Nová úprava domácího násilí

Dne 1. 7. 2025 nabyl účinnosti zákon č. 78/2025 Sb. (dále jen „Zákon“), jehož záměrem je zlepšit postavení obětí domácího násilí. Pro orgány veřejné moci i odborníky v oblasti domácího násilí je nová úprava nástrojem, který při vhodném použití může vést k sjednocování postupů a ve výsledku tak i k zamýšlenému zlepšení pozice obětí. 

Definice domácího násilí

Klíčovou novinkou je zavedení jednotné definice pojmu domácího násilí, čímž jsou sledovány dva cíle. Předně má definice plnit roli výchovnou a jednoznačně pojmenovat formy jednání, které jsou domácím násilím, tedy jednáním nepřijatelným. V ideálním případě definice bude znamenat zlepšení společenského povědomí o domácím násilí, což může pomoci obětem rozpoznat závažnost útoků, kterým jsou vystaveny, a možnost situaci řešit. Záměrem zákonodárce je také zvyšovat motivaci se násilí nedopouštět. 

Dle mého názoru bude pro praxi významnější naplnění druhého záměru zavedení definice. Tím je vyjasnění a sjednocení pojmu domácí násilí pro orgány veřejné moci a subjekty zapojené do systému pomoci obětem domácího násilí. Jde především o orgány sociálně-právní ochrany dětí (dále jen „OSPOD“), civilní soudy, Policie ČR a sociální pracovníky v neziskovém sektoru, které s tímto pojmem pracují. Definice má vést ke sjednocení vnímání pojmu domácího násilí a odstranění pochybností o to, zda určité jednání jeho znaky naplňuje či nikoli. V důsledku by definice měla vést k právní jistotě obětí, kdy se mohou domáhat pomoci a ochrany. 

Definice byla zařazena do společných ustanovení v části páté občanského zákoníku, konkrétně do ustanovení § 3021. Podle tohoto ustanovení se domácím násilím rozumí násilné jednání vůči oběti v jakékoli formě, při kterém zpravidla dochází ke zneužívání moci nebo nerovného postavení a kterým

1. bylo nebo mělo být neoprávněně zasaženo do její tělesné integrity,

2. bylo nebo mělo být neoprávněně opakovaně nebo vážně zasaženo do její duševní integrity, svobody nebo důstojnosti, zejména v intimní oblasti, do její vážnosti, cti nebo soukromí nebo

3. byla vážně ohrožena nebo narušena její schopnost uspokojovat své základní potřeby nebo základní potřeby členů společné domácnosti.

Znění má dle záměru postihovat všechny formy domácího násilí, které se v praxi se objevují, a to násilí psychické, fyzické, sexuální, ekonomické a tzv. kontrolující jednání. 

U fyzického násilí, tedy jednání popsaného pod písm. a), není obsažen prvek opakovanosti a dlouhodobosti, definice zahrnuje jak jednorázové, tak dlouhodobé případy domácího násilí formou zásahu do tělesné integrity. Důvodem tohoto nastavení je snaha postihnout i prvotní incidenty domácího násilí ve formě fyzického násilí. 

Jinak je to v případech zásahů do duševní integrity, svobody, důstojnosti, vážnosti, cti nebo soukromí dle písm. b), tedy ve formách psychického a sexuálního násilí. Zde je nutné, aby jednání pachatele splňovalo znak prvek opakovanosti či vážnosti. Do definice tak nespadají případy jednorázových nebo méně závažných zásahů (typicky jednotlivá urážka).  

V případě forem násilí dle písm. c) půjde zpravidla o násilí ekonomické, tedy omezení přístupu k finančním prostředkům či zabavování různých osobních věcí, může zahrnovat i kontrolující jednání. 

Obvykle je domácí násilí spojeno se zneužíváním moci nebo nerovným postavením pachatele a oběti, nicméně to není definičním znakem. Zákon výslovně uvádí, že ke zneužití moci nebo nerovného postavení dochází „zpravidla“, počítá tedy i s případy, kdy násilí s nimi spojeno není. 

