Aktuální trestněprávní a pracovněprávní otázky nelegálního zaměstnávání cizinců - část II.

Zaměstnávání cizinců se v posledních letech stalo pro mnoho zaměstnavatelů nutností. S narůstajícím počtem zahraničních pracovníků, spojeným s mnohdy složitou právní úpravou, nicméně roste i riziko výkonu nelegální práce.

ŠP
Katedra pracovního práva a práva sociálního zabezpečení PF UK
náhrada škody trestní řízení stát
Foto: Fotolia

Pokud se navíc cizinci stane pracovní úraz, může to mít zásadně nepříznivé dopady pro obě strany pracovněprávního vztahu. Nejen o těch nejzávažnějších – trestních – pojednává tento článek.

Předchozí část článku naleznete zde.

Trestněprávní rovina

V nejzávažnějších případech může dojít v souvislosti s nelegálním zaměstnáváním cizinců i ke spáchání trestných činů. Pro účely tohoto článku byly záměrně vybrány dva již výše jmenované trestné činy – usmrcení z nedbalosti a ne­oprávněné zaměstnávání cizinců.

První z nich je podstatný proto, že obsahuje kvalifikovanou skutkovou podstatu spočívající v tom, že pachatel z nedbalosti způsobil smrt jiného proto, že hrubě porušil zákony o bezpečnosti práce.[1] Mezi zákony o bezpečnosti práce můžeme bezpochyby zařadit zejména zák. práce a zákon o BOZP, ale i další právní předpisy, které mají vztah k zajištění bezpečného pracovního prostředí u některých profesí.[2] V tomto ohledu je také podstatné, že není porušením zásady ne bis in idem, pokud byla osoba postižena trestněprávně a zároveň ve správním řízení za přestupek na úseku bezpečnosti práce, případně zaměstnávání cizinců.[3] Kumulace negativních důsledků porušení předpisů je tedy přípustná. Předmětného trestného činu se může dopustit i právnická osoba.[4]

Druhý trestný čin je významný už jen tím, že se týká konkrétně nelegálního zaměstnávání cizinců a pachatelem může být jen zaměstnavatel.[5] J. Herczeg uvádí, že se v případě § 342 tr. zákoníku jedná o normu s blanketní dispozicí, která odkazuje na předpisy upravující pobyt a zaměstnávání cizinců – těmi jsou právě zákon o pobytu cizinců a zákon o zaměstnanosti.[6]

Pro naplnění dané skutkové podstaty je pak třeba existence zaměstnávání či zprostředkování zaměstnání cizince neoprávněně se zdržujícího na území České republiky nebo vykonávajícího práci bez platného povolení k zaměstnání (pokud je vyžadováno), a to:

  1. soustavného nebo
  2. opakovaného nebo
  3. ve větším rozsahu nebo
  4. za zvlášť vykořisťujících podmínek.

Dá se tedy usuzovat na to, že jednotlivá a izolovaná situace výkonu nelegální práce nebude postačovat k závěru o spáchání tohoto trestného činu. Stejně jako v případě usmrcení z nedbalosti se jej může dopustit i právnická osoba.[7]

Aby bylo možné zjistit, zda dochází k šetření a následně i k odsouzení pachatelů v případech pracovních úrazů cizinců, při kterých dojde k usmrcení pracovníka, a nelegálního zaměstnávání cizinců, které by naplňovalo znaky předmětného trestného činu, bylo nutné vyžádat si příslušné statistiky od trestních soudů.

Trestní soudy vydaly od roku 2009 do roku 2020 celkem 99 rozhodnutí ve věci podezření ze spáchání trestného činu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 3 tr. zákoníku a pouze 13 rozhodnutí o trestném činu neoprávněného zaměstnávání cizinců.[8] Celkový počet rozhodnutí tedy není nikterak závratný, a to zejména s ohledem na skutečnost, že zdaleka ne všechna rozhodnutí jsou odsuzujícími rozsudky či trestními příkazy.

Dále je třeba zohlednit také to, že pouze menšina (celkem deset) z rozhodnutí podle § 143 odst. 3 tr. zákoníku se týká hrubého porušení zákonů o bezpečnosti práce,[9] kdy převažující část rozhodnutí učiněných podle tohoto ustanovení se týká porušení právních předpisů o dopravě. Vzhledem k tomuto poměrně malému počtu kauz řešených soudy v průběhu let se dá důvodně předpokládat, že mnoho případů závažného poškození zdraví či úmrtí zaměstnanců se před soud nedostane.

