V případě, že nevznikne vůbec, jedná se o případ okolnosti vylučující právní odpovědnost (např. krajní nouze, nutná obrana, lékařský zákrok legis arte, …). Stane se tak z důvodu, že je škodlivost u takového trestného činu vyloučena již od počátku, neboť se jedná o čin, který nevykazuje znaky trestného činu. U činů, které škodlivé jsou je možné zvažovat právě zánik trestních důsledků, resp. trestní odpovědnosti, při splnění okolností stanovených zákonem. Tyto okolnosti znamenají zánik trestních důsledků již spáchaného trestného činu, resp. u mladistvých provinění, z důvodu, že se snížila nebo úplně zanikla škodlivost pro společnost s účinností ex nunc. Pro odlišení od okolností vylučujících protiprávnost je důležité právě určení toho, že trestnost zanikla dodatečně, až poté, co bylo provinění spácháno. Od zániku trestu se liší v tom, že pro zánik je nutné pravomocné rozhodnutí soudu, přičemž zánik trestní odpovědnosti nastává před pravomocným rozhodnutím.[1]
Vzhledem k tomu, že nezaniká fakt, že byl spáchán trestný čin, lze vůči pachateli přesto vyvozovat i některé trestněprávní důsledky, které předpokládá zákon, např. možnost uložení ochranného opatření zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty případně i některé související důsledky, jež vyplývají z toho, že čin zůstává i nadále protiprávním činem, např. v podobě odpovědnosti za škodu (podrobněji níže).[2]
Důvody zániku trestnosti jsou obecné, uplatňující se jak u dospělých, tak u mladistvých pachatelů; a důvody zvláštní, aplikovatelné pouze na mladistvé. Obecnými se rozumí účinná lítost, promlčení trestní odpovědnosti a zánik trestnosti přípravy a pokusu. Zvláštní okolností pro mladistvé je privilegované pojetí účinné lítosti. K důvodům zániku trestní odpovědnosti se zásadně přihlíží z úřední povinnosti (ex offo), a proto není třeba, aby je namítal pachatel či jiná osoba.
Mladistvým je ten, kdo v době spáchání provinění dovršil patnáctý rok a nepřekročil osmnáctý rok svého věku [§ 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže, dále jen „ZSM“]. Dle statistických údajů tvoří mladiství delikventi asi 2,5 % z celkového počtu odsouzených osob za spáchaný trestný čin v České republice.[3] Obecně jsou jim ukládány tři druhy opatření – opatření výchovná, ochranná a trestní, přičemž nejvíce se přistupuje k opatřením výchovným, jako vyjádření zásady subsidiarity trestní represe.[4] Celkově se v trestním řízení přistupuje k mladistvým mnohem shovívavěji, v souladu s platnými právními předpisy. Toto mírnější zacházení může být viděno i právě na příkladu zániku protiprávnosti a trestnosti provinění spáchaného mladistvým.
Účinná lítost
Pro dospělé pachatele trestní odpovědnost zaniká, jestliže pachatel dobrovolně škodlivému následku trestného činu zamezil nebo jej napravil, nebo učinil o trestném činu oznámení v době, kdy škodlivému následku trestného činu mohlo být ještě zabráněno (§ 33 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, dále jen „TZ“). Tato definice se vztahuje k taxativnímu výčtu činů obsažených v § 33 TZ a ke speciálně uvedeným trestným činům (§ 197, 242, 362 TZ). U speciálních paragrafů jsou uvedeny další podmínky, za kterých může trestnost zaniknout. Nicméně na provinění spáchané mladistvým se díky vztahu lex specialis – lex generalis mezi ZSM a TZ bude vztahovat § 7 ZSM.
Trestnost činu, na který trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let, spáchaného mladistvým zaniká, jestliže mladistvý po spáchání činu:
a) dobrovolně odstranil nebo napravil způsobený následek, anebo se o to pokusil, zejména nahradil způsobenou škodu, učinil opatření potřebná k její náhradě nebo se jinak pokusil odčinit způsobené následky,
b) svým chováním projevil účinnou snahu po nápravě a
c) čin neměl trvale nepříznivých následků pro poškozeného nebo pro společnost.
Již ze samotného textu zákona plyne, že podmínky pro zánik je, stejně jako u dospělých pachatelů, nutné splnit kumulativně. Nicméně, nabízí se mnohem více způsobů, jak toho může mladistvý pachatel dosáhnout. První podmínkou stanovenou § 7 ZSM je, že jde o spáchané provinění, na které stanoví zákon trest odnětí svobody hranici na maximálně 5 let. Vzhledem k tomu, že zde ZSM odkazuje na TZ, jedná se o sazby nesnížené podle § 31 odst. 1 ZSM.