Důvodová zpráva se snaží předejít nesprávnému porozumění a připomíná nutnost neoprávněnosti zásahu do osobnostních práv a výslovně uvádí i příklady, které domácím násilím nejsou. Konkrétně pro vyloučení pochybností uvádí, že za domácí násilí nemůže být považován legitimní výkon rodičovské odpovědnosti dle § 858 občanského zákoníku, zejména zajišťování výchovy dítěte formou přiměřených výchovných prostředků, jako je např. zabavení telefonu dítěti na omezenou dobu jako forma trestu.

V § 3021 odst. 2 občanského zákoníku je pak vymezen okruh osob, které mohou být obětí domácího násilí, přičemž tento okruh je poměrně široký v návaznosti na vývoj ve společnosti. Obětí tak může být osoba žijící ve společné domácnosti, nebo osoba, kterou pachatel opakovaně a dlouhodobě navštěvuje. Toto reaguje zejména na násilí na seniorech, k nimž dochází pečující osoby. Dále pak může být obětí osoba blízká (včetně bývalých osob blízkých) a rodič společného dítěte nebo ten, kdo s pachatelem vykonává rodičovskou odpovědnost. Jde o snahu řešit častý výskyt násilí mezi bývalými manžely či partnery a chování agresorů po opuštění společné domácnosti a záměrné vybočení ze standardního pojetí násilí „mezi čtyřmi stěnami“. 

Přes podrobnou definici i její rozvedení v důvodové zprávě lze do budoucna očekávat, že cíleného záměru sjednocení bude dosaženo především rozhodovací praxí, která bude definici podrobněji vykládat. Promítnutí pojmu i do dalších právních předpisů by mělo omezit rozdílné chápání tohoto pojmu v rámci jednotlivých ochranných mechanismů, která právní řád obětem poskytuje. 

Významnou oblastí v tomto ohledu je úprava předběžných řízení ve věci ochrany proti domácímu násilí dle § 751 a násl. občanského zákoníku a § 400 a násl. zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. Tento institut ochrany je v plné míře zachován, přičemž je do něj pojem domácího násilí promítnut včetně příslušného odkazu na definiční ustanovení § 3021 občanského zákoníku. V rámci úpravy předběžného opatření byly tak provedeny změny převážně technického charakteru související s novou definicí. 

Zohlednění domácího násilí nebo trestné činnosti mezi manžely při vypořádání SJM

Základním hlediskem při vypořádání společného jmění manželů (dále jen „SJM“) je rovnost podílů obou manželů a další zásady vymezené v § 742 odst. 1 občanského zákoníku. K těmto zásadám v rámci popisované novely přibylo následující kritérium, nově zařazeno pod písm. g): „přihlédne se k tomu, že se jeden z manželů dopustil vůči druhému domácího násilí nebo činu povahy úmyslného trestného činu, zejména k jeho povaze, závažnosti, době trvání a okolnostem spáchání.“ Tato úprava umožňuje oběti se v rámci řízení o vypořádání SJM domáhat vyššího podílu na majetku, pokud bude označí a prokáže páchání domácího násilí nebo úmyslného trestného činu. 

Změna je odrazem zakotvení tohoto principu v rámci již existující judikatury Nejvyššího soudu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6.2012, sp. zn. 22 Cdo 1137/2012, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2013, sp. zn. 22 Cdo999/2011). Záměrem je umožnit oběti lepší pozici pro nový život a zároveň sankcionovat pachatele ztrátou na jeho majetku. 

Zlepšení postavení oběti v řízeních

Změny v procesních předpisech mají za cíl zohlednit specifické potřeby obětí domácího násilí, zejména jim umožnit vyhnout se setkáním s pachatelem v rámci probíhajících řízení. 

Omezení se týkají mediace nařizované soudem v občanskoprávních řízeních, kdy nově platí zákaz nařízení prvního setkání s mediátorem za situace, kdy probíhá trestní řízení pro taxativně vymezené trestné činy, přestupkové řízení pro jednání se znaky domácího násilí nebo trvá předběžné opatření ve věcech ochrany proti domácímu násilí. Nově platí i povinnost zvážit soudu účelnost a vhodnost mediace v případech odsouzení pro takováto jednání. 