Další část bude proto věnována rozsudkům trestních soudů, které se podařilo při analytické činnosti získat v anonymizované podobě, a závěrům z nich plynoucím.

Vybraná judikatura soudů 

Usmrcení z nedbalosti při hrubém porušení zákonů o bezpečnosti práce

Při bližším pohledu na rozhodnutí trestních soudů ve věcech usmrcení z nedbalosti za současného hrubého porušení zákonů o bezpečnosti práce lze vyzdvihnout jeden společný jmenovatel, který se objevuje téměř ve všech případech – jedná se o spojení se stavebními či obdobnými pracemi vykonávanými v rozporu s právními předpisy. Právě v sektoru stavebnictví a pomocných profesí je v dnešní době zaměstnáno nemalé množství cizinců pocházejících ze třetích zemí[10] a dá se předpokládat, že tento trend bude i nadále pokračovat.

Mezi nejčastější pochybení vedoucí k tragickým následkům patří nevytvoření bezpečného a zdraví neohrožujícího pracovního prostředí, nepřijetí opatření pro předcházení rizikům, nezpracování pracovních a technologických postupů, neproškolení v zásadách bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, neposkytnutí ochranných prostředků a výkon prací rozporný s odborností a zařazením zaměstnance.

V případu posuzovaném Městským soudem v Brně[11] byl obžalovaný kvalifikovanou osobou, kdy na základě smlouvy o dílo vykonával společně s poškozeným práce na výměně střešní krytiny a oplechování komína. Bylo tedy jeho povinností zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci s ohledem na rizika možného ohrožení jejich života a zdraví. Obžalovaný byl v daném případě vedoucím, v den úrazu práce rozděloval a svojí přítomností na pracovišti je i řídil. Tím, že poškozeného řádně nepoučil o zásadách bezpečného chování na pracovišti a nezajistil technická a organizační opatření k zabránění pádu zaměstnanců z výšky nebo do hloubky a neposkytl mu osobní ochranné pracovní prostředky, porušil své povinnosti. Následně došlo k pádu poškozeného ze střechy a jeho úmrtí.

Obdobně pak v případě rozhodovaném Okresním soudem Praha-západ[12]vedoucí zaměstnanec v pozici osoby odborně způsobilé k provádění prací ve výškách převzal pracoviště, nedbal povinností stanovených právními předpisy a připustil, aby jemu podléhající pracovník slanil do zásobníku určeného k vyčištění, aniž by vstup a slanění zajišťovaly další osoby, a zejména nezajistil, aby se poškozený při čištění zásobníku nespustil chodidly hlouběji než jeden metr pod horní hranici převisu materiálu. Poškozený se slanil až na dno zásobníku. V důsledku toho se uvolnilo značné množství materiálu a zavalilo poškozeného, který se udusil. Obžalovaný navíc opustil své pracoviště a zcela vyloučil jakoukoli účinnou pomoc poškozenému.

Zásadním faktorem může být i přítomnost alkoholu v krvi pachatele a poškozeného, jak se ukázalo v případu projednávaném před Obvodním soudem pro Prahu 9.[13] Obžalovaný působil jakožto vedoucí prací na trakčním vedení a odborný garant subdodavatele. Pod vlivem alkoholu vydal pokyn k posunu pracovního vlaku s vlakovým jeřábem, a aniž by ověřil, že je trakční vedení vypnuto, vyzvedl k němu plošinu jeřábu, ve které se k jeho pokynu nacházeli dva pracovníci, kteří měli s vedením manipulovat. Poškozený – také pod vlivem alkoholu – byl zasažen elektrickým proudem o napětí 3 000 V. To vedlo k jeho smrti.

To, že je vždy nutné zajistit náležitý stavební dohled, se ukázalo v případě rozhodovaném Okresním soudem v Šumperku.[14] Obžalovaný v budově, která byla v jeho vlastnictví, prováděl jako investor stavební práce v rozporu se stavebním povolením. Prováděl práce sám s pomocí dalších osob bez zajištěného stavebního dozoru. Při rozšiřování dveřního otvoru došlo ke zřícení betonových dílců stropu na poškozeného, který zemřel.