Druhou podmínkou je dobrovolnost. Zahrnuje jednání mladistvého z vlastního rozhodnutí a vůle, kterým projevuje jeho upřímnou snahu pro odčinění způsobeného následku. Naproti tomu o dobrovolné jednání již nejde, pokud mladistvý jedná s vědomím, že jeho provinění je již prozrazeno, anebo jedná-li pod tlakem již bezprostředně hrozícího nebo probíhajícího trestního stíhání. Nevadí tomu, ani pokud mladistvý jedná v omylu. O dobrovolnost rovněž nejde, vyčkává-li mladistvý s odstraněním následku na to, zda příslušný orgán jeho provinění odhalí, nebo ne, a následně se snaží způsobený následek odstranit.[5]
V písm. a) je taktéž stanovena podmínka náhrady škody. Zákon neuvádí konkrétní způsoby odčinění provinění, pouze říká, že při způsobení škody je nutná její náhrada. Poškozenému tedy vzniká nárok na odčinění škody nebo nemajetkové újmy uplatnitelný v souladu s § 43 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., trestním řízení soudním (dále jen „TŘ“) v adhezním řízení.[6] Škoda se hradí podle obecných principů pro náhradu soukromoprávní škody stanovených v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“). Majetková škoda se nahrazuje uvedením do předchozího stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy. (§ 2951 OZ). Jestliže byl škodlivý následek napraven bez přičinění mladistvého působením jiných osob nebo sil, mladistvému to z hlediska ustanovení o účinné lítosti neprospívá, i když bylo v jeho moci, aby nápravě zabránil nebo aby nápravu provedl sám.[7] Co naopak postačuje, je učinění opatření potřebných k náhradě, což je u obecných podmínek stanovených § 33 TZ nedostatečný.
Další podmínkou je účinná snaha po nápravě. Mladiství musí soud přesvědčit, že si uvědomil, že provinění spáchal, změnil svůj život a činu upřímně lituje. Soud musí ve svém rozhodnutí o zproštění obžaloby § 226 písm. e) TŘ odůvodnit, v čem konkrétní projev snahy po nápravě shledal.[8]
Poslední podmínkou je to, že čin neměl trvale nepříznivých následků pro poškozeného nebo pro společnost. Neplatí zde, že stačí pokus o odstranění trvalých následků, tyto následky opravdu nesmí trvale nastat. Pod pojem trvalých následků spadají jak materiální, tak imateriální škody. Například pokud by se u způsobené újmy na zdraví ukázalo, že je trvalého charakteru, nezanikne trestnost provinění. Je nezbytné zvažovat zájmy chráněné skutkovými podstatami jednotlivých provinění a zájmy ochrany společnosti z hlediska generální a individuální prevence.[9] Je nutné zvážit i chování mladistvého do budoucna a posoudit pravděpodobnost spáchání dalšího provinění.
Procesně se účinná lítost řeší v přípravném řízení zastavením trestního stíhání nebo v hlavním líčení zproštěním obžaloby. Zánikem trestnosti provinění zaniká trestní odpovědnost mladistvého, podobně jako u dospělých pachatelů.[10] K zániku trestnosti zde dojde, i když pachatel splnil všechny podmínky tohoto ustanovení až po dovršení osmnáctého roku svého věku, protože i po dosažení této věkové hranice je z hlediska spáchaného činu stále považován za mladistvého.[11]
Promlčení
§ 8 ZSM
(1) Trestnost činu zaniká uplynutím promlčecí doby, jež činí
a) deset let, jde-li o provinění, na které trestní zákoník stanoví výjimečný trest,
b) pět let, činí-li horní hranice trestní sazby odnětí svobody nejméně deset let,
c) tři léta u ostatních provinění.
(2) Ohledně počátku, stavení a přerušení promlčecí doby platí obdobně ustanovení trestního zákoníku.
(3) Uplynutím promlčecí doby nezaniká trestnost provinění, stanoví-li tak ohledně promlčení trestných činů trestní zákoník.
Jednotlivé stanovené promlčecí doby u provinění jsou odstupňovány v závislosti na závažnosti provinění a výší trestu stanoveného v zákonné trestní sazbě za provinění uvedené v trestním zákoníku. Stejně jako u účinné lítosti se tedy přihlíží k sazbám stanoveným v tomto zákoně, nikoli k sazbám sníženým. Oproti dospělým osobám jsou promlčecí doby znatelně sníženy nejméně na polovinu (v § 34 TZ jsou uvedeny promlčecí doby v délce 20, 15, 10, 5 a 3 léta). U promlčení je taktéž nutné jej pečlivě odlišovat od podmínek vedoucích k zániku trestu, a to promlčení výkonu trestu a dob stanovujících zahlazení odsouzení. Tyto podmínky mohou nastat až po právní moci odsuzujícího rozsudku.
