c=A160121_093058_olomouc-zpravy_stk
[2] Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník
[3] Strafgesetzbuch BRD (StGB) v německém znění dostupný na https://www.gesetze-im-internet.de/bundesrecht/stgb/gesamt.pdf; Strafgesetzbuch Österreichs (StGB) v německém znění dostupný na https://www.ris.bka.gv.at/GeltendeFassung.wxe?Abfrage=Bundesnormen&Gesetzesnummer=10002296
[4] VANTUCH, Pavel. Trestní zákoník s komentářem: komentář k zákonu č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů: informace z judikatury: k 1.8.2011. 1. vyd. Olomouc: ANAG, 2011. s. 181
[5] Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod podepsaná na půdě Rady Evropy 4. 11. 1950. Pro ČSR vstoupila v platnost k 18. 3. 1992. Trest smrti je zrušen článkem 1 Protokolu č. 6 k této Úmluvě.
[6] Trestní zákoník a trestní řád: s poznámkami a judikaturou. Jelínek, Jiří a kol. Praha: Leges, [2009]. Glosátor., s. 92
[7] Tamtéž s odkazem na 41/76 Sb. rozh. tr., dále např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 6 Tdo 1334/2008 ze dne 31.03.2009
[8] tamtéž, s. 133
[9] Údaje poskytnuty Odborem správním Generálního ředitelství Vězeňské služby ČR na základě žádosti o mediální součinnost.
[10] Východiskem tabulka č. 4.3.3 vykonávaných trestů odnětí svobody v letech 2011 -2014, v rámci Statistické ročenky Vězeňské služby ČR za rok 2014, dostupné na http://vscr.cz/client_data/1/user_files/19/file/spr%C3%A1vn%C3%AD/statistiky/Statistick%C3%A9%20ro%C4%8Denky/Rocenka_2014.pdf
[11] Shodně s bodem 9
[12] NAVRÁTILOVÁ, Jana. Výjimečný trest. Vyd. 1. Praha: Leges, 2010. Teoretik. s. 21
[13] Komitee für Grundrechte und Demokratie – spolek působící v Kolíně nad Rýnem. Informace v německém znění dostupné na http://www.grundrechte-report.de/1998/inhalt/details/back/inhalt-1998/article/die-lebenslange-freiheitsstrafe-eine-strafe-zum-tod-1/
[14] Tamtéž
[15] SYKES, G. M.: The society of captives. Princeton, Princeton University Press, 1958.
[16] BLATNÍKOVÁ, Šárka et al. Dlouhodobé tresty odnětí svobody. Vyd. 1. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2004. Studie. s. 128
[17] NAVRÁTILOVÁ, Jana. Výjimečný trest. Vyd. 1. Praha: Leges, 2010. Teoretik. s. 21
[18] V německém znění dostupné na http://www.zeit.de/gesellschaft/zeitgeschehen/2015-02/lebenslange-freiheitsstrafe-schuld/seite-2
Diskuze k článku ()