Výkon prací, na které nemá poškozený odbornou způsobilost, a ani by je podle svého pracovního zařazení neměl konat, byl rozhodující příčinou úmrtí v případu Obvodního soudu pro Prahu 9.[15] Obžalovaný připustil, aby poškozený, který byl zařazen jako skladník, provedl v požární jímce potápěčské práce, v rámci nichž měl otevřít dva ventily umístěné u dna nádrže. Poškozený nebyl vůbec poučen o rizicích práce, byl toliko rekreačním potápěčem (o čemž obžalovaný věděl), a nedisponoval potřebnou zdravotní i odbornou způsobilostí. Bezprostřední příčinou smrti bylo selhání dechu a krevního oběhu s vdechnutím cizorodého materiálu, a to nejspíše i v souvislosti s nevhodným vybavením – těsným neoprenovým oděvem.

Na tomto případu je možné demonstrovat i možnou obranu pachatelů, kteří poukazují na skutečnost, že se poškození k výkonu práce sami nabídli. Soud k tomu uvedl, že taková obrana je neakceptovatelná. Odpovědný je zaměstnavatel, osoba jím pověřená či nadřízený, resp. ten, kdo dojednává výkon prací či na ně dohlíží. V posuzovaném případě to byl obžalovaný, kdo z pozice autorizované osoby pro vydávání povolení pro nebezpečné práce na pracovišti předmětného dne podepsal povolení ke vstupu do uzavřených prostor. Ani tvrzené snižování nákladů pro společnost, které uváděl obžalovaný jako důvod pro nevyužití externí dodávky, nemůže být důvodem pro zbavení se trestní odpovědnosti. Soud k tomu uvedl, cit.: „Vždy se musí postupovat v mezích selského rozumu a zákonných ustanovení, a je na odpovědných pracovnících, aby si zdůvodnili a ustáli potřebu externích firem na rizikové práce, a nikoli to řešili z vlastních neověřených zdrojů.“ K ponorům navíc došlo v pracovní době – tvrzení obžalovaného, že se nejednalo o souvislost s výkonem práce poškozeného, bylo tedy shledáno nepřiléhavým.

Přítomnost několika subdodavatelů na jednom místě a vzájemné předávání si staveniště může být taktéž jedním z rizikových faktorů, které mohou zásadním způsobem ovlivnit bezpečnost na pracovišti. O tom svědčí kupř. rozsudek Okresního soudu v Teplicích.[16] Obžalovaný jako stavební technik porušil své povinnosti a předal lešení na panelovém domě, které bylo v příkrém rozporu s požadavky norem na stavbu a provoz lešení. Zaměstnanec subdodavatele tam následně prováděl lakýrnické práce, a z důvodu chybně postaveného lešení z něj spadl, což vedlo ke smrti. Součástí předání byl i předávací protokol, ale obžalovaný si neověřil, že postavené lešení splňuje nároky kladené na tento typ konstrukcí právními předpisy. Ke smrti tedy došlo i přesto, že poškozený byl seznámen s požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci ze strany svého zaměstnavatele.

Jako problematické se jeví i případy, kdy – často ve snaze ušetřit na nákladech – dojde ke konání stavebních prací bez příslušného povolení stavebním úřadem a bez přítomnosti odborně způsobilých osob. Tak kupř. ve věci řešené Okresním soudem ve Frýdku-Místku[17] svévolným neodborným rozebíráním stavby, prováděním bouracích prací bez předchozího povolení stavebním úřadem, bez zpracované dokumentace bouracích prací, bez dodržení zásad bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, prováděných přes výslovné upozornění projektanta, způsobil obžalovaný uvolnění střechy a pád části obvodového zdiva stavby, kdy ty zasáhly obžalovaného, jeho manželku a syna, který zemřel.

Obdobně pak v případě rozsudku Okresního soudu v Trutnově[18] prováděl obžalovaný v rozporu s právními předpisy terénní úpravy, kdy odtěžoval zeminu ze svahu bez jakéhokoli rozhodnutí místně příslušného stavebního úřadu, kdy sjednal provedení výkopových prací se dvěma pracovníky. Ti nezajistili žádné zabezpečení samotného výkopu ani svahu proti sesuvu zeminy a práce prováděli za nepříznivé povětrnostní situace – v podmáčeném terénu. Došlo k sesuvu půdy a úmrtí jednoho z pracovníků. Poškození neměli žádné ochranné pomůcky, neměli žádnou smlouvu, neměli stavební vzdělání. Nebyli poučeni o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci.

