Uvedený návrh podal státní zástupce v návaznosti na předchozí rozhodnutí Městského soudu v Praze. Ten na podkladě stížnosti obviněného ve čtvrtek 20. března 2014 zrušil omezení spočívající v zákazu vycestování do zahraničí, které mu uložil Obvodní soudu pro Prahu 5 již v polovině února.
Cestovní doklad byl obviněnému odebrán na návrh státního zástupce, „který měl tehdy za to, že vazbu lze v tomto případě nahradit alternativním opatřením“. Městský soud v Praze však zrušil toto rozhodnutí jako nezákonné a nedůvodné. Pro přesný rozbor celé problematiky by bylo na místě mít k dispozici předmětná rozhodnutí soudů v této věci a návrh státního zástupce na vzetí obviněného do vazby, nicméně i z informací, které doposud přinesla média, se lze na celou situaci blíže podívat a zhodnotit ji.
Omezení spočívající v zákazu vycestování do zahraničí, je v trestním řádu jako svébytné zajišťovací opatření upraveno v § 77a, dále je v § 88c písm. e) a v § 88h samostatně upraveno předběžné opatření zákazu vycestování do zahraničí a podle § 73 odst. 4 až 6 lze zákaz vycestování rovněž uložit současně s nahrazením vazby[1] některým opatřením uvedeným v § 73 odst. 1.[2]
Z dostupných informací se v případě obviněného jednalo o první z uvedených možností, tedy že mu bylo podle § 77a odst. 1 trestního řádu uloženo omezení spočívající v zákazu vycestování do zahraničí. Tento institut byl do trestního řádu zaveden od 1. ledna 2011[3], pro jeho užití musí být naplněny následující podmínky: a) typová závažnost trestného činu[4], b) vedení trestního stíhání pro takový trestný čin a c) jeho nezbytnost pro dosažení účelu trestního řízení. Na základě dosud zveřejněných údajů lze předpokládat, že první dvě podmínky byly v případě obviněného naplněny. Při úvaze, zda byla naplněna i poslední podmínka, je třeba především zhodnotit, nakolik je reálné, že obviněný odcestuje do ciziny a bude se tímto způsobem vyhýbat probíhajícímu trestnímu řízení, pokud nebude omezení využito. Přitom je třeba posuzovat zejména typovou závažnost trestného činu, jaký trest obviněnému v konkrétním případě reálně hrozí a také osobní, majetkové a rodinné poměry obviněného.
Jde tedy v zásadě o obdobné okolnosti, které odvodňují uložení tzv. útěkové vazby podle § 67 písm. a) trestního řádu, a to i v nižší intenzitě, než je tomu právě u vazby, která je až nejzazším zajišťovacím opatřením, před nímž mají přednost méně závažná zajišťující opatření, jako je právě zákaz vycestování do zahraničí podle § 77a trestního řádu.[5]
Pokud tedy Městský soud v Praze neshledal důvody pro uložení omezení zákazu vycestovat podle § 77a trestního řádu[6], vzbuzuje opětovné zadržení a následné podání návrhu na vzetí obviněného do vazby z důvodů možného útěku do zahraničí pochybnosti, neboť tím spíše je nepravděpodobné, že byly v daném případě naplněny důvody útěkové vazby.
Na tomto místě je třeba zdůraznit, že vazba je opatřením fakultativním a výjimečným, její uplatnění tedy přichází v úvahu pouze, když ji nelze nahradit jiným opatřením[7], což v daném případě, i podle prvního návrhu státního zástupce, možné bylo. Pokud však po zrušení takového opatření podá státní zástupce návrh na vzetí obviněného do vazby, lze v tomto postupu shledat rozpor se zásadou zdrženlivosti (přiměřenosti) zakotvenou v § 2 odst. 4 trestního řádu, z níž plyne, že orgány činné v trestním řízení smí do chráněných základních práv osob zasahovat jen v odůvodněných případech a nezbytné míře pro zajištění účelu trestního řízení.
*Autorka příspěvku je advokátní koncipientkou v advokátní kanceláři doc. JUDr. Tomáše Gřivny, Ph.D., a interní doktorandtkou na Katedře trestního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
[1] Nahrazení vazby je možné v případě, že je dán důvod vazby podle § 67 odst. a) nebo 67 dost. c) trestního řádu, tedy pokud je důvodná obava, že obviněný uprchne nebo se bude skrývat (tzv. vazba útěková) nebo bude trestnou činnost opakovat (tzv. vazba předstižná).
[2] Takovými opatřeními jsou: a) převzetí záruky za další chování obviněného zájmovým sdružením nebo důvěryhodnou osobou b) písemný slib obviněného c) dohled probačního úředníka d) předběžná opatření uvedená v § 88a až 88o trestního řádu. Obviněného lze podle § 73a trestního řádu dále ponechat na svobodě nebo propustit rovněž jestliže orgán rozhodující o vazbě přijme složenou peněžitou záruku, jejíž výši určil.
[3] Zákonem č. 197/2010 Sb.
[4] Jde-li o: a) o úmyslný trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí převyšující 2 roky, b) trestný čin nedbalostní, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí převyšující 3 roky.
[5] Šámal, P. a kol. Trestní řád I. § 1 až 156. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 995.
[6] Podle vyjádření obhájců obviněných vyplývá z rozhodnutí Městského soudu v Praze, že dosavadní chování obviněných nenasvědčovalo tomu, že by se trestnímu řízení chtěli vyhýbat a státní zástupce nedodal ani důkazy, že by se obvinění chystali utéct do zahraničí.
[7] Šámal, P. a kol. Trestní řád I. § 1 až 156. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 736.
Diskuze k článku ()