Počátek promlčecí doby je dán dle § 34 odst. 2 TZ u provinění, u nichž je znakem účinek anebo účinek, který je znakem kvalifikované skutkové podstaty, od okamžiku, kdy takový účinek nastal; u ostatních provinění počíná běžet promlčecí doba od ukončení jednání. Účinkem je míněna např. konkrétní újma na zdraví, poškození věci nebo škoda na cizím majetku.[12] Účastníkovi na trestném činu začíná běžet promlčecí doba od ukončení spáchání trestného činu hlavního pachatele.
K promlčecí době se vztahuje i problematika provinění, které nebyly spáchány jednorázovou činností, tedy hlavně provinění trvající a pokračující. U provinění trvajícího počíná promlčecí doba běžet od odstranění protiprávního stavu. U pokračujícího běží od posledního úkonu dovršujícího pokračující provinění.
ZSM v dalších podmínkách odkazuje na TZ. Ten uvádí v § 34 odst. 3 podrobné podmínky ke stavění promlčení doby. Uvádí zde například dobu, po kterou nebylo možno mladistvého postavit před soud pro zákonnou překážku, dobu, po kterou bylo trestní stíhání přerušeno nebo dobu, po kterou bylo trestní stíhání dočasně odloženo. Taktéž stanovuje okolnosti vedoucí k přerušení promlčecí doby, po kterých začíná běžet promlčecí doba nová. Je jimi míněno zahájení trestního stíhání a spáchání provinění nového mladistvým pachatel v promlčecí době na které trestní zákoník stanoví trest stejný nebo přísnější. U druhého důvodu přerušení je nutné si opět uvědomit, že zákonodárce výslovně odkazuje na trestní sazby stanovené podle TZ, nikoli ZSM.
Stejně jako pro dospělé pachatele, se uplatní výčet uvedený v § 35 TZ a u trestných činů tam stanovených k promlčení nedochází. Jedná se o nejtěžší trestné činy, k jejichž páchání nedochází tak často, ale když k tomu dojde, stát se nemůže vzdát práva a povinnosti státu na potrestání. Například se jedná o trestný čin vlastizrady, teroristického útoku, genocida nebo útok proti lidskosti.
Tento článek pojednává o základních způsobech zániku trestní odpovědnosti mladistvého pachatele za jím spáchané provinění. Obecně k zániku dochází dvěma způsoby, a to účinnou lítostí nad spáchaným proviněním a promlčením trestní odpovědnosti. U mladistvých se mnohem častěji než u dospělých pachatelů přistupuje k odklonům v trestním řízení a taktéž je kladen důraz na prevenci jejich dalšího jednání, nikoli jejich potrestání. K sankcionování dochází pouze u nejtěžších provinění. Už proto je zánik trestní odpovědnosti, převážně účinnou lítostí, upřednostňován před uložením trestních opatření.
[1] KRATOCHVÍL, Vladimír; FENYK, Jaroslav; KALVODOVÁ, Věra; KUCHTA, Josef; SOTOLÁŘ, Alexander; ŠTURMA, Pavel. Trestní právo hmotné. Obecná část. 2. vydání. V Praze: C.H. Beck, 2012, s. 470
[2] ŠÁMAL, Pavel, VÁLKOVÁ, Helena, SOTOLÁŘ, Alexander, HRUŠÁKOVÁ, Milana, ŠÁMALOVÁ, Milada. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže: komentář. [online]. 3. vyd., Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2011, s. 66 [cit. 3. 5. 2020].
[3] Statistická ročenka České republiky 2019. Český statistický úřad [online]. Český statistický úřad © 2019 [cit. 1. 5. 2020]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/statisticka-rocenka-cese-republiky-2019
[4] Statistika PMS 2018. Probační a mediační služba České republiky [online]. PMSCR © 2002-2019 [cit. 2.5.2020]. Dostupné z: https://www.pmscr.cz/statistiky-2/
[5] Rozhodnutí Nejvyššího soud ČSSR ze dne 31. 10. 1964, sp. zn. 7 Tz 69/64.
[6] KRATOCHVÍL, op. cit., s. 503
[7] ŠÁMAL, 2011, op. cit., s. 63
[8] ŠÁMAL, 2011, op. cit., s. 64
[9] ŠOTOLÁŘ, Alexander; K zániku trestnosti činu spáchaného mladistvým podle § 7 zákona o soudnictví ve věcech mládeže a k jeho procesním důsledkům. Trestněprávní revue 5/2004, s. 156
[10] KRATOCHVÍL, op. cit., s. 502
[11] ŠÁMAL, Pavel; K povaze provinění a účinné lítosti u mladistvého. Právní rozhledy 24/2004, s. 887
[12] ŠÁMAL, 2011, op. cit., s.68
Diskuze k článku ()