Existují však i kauzy, kdy se spáchání trestného činu nepodařilo obžalovanému prokázat. Jako příklad slouží případ posuzovaný Okresním soudem v České Lípě a následně Krajským soudem v Ústí nad Labem mezi lety 2014 a 2015.[19] Obžalovaný prováděl jako držitel živnostenského oprávnění opravu studny, kdy tuto práci konal s pomocí poškozeného, a to bez uzavření jakékoli smlouvy, kdy vůči poškozenému vystupoval v pozici zaměstnavatele. Poškozený vlezl dovnitř studny a použil otevřený oheň, následkem čehož došlo ke vznícení výparů a vzniku popálenin na 70 % těla. Poškozený následně zemřel. Výpověďmi svědků bylo podle soudu nicméně prokázáno, že ač při výkonu živnosti obžalovaný nepostupoval vždy v souladu s pracovněprávními předpisy či s předpisy zajišťujícími bezpečnost práce, žádný ze svědků nebyl přítomen skutku ani tomu, na čem se poškozený a obžalovaný dohodli, a zda a jak byl poškozený poučen o dodržování předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci. Podle soudu bylo stěžejní posoudit, zda dal obžalovaný poškozenému pokyn pracovat uvnitř studny a zda jej poučil o zásadách bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Jediným důkazem byla výpověď samotného obžalovaného. Nepodařilo se tedy prokázat, že obžalovaný o tom, že poškozený pracuje uvnitř studny, věděl, anebo mu k tomu dal dokonce pokyn. Věrohodnost popisu skutkového děje obžalovaným nebyla vyvrácena. Podle soudu by při zachování základní míry opatrnosti poškozeným k výbuchu a zdravotní újmě nedošlo.

Obdobně bylo rozhodnuto Okresním soudem v Českých Budějovicích[20] za situace, kdy měl obžalovaný jako vedoucí a jednatel v šatně zaměstnancům při rozdělování práce údajně vydat příkaz ke zbourání zděné cihlové příčky v místnosti starého bytu, sloužící jako sklad stavebního materiálu. Příčka se následně zbortila a způsobila smrt poškozeného. Všichni slyšení svědci však v hlavním líčení shodně uvedli, že obžalovaný vydal pouze pokyn k demontáži zárubní, nikoli pokyn k bourání zděné příčky. Příčka se tedy zbortila z neznámých příčin.

Pokud výše uvedené závěry vztáhneme na případy zaměstnaných cizinců, lze konstatovat, že se k rizikovým faktorům může připojit dále jazyková bariéra, která může znesnadňovat udílení přesných pokynů ohledně zajištění bezpečnosti na pracovišti, či nedostatečná odborná způsobilost pracovníků, kteří v zahraničí nemuseli získat potřebné vzdělání pro konané práce, apod. Tyto problémy se pak jistě objevují častěji v případech nelegálně zaměstnaných cizinců, kdy získání odborné způsobilosti není logicky před započetím výkonu práce kontrolováno ze strany příslušných správních orgánů tak, jak se tomu standardně děje v případě žadatelů o vydání povolení k zaměstnání[21] či některého z druhů pobytových oprávnění, jehož účelem je výkon závislé práce.[22]

Na první pohled se může zdát, že v případě usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 3 tr. zákoníku hrozí pachateli poměrně přísný trest odnětí svobody, kdy horní hranice trestní sazby dosahuje osm let. Ze získaných dat nicméně vyplývá, že pouze výjimečně dochází k odsouzení k nepodmíněnému trestu odnětí svobody (1x), mnohem častější je podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody (6x), objevuje se i podmíněné zastavení trestního stíhání (1x) a ve dvou případech došlo ke zproštění obžaloby. V případech nepodmíněného trestu odnětí svobody i podmíněného odsouzení k trestu odnětí svobody se vždy doba trestu pohybovala v rozmezí 15 měsíců až tři roky, tedy buď pod, či těsně nad dolní hranicí trestní sazby (nejčastěji ji kopírovala – 4x). Ve třech případech zároveň došlo k uložení trestu zákazu činnosti.