V rámci zákona o obětech trestných činů byla rozšířena ochrana oběti před kontaktem s pachatelem. Nově tak je nutno zabránit jejich kontaktu v rámci trestního řízení nejen při úkonu ve věci samé, ale též před i bezprostředně po jeho skončení. K setkáním může dojít v rámci budov, kde úkony probíhají, či v jejich blízkosti. Zavedené rozšíření ochrany je pro oběti nepochybně žádoucí. 

S tím souvisí zavedení obdobné ochrany i do přestupkového řízení, na které se ochrana zvlášť zranitelných obětí nevztahuje. Nově tak mají i správní orgány v rámci přestupkových řízení povinnost učinit potřebná opatření k zabránění kontaktu oběti a pachatele domácího násilí. 

Všechny procesní změny platí i pro řízení zahájená před účinností Zákona, v souladu se standardní zásadou, že se postupuje v řízení podle procesních pravidel účinných v daném okamžiku. 

Ochrana dětí

Do zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí (dále jen „ZSPOD“), byl v rámci sjednocení terminologie rovněž doplněn pojem domácí násilí do předmětných ustanovení. Za ohrožené dle § 6 ZSPOD jsou tak považovány děti, které jsou ohrožovány domácím násilím – což je pojem širší, než jak bylo chápáno původní znění. 

V rámci nové úpravy také došlo ke změně zdánlivě drobné, avšak s velkým potenciálem účinné ochrany pro děti. Jde o změnu § 16 odst. 2 ZSPOD, kdy orgán sociálně právní ochrany dětí může podat k návrh na ochranné předběžné opatření nejen v případě, kdy je dítě přímo domácímu násilí vystaveno, ale rovněž v situaci, kdy mu je přítomno. Ochrana dětí tak může fungovat i v situacích, kdy je dítě ohrožováno výskytem domácího násilí v rodině, ačkoli není přímým objektem násilí. Status ohroženého dítěte v takových situacích platil dle metodiky i za předchozí úpravy, avšak oprávnění OSPOD podat návrh na předběžné opatření právní úprava postrádala. Nyní tak OSPOD nemusí přihlížet situacím, kdy jeden z rodičů je vystaven domácímu násilí a dítě je tomuto přítomno, ale má v ruce účinný nástroj na řešení, byť dočasného charakteru. 

Změny v institutu vykázání

Vykázání je institut upravený v zákoně č. 273/2008, o Policii České republiky, jde o nástroj rychlé dočasné ochrany před domácím násilím. Zákon prodlužuje dobu trvání vykázání z deseti na čtrnáct dní, čímž je oběti poskytována delší doba k možnosti situaci řešit dalšími kroky (podáním návrhu na předběžné opatření, odstěhováním apod.) 

Nově je doplněna povinnost policisty učinit další vhodná opatření na ochranu ohrožené osoby, záměr počítá s tím, že policista bude postupovat podle konkrétních okolností a situace. Výslovně však Zákon uvádí, že policista zajistí odebrání zbraně pachateli domácího násilí. Jde o vhodný postup k zajištění bezpečí ohrožené osoby. 

Zákon dále doplnil seznam míst, kam je policista povinen zaslat kopii úředního záznamu, kdy k příslušnému intervenčnímu centru, příslušnému soudu a orgánu sociálně-právní ochrany dětí doplnil i státní zastupitelství, které má rovněž oprávnění podat návrh na ochranné předběžné opatření. Jde tak o další doplnění propojenosti subjektů fungujících v systému ochrany obětí domácího násilí.

Závěr

Zákon nikdy nevyřeší negativní jevy, proto ani po účinnosti Zákona nezmizí ze společnosti domácí násilí. Díky znění Zákona by však mohlo dojít ke snížení rozdílu v chápání tohoto pojmu nejen v rámci subjektů veřejné moci a pomáhajících profesí, ale i ve společnosti. Pro oběti je to další zpráva, že je možné situaci řešit a využít možnosti ochrany, která jim právní úprava nabízí.