Dá se tedy uzavřít, že při komparaci nepříznivých důsledků, které s sebou nedodržení právních předpisů v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci nese, je pomyslná miska vah vždy bohužel vychýlena ke straně poškozeného, který může zaplatit relativně snadno i cenu nejvyšší. 

Je proto žádoucí, aby se sami zaměstnanci aktivně o zajištění BOZP zajímali a požadovali po svém zaměstnavateli např. vybavení ochrannými pomůckami, aktivní předcházení rizikům pro jejich životy a zdraví či školení v dané oblasti. V tomto ohledu je třeba připomenout právo zaměstnance odmítnout výkon práce, o níž má důvodně za to, že bezprostředně a závažným způsobem ohrožuje jeho život nebo zdraví, popř. život nebo zdraví jiných fyzických osob.[23]

Článek byl publikován v Advokátním deníku.


[1] § 143 odst. 3 tr. zákoníku. Tento trestný čin je zároveň vhodný pro hlubší analýzu, neboť jiné trestné činy, jako je kupř. těžké ublížení na zdraví z nedbalosti či ublížení na zdraví z nedbalosti, k jejichž spáchání může při výkonu práce taktéž dojít, nemají kvalifikované skutkové podstaty ve vztahu k porušení právních předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci. To je s ohledem na množství rozhodnutí soudů činí fakticky neanalyzovatelnými jednotlivcem či malým týmem v přijatelném časovém horizontu.

[2] Např. zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě.

[3] P. Šámal, komentář k § 143, in: P. Šámal a kol.: Trestní zákoník, Komentář, 2. vydání, C. H. Beck, Praha 2012.

[4] Viz § 7 zák. č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim.

[5] J. Herczeg, komentář k § 342, in: P. Šámal a kol., op. cit. sub 3, str. 3222-3229.

[6] Tamtéž.

[7] Viz § 7 zák. č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim.

[8] Data získaná řešitelským týmem níže uvedeného výzkumného projektu prostřednictvím žádostí o poskytnutí informace podle zák. č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.

[9] V tomto ohledu komentářová literatura uvádí, že, cit.: „je nutno vycházet především z předpisů upravujících bezpečnost a ochranu zdraví při práci jak obecně, tak v tom kterém oboru a přihlížet k tomu, zda pachatel tyto předpisy znal, nebo zda je znát měl a mohl, popř. proč je neznal a zda právě v jejich neznalosti není dána nedbalost pachatele, neboť neznalost předpisu, který pachatel znát měl a mohl, může takovou nedbalost zakládat.“ Viz Šámal, komentář k § 143, in: P. Šámal a kol.: Trestní zákoník, Komentář, 2. vydání, C. H. Beck, Praha 2012., str. 1500-1521.

[10] Viz Počet evidencí cizinců na ÚP podle sekcí Klasifikace ekonomických činností (CZ-NACE) (k 31. 12. 2019), Český statistický úřad. Dostupné z: https://www.czso.cz/documents/11292/27323903/c03R326_2019.pdf/ad6de2e8-2a9a-4d05-9754-d0df5c272f51?version=1.0.

[11] Rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. 11 T 151/2012.

[12] Rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 8. 4. 2019, č. j. 9 T 29/2019-453.

[13] Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 31. 5. 2016, č. j. 1 T 37/2016-330.

[14] Rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne 16. 6. 2017, č. j. 2 T 60/2017-243.

[15] Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 7. 3. 2017, sp. zn. 2 T 123/2016.

[16] Rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 22. 3. 2018, č. j. 4 T 43/2016-533.

[17] Usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 20. 4. 2012, č. j. 4 T 21/2012-192. Věc byla ukončena podmíněným zastavením trestního stíhání.

[18] Rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 3. 5. 2011, č. j. 16 T 41/2011-206.

[19] Rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 8. 10. 2014, č. j. 5 T 100/2013-305, a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 6. 2015, č. j. 55 To 126/2015-339.

[20] Rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 1. 2019, č. j. 6 T 101/2018-374.

[21] Viz § 91 odst. 2 písm. b) zákona o zaměstnanosti.

[22] Např. v případě duální zaměstnanecké karty je povinnost prokázání odborné způsobilosti zakotvena v § 42g odst. 2 písm. c) zákona o pobytu cizinců.

[23] Zakotvené v § 106 odst. 2 zák. práce